Psychické procesy, vlastnosti a stavy

Klasifikace psychických jevů

  1. Psychické procesy – kratší trvání, mají začátek a konec
    1. poznávací procesy – vnímání, myšlení, řeč a představivost
    2. paměťové procesy – zapamatování si, uchování v paměti a vybavení si
    3. motivační procesy – motivy jednání, tréma, obdiv, motivace, strach, vztek
  2. Psychické stavy – delší trvání než procesy, charakterizují jedince po určitou dobu
    1. stavy pozornosti – pozornost, nepozornost
    2. nálady a emoční stavy – smutek, radost, vztek, nervozita
  3. Psychické vlastnosti – relativně stálé charakteristiky
    1. schopnosti – schopnost logicky myslet
    2. rysy osobnosti – plachost, aktivita, pasivita
    3. temperament – flegmatik, cholerik
    4. charakter – vytrvalost, odpovědnost
  4. Specificky získané dispozice – předpoklad pro jednu či více činnosti
    1. vědomosti
    2. dovednosti
    3. talent, nadání
    4. zájmy, postoje, návyky

Společné znaky psychických jevů

  • všechny jevy jsou funkcí mozku a závisí na jeho stavu
  • v průběhu života se psychické jevy mění, vyvíjení
  • některé více (dovednosti, vědomosti), některé méně (rysy osobnosti, schopnosti)
  • jednotlivé psychické jevy tvoří celek a jinak než celek nemají smysl
  • interindividuální rozdílnosti – rozdíly mezi jednotlivci
  • intraindividuální rozdílnosti – uvnitř téhož jedince (v různých vývojových etapách)

VNÍMÁNÍ

  • nejjednodušší psychický proces, kterým poznáváme
  • proces sjednocování jednotlivých počitků do celkových vjemů (detekce pohybu, rozpoznávání předmětu a osob z různých úhlů a odhad vzdálenosti
  • Výsledek vnímání je = VJEM
  • psychický proces – poznáváme to, co působí na naše smyslové orgány
    1. výběrové – vnímám co nás baví a zajímá
    2. bezděčné – náhodné
    3. záměrné
  • je závislé na mnoha rozličných faktorech – zkušenost, zaměřenost, výběrovost, stav smyslových orgánů na psychickém stavu
  • počitek – obraz jednotlivého znaku vnímaného předmětu (kniha je tlustá, červená)
  • vjem – spojené počitky  obraz předmětu jako celku (→ kniha)
  • vnímání může být ovlivněno drogami
  • Druhy:
    1. 1) vnímání tvaru a velikosti spojení několika analyzátorů (druhů vnímání), abychom mohli
    2. 2) vnímat tvar a velikost (zrak, hmat)
    3. 3) vnímání prostoru – potřebujeme zrakové a pohybové vnímání, sluch, hmat, zkušenosti
    4. 4) vnímání hloubky zrak, pohybový orgán, sluchový analyzátor, zkušenost
    5. 5) sociální vnímání – společenské vnímání, týká se lidí a situací, do kterých se dostáváme, je ovlivněno našimi zkušenostmi
  • Faktory
    1. první dojem – určující pocit, který předurčuje následné jednání, na základě jedné vlastnosti hodnotím celou osobnost
    2. projekce vlastního názoru – své vlastnosti předpokládám u i druhých, ostatní vnímám zkresleně
    3. haló efekt – na základě předchozí informace
    4. nedostatek empatie (vcítění se) ovlivňuje vnímání druhého, člověk není schopen se vžít do situace druhého
    5. přílišné zevšeobecňování – není uznáván (např. je mladý, je hloupý)
    6. projekce – přisuzujeme druhým své vlastnosti a očekáváme stejné chování od druhých popularita vyvolává tendenci vnímat osobu lépe nebo hůře, než ve skutečnosti je ukvapený úsudek -je vyvolán většinou vlastní netrpělivostí
    7. stereotypy -jednání podle naučených vzorců chování postrádající pružnost
    8. faktor figury – pozadí ovlivňuje vnímání figury
  • optické klamy – neklamou naše představy ale vnímaní; klam vzniká v mozku ne oku
    1. barevné
    2. dvojznačné
    3. geometrické

PŘEDSTAVIVOST

  • představa
    • názorový obraz předmětu nebo jevu, který momentálně nepůsobí na naše smyslové orgány
    • zakládá se na minulém vnímání
    • je méně výstižná než bezprostřední vnímání
    • dokážeme si vybavit
      1. zrakové představy
      2. zvukové – hlas, smích, písnička
      3. chuťové
      4. hmatové
  • 1. vzpomínkové představy (paměťové ↑)
  • 2. fantazijní představy – obraz předmětu nebo jevu, který jsme v dané podobě ještě nevnímali; neobvyklá spojení

Fantazie neboli obrazotvornost

  • psychický proces, ve kterém vytváříme relativně nové představy
  • základem jsou naše vjemy, zkušenost a paměťové představy
  • druhy
    1. rekonstrukční
      • fantazijní představy vytvářené na základě slovního popisu
      • důležitá v matematice (geometrie) i historii
    2. tvůrčí
      • spojena s kreativitou
      • dochází k vytváření nových představ (umělecká činnost)
  1. záměrná
      • řídí se nějakým cílem, záměrem
  2. bezděčná
      • představy, které se nám vybavují samy, někdy dokonce proti vlastní vůli
      • např. sny nebo ‚bdělé snění‘ – může zklidňovat nebo naopak rozlišit

 

      • existují mezi lidmi interindividiální rozdíly v představách a fantaziích – umělci a malé děti velmi živé představy

MYŠLENÍ

  • =řeč psychiky
  • poznávací proces, kterým získáváme zprostředkované a zobecňující poznání skutečnosti, jejich podstatných znaků a vztahů
  • umožňuje řešit problémy teoretické i praktické, formulovat hypotézy
  • nejdůležitejší názor myšlení je jazyk

Myšlenkové operace

  1. analýza – rozbor
    • myšlenkové rozdělení celků části k vystižení jejich vztahů a vzájemnému uspořádání
    • např. problém rozdělíme na několik kroků
  2. syntéza – shrnutí
    • sjednocení částí v celek

 

  1. komparace – srovnávání
    • srovnávají vlastnosti různých předmětů
    • zjišťování podobných nebo rozdílných vlastností
  2. generalizace – zobecňování
    • zjišťování podobných znaků
    • produktem je tvorba pojmů
  3. abstrakce
    • proces vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů
    • odhlédnutí od nepodstatných, nedůležitých znaků
    • např. výpisek z učebnice, čtenářský deník
  4. indukce
    • myšlenkové vyvozování z jednotlivých faktů, případů obecný závěr
  5. dedukce
    • opak indukce
    • z obecného k jednotlivým, jedinečnému
  6. analogie
    • vyvozování poznatků a závěrů na základě podobnosti s jinými předměty

Druhy myšlení

  1. praktické (notorické)
    • situace, kdy jde o manipulace s předměty (výměna žárovky)
  2. konkrétně názorné (imaginární)
    • dochází k manipulaci s názornou představou (popis cesty, osoby)
  3. abstraktní
    • manipulace s abstraktními pojmy
  1. konvergentní (sbíhavé)
    • směřuje k jednomu cíli, jednomu způsobu řešení
  2. divergentní (rozbíhavé)
    • všechny úkoly, které mají více řešení

Vlastnosti myšlení

  1. hloubka
    • do jaké hloubky jsme schopni řešit problém
  2. šířka
    • jakou šíři poznatků jsme schopni obsáhnout
    • zda jsme schopni řešit problémy v širších souvislostech
    • renesanční člověk – člověk, který se orientuje ve více oborech
  3. přesnost, logičnost
    • schopnost přesně, logicky formulovat otázky
  4. kritičnost
    • schopnost vidět problém z jiného úhlu
  5. flexibilita
    • pružnost myšlení, schopnost odpoutat se od tradičních způsobů

Pojem

  • základní forma myšlení
  • slovo označující skupinu předmětů nebo jevů, které mají shodné rysy
  • bývá vyjádřen slovně, větou
  • např. bazén – uměle vytvořená nádrž
  • zobrazuje obecné a podstatné znaky daného jevu
  • existují zde různé vztahy
    1. podobnost – lev, levhart
    2. protikladnost – den, noc
    3. nadřazenost – čaj, nápoj
    4. podřazenost – ředitel, sekretářka
    5. souřadnost – podmět, přísudek

Soud

  • dělení pochází od Aristotela
  • pojmy se spojují v soudy
  • oznamovací věty, které mají podmětnou i přísudkovou část
  • mohou být pravdivé, nepravdivé, kladné, záporné

Úsudek

  • spojení soudů
  • logická forma se nazývá argument
  • 1. premisa – obecná
  • 2. premisa – předpoklady
  • závěr → úsudek

 

  1. všichni lidé jsou smrtelní 1. obvykle v zimě prší
  2. Sokrates je člověk 2. dnes nesněží

závěr – Sokrates je smrtelný závěr – není zima

ŘEČ

  • nástrojem myšlení
  • formou dorozumívání
  • mezilidská komunikace – dorozumívání se, předávání tradic, morálních hodnot, norem
  • má stránku obsahovou (co říkám) i formální (jak to říkám)
  • nástrojem je jazyk (čeština, angličtina atd.)

Funkce řeči

  1. dorozumívání
  2. pojmenovávání věcí
  3. emocionální

Druhy řeči

  1. vnitřní řeč (pro sebe) – používáme ještě předtím, než myšlenky napíšeme nebo vyslovíme
  2. vnější řeč – slouží k vyjadřování myšlenek navenek
    1. verbální
      1. psaná – bývá lépe stylisticky uspořádaná, člověk má možnost se více zamyslet
      2. mluvená – poskytuje zpětnou vazbu, nemáme tolik času stylizovat myšlenky, metakomunikační faktory – všechno, co je za komunikací (intonace, mezery, rychlost, důraz)
    2. neverbální – komunikace bez použití slov (gesta, pohyby)

Poruchy řeči

  1. porucha sluchu
  2. vrození nebo získané vady mluvidel – rozštěp rtu apod.
  3. psychické příčiny – stres → koktavost
  • nápravou řeči se zabývá logopedie, která řeší dva problémy
  1. dyslexie – problémy čtení
  2. dyslalie – porucha výslovnosti – patlavost
    1. rotacismus – ráčkování
    2. rotacismus bohemicus – ráčkování, problém se ř
    3. sigmatismus – problém se sykavkami
    4. afázie – částečná nebo úplná ztráta řeči v důsledku posttraumatického šoku
    5. amnézie – částečná nebo úplná ztráta paměti
    6. efektivní mutismus – stav, kdy dítě odmítá komunikovat
  • levá hemisféra – matematické, početní, logické a jazykové schopnosti
  • pravá hemisféra – fantazie, umělecká tvorba
  • brainstorming – pracuje s asociacemi a využívá se ve výuce i managmentu
  • kognitivní myšlenková mapa

PAMĚŤ

  • soubor psychických procesů, které vedou k osvojení si informací
  • neustále se vyvíjí (nejvíce v období školního věku – max 21 let)
  • ve straším věku se zapomínání dá ovlivnit – udržování koníčků, vztahů, psychického i fyzického stavu
  • obecně paměť zhoršuje užitím alkoholu a nedostatkem spánku
  • Fyziologický základ: nachází se v mozkové kůře = jsou to složité biochemické děje, které probíhají v neuronech – výsledkem jsou spoje v mozkové kůře

Fáze paměťového procesoru

  1. zapamatování si
    • vštěpování informací do paměti
    • úmyslné x neúmyslné
    • mechanické x slovně-logické
  2. pamatování si
    • udržení informace v paměti
    • zapomínání
      • vymazávání paměťové stopy
      • nejvíce informací zapomeneme v prvních pěti a deseti dnech
    • čím předejít zapomínání
      • opakování
      • vytváření slovně-logických vazeb
      • motivace
      • citový vztah
    • během zapomínání se mění kvalita i kvantita
    • výhody zapomínání – očista organismu, odstraňování nepotřebných informací
    • teorie zapomínání
      • a) oddalování nervových buněk
      • b) kontakt – informace se překrývají
  3. vybavení si (reprodukce
    • vyvolání si informace – aktivizace

Typy a druhy paměti

  1. podle charakteru zapamatovávané aktivity
    1. pohybová – sestava kroků
    2. emocionální – prožitek, radost, smutek
    3. názorná – smyslové vjemy, chuťová, zraková, bolest
    4. slovně-logická – informace vyjádřené slovně a logicky zpracované
  2. podle délky trvání
    1. krátkodobá – kratší trvání, přejde do dlouhodobé nebo se zapomíná
    2. dlouhodobá – slouží k udržení informací na určitou dobu, není určena přesná velikost, ale prý neomezená

