Litosféra, Pedosféra

Litosféra:

  • pevný zemský povrch, zahrnuje zemskou kůru a svrchní část pláště
  • mocnost  70 – 100 km
  • pevné zemské těleso se skládá z geosfér, které obepínají jádro, jsou uspořádány podle hustoty – jádro je největší, liší se teplotou a tlakem
  • Pangea = prakontinent, rozpadl se na Laurasii a Gondwanu

 

Stavba země:

jádro:

  • od hloubky 2900 m do středu Země – 6380 m (31% hmoty Země)
  • Nife – nikl + železo
  • vnitřní: pevné, největší hustota, železo, nikl
  • vnější: polotekuté, rotace kolem vnitřního jádra, t 5000º C

zemský plášť:

  • souvislý obal kolem jádra, 800-1800°C
  • Dělí se:
    • svrchní – křemičitany, železa, hořčík
    • spodní – oxidy, sulfidy, železa, hořčík
    • střední
  • do hloubky 300 – 400 km od zemského povrchu
  • tavení hmoty, přemisťování, radioaktivní rozpad
  • plastický, křemičitany, oxidy železa (67% hmoty Země)
  • Astenosféra – vsrtva, nesedí pevně

zemská kůra:

  • nejsvrchnější vrstva, proměnlivá mocnost
  • složení: SiO2, O, Al, Fe
  • Dělí se:
    • oceánská: 5-7 km (čedič), menší mocnost, větší hmotnost
    • kontinentální: 30 – 40 km (Himálaj – 80 km, žula), větší mocnost, menší hmotnost
    • přechodná: někde mezi
  • Mohorovičova plocha nespojitosti – hranice mezi zemskou kůrou a zemským pláštěm
  • Zemská kůra je tvořena z prvků. Většina z nich tvoří nerosty = minerály. Z nerostů se tvoří horniny, které jsou základní stavební jednotkou zemské kůry.

 

Horniny:

 

  • neústrojná přirodnina složená z nerostů
  • eroze – rozrušení
  • akumulace – usazení

 

  1. vyvřelé (magmatické): vznikají tuhnutím magmatu podle místa utuhnutí rozlišujeme:
  • vyvřeliny hlubinné: tuhnou pod zemským povrchem, pomalu, čas na krystalizaci minerálů, př.: žula
  • vyvřeliny výlevné: rychlé utuhnutí lávy na zemském povrchu, křehké, (čedič)
  1. usazené (sedimentární): vznikají erozí starších hornin a opětovným ukládáním rozrušeného materiálu (pískovec, vápenec)

III. metamorfované (přeměněné): vznikají přeměnou vyvřelých a usazených hornin, příčinou je tlak a teplota, mění se na jinou horninu

Zvětrávání:

  • mechanické: rozrušování hornin – úlomky, zrna, vliv tepla, vody rostlin, nemění se chemické složení (pískovec, slepenec), oblasti s chladným podnebím
  • chemické: působením vody, CO2, O2 se mění chemické složení, odlišné od původní horniny (vápenec), oblasti s teplým podnebím, vlhkost

 

pohyby litosférických desek (teorie deskové tektoniky)

  • litosféra je rozlámána na bloky – litosférické desky, plují na plastické vrstvě
  • okraje desek se vzdalují, nebo na sebe narážejí, někdy se jedna podsouvá pod druhou (důsledkem jsou zemětřesení, vulkanická činnost, horotvorná činnost)

kolize litosférických desek:

  • kontinentální + kontinentální = srážka, vznik pohoří – stejné fyz. vlastnosti, hustota, př.: Himálaj (indická + euroasijská), Alpy, Pyreneje (africká + euroasijská)

  • oceánská + kontinentální = podsunuti (subdukce) oceánské pod kontinentální (odlišné fyz. vlastnosti, hustota)

zemětřesení:

  • náhlý pohyb zemské desky vzniklé napětím
  • podle zlomů, Richterova stupnice ( 0-10)
  • seismologie – nauka o zemětřesení
  • „Pacifický kruh ohně“ – Popocatepetl (Mex.), Ključevskaja (Rus.), Sv.Helena (USA), Cotopaxi (Ekv.), Krakatoa (Ind.)
  • -hypocentum = místo vzniku v zemském plášti
  • -epicentrum = místo zemského povrchu, kde ucítíme otřesy anebo zemětřesení

sopečná činnost:

  • podél hranic litosférický desek
  • sopka se skládá z: kráter, kužel, sopouch, krb
  • sopečná činnost je doprovázená zemětřesením, kouřem, duněním
  • „Pacifický kruh ohně“

–        V tichém oceánu.

–        Denali (Mt. McKinley, USA, Aljaška)

–        Popocatepetl (Mexiko, Kalifornie)

–        Ključevskaja (Rusko, Kamčatka)

–        Sv. Helena (USA)

–        Cotopaxi (Ekvádor, Andy)

–        Krakatoa (Indonésie)

  • Další sopky: Etna (Sicílie), Ararat (Turecko), Stromboli (Liparské ovy).

 

tsunami:

  • dosahují výšky několika desítek metrů (40-90 m)
  • vznikají podmořským zemětřesením
  • až 800 km/h
  • ohniska: blízká – několik km, vzdálená – desítky km
  • amplituda – výška vlny

 

Georeliéf:

  • povrch zemské kůry se proměňuje
  • výsledek endogenních a exogenních sil
  • studiem georeliéfu se zabývá geomorfologie
  • tvary pohoří:

 

  • sopečná (Doupovské hory, Francouzské středohoří)
  • kerná (Krušné hory, Krkonoše)
  • vrásová (Broumovská vrchovina, Švýcarský jura)
  • příkrovová (Alpy, Himálaje)

 

  • štíty:
  • jádra pevnin, stáří mld. let, vyvřelé a metamorfované horniny, zarovnaný povrch
  • po obvodu štítů vznikly díky erozí mladší části – platformy, tvořené sedimenty
  • georeliéf se neustále proměňuje, na jeho podobu mají vliv síly:

 

  • endogenní (vnitřní) síly: původ v zemském nitru
  • exogenní (vnější) síly: zdrojem je sluneční záření a gravitace, georeliéf snižují a  zarovnávají (eroze – transport – sedimentace – akumulace)

 

  • svahové pochody: pohyb hornin po svazích vlivem gravitace (sesuvy, řícení balvaní bahenní proudy)
    • kryogenní pochody: z nahromaděného sněhu se tvoří ledovec, sníh se tlakem mění na firn (ledovcový led). Pohyb ledovce tvoří kar – skalní kotel, ze tří stran obklopen svahy, tvorba firnu, hromadění, po naplnění vzniká ledovcový splaz. Fjord: ledovcové údolí, hluboký záliv. Moréna: hmota dopravovaná ledovcem (písek, hlína, suť)
    • eolické (větrné) pochody: prachová a písečná zrnka narážejí na stěny skal a ty se obrušují (vznikají skalní římsy, okna, brány)
    • marinní (mořské) pochody: činitelé: příliv, odlov, příboj (vyvolán větrem) abraze – rušivá činnost moře, podemílání břehů – sesuvy, ustupování, útesy – izolovaná skaliska úlomky obrušovány, rozmělňovány – tvorba písku
    • biogenní pochody: živé organismy působí rušivou činností (mechanicky a chemicky) a tvořivou činností (hromadění schránek těl)
    • antropogenní pochody: doly, lomy, tunely, letištní plochy atd.

 

  • říční pochody:

 

    1. horní tok řeky: destruktivní činnost vody, narušení podloží, výmoly

 

  • střední tok řeky: převládá sedimentace nad erozí, řeka si bočním výmolem rozšiřuje koryto. Vznikají meandry – zákruty, které mají víc než 180°
  • dolní tok řeky: usazování plavenin, pokud je jich mnoho, řeka se při ústí větví a tvoří tzv. delty

 

 

Pedosféra:

  • půdní obal země, nacházející se na povrchu litosféry
  • půda = trojrozměrný výřez z pedosféry
  • tvoří svrchní vrstvu pevného zemského povrchu
  • vzniká fyzickým a chemickým rozrušením mateční horniny / svrchní část zemské kůry – zvětráváním, vytvoří se zvětralinový plášť a za působení půdotvorných činitelů vzniká půda
  • ornice: svrchní část, která je zemědělsky obdělávána
  • spodina: pod ornicí

 

Půdotvorní činitelé:

  • matečná hornina (podloží) – zvětrávání, nerostným složením ovlivňuje zásobu živin a chemické složení půdy, má také vliv na barvu a zrnitost půdy
  • přítomnost organismů – biologičtí činitelé (rostliny, živočichové)
  • podnebné podmínky – sucho, vlhko aj.
  • reliéf – nadmořská výška, expozice svahu, sklon
  • čas
  • podzemní voda
  • člověk – svými zásahy reguluje průběh půdotvorného procesu

 

Půdotvorné procesy:

  • zvětrávání:
    • rozpad, přeměna … ovlivněno klimatem
  • humifikace:
    • mikrobiální a chemické procesy, při kterých se mění organické zbytky v humus
  • eluviace (ochuzování) a iluviace (obohacování):
    • vyplavování, ochuzování – přemisťování složek půdy do spodních vrstev pomocí prosakující vody

 

Složení půdy:

  • edafon:
    • živá složka půdy, např. rostliny, živočichové, bakterie, měkkýši
  • humus:
    • neživý podíl půdy, odumřelé zbytky, úrodná půda
  • půdní voda:
  • půdní vzduch:
  • odpadní produkty:
  • organické částice:
    • pevné částice zvětralých nerostů a hornin

 

Půdní druhy:

  • jsou dány texturou (zrnitostí) částic
  • písčité druhy:
    • lehké, pro kaktusy
    • velké částice, propustné
  • hlinité druhy:
    • středně těžké, nejúrodnější, zemědělsky nejvíce využívané
    • menší částice, méně propustné
  • jílovité druhy:
    • těžké, zemědělsky nevyužívané
    • malá částice, málo propustný až nepropustný

 

Půdní typy:

  • skupina půd, která se vytvořila působením stejných půdotvorných činitelů a má podobnou přirozenou úrodnost
  • černozemě:
    • step, pampa, prérie
    • Evropa, Austrálie, Jižní Amerika, Severní Amerika
    • světové obilnice, dostatek humusu, úrodné
  • hnědozemě:
    • nejrozšířenější
  • podzoly:
    • vyšší nadmořská výška
    • tajgy – jehličnany
    • podzolizace – vyplavování
  • černice:
    • intenzivní humifikace
  • glejové půdy:
    • údolní nivy
  • rendriny:
    • vápenec, dolomity
  • pouštní:
    • málo humusu

 

Vlastnosti půdy:

 

  • zrnitost:
  • drť, skelet
  • kamenné, horské půdy
  • málo využívané
  • Struktura:
  • schopnost vytvářet agregáty (hrudky)
  • Pórovitost:
  • usnadňuje pronikání vody a vzduchu
  • Chemické reakce:
  • neutrální (ph 7), kyselá (pod 7 ph), zásaditá (nad 7 ph)

 

 

  • Úrodnost:
  •         Přirozená – bez zásahu člověka.
  •         Kulturní – kultivace, zavlažování.

 

Význam půdy:

  • přírodní zdroj
  • živitelka rostlin a živočichů
  • stanoviště rostlin a živočichů
  • prostředek výroby – lesnictví, zemědělství
  • vodohospodářství – filtr, ochrana před erozí

 

Glejová půda

  • podmáčených místech.
  • Nedostatek kyslíku.
  • Modrozelená barva, může zapáchat.

Terra Rossa

  • Pyrenejský poloostrov, Jižní Francie, Jaderské moře.
  • Červená barva, obsahuje železo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *