Jednobuněčné organismy – protista

Protisté podobní houbám – charakteristika, rozšíření, rozmnožování, význam

Protisté podobní rostlinám – charakteristika, rozšíření, rozmnožování, význam

Protisté podobní živočichům – charakteristika, rozšíření, rozmnožování, význam

Protisté – charakteristika

Heterogenní skupina živých organismů zahrnující všechny eukaryotní organismy, které nejsou klasifikovány jako živočichové, rostliny nebo houby
Původně jednobuněčné eukaryotické buňky, jejichž jediným společným znakem je právě jednobuněčnost
Parafyletická skupina
Parafyletismus – stav skupiny organismů, která zahrnuje společného předka – skupiny, které mají společné předky, ale nezahrnují všechny potomky tohoto předka (protisté podobní houbám, živočichům, rostlinám – jsou jim více podobní než navzájem mezi sebou)
V nepříznivých podmínkách tvoří cysty = dormantní forma prvoka, buňka je kryta rezistentním obalem, metabolismus buňky ztlumen téměř na nulu, možnost přežít dlouhé období nepříznivých podmínek
Encystace – vznik cyst, dochází k zahuštění cytoplazmy buňky a vyloučení pevných obalů
Mnozí jsou koloniální – žijí v koloniích
Výskyt: žijí ve slaných a sladkých vodách, v půdě, cizopasí v těle mnohobuněčných organismů

Výživa

Mají schopnost přežívat v různých prostředích a získávat živiny jinými způsoby (výživa není společným znakem)
Rozmanité způsoby výživy – autotrofní (zdrojem uhlíku jsou anorganické látky) i heterotrofní (zdrojem uhlíku jsou organické látky), mixotrofní (zdrojem anorganické i organické látky, např. krásnoočko), saprotrofní (zdrojem uhlíku jsou odumřelé organismy), fagotrofní
Využívají mitochondrie k aerobní respiraci
Najdeme konzumenty různých řádů:
- Řádu – živící se řasami
- Řádu – draví prvoci
- Dekompozitoři – živí se odumřelou organickou hmotou
- Symbiotické organismy
- Parazitické organismy

Rozmnožování – mitóza

Asexuální i sexuální rozmnožování (nebo alespoň výměna genetického materiálu – trepka)
U většiny je jediným diploidním stádiem zygota
Nepohlavní rozmnožování – běžnější
- Dělení – podélné (bičíkovci), příčné (nálevníci)
- Pučení – na mateřském organismu se vytvářejí výrůstky (pupeny), které postupně dorůstají v nového jedince, který se po čase od mateřského organismu oddělí, pučení je časté u přisedle žijících prvoků, např. rournatec
- Schizogonie – rozdělení mateřské buňky na větší počet buněk dceřiných, např. výtrusovci
Pohlavní rozmnožování:
- Kopulace – dva jedinci představující pohlavní buňky splývají, vzniká zygota, dále se rozmnožují sporogonií (tvoří spory), např. bičíkovci, kořenonožci
- Konjugace (spájení) – 2 buňky se dočasně spojí a vymění si část hmoty mikronukleů (malého jádra), dále se množí dělením, např. nálevníci

Stavba

Eukaryotická buňka se všemi pro ni typickými strukturami
Někteří zástupci mají specializované organely:
- Opora a ochrana těla – pelikula (pevná a pružná blanka na povrchu bičíkovců, nálevníků a výtrusovců), schránky (chitinové nebo vápenaté, např. dírkonožci)
- Pohyb – bičíky, panožky (kořenonožci), brvy (nálevníci)
- Trávicí – trávicí vakuola, buněčná ústa, buněčný hltan, buněčná řiť
- Vylučující a osmoregulační – pulzující vakuola – odstraňuje odpadní látky, přebytečnou vodu, udržuje stálý osmotický tlak
- Smyslové – stigma (tělísko reagující na světelné podráždění), brvy a bičíky s hmatovou funkcí

Protisté

Podobní rostlinám

=jednobuněčné řasy (Algae) = algologie
Produkují chloroplasty, probíhá v nich fotosyntéza
Někteří protisté se mohou řadit mezi řasy i mezi prvoky, jako například krásnoočko (Euglena)
Rozdělení:
- Červené řasy (Rhodophyta)
- Krásnoočka (Euglenophyta)
- Zelené řasy (Chlorophyta)
Stélka:
- Monadoidní stélka (bičíkatá) – jednobuněčná, jednojaderná, obvykle dvoubičíkatá, na povrchu s periplastem či pelikulou (tenká vrstva cytoplazmatické membrány), světločivná skvrna, osmoregulační vakuola (pulsující) u sladkovodních, např. zelenivky, krásnoočka
- Kokální stélka (buněčná) – jednobuněčná, jednojaderná, nepohyblivá, povrch kryt buněčnou stěnou, např. rozsivky, zelenivka
Rozmnožování řas
- Nepohlavní
  - Vegetativní – dělení jednobuněčných řas, vytváří se kolonie
  - Pomocí výtrusů (spor)
- Pohlavní – probíhá za zhoršených podmínek (např. vysychání) – 2 buňky – gamety, vznikají z nich gametofyty
  - Izogamie – 2 gamety (izospory) stejné velikostí i vzhledem, obě mají bičíky, z izospor vznikají gametofyty oboupohlavné
  - Anizogamie – 2 gamety různé velikosti, obě mají bičíky, z mikrosporů (menší gameta) vznikají gametofyty samčí, z megasporů (menší gameta) vznikají gametofyty samičí
  - Oogamie (oosféra, spermatozoid) – samičí gamety (oosféra) nepohyblivé, mají hodně zásobních látek, samčí gameta pohyblivá (spermatozoid)
- Metageneze – střídání gametofytu (1n – pohlavní generace) se sporofytem (2n – nepohlavní generace)
  - Převládá haploidní fáze – mitózou vznikají gamety, splynutím gamet vzniká zygota
  - Diploidní fáze – sporofyt, na sporofytu vyrůstají sporangia (výtrusnice), na nich se vytváří haploidní výtrusy
- Dělení:
  - Červené řasy (ruduchy = rhodophyta)
    - Patří k nejstarším na zemi, je jich asi 4 tisíce druhů
    - Barviva: chlorofyl a, chlorofyl d, fikobiliny (fykoerytrin, fykocyanin), karotenoidy (betakaroten)
    - Zásobní látky: florideový škrob (tvoří zrnka ukládající se v cytoplazmě), olej
    - Nemají bičíky
    - Rozmnožování:
      - Dělení buněk, rozpadem stélky, pomocí nepohyblivých výtrusů nebo oogamií, dochází k rodozměně
    - Výskyt: slané vody, ve vlhké půdě
    - Význam:
      - Krmivo, hnojivo, potrava
      - Zástupci: mořské ruduchy – rod Porphyra (hoši – nori = potrava)
      - Zdroj agaru, karagenu (mikrobiologie, potravinářství – k zahuštění)
      - U nás – potěrka
    - Hnědé řasy (chromophyta)
      - Barviva: chlorofyl a, chlorofyl c, betakaroten, xantofyly,
      - Zásobní látky: polysacharidy
      - Buňky s 1 nebo 2 bičíky
      - Dělení:
        
        Rozsivky
        
        Jednobuněčná kokální stélka, žijí jednotlivě nebo v koloniích
        
        Stélka kryta dvoudílnými křemičitými schránkami, dno schránky – hypovalva, víko – epivalva
        
        Rozmnožování pohlavní i nepohlavní (dělením – mitózou se rozdělí jádro a protoplast, obě skořápky se oddělí a nově vzniklé buňky doplní chybějící misku, dceřinné buňky se zmenšují
        
        Žijí ve všech typech vod a půd
        
        Využití:
        
        Výroba skla, filtrů, izolace – usazováním schránek vzniká křemelina, která se těží
        
        Indikátor znečištěných vod, ve sladkých vodách složkou jarního a podzimního planktonu – zápach vody, značná produkce biomasy
        
        Zlativky
        
        Jednobuněčná monadoidní stélka, pohybují se pomocí panožek
        
        Fagocytóza
        
        Mohou mít schránku nebo zkřemenělou buněčnou stěnu
        
        Výskyt:
        
        Ve sladkých vodách, složka jarního planktonu, při přemnožení žluté zbarvení vody a zápach po rybím tuku
        
        Zelené řasy (chlorophyta)
        
        Mořské, sladkovodní a suchozemské
        
        Předchůdci vyšších rostlin
        
        Barviva: chlorofyl a, chlorofyl b, betakaroten, xantofyly
        
        Zásobní látka: škrob
        
        Povrch – celulózní buněčná stěna
        
        Využití:
        
        K výrobě barviv nebo k výživě lidí i zvířat, ozdobné rostliny v akváriích
        
        Zelenivky
        
        Žijí jednotlivě nebo v koloniích obalených slizem nebo v cenóbiích (kolonie tvořené jednou generací
        
        V době nepřízně vytvářejí aktinety – tlustostěnné nepohyblivé spory
        
        Na povrchu periplast nebo pevná buněčná stěna
        
        Rozmnožování:
        
        Dělením buněk, nepohlavně výtrusy, vegetativně fragmentací, pohlavně
        
        Zástupci:
        
        Zelenivka – zelený prášek, kulovitá stélka, vitamin B, C, K, bílkoviny
        
        Váleč (Volvox) – žije v koloniích (cenóbiích)
        
        Zrněnka – v půdě, na kůře strom, zelený prášek, kulovitá stélka
        
        Řetězovka
        
        Krásnoočka (Euglenophyta)
        
        Jednobuněční zelení bičíkovci mikroskopických rozměrů
        
        Monádoidní stélka, 1 nebo 2 bičíky
        
        Barviva: chlorofyl a, chlorofyl b, betakaroten, xantofyly
        
        Zásobní látka: paramylon
        
        Zástupci: krásnoočko zelené (Euglena viridis)
        
        Stigma, pulzující vakuola, periplast (pevný plazmatický obal), bičíky, světločivná skvrna, má-li plastidy – fotosyntetická asimilace
        
        Živí se autotrofně, mixotrofně i heterotrofně
        
        Rozmnožování: podélným dělením
        
        Výskyt: sladké, znečištěné vody, zelené povlaky na dně nebo na hladině – součástí fytoplanktonu
        
        V období nepřízně se obalí slizem, často se ve slizu rozmnožují

Podobní houbám

Mezi protista podobné houbám se řadí chytridiomycety, hlenky, řasovky a labyrintovky
Rozdělení:
- Myxomycota – hlenky
  - Jednobuněčné organismy houbového charakteru
  - Střídají haploidní i diploidní fázi
  - Nejprve stádium bičíkatých myxomonád či měňavkovitých myxaméb podobným měňavkám
  - Z nich vzniká splýváním mnohojaderný slizovitý útvar, tzv. plazmodium, za vhodných podmínek vytvoří fruktifikační útvar sporokarp (plodnice)
  - Slizovité, netvoří pravé plodnice
  - Pohyblivé
  - Živí se bakteriemi, prvoky, kvasinkami
  - Výskyt:
    - Na tlejícím dřevě, listí nebo odumřelých lodyhách bylin, vlhká, stinná stanoviště
  - Chytridiomycota
    - Primitivní houby
    - Vodní a půdní
    - Parazitické a saprofytické druhy
    - Parazitují na jiných chytridiomycetách, cévnatých rostlinách nebo na hmyzu
    - Výskyt:
      - Sladkovodní a půdní organismy
    - Zástupci:
      - Rakovinovec bramborový parazitující na bramborách
      - Lahvičkovka – zelí, kapusta, brukev
      - Batrachochytrium dendrobatidis napadající žáby
    - Oomycota – řasovky
      - Vodní a půdní
      - Parazitické a saprofytické druhy především vyšších rostlin
      - Parazitické vytvářejí haustoria pronikající do buněčných stěn hostitele
      - Rozmnožování:
        
        Pohlavní = zoospory, nepohlavní = fragmentace stélky
      - Výskyt:
        
        Vodní nebo vlhké prostředí
      - Zástupci:
        
        Vřetenatka révová (závažný parazit vinné révy), plíseň bramborová – způsobuje choroby lilkovitých rostlin

Podobní živočichům – prvoci (protozoa)

Tělo tvořeno pouze jedinou buňkou, která zajišťuje všechny projevy života: pohyb, příjem potravy, metabolismus, vyměšování, rozmnožování, růst, dráždivost
Pohybliví – panožky, bičík, brvy
Potravu přijímají celým povrchem těla nebo fagocytózou – potravní vakuola, někdy buněčná ústa a buněčná řiť
Obvykle mají délku jen 0,01 – 0,5 mm
Jsou všudypřítomní ve vodě a v půdě
Nepříznivé podmínky přežívají ve formě cyst
Základní vlastnosti:
- Stavba těla
  - Odpovídá živočišné eukaryotické buňce
  - Jádro, jadérko, mitochondrie, endoplazmatické retikulum, golgiho komplex, lysozóm, cytoplazma, cytoplazmatická membrána, ribozómy,…)
  - Smysly – světločivná skvrna (stigma)
- Příjem potravy
  - Difúze přes cytoplazmatickou membránu
  - Endocytózou která má 2 varianty:
    - Pinocytóza – pohlcování kapiček a drobných částeček
    - Fagocytóza – větší částečky
  - Rozmnožování:
    - Nepohlavní
      - Dělení – buňka se rozdělí na 2 stejné jedince
        
        Podélné (trypanozoma)
        
        Příčné (trepka)
      - Pučení – kdy se z mateřského jedince oddělují mnohem menší pupeny, které potom dorůstají (Suctoria)
      - Rozpad na více jedinců – schizogonie
      - Sporongie – rozpad spor
    - Pohlavní
      - Méně obvyklé
      - Splývají celí jedinci = konjugace (horizontální výměna genetické informace mezi dvěma buňkami)
    - Pohyb
      - Pasivní
        
        Proudění vody nebo vzduchu
      - Aktivní
        
        Pomocí bičíků = bičíkovci např. krásnoočko
        
        Pomocí panožek = kořenonožci např. měňavka
        
        Pomocí řasinek (brvy) = nálevnící, trepka
        
        Specializovaní parazité = výtrusovci např. zimnička
      - Bičíkovci
        
        Různorodá skupina prvoků s bičíkem
        
        Mají pelikulu – obal
        
        Znaky rostlin a živočichů
        
        Autotrofní a heterotrofní
        
        Autotrofní bičíkovci
        
        Rostlinní (znaky živočichů i rostlin)
        
        Fotosyntetizují
        
        Obsahují chromatofor s barvivem (obdoba plastidů)
        
        Stavební látky – celulóza
        
        Zásobní látka – škrob
        
        Zástupci:
        
        Koulenka
        
        Válenka
        
        Váleč koulivý (kolonie)
        
        Krásnoočko (štíhlé, zelené)
        
        Trojrožec
        
        Svítilka
        
        Heterotrofní bičíkovci (živočišní bičíkovci)
        
        Živí se heterotrofně, často parazitující
        
        Mají buněčnou stěnu
        
        Nemají chlorofyl
        
        Nefotosyntetizují
        
        Fagocytóza
        
        Zástupci:
        
        Trubenka Haeckelova – tvoří kolonie, živí se organickými zbytky a bakteriemi
        
        Trypanozoma spavičná – tropy, způsobuje spavou nemoc přenášenou mouchou tse-tse, zduření uzlin, horečky, spavost, ochabnutí organismu
        
        Bičenka poševní (nemoc trichomoniáza) – šíří se pohlavním stykem, infekce močových cest a pohlavních orgánů
        
        Lamblie střevní – záněty tenkého střeva projevující se horečkami a průjmy
        
        Kořenonožci
        
        Pohyb pomocí panožek = parapodií (přelévání cytoplazmy) à proměnlivý tvar těla
        
        Fagocytóza
        
        Vytvářejí potravní vakuoly
        
        Rozmnožování dělením
        
        Některé tvoří schránky – CaCO₃, SiO₂
        
        Zástupci:
        
        Měňavky (měňavka velká, zemní, úplavičná – střevní parazit, způsobuje úplavici – krvavé průjmy a horečky) – netvoří schránky
        
        Krytenky (rozlitka, štítovka) – tvoří chitinové schránky
        
        Dírkonožci – vápenaté schránky, ze kterých vystupují nitkovité panožky
        
        Mřížovci
        
        Slunivky – křemičité schránky, ze kterých vystupují paprsčité panožky
        
        Nálevnící
        
        Pohyb pomocí brv
        
        Nejdokonalejší prvoci
        
        Žijí samostatně, symbioticky (žaludek přežvýkavců), paraziticky
        
        Vytvářejí klidová stádia cyst
        
        Na povrchu těla pelikula, v ní buněčný jed
        
        Dvě jádra – vegetativní (životní funkce), generativní (rozmnožování)
        
        Trávení – dobře vyvinuté organely na zpracování potravy – pulzující vakuola, buněčná ústa, buněčný jícen, buněčná řiť
        
        Zástupci:
        
        Trepka velká – ve stojatých vodách, indikátor znečištěné vody, cysty
        
        Přisedlé druhy nálevníků
        
        Vířenka, keřenka (tvoří přisedlé kolonie), pakeřenka
        
        Slizovka
        
        Chobotěnka
        
        Mrskavka, bobovka, bachořec
        
        Výtrusovci
        
        Endoparazité (přichycovací aparát), nitrobuněční à pronikají do hostitelské buňky à původci řady těžkých onemocnění
        
        Střídání hostitelů, střídání pohlavní a nepohlavní generace (nepohlavní jsou invazivní), součástí životního cyklu je rozpad na spory
        
        Pohyb pomocí myofibril = svalové vlákno
        
        Zástupci:
        
        Hromadinka – parazit v trávicí soustavě bezobratlých
        
        Kokcidie jaterní – parazité hospodářských zvířat (králíci, krávy, kozy, drůbež, způsobují vážná onemocnění jater – kokcidiózy)
        
        Krvinkovka – zimnička čtvrtodenní (malárie – nepohlavní stádia napadají buňky jater a červené krvinky, v nichž se množí, přenáší komár rodu Anopheles)

EKOLOGIE prvoků

Prvoci saprofytičtí – živí se odumřelými organickými zbytky, bioindikátory – nálevníci
Prvoci komenzální – žijí ve střevech obratlovců, neškodí – měňavka střevní
Prvoci symbiotičtí – prospívají si s hostitelem navzájem – bachořci
Prvoci parazitičtí – škodí hostiteli, původci chorob – výtrusovci, hmyzomorky, výtrusenky