Vlastnosti paměti

  • vštípivost – snadnost / nesnadnost si něco uchovat v paměti
  • uchovatelnost – jak dlouho informaci udržím
  • vybavitelnost – schopnost si informace vybavit
  • rozsah – jak velké množství si dokážeme zapamatovat
  • přesnost – jak přesně si něco dokážeme zapamatovat

POZORNOST

  • koncentrace
  • schopnost soustředění na jednu nebo více činností, podnětů
  • souvisí se zaměřeností – vybereme si z množství podnětů jeden, na který se soustředíme – to co je podstatné
  • nepozornost – roztěkanost

Druhy pozornosti

  1. bezděčná – vzniká náhle, kratší trvání, rychleji vymizí
  2. záměrná – delší trvání, sestavujeme cíl (jdeme do kina)

 

  1. krátkodobá – soustředění se, souvisí s motivací ale krátkodobě
  2. dlouhodobá – souvisí s motivací ale dlouhodobě

Prostředky upoutání pozornosti

  • barevnost, nevšednost, originalita, velikost, střídání podnětů

Vlastnosti pozornosti

  1. stálost – jak dlouho se dokážeme soustředit, vyvíjí se s věkem
  2. dělení pozornosti – jak rychle jsme schopni přesunout pozornost na druhý podnět
  3. rozsah – jak moc věcí jsme schopni pojmout
  4. intenzita – koncentrace pozornosti, jak velkou míru pozornosti jsme schopni zaměřit
  5. selektivita (výběrovost) – co si z podnětů vyberu

Co ovlivňuje kvalitu pozornosti

  • motivace, psychický a fyzický stav, změna činnosti, zkušenost a návyk

EMOCE, CITY

  • psychické stavy, které hodnotí objekty našeho poznávání, naší činnosti, jejich průběhu a výsledky
  • mohou nás motivovat, podněcovat k jiné aktivitě
  • ovlivňují ostatní psychické procesy (např. soustředěnost)
  • mohou se přenášet z člověka na člověka → empatie (dokážeme se vcítit do jiné osoby)
  • může se přenášet i na předměty → fetišismus

Vlastnosti citů

  1. polarita
    • city existují v obou pólech (většinou protiklady)
    • často a rychle se přesunují (v dětství a pubertě se mění)
    • ambivalence (obojakost), vnímáme oba póly (láska x nenávist)
  2. subjektivita
    • nikdy nemůžeme mít stejné city, jsou subjektivní
  1. spontánnost
    • nezávislé na naší vůli
  2. předmětnost
    • jsou vázány na nějaký předmět, osobnost, myšlenku
  3. aktuálnost
    • vznikají aktuálně, hned poté, co na nás předmět působí

Dělení citů

  1. nižší
    • společné se zvířaty
    • biologické potřeby
    • strach, agrese, hněv, bolest
  2. vyšší
    • typické pro člověka
      1. city morální – spojeny s morálkou, schopnost obětovat čas i peníze (matka Tereza)
      2. city estetické – hodnocení ve smyslu libosti, nelibosti, prožívání krásného, nejen umělecká díla, ale i vzhled, prostředí
      3. city intelektuální – radost z činnosti

Citové stavy

  1. pocity
    • základní, pocit hladu, únavy, viny
  2. afekty
    • specifické stavy lidské psychiky
    • projevuje se
      1. bouřlivá reakce na nějaký podnět, která mobilizuje celou osobnost, převažují city nad rozumem, stejně rychle vznikne, jako zanikne (křik, bouchání dveřmi)
      2. paralyzace – neschopnost cokoliv dělat, jak úroveň psychická tak i fyzická
    • polarita – dá se léčit a pracovat s nimi – hysterie
  3. nálady
    • trvají několik hodin, dnů, týdnů
    • citové stavy, během kterých přetrvává určitý citový prožitek
    • na vzniku se podílejí dva faktory
      1. vnější – informace, událost
      2. vnitřní – bolest hlavy, nevolnost
    • přebíráme nálady jiných lidí
    • souvisí s temperamentem (cholerik, flegmatik atd.)
  4. vášně
    • silné citové stavy
    • trvají delší sobu, mohou trvat celý život a někdy mohou přerůst až v závislost
    • pozitivní i negativní vliv
    • porucha – obsese – nutkavá potřeba něco dělat (všude bakterie apod.)
  5. citové vztahy
    • na základě našeho vztahu k někomu
    • různou délku, hloubku

 

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://generatord.com/file/A6h8762

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *