Fylogeneze – předchůdci rodu Homo, hominizace, sapientace, rod Homo – zástupci, charakteristika druhů, naleziště osídlení na našem území; atavismy, rudimenty.

Ontogeneze – oplození, embryonální a postembryonální vývoj, fáze lidského života.

Evoluce člověka

  • Evoluce = vývoj
  • Homo se vyvinul z okruhu úzkonosých opic Starého světa
  • Koncem třetihor se od opic odštěpila nová vývojová linie
  • Během čtvrtohor dospěl do své poslední fáze vývojový proces, který vyvrcholil vznikem „moderního“ člověka – Homo sapiens sapiens (asi před 200 000 lety)
  • Doklady evoluce:
    • Kosterní pozůstatky
    • Obydlí, nástroje, šperky
    • Rudimenty = jsou obvykle již organismem nepoužívané, zakrnělé orgány nebo výskyt vlastností, které měly význam u vývojově nižších předchůdců (slepé střevo, ušní svaly, 3. stoličky, kostrč a kostrční tepna)
    • Atavismy = utajená dědičnost, případy, kdy se potomek více podobá některému vzdálenému předku než svým rodičům, ocas u člověka, nesrostlý hrtan, nadměrné ochlupení = hypertrichóza, zmnožení zubů, mohou být i sociální atavismy – sběračská vášeň
  • Etapy evoluce:
    • Rod Australopitecus
    • Rod homo:
      • Habilis (zručný) – vývoj hominizace
      • Ergaster (dělný) – vývoj hominizace
      • Erectus (vzpřímený) – vývoj hominizace
      • Sapiens (rozumný) – vývoj sapientace
        • Neandrtalensis (neandrtálský)
        • Sapiens sapiens (současný)
      • Hominizace
        • komplex – komplex pánve a dolní končetiny, souvisí s bipédií:
          • Páteř – lordózy a kyfózy
          • Rozšíření pánve
          • Narovnání stehenní kosti
          • Nožní klenba, palec ztrácí možnost opozice
        • komplex – komplex ruky, souvisí s uvolněním horní končetiny
          • Změna tvaru pletence
          • Palec v opozici – zvětšuje se
          • Schopnost vykonávat jemné úkony
        • komplex – komplex mozku
          • Zvětšování kapacity lebky + gyrifikace
          • Zvyšování počtu korových center
          • Parabolický zubní oblouk, zmenšení řezáků a špičáků
          • Klenuté horní patro, krouživý pohyb čelisti
        • Sapientace
          • Na rozhraní třetihor a čtvrtohor
          • encefalizace – rozvoj čelních laloků mozku, zvýšení čela a šupiny týlní kosti, zmenšení nadočnicových oblouků, vytvoření bradového výběžku, zkrácení zubního oblouku, zvětšení řezáků, dokonalé vzpřímení, zvětšování výšky
          • kulturní evoluce – specializované nástroje, artikulovaná řeč, rozvoj 2. signální soustavy, názorové a náboženské představy, prodlužují se etapy života (delší dětství – nutnost učení)
        • Teorie vzniku bipedie:
          • hypotéza ekologického vývoje – ustupování lesů vlivem změny klimatu, život ve stepi, sedavý způsob života (pavián dželada a pláštíkový – Jolly)
          • kulturní hypotéza – soustavné používání nástrojů, nutnost uvolnění horní (přední) končetiny
        • K nejstarším předchůdcům současného člověka patřícím již k vývojové linii lidí (tedy do čeledi lidí) řadíme především rod Australopithecus
        • 1) AUSTRALOPITHECUS
          • Žil v období před 4 000 000 – 1 500 000 lety
          • Neprošel všemi čtyřmi stádii hominizace
          • Pouze změna hrudníku, pažního pletence a horní končetiny (bipedie)
          • Existovaly 4 druhy:
            • Australopithecus afarensis
              • Lucy (jižní Afrika – Dart)
              • Asi 150 cm
              • Všežraví (sběrači, zdechliny, hmyz)
              • Nápadný pohlavní dimorfismus
              • Mozkovna 380 – 450 ml
            • Australopithecus africanus
              • Glacielnější
              • Změna v chrupu (zubní oblouk, rozlišení zubů)
              • Masožravý
              • Velikost asi 120 cm
              • Mozkovna 450 ml
              • Tlupy o 10 – 15 jedincích
              • Vzpřímená postava, bipední chůze
            • Australopithecus robustus
              • Robustnější
              • Vegetarián
              • Slepě končící vývojová linie
            • Australopithecus boisei
              • Nejrobustnější
              • Vegetarián
              • Slepě končící vývojová větev
              • Současník Homo habilis
              • Mozkovna 470 – 550 ml
            • 2) ROD HOMO
              • Prošel celou hominizací
              • Objevil se asi před 2 500 000 lety
              • Zahrnuje 6 (případně 7) druhů:
                • Homo habilis (člověk zručný)
                  • Žil v době nejstaršího paleolitu před 2,7 – 1,5 miliony let na území východní Afriky (nálezy)
                  • Dokázal používat primitivní nástroje
                  • Je spojován s kamennou industrií kultury oldovan
                  • Výška se pohybovala mezi 120 a 140 cm
                  • Hmotnost mezi 30 a 40 kg
                  • Měl v poměru k tělu příliš dlouhé paže, existuje opozice palce vůči ostatním prstům, což umožňovalo práci s nástroji
                  • Pro lebku bylo typické ploché čelo, výrazné nadočnicové oblouky a masivní dolní čelist bez brady
                  • Kapacita lebky byla 590 – 690 cm3
                • Homo ergaster (člověk dělný)
                  • Od 1,8 do 1,25 milionu let před dneškem
                  • Je označován také jako Homo erectus ergaster
                  • Vytvořil pěstní klín
                  • Objevovaly se u něj počátky řeči
                  • Zabýval se lovem menších zvířat a sběrem, stopařství
                  • Šířil se z Afriky dále do Evropy a Asie
                  • Mozkovna – 660 – 770 ml
                  • Gruzinská jeskyně Dmanisi
                • Homo erectus (člověk vzpřímený)
                  • Žil před 1,8 až 0,4 miliony let v Africe, Asii a Evropě
                  • Již systematicky vyráběl kamenné nástroje podle kulturních stereotypů – achulská kultura reprezentovaná pěstním klínem
                  • Používal ohně a rozvíjel stále širší spektrum loveckých technologií
                  • Obličej mohutný, hrubě modelovaný s malým širokým nosem a se silnými vystouplými čelistmi
                  • Čelo nízké, nazad ubíhající, nadočnicové oblouky byly nadměrně vyvinuty
                  • Čelisti silné, spodní čelist bez brady
                  • Kapacita lebky se pohybovala v rozmezí 750 – 1250 cm3
                  • Postava vzpřímená a dosahovala výšky 165 – 170 cm
                  • Hmotnost 60 – 80 kg
                  • Formy – člověk Pekingský, homo erectus paleohungaricus, homo erectus erectus
                • Homo sapiens (člověk rozumný)
                  • Prošel sapientací
                  • Existovaly 2 poddruhy:
                    • Homo sapiens neandrtalensis (člověk rozumný neandrtálský)
                      • Nejstarší formy tzv. časných neandrtálců žili v čase před cca 150 000 lety
                      • Robustná kostra a dobře vyvinuté svalstvo
                      • Na lebce mohutné nadočnicové svaly
                      • Široké nosní dírky, bradový výběžek malý nebo vůbec, ploché temeno
                      • Rozdělili se do 4 vývojových větví (část se specializovala na drsné přírodní podmínky, jejich kostra značně zesílila a tito neandrtálci nakonec představují slepou vývojovou větev, část vsadila na rozvoj inteligence):
                        • Anteneandrtálci
                          • 400 000 – 100 000 let 173 cm 1300 cm3
                          • Mohutný oční val a svalové úpony
                          • Lovec, existuje u něj kanibalismus
                          • Zbraně a nástroje
                        • Protoneandrtálci
                          • 120 000 – 80 000 let, 1350 cm3, glacielnější
                          • V Evropě – Francie, Chorvatsko, Německo, Španělsko, Slovensko – Gánovec
                          • Spojovací článek mezi neandrtálci a nejvyspělejšími formami člověka
                        • Klasičtí neandrtálci
                          • 80 000 – 40 000 let, 150 – 160 cm, 1700 cm3
                          • Pěstní klíny, šídla, šperky
                          • Kultovní činnost, hroby
                          • V Evropě – Francie, Krym, Česko – Kůlna, Ochoz, šipka
                          • Slepá vývojová linie
                          • Přizpůsobená drsným podmínkám doby ledové – robustní kostra, dobře vyvinuté svalstvo
                        • Přechodní neandrtálci
                          • 40 000 – 30 000 let, 160 – 175 cm
                          • Východní neandrtálci – Krym, Írák, Izrael
                        • Homo sapiens sapiens
                          • Je jediným žijícím druhem rodu Homo, čeledi Hominidae, řádu primáti (jediný recentní hominid)
                          • Skupiny:
                            • sapiens sapiens fossilis = Kromaňonec
                            • sapiens sapiens recens = moderní
                          • Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit
                          • Je bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio – historické činnosti a kultury
                          • Odlišovacím znakem člověka je schopnost vyrábět komplexní nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí
                          • Staví si obydlí
                          • Nálezy v ČR – Předmostí v Přerově, Dolní Věstonice, Pavlov, Brno, Koněprusy, Mladeč

Ontogeneze

  • Oplodnění
    • Při pohlavním styku proniká penis do pochvy a dojde k ejakulaci (vystříknutí spermií)
    • Spermie mohou přežít v těle ženy několik dní
    • Spermie postupují do vejcovodu – chemotaxe
    • Pokud se ve vejcovodu potkají s vajíčkem, může jedna proniknout dovnitř, potom se stěna vajíčka zneprostupní
    • Oplodněné vajíčko se začíná dělit (rýhovat) a postupuje do dělohy, kde se zachytí ve zduřelé sliznici (žluté tělísko nezaniká, ale nadále produkuje progesteron)
  • Těhotenství (gravidita)
    • Období začínající oplozením vajíčka a končící porodem plodu
    • Trvá přibližně 280 dní (počítáno od 1. dne poslední menstruace)
    • Do dělohy se vajíčko dostává 4 – 6 dnů po oplození ve stádiu moruly
    • Morula se mění v blastocytu, která se asi týden po oplození zanořuje do děložní sliznice, dochází k nidaci (uhnízdění) oplozeného vajíčka – po uchycení oplozeného vajíčka v děloze začínají buňky tvořící základ placenty uvolňovat hormony, zejména choriongonadotropin, který brání nástupu další menstruace, což bývá prvním příznakem těhotenství, na přítomnosti choriongonadotropinu v moči nebo v krvi je založena většina těhotenských testů, v krvi lze detekovat hormon 11. den po oplodnění
    • Vnitřní část blastocyty – embryoblast – je základem:
      • Vlastního zárodku (embrya) – uvnitř něho vzniká tzv. zárodečný terčík, z něhož se vyvíjejí tři zárodečné listy, které v procesu organogeneze dávají vzniknout jednotlivým orgánům, na konci 2. měsíce jsou vytvořeny základy všech orgánů a zárodek se mění v plod
      • Vnitřního zárodečného obalu amnionu – postupně se zvětšuje, uzavírá kolem zárodku amnionovou dutinu vyplněnou plodovou vodou chránící zárodek před otřesy
    • Vnější část blastocyty – trofoblast je základem zárodečného obalu chorionu, který později svými klky vrůstá do děložní sliznice a tvoří placentu, která zajišťuje spojení mezi tělem plodu a matky (k plodu je připojena pupečníkem), zajišťuje plodu výživu, přívod kyslíku, odvod oxidu uhličitého, vylučování odpadních látek a produkuje také hormony, které zabezpečují průběh těhotenství, placentou mohou procházet také škodlivé látky z těla matky, např. drogy nebo alkohol
    • Těhotenství je ukončeno porodem – porod začíná první dobou porodní, ve které se otvírají porodní cesty pro průchod plodu (je provázena pravidelnými děložními stahy), v druhé době porodní prochází plod porodními cestami a je vypuzen z těla matky, v třetí době porodní je následně vypuzena placenta a plodové obaly
  • Vývoj jedince po narození
    • Novorozenecké období – začíná narozením a končí 28. dnem života, dochází k adaptaci na podmínky mimo dělohu matky, začíná samostatná práce jednotlivých orgánů, nervová soustava je ještě nezralá
    • Kojenecké období – končí 1. rokem života, jedinec je kojen mateřským mlékem, při kojení se vytváří citové pouto mezi matkou a dítětem, hmotnost dítěte se ztrojnásobí, dochází k rychlému růstu a intenzivnímu psychomotorickému vývoji (dítě se převalí na břicho a zpět, uší se sedět, staví se a koncem období začíná chodit), roste mléčný chrup
    • Batolecí – 2. – 3. rok, osamostatňování se v základních životních funkcích (chůze, řeč, udržování čistoty), dokončuje se růst mléčného chrupu, zpomaluje se celkový růst těla, dítě často napodobuje, hraje si, samostatně jí, formují se povahové vlastnosti, mluví v krátkých větách
    • Předškolní věk – 4. – 6. rok, růst je pomalý, ale plynulý, nejsou velké rozdíly mezi děvčaty a chlapci, mezi 5. a 6. rokem nastává tzv. období první vytáhlosti, zvětšuje se také obličejová část hlavy, koncem období se vymění mléčný chrup za trvalý, zdokonaluje se hrubá i jemná motorika, rozvíjí se myšlení, řeč, fantazie, paměť
    • Školní věk – 7. – 14. rok, zahrnuje mladší a starší školní věk, hranicí mezi nimi je počátek rozvoje druhotných pohlavních znaků
      • Mladší školní věk – zátěž s nástupem do školy (omezení pohybu, soustředěnost, duševní napětí, únava)
      • Starší školní věk – nastává puberta (období dospívání), urychlený růst, rozvoj logické paměti, vývoj druhotných pohlavních znaků, nevyrovnanost osobnosti
    • Adolescence – dorostenecké období, 15. – 18. rok, u dívek se růst ukončuje kolem 16. roku, u chlapců růst pokračuje, citová nevyrovnanost, tvoří se mravní hodnoty, dochází k duševnímu dospívání
    • Dospělost – do 30 let, psychická a fyzická aktivita, založení rodiny, výchova dětí
    • Zralost – do 45 let, snaha po uplatnění zkušeností, největší pracovní aktivita
    • Střední věk – do 60 let, u žen ukončena činnost vaječníků (ztráta schopnosti mít děti)
    • Stáří – do 75 let, snižuje se činnost některých orgánů, kostní tkáň řídne, snižuje se podíl vody v organismu, stáří ovlivňuje kromě genů řada faktorů, jako je např. zdravotní stav, životní styl, sociální a ekonomické poměry
    • Vysoké stáří – nad 75 let