Litosféra, Pedosféra

Litosféra:

• pevný zemský povrch, zahrnuje zemskou kůru a svrchní část pláště
• mocnost  70 – 100 km
• pevné zemské těleso se skládá z geosfér, které obepínají jádro, jsou uspořádány podle hustoty – jádro je největší, liší se teplotou a tlakem
• Pangea = prakontinent, rozpadl se na Laurasii a Gondwanu

 

Stavba země:

jádro:

• od hloubky 2900 m do středu Země – 6380 m (31% hmoty Země)
• Nife – nikl + železo

• vnitřní: pevné, největší hustota, železo, nikl
• vnější: polotekuté, rotace kolem vnitřního jádra, t 5000º C

zemský plášť:

• souvislý obal kolem jádra, 800-1800°C
• Dělí se:
  • svrchní – křemičitany, železa, hořčík
  • spodní – oxidy, sulfidy, železa, hořčík
  • střední
• do hloubky 300 – 400 km od zemského povrchu
• tavení hmoty, přemisťování, radioaktivní rozpad
• plastický, křemičitany, oxidy železa (67% hmoty Země)
• Astenosféra – vsrtva, nesedí pevně

zemská kůra:

• nejsvrchnější vrstva, proměnlivá mocnost
• složení: SiO2, O, Al, Fe
• Dělí se:
  • oceánská: 5-7 km (čedič), menší mocnost, větší hmotnost
  • kontinentální: 30 – 40 km (Himálaj – 80 km, žula), větší mocnost, menší hmotnost
  • přechodná: někde mezi
• Mohorovičova plocha nespojitosti – hranice mezi zemskou kůrou a zemským pláštěm
• Zemská kůra je tvořena z prvků. Většina z nich tvoří nerosty = minerály. Z nerostů se tvoří horniny, které jsou základní stavební jednotkou zemské kůry.

 

Horniny:

 

• neústrojná přirodnina složená z nerostů

• eroze – rozrušení

• akumulace – usazení

 

1. vyvřelé (magmatické): vznikají tuhnutím magmatu podle místa utuhnutí rozlišujeme:

• vyvřeliny hlubinné: tuhnou pod zemským povrchem, pomalu, čas na krystalizaci minerálů, př.: žula
• vyvřeliny výlevné: rychlé utuhnutí lávy na zemském povrchu, křehké, (čedič)

1. usazené (sedimentární): vznikají erozí starších hornin a opětovným ukládáním rozrušeného materiálu (pískovec, vápenec)

III. metamorfované (přeměněné): vznikají přeměnou vyvřelých a usazených hornin, příčinou je tlak a teplota, mění se na jinou horninu

Zvětrávání:

• mechanické: rozrušování hornin – úlomky, zrna, vliv tepla, vody rostlin, nemění se chemické složení (pískovec, slepenec), oblasti s chladným podnebím
• chemické: působením vody, CO2, O2 se mění chemické složení, odlišné od původní horniny (vápenec), oblasti s teplým podnebím, vlhkost

 

pohyby litosférických desek (teorie deskové tektoniky)

• litosféra je rozlámána na bloky – litosférické desky, plují na plastické vrstvě
• okraje desek se vzdalují, nebo na sebe narážejí, někdy se jedna podsouvá pod druhou (důsledkem jsou zemětřesení, vulkanická činnost, horotvorná činnost)

kolize litosférických desek:

• kontinentální + kontinentální = srážka, vznik pohoří – stejné fyz. vlastnosti, hustota, př.: Himálaj (indická + euroasijská), Alpy, Pyreneje (africká + euroasijská)

• oceánská + kontinentální = podsunuti (subdukce) oceánské pod kontinentální (odlišné fyz. vlastnosti, hustota)

zemětřesení:

• náhlý pohyb zemské desky vzniklé napětím
• podle zlomů, Richterova stupnice ( 0-10)
• seismologie – nauka o zemětřesení
• „Pacifický kruh ohně“ – Popocatepetl (Mex.), Ključevskaja (Rus.), Sv.Helena (USA), Cotopaxi (Ekv.), Krakatoa (Ind.)
• -hypocentum = místo vzniku v zemském plášti
• -epicentrum = místo zemského povrchu, kde ucítíme otřesy anebo zemětřesení

sopečná činnost:

• podél hranic litosférický desek
• sopka se skládá z: kráter, kužel, sopouch, krb
• sopečná činnost je doprovázená zemětřesením, kouřem, duněním
• „Pacifický kruh ohně“

–        V tichém oceánu.

–        Denali (Mt. McKinley, USA, Aljaška)

–        Popocatepetl (Mexiko, Kalifornie)

–        Ključevskaja (Rusko, Kamčatka)

–        Sv. Helena (USA)

–        Cotopaxi (Ekvádor, Andy)

–        Krakatoa (Indonésie)

• Další sopky: Etna (Sicílie), Ararat (Turecko), Stromboli (Liparské ovy).

 

tsunami:

• dosahují výšky několika desítek metrů (40-90 m)
• vznikají podmořským zemětřesením
• až 800 km/h
• ohniska: blízká – několik km, vzdálená – desítky km
• amplituda – výška vlny

 

Georeliéf:

• povrch zemské kůry se proměňuje
• výsledek endogenních a exogenních sil
• studiem georeliéfu se zabývá geomorfologie
• tvary pohoří:

 

• sopečná (Doupovské hory, Francouzské středohoří)

• kerná (Krušné hory, Krkonoše)

• vrásová (Broumovská vrchovina, Švýcarský jura)

• příkrovová (Alpy, Himálaje)

 

• štíty:

• jádra pevnin, stáří mld. let, vyvřelé a metamorfované horniny, zarovnaný povrch
• po obvodu štítů vznikly díky erozí mladší části – platformy, tvořené sedimenty
• georeliéf se neustále proměňuje, na jeho podobu mají vliv síly:

 

• endogenní (vnitřní) síly: původ v zemském nitru

• exogenní (vnější) síly: zdrojem je sluneční záření a gravitace, georeliéf snižují a  zarovnávají (eroze – transport – sedimentace – akumulace)

 

• svahové pochody: pohyb hornin po svazích vlivem gravitace (sesuvy, řícení balvaní bahenní proudy)

• • kryogenní pochody: z nahromaděného sněhu se tvoří ledovec, sníh se tlakem mění na firn (ledovcový led). Pohyb ledovce tvoří kar – skalní kotel, ze tří stran obklopen svahy, tvorba firnu, hromadění, po naplnění vzniká ledovcový splaz. Fjord: ledovcové údolí, hluboký záliv. Moréna: hmota dopravovaná ledovcem (písek, hlína, suť)
  • eolické (větrné) pochody: prachová a písečná zrnka narážejí na stěny skal a ty se obrušují (vznikají skalní římsy, okna, brány)
  • marinní (mořské) pochody: činitelé: příliv, odlov, příboj (vyvolán větrem) abraze – rušivá činnost moře, podemílání břehů – sesuvy, ustupování, útesy – izolovaná skaliska úlomky obrušovány, rozmělňovány – tvorba písku
  • biogenní pochody: živé organismy působí rušivou činností (mechanicky a chemicky) a tvořivou činností (hromadění schránek těl)
  • antropogenní pochody: doly, lomy, tunely, letištní plochy atd.

 

• říční pochody:

 

1. 1. horní tok řeky: destruktivní činnost vody, narušení podloží, výmoly

 

• střední tok řeky: převládá sedimentace nad erozí, řeka si bočním výmolem rozšiřuje koryto. Vznikají meandry – zákruty, které mají víc než 180°

• dolní tok řeky: usazování plavenin, pokud je jich mnoho, řeka se při ústí větví a tvoří tzv. delty

 

 

Pedosféra:

• půdní obal země, nacházející se na povrchu litosféry
• půda = trojrozměrný výřez z pedosféry
• tvoří svrchní vrstvu pevného zemského povrchu
• vzniká fyzickým a chemickým rozrušením mateční horniny / svrchní část zemské kůry – zvětráváním, vytvoří se zvětralinový plášť a za působení půdotvorných činitelů vzniká půda
• ornice: svrchní část, která je zemědělsky obdělávána
• spodina: pod ornicí

 

Půdotvorní činitelé:

• matečná hornina (podloží) – zvětrávání, nerostným složením ovlivňuje zásobu živin a chemické složení půdy, má také vliv na barvu a zrnitost půdy
• přítomnost organismů – biologičtí činitelé (rostliny, živočichové)
• podnebné podmínky – sucho, vlhko aj.
• reliéf – nadmořská výška, expozice svahu, sklon
• čas
• podzemní voda
• člověk – svými zásahy reguluje průběh půdotvorného procesu

 

Půdotvorné procesy:

• zvětrávání:
  • rozpad, přeměna … ovlivněno klimatem
• humifikace:
  • mikrobiální a chemické procesy, při kterých se mění organické zbytky v humus
• eluviace (ochuzování) a iluviace (obohacování):
  • vyplavování, ochuzování – přemisťování složek půdy do spodních vrstev pomocí prosakující vody

 

Složení půdy:

• edafon:
  • živá složka půdy, např. rostliny, živočichové, bakterie, měkkýši
• humus:
  • neživý podíl půdy, odumřelé zbytky, úrodná půda
• půdní voda:
• půdní vzduch:
• odpadní produkty:
• organické částice:
  • pevné částice zvětralých nerostů a hornin

 

Půdní druhy:

• jsou dány texturou (zrnitostí) částic
• písčité druhy:
  • lehké, pro kaktusy
  • velké částice, propustné
• hlinité druhy:
  • středně těžké, nejúrodnější, zemědělsky nejvíce využívané
  • menší částice, méně propustné
• jílovité druhy:
  • těžké, zemědělsky nevyužívané
  • malá částice, málo propustný až nepropustný

 

Půdní typy:

• skupina půd, která se vytvořila působením stejných půdotvorných činitelů a má podobnou přirozenou úrodnost
• černozemě:
  • step, pampa, prérie
  • Evropa, Austrálie, Jižní Amerika, Severní Amerika
  • světové obilnice, dostatek humusu, úrodné
• hnědozemě:
  • nejrozšířenější
• podzoly:
  • vyšší nadmořská výška
  • tajgy – jehličnany
  • podzolizace – vyplavování
• černice:
  • intenzivní humifikace
• glejové půdy:
  • údolní nivy
• rendriny:
  • vápenec, dolomity
• pouštní:
  • málo humusu

 

Vlastnosti půdy:

 

• zrnitost:

• drť, skelet

• kamenné, horské půdy

• málo využívané

• Struktura:

• schopnost vytvářet agregáty (hrudky)

• Pórovitost:

• usnadňuje pronikání vody a vzduchu

• Chemické reakce:

• neutrální (ph 7), kyselá (pod 7 ph), zásaditá (nad 7 ph)

 

 

• Úrodnost:

•         Přirozená – bez zásahu člověka.
•         Kulturní – kultivace, zavlažování.

 

Význam půdy:

• přírodní zdroj
• živitelka rostlin a živočichů
• stanoviště rostlin a živočichů
• prostředek výroby – lesnictví, zemědělství
• vodohospodářství – filtr, ochrana před erozí

 

Glejová půda

• podmáčených místech.
• Nedostatek kyslíku.
• Modrozelená barva, může zapáchat.

Terra Rossa

• Pyrenejský poloostrov, Jižní Francie, Jaderské moře.
• Červená barva, obsahuje železo.