Geografie jako věda, Kartografie, Sluneční soustava a vesmír

Geografie (popis Země)

– věda zabývající se jevy přírodními, společenskými a jejich vzájemným působením,nejstarší věda lidstva (Eruthostenes 3.-2. stol. př.n.l.)

– objektem geografie je krajinná sféra (fyzicko-geografická sféra + socioekonomická sféra)

  • fyzikální geografie: studuje geosféry (litosféra, atmosféra, hydrosféra, pedosféra,biosféra, kryosféra)
  • sociální geografie: socioekonomická sféra – studuje společnost (obyvatelstvo, sídla, ekonomiku a politiku)

– Krajina = výřez krajinné sféry, který obsahuje všechny geosféry

– geografie – rozhraní přírodních, společenských a technických věd

  • fyzická: 6. sfér
  • obecná: ze všeho něco – FAKTA
  • regionální: určitá oblast
  • speciální: ekologie (nauka o životním prostředí)
  • užitá: aplikované poznatky

 

Vesmír:

– prostor vyplněný hmotou, která je rozptýlena a také soustředěna do vesmírných těles

stáří: odhadem 15 miliard let

vznik: big bang (velký třesk)

– nekonečně vysoká hustota, teplota

– rozpínání, ochlazování

– formování atomů (po 380 000 letech) → prvků (vodík, helium, lithium, berylium)

světelný rok:

  • značka l. y. (z anglického light year)
  • dráha, kterou urazí světlo za jeden rok
  • 1 ly = 9,46 x 1015 m

astronomická jednotka AU:

  • střední vzdálenost Země od Slunce (149 mil. km)

Vesmír: kupy galaxií → galaxie (ostrovy hvězd mil. – mld.) → Galaxie “Mléčná dráha → hvězdokupy → hvězdy (např. Slunce)

galaxie Mléčná dráha (naše)

  • 100 mld. hvězd
  • rotace kolem středu (Slunce 220 mil. let)

Slunce:

  • hvězda (vodík, helium), povrch 5 000 K
  • termonukleární reakce, 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, 2 tisíce bilionů tun

 

1) vnitřní planety (terestrické):

  • malé, podobné složení jako Země: kovové jádro, horninový obal
  • Merkur – nejmenší, bez atmosféry (500 až -180°C), na povrchu krátery
  • Venuše – jitřenka, hustá atmosféra, 400°C, bohyně války
  • Mars – bůh války, Fe2O3, krátery, kaňony, polární čepičky, v minulosti asi voda, měsíce: Phobos, Deimos

Pás asteroidů

  • Planetky
  • Vysoká koncentrace.
  • Mezi Marsem a Jupiterem.
  • Nepravidelný tvar, horniny a kov

2) vnější planety:

  • značná velikost, horninový obal, tvořeny plyny, prstence
  • Jupiter – největší, hustá atmosféra, rychlá rotace, erupce, plyny, bouře
  • Saturn
  • Uran – úhel 98, modrá barva, pohlcuje červené světlo metanem
  • Neptun – Poseidon, měsíc Triton – nejchladnější -238°C
  • trpaslíci – Pluto, Ceres, Eris

komety:

  • složení: led, prach, ohon od Slunce
  • výstředné (i nepravidelné) oběžné dráhy
  • Halleyova kometa perioda 75-76 let
  • mohou mít 1 až stovky kilometrů

meteorid:

  • objekt pohybující se sluneční soustavou

meteor:

  • světelný úkaz (zbytek meteoridu, který dopadl na Zemi) – meteor Crater Arizona: 1,2 km průměr, 49 000 let

meteorit:

  • dopad na zemský povrch

 

Dobývání Vesmíru

  1. Družice Sputnik – SSSR 1957
  2.  Živočich Lajka – 1957
  3. Člověk – Jurij Gagarin 1961
  4. Čech – Vladimír Remek 1978
  5. Člověk na Měsíci – Neil Armstrong, M. Collius, B. Aldrin 1969
  6. Vesmírný turista – Denis Tito 2001

 

Měsíc:

  • přirozený satelit Země
  • 4x menší než Země, desítky tisíc kráterů,  „moře“ – čedičová láva
  • doba rotace = doba oběhu: perioda 29,5 dne (proto vidíme stále stejnou část)
  • 3 pohyby = kolem slunce, Země, vlastní osy

měsíční fáze:

  • nov: Měsíc je mezi Zemí a Sluncem → ozářená polokoule je odvrácená od Země
  • 1. čtvrť: Měsíc dorůstá → je vidět ½ přivrácené strany
  • úplněk: Měsíc je na opačné straně než Slunce
  • 3. čtvrť: Měsíc couvá → je vidět ½ přivrácené strany

zatmění Měsíce:

    • měsíční kotouč je zastíněn planetou Zemí (při úplňku)
    • Slunce, Země a Měsíc se ocitnou v jedné přímce

zatmění Slunce:

 

  • Měsíc v novu stojí mezi Zemí a Sluncem
  • ročně 2 – 3x, na jednom místě jednou za 360 let

 

 

Kartografie:

– věda zabývající se zhotovováním a studiem map a jejich dějinami

Kartometrie: nauka o měření map

mapa: zmenšený obraz Země v rovině

glóbus: zmenšený trojrozměrný model Země, nedochází ke zkreslení (stejné délky, úhly plochy)

 

Kartografická zobrazení:

  • metoda projekce (promítání)
  • cíl: dosáhnout co nejmenšího zkreslení

azimutální:

  • zobrazovací plochou je rovina, dotyk v jednom bodě (dotyk na pólu – rovnoběžky jako soustředné kružnice, poledníky svazek paprsků)
  • nejmenší zkreslení v okolí pólu
  • Pro území v kruhu
  • např. mapování polárních oblastí

válcové:

  • zobrazovací plochou je rozbalený plášť válce, dotyk v oblasti rovníku
  • nejmenší zkreslení, poledníky a rovnoběžky kolmé
  • Pro území v obdelníku
  • např. mapa časových pásem

kuželové:

  • zobrazovací plochou je rozbalený plášť kužele
  • dotyk podél jedné rovnoběžky, poledníky se sbíhají v pólech
  • např. atlas, mapy světadílů
  • pro území v obdelníku

 

Vznik mapy: (platí pro mapy velkého měřítka)

  1. práce astronomické:

– zjištění přesné polohy základních bodů v mapované oblasti

  1. práce geodetické:
  • přiřazení přesné polohy a nadmořské výšky všem bodům v terénu
  1. a) trigonometrická síť:
    • je podkladem pro polohopis mapy
    • v ČR je výchozím bodem Pecný u Prahy
    • síť trojúhelníků, zeměpisná poloha všech objektů odvozená od astronomicky přesně změřených bodů
  1. b) nivelační síť:
  • je podkladem pro výškopis mapy
  • síť bodů s přesně změřenou nadmořskou výškou (hladina Baltského moře)
  • v ČR je výchozím bodem Lišov u Českých Budějovic

III. práce topografické:

– mapování v terénu, vyhodnocování leteckých snímků

  1. práce kartografické a reprodukční:

– zpracování výsledků, tvorba mapy, tisk

 

Dělení podle měřítka mapy:

  • velkého měřítka: (plány, podrobné topografické mapy) do 1 : 200 000
  • středního měřítka: (např. turistické) 1 : 200 000 – 1:1 000 000
  • malého měřítka: (viz atlas) nad 1 : 1 000 000

 

Obsahy mapy:

  1. polohopis
  • znázornění vzájemné polohy jednotlivých objektů v terénu (horizontální rozměr)
  • pro znázornění na mapách se používají smluvené symboly: značky

značky:

  • bodové: písmenkové (menší státy, suroviny), číslicové (kóty), symbolické (kotva=přístav)
  • čárové: linie, u objektů jejichž šířka je zanedbatelná (silnice, řeka, hranice) + tzv. izolinie: spojnice míst o stejné hodnotě daného jevu (např. výška. vrstevnice, tlak: izobara)
  • plošné: objekty v ploše, vyjadřuje kvalitu + kvantitu jevu (sad, les, louky, močály, vinice)
  1. výškopis

 

  • zobrazuje výškové poměry a tvary reliéfu (výškové rozčlenění krajiny: hory, nížiny..)
  • vrstevnice: spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou (čím blíže u sebe tím větší svah)
  • stínování: stínování vytváří plastický dojem
  • barva: viz atlas (zelená: nejnižší nadmořská výška, velehory: tmavě hnědá)
  • spádnice: čára kolmá na vrstevnici
  • izobáta: spojnice míst záporných hloubek
  • hloubnice: spojuje záporné výšky
  • hypsometrie: barevná škála

 

 

metoda kartogramu:

      • v mapě rozdělené do územních jednotek znázorněny statistické údaje (barva, rastr)
      • např. mapa nezaměstnanosti
      • kvantitativní metoda

metoda kartodiagramu:

  • v územních jednotkách diagramy vyjadřující kvantitu nebo kvalitu daného jevu

 

Dělení map podle obsahu:

  1. Obecně geografické / mapy s topografickým obsahem:

– přírodní a společenské složky v rovnováze

  • podrobné mapy: (plány, katastrální mapy)
  • topografické mapy: (velké, střední měřítko – př. turistická mapa)
  • obecně zeměpisné mapy: (atlas – malé měřítko)
  1. mapy speciální / tematické:

– výběr jednoho tématu (vodstvo, průmysl, naleziště surovin, přírodní poměry, doprava, teploty, srážky, hustota zalidnění aj.)

 

Global Positioning Systém:

  • původně vojenským systémem ministerstva obrany USA (1973)
  • tvořen 24 družicemi výšce přibližně 20 000 km
  • minimálně 4 družice jsou pozorovatelné kdykoliv a odkudkoliv
  • družice vysílají nepřetržitě údaje o přesném čase a o své poloze ve vesmíru, přesnost 5 až 15 m
  • GPS přijímače uživatelů umožňují přijímat signály z družic a získávat z nich informace o svém poloze a čase

Pojmy:

  • Generalizace = zjednodušení.
  • Exonymum = originální název nepoužíváme, ale nahradíme vlastním (Paris – Paříž, Roma – Řím).
  • Chorongma = jména vodorovných částí pouště.
  • Transkripce = fonetický přepis.
  • Toponomastika = nauka o zeměpisných názvech.
  • Digitalizace = každému bodu na mapě se přidělí dvě pravoúhlé souřadnice k určení polohy a třetí udává druh a kvantitu jevu.
  • Atlas = soubor map (atlas světa, atlas ČR, auto atlas).
  • Planimetr = přístroj na měření ploch.
  • GPS = přístroj k navigaci.
  • Křivkoměr = přístroj k měření křivých nebo rovných délek na mapě.
  • Azimut = pochodový úhel mezi severem a místem kam jdu.
  • Fotogrammetrie = mapa vzniklá fotografickým snímáním

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *