ČR – vznik, vývoj, poloha, reliéf, podnebí

ČR:

 

  • vznik České republiky 1.1.1993
  • hlavní město – Praha
  • rozloha – 78 886 km2
  • počet obyvatel – 10,5 mil.
  • hustota osídlení – 129 ob. / km2
  • administrativní dělení – 14 krajů -> 76 okresů -> 6232 obcí
  • nejzápadnější obec – Krásná u Aše (okres Cheb) – 12°3‘ východní délky
  • nejvýchodnější obec – Hrčava (okres Frýdek-Místek) – 18°51‘ východní délky
  • nejsevernější obec – Lobendava (okres Děčín) – 51°3‘ severní šířky
  • nejjižnější obec – Vyšší Brod (okres Český Krumlov) – 48°33 severní šířky
  • délka sever – jih (278 km)
  • délka východ – západ (493 km)
  • střední nadmořská výška – 450 m.n.m
  • délka hranic –  2290 km
  • s Německem – 810 km
  • s Polskem – 762 km
  • s Rakouskem – 466 km
  • se Slovenskem – 252 km

 

  • Největší města:
    • Praha 1 mil. obyvatel.
    • Brno 370 tis. obyvatel.
    • Ostrava 297 tis. obyvatel
    • Plzeň 169 tis. obyvatel.
    • Olomouc 99 tis. obyvatel.
    • Liberec 102 tis. obyvatel.
    • HK 93 tis. obyvatel.
    • Pardubice 93 tis. obyvatel.
    • České Budějovice 93 tis. obyvatel.
  • Okresy MK:
    • Opava 57 tis. obyvatel
    • Ostrava 297 tis. obyvatel.
    • Karviná 55 tis. obyvatel.
    • F-M 56 tis. obyvatel.
    • Bruntál 16 tis. obyvatel.
    • Nový Jičín 23 tis. obyvatel.

Nejsou okresy MK:

  • Poruba 68 tis. obyvatel.
    • Havířov 75 tis. obyvatel.

 

Historie

  • 7. st. – první pokus vytvořit stát na našem území, Kupec Sámo vytvořil svaz slovanských kmenů.
  • 9. st. – Velká Morava (Mikulčice, Uherské Hradiště).
  • 10. st. – Přemyslovský stát.
  •   13. st. – získali dědický královský titul, r. 1212 Zlatá bula sicilská.
  •  13. st. – největší územní rozmach českého království za vlády Přemysla Otakara II.
  • 14. st. – Lucemburkové.
  • Konec WWI., rozpad Rakouska – Uherska.
  • 28. 10. 1918 vznik Československého státu, TGM první prezident.
  •  9/1938 – Mnichovská dohoda, vyzvání k odevzdání pohraničí.
  • 3/1939 – odtržení Slovenