STÁT

  • stát – z latinského stato = status, řád
    • organizované společenství lidí, žijících trvale na určitém území
    • forma politické organizace lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek
    • státní moc je nezávislá (suverenita a svrchovanost státu)
    • vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám.
  • na světě zhruba 200 států, které se v mnohém odlišují, ale každý stát má společné prvky:
    • státní aparát – soustavu orgánů vykonávajících státní moc a správu
    • ohraničené území – na toto území se vztahuje působnost státních orgánů
    • občany (obyvatelstvo)
    • ozbrojenou moc (policie, vojsko)
    • právní subjektivitu – tj. způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích, např. uzavírání mezinárodních smluv

Funkce státu

 

  • Vnitřní funkce

 

      1. bezpečnostní
        • zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku i vnitřní zabezpečení fungování států, jeho orgánů a institucí na státním území
      2. právní
        • zajištění respektování právního řádu ve všech oblastech činnosti dané společnosti, svobod a práv občana
      3. ekonomická
        • stanovení podmínek pro chod ekonomiky a jejich garance
      4. sociální
        • zajištění občanů v nemoci, stáří a při ztrátě prostředků obživy
      5. kulturní
        • péče o kulturní dědictví, vytváření podmínek pro rozvoj hmotné a duchovní kultury, rozvoj školství, vědy a výchovy

 

  • Vnější funkce

 

    1. diplomacie
      • zajištění vztahů s dalšími státy
    2. regulace zahraničního obchodu
      • stanovení podmínek a okolností pro zahraniční obchodní vztahy
    3. boj proti terorismu
      • ochrana před případným napadením, zapojení se do boje za světový mír a mezinárodní bezpečnost

Státní suverenita

  • stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu, většímu celku
  • může být omezena pouze dobrovolně a to třeba vstupem do nadnárodních uskupení např. Evropská unie, Organizace spojených národů, NATO a jiné

Státní svrchovanost

  • má svojí vlastní vládu, která je legální a legitimní a do moci a výkonu ji nesmí zasahovat jiná moc

Tvoření státu

  • prvotní tvoření státu
    • za jakých okolností se tvořily nejstarší státy
    • prvotní stát mohl vzniknout, jestliže určitý národ či kmen zanechal kočovného způsobu života a usadil se na určitém území
  • druhotné tvoření státu
    • dochází k němu z rozmanitých důvodů po celou dobu lidské společnosti
    • vznikají tak státy v moderní době (např. sjednocení Itálie v 19. století, rozpad Rakouska- Uherska, vznik Izraele)
    • druhotné tvoření státu je často doprovázeno válkou nebo revolucí
    • každý nově vzniklý stát musí být uznán jako samostatný subjekt mezinárodního práva, teprve pak je možno s ním navázat diplomatické styky a vztahy

Teorie vzniku států

  1. náboženské
    • stát je dílem božím (odráží v sobě božskou dokonalost)
    • panovník je pravou rukou Boha např. starověký Egypt, faraóni
  2. mocenská
    • existují lidé, kteří jsou náchylní k moci (chápe stát jako vládu silnějšího nad slabším)
    • stát vzniká z tohoto důvodu
  3. patriarchální
    • stát vznikl postupných rozšiřováním rodiny
    • státní moc monarchy odpovídá moci otce nad rodinou.
  4. smluvní (konsensuální)
    • na základě (společenské) smlouvy mezi lidmi, kteří se domluví na tom, že chtějí vstoupit do nějakého svazku
  5. násilí
    • vysvětluje stát jako produkt uplatnění síly

Typy států

 

  • podle počtu suverénů

 

  1. monarchie – vláda jednoho
  2. oligarchie – vláda skupiny, vláda privilegované vrstvy
  3. demokracie – vláda všech   

 

  • podle toho, kdo vládne

 

  1. monarchie – vláda jednoho
  2. sofokracie – vrstva vzdělaných, podle Platóna ideální model
  3. aristokracie – vrstva urozených
  4. oligarchie – vláda bohatých
  5. timokracie – vláda nejsilnějších
  6. tyranie – vláda tyrana, despoty
  7. demokracie – vláda lidu
  8. politea – vláda všech, ale poučených
  9. teokracie – státník je považován za vykonavatele boží vůle
  10. byrokracie – vláda úředníků
  11. technokracie – vláda techniků

 

  • podle režimu

 

      1. demokracie
        • vláda lidu, podílí se všichni občané
        • dodržování základních lidských práv
        • platí typ ústavy
      2. nedemokracie
        • nevládnou všichni, pouze úzká skupina lidí nebo jedinec
        • potlačování lidská práva, nepřipuštění žádné opozice
        • používání nátlakových prostředků

 

  • podle způsobu udělování funkce hlavy státu

 

      1. monarchie – dědičná doživotní vláda jednoho panovníka
          1. absolutní
            • neomezená, panovník soustřeďuje veškerou moc
            • je i nejvyšším soudcem a zákonodárcem
          2. konstituční
            • omezená
            • parlamentní monarchie
      2. republika
        • res publika – věc veřejná
        • není dědičný panovnický úřad
        • hlava státu je vždy volena na základě ústavy – odvíjí se od lidu
        • znakem je rozdělení moci soudní, výkonné a zákonodárné
          1. parlamentní
            • vedoucí postavení parlamentu, kterému je odpovědná vláda
            • např. ČR, Itálie
          2. prezidentská
            • v čele prezident, který zároveň plní úkoly moci výkonné
            • volba lidí
            • silnější pozice, více pravomocí
            • např. USA

 

  • podle územně správního členění

 

    1. unitární státy
      • jednotné, jedna vláda, jedna ústava, jeden parlament a jeden typ občanství
      • např. ČR, Itálie
    2. federace
      • sdružení státu na základě společné ústavy, kdy jako suverén vystupuje pouze celek
      • stát složený (spolkový) vzniklý spojením více států (zemí, provincií, kantonů), které se vzdaly suverenity ve prospěch celku
      • vedle jednoho federálního zákonodárství mohou mít jednotlivé části vlastní ústavu a zákony, dvojí občanství
      • společná zahraniční politika, přístup k justici
      • např. USA, Švýcarsko, SSSR v letech 1922 – 1991
      • u států s velkou rozlohou, které nelze řídit z jednoho centra
      • výrazné lišení tradic, jazyka atd.
    3. konfederace
      • volné sdružení samostatných států, které úzce spolupracují v některých oblastech
      • zachování suverenity členských státu
      • jednotlivé státy zachovávají vlastní ústavu i občanství
      • kvůli společné obraně, zahraniční politice
      • většinou přechodem k integraci nebo rozpadu
      • např. Norsko a Švédsko v roce 1904

SOCIÁLNÍ STÁT

  • základním úkolem je bezpečnost přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy
  • stát pomocí daní odčerpává vyšším příjmovým skupinám a firmám finanční prostředky, které pak prostřednictvím státního rozpočtu přerozděluje
  • státní výdaje mohou mít charakter přímý (přímé sociální dávky) i nepřímý (financování programů veřejných prací)
  • postaven na 3 principech
    • princip solidarity – vzájemná odpovědnost mezi lidmi; altruismus těch, kdo mohou pomoci
    • pragmatický pohled – zmírňování chudoby, předcházení účelově sociálním otřesům
    • osvícenská idea pokroku – pokrok spatřován v postupném smazání sociálních nerovností
  • praxe sociálního státu do krize → příčiny
    • tempo růstu sociálních výdajů je větší než tempo ekonomického růstu
    • demografické ukazatele stárnutí populace (rostou výdaje na důchodové zabezpečení)
    • růst nákladů na byrokracii (distribuce sociálních dávek)
    • důsledky v oblasti hodnot

PRÁVNÍ STÁT

  • práva občanů státem vymezena
  • právní stát stanovuje pravidla chování státních orgánů, pravidla chování občanů ve státě
  • základní zásady
    • každý může činit to, co není zakázáno
    • nikdo nesmí být nucen dělat to, co zákon neukládá
    • státní moc má sloužit všem občanům a lze ji uplatnit jen v případech, mezích a způsoby, jež stanoví zákon
  • suverenita občana daná kodexem lidských a občanských práv a participací na politickém životě
  • zárukou fungování jsou nezávislé soudy

LIDSKÁ PRÁVA

  • práva fyzických osob, která vyplývají z příslušnosti k lidskému rodu
  • týkají se různých oblastí, v nichž jedinec nemá podléhat kontrole státu, pokud zároveň respektuje zákony
  • svoboda – je stav bytosti jednající pouze ze své vlastní vůle, nezávisle na jakémkoli vnějším donucení; vedle rozumu je nejvyšším atributem člověka
  • lidská práva jsou
    • univerzální – platí pro všechny
    • nezrušitelná a nezcizitelná – nelze je člověku žádným způsobem odejmout
    • nepromlčitelná – člověk o ně nemůže přijít tím, že je nevykonává
    • nezadatelná – člověk se jich nemůže vzdát

Historie

  • antika – pouze svobodní občané
  • středověk – nerovnost, nesvéprávnost člověka
  • 18. století – vzrůstá zájem, VFR (chybí ale např. volební právo pro ženy)
  • současné pojetí po 2. světové válce
  • 10. 12. 1948 Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní den lidských práv
  • 1950 Úmluva o ochraně lidských práv a svobod
  • 1992 v ČR Listina základních práv a svobod

Magna charta libertatum

  • z roku 1215 – Velká listina svobod
  • Jan Bezzemek versus Stavy
  • omezení královy moci podle své vůle zvyšovat a vybírat daně
  • žádná poprava bez rozsudku, jiné tresty musí být projednány

Deklarace lidských práv člověka a občana

  • z roku 1789
  • přijalo ji ústavo-národní zřízení
  • rovnost občanů před zákonem
  • svoboda slova, shromažďování a vyznání
  • „Nikomu nesmí být bráněno v tom, co mu není zakázáno zákonem.“

Všeobecná deklarace lidských práv a základních svobod

  • z 10.12.1948
  • schváleno OSN
  • deklarace = prohlášení
  • lidská práva obsažena v deklaraci se dělí do čtyř skupin
    • lidská práva – na život, svobodu, bezpečí
    • politická práva – právo na svobodný projev, shromaždovaní, podílení na řízení státu
    • sociální práva – právo na práci, právo na vzdělání, na spravedlivou odměnu
    • práva na soudní a jinou ochranu – právo na nezávislý soud, právo na odepření výpovědi, právo na soudní obhájce

Tři mezinárodní smlouvy

  • rok 1966
  • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
  • Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
  • Opční protokol – právo jednotlivců domáhat se svých práv u mezinárodních institucí

Konference o bezpečnosti a spolupráci Evropy

  • 1973 – 1975
  • závěrečným aktem byla ratifikace Československa, které se zavázalo k dodržování lidských práv a svobod
  • na jejím základě vznik Charty 77

Komise pro lidská práva

  • nejvýznamnější orgán OSN
  • sleduje dodržování lidských práv
  • sídlo v Ženevě

Rada Evropy (Štrasburk)

  • Evropská komise pro lidská práva
  • Evropský soud pro lidská práva
  • 2 dokumenty
    • Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (1950)
    • Evropská sociální charta (1961)

Amnesty International

  • nezávislá mezinárodní organizace
  • zvláště zaměřena na podporu a ochranu politických vězňů

Český helsinský výbor

  • významná organizace mapující dodržování lidských práv a aplikaci mezinárodních norem

Ombudsman

  • veřejný ochránce lidských práv
  • volen na 6 let
  • Otakar Motejl – první český veřejný ochránce práv
  • JUDr. Pavel Varvařovský – současný ombudsman

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://downloadwho.com/file/A6h8768

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *