Moliére – Lakomec

Rok vydání: 1668

Literární druh: drama

Literární žánr: komedie

Téma:   typ člověka, pro kterého peníze znamenají všechno, je schopen obětovat i lásku rodiny, zesměšňuje maloměšťáctví, strefuje se do církve a do rodin (touha po dědictví, pokrytectví

Motiv:  kritika chorbné touhy po penězích, člověk zaslepný touhou po bohatství nebere ohled na nikoho, výsměch lidské chamtivosti

Časoprostor: 1670 ve Francii, v Paříži

Literární směr:       

Klasicismus  17. – 18. stol.

  • napodobování forem antického umění
  • pevné normy pro literaturu
  • rozmach dramatické tvorby
  • vysoká literatura: eposy, tragédie (náměty z antiky, vznešená témata, hrdinové)
  • nízká literatura: komedie, bajka, život měšťanstva (Lakomec)
  • hry veršované, dlouhé monology, jambický verš (12 slabik)
  • další autoři:
    • o   Pierre Corneille = vysoká lit., komflikt povinnosti a osobního citu, tragédie Cid (námět ze španělského rytířství
    • o   Jean Racine = vysoká lit., psychologická tragédie, antické náměty, jeden z vrcholů klasicistní tragédie, drama Faidra (téměř vzorové, erotická vášeň Faidry k nevlastnímu synovi Hippolytovi)
    • o   Jean La Fontaine = básník, kniha Bajky
    • o   Carlo Goldoni = Ital, komedie, komedie dell’arte, Sluha dvou pánů

 

Obsah:

Harpagon je sice bohatý, ale je neuvěřitelný lakomec. Každého podezírá z krádeže včetně svých dětí (syna a dcery). Jeho syn je nucen půjčovat si odjinud. Kleantes je zamilován do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec syna překvapí s tím, že si Marianu vezme on. Kleanta by rád oženil s bohatou vdovou. Dceru, která je zamilovaná do Valéra chce provdat za stárnoucího boháče Anselma.

Kleantův sluha Čipera poklad Harpagonem zakopaným na zahradě a uzme jej, aby tak Kleantovi pomohl. Začne zběsile pátrat a podezřívat každého ve svém okolí a nepřestane, dokud se nedozví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou. Valér prozradí, že jeho otcem je italský šlechtic, z čehož vyplyne, že je to Anselm (šlechtic)Dále vplyne, že Mariana, je jeho sestra a Anselmova dcera.Kleantes svému otci navrhne, že peníze vrátí, když dostane Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal své peníze zpět. Pak ale pozná pravý původ Mariany a Valéra a pochopí, že vdavky jej nebudou stát jedinou minci a své dceři taktéž dávat žádné věno nemusí, proti svatbě svých dětí najednou nic nenamítá. Valér se ožení s Eliškou a Kleantes si vezme Marianu.

Postavy:

Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.

Čipera (La Fleche, Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.
Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.
Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.
Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.

 

Kompozice:

5 dějství, několik scén, chronologický postup, vypravěč nezasahuje do díla

Expozice: Harpagonův majetek

Kolize: láska Harpagonova syna Kleanta

Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta

Katastrofa: ztráta peněz

Závěr: navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta, Elišky a Valéra

vypravěč – er- forma, původně francouzština, jazyk je spisovný, místy archaický, ale typický pro svou dobu, vševědoucí vypravěč

 

 

Jazyková složka:

    • aristotelská zásada tří jednot (jednota časové linie, děje a místa)
    • commedia dell’arte: herci mají pouze hrubou kostru, nuceni improvizovat na jevišti
    • propracované kostýmy
    • psychologie postav
    • kritika touhy o penězích, živé dialogy, satira, reálný život francouzských měšťanů v 17. stol.
    • Spisovná čeština, hovorový jazyk, zvláštní slovosled, zvláštní vyjadřování (bratr a sestra si vykají)
    • Archaismy i slova zastaralá
    • Sarkasmus – označuje kousavou, zraňující řeč, obvykle vyjadřující i jisté pohrdání
    • Metafora – přenesení významu na základě podobnosti (jdi mi z očí)
    • Ve své době byla nedoceněna kvůli pokrokovým názorům na dobu
    • Často se v této divadelní hře dá použít satirický tón (vysmívající se tón)
    • Nedokončené věty
    • anafora – opakování slov
    • „ven, ven!“, „pomalu,pomalu!“-epizeuxis
    • „ a na tisíc půvabů z ní vyzařuje“ – hyperbola
    • „světe, zboř se!“ , „ach peníze, penízky, vy moji drahouškové!“ – apostrofa
    • „má kasička je cudná a bezúhonná“ – personifikace
    • „stal jsem se otrokem její krásy“ – metafora

 

  • Metafora

 

      • v jediném pojmenování spojuje 2 významy na základě vnější podobnosti (zub pily, kapka štěstí, hlava rodiny, perly rosy)
      • př. „Slunce napsalo krásnou báseň zlatým perem na naši zem.“

 

  • Metonymie

 

    • spojení 2 významů na základě věcně souvislosti (město čeká ⇒ všichni obyvatelé města)

 

Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:

 

Moliére

  • vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin, pseudonym používal proto, aby nekompromitoval rodinu
  • francouzský dramatik, spisovatel, herec (proti vůli rodiny se stal komediantem)
  • brzy se svými hrami proslavil, zejména mezi chudinou
  • spoluzaložil Skvělé divadlo, nedařilo se, skončil ve vězení pro dlužníky, později kočoval
  • později si získal náklonost Ludvíka XIV. a stal se organizátorem královských akcí
  • musel bojovat proti intrikám a osočování z řady odpůrců
  • zemřel na jevišti při repríze své poslední hry Zdravý nemocný

Francie:

Pierre Corneille (1606–1684)

– autor tzv. hrdinských tragédií, celkem 22 her inspirovaných antikou

– vytvořil pravidla tragédie

– tragédie Cid: don Rodrigo miluje Ximénu, chystá se svatba – následuje boj o čest

– Horatius, Polyeuktes, Cinna, Lhář

 

Jean Racine (1639–1699)

– tragédie psychologické, s ženskými hrdinkami, milostně laděné příběhy

– např. Faidra: Faidra eroticky touží po nevlastním synovi Hippolytovi, ten však miluje Aricii. Faidra ve vzteku žaluje manželovi Théseovi, a ten nechává syna usmrtit bohy. Faidru tíží svědomí, páchá sebevraždu

– Andromacha, Britannicus, Berenika, Bajazet, Ifigénie v Aulidě, Esther

 

Jean de La Fontaine (1621–1695)

– básník, prozaik, dramatik, člen Francouzské akademie

– drama: Eunuch

– Škádlivé povídky, básně Adónis

– Bajky: celkem 12 knih

 

ROZBORY KE STAŽENÍ ZDE: http://surefile.org/file/A6h84k

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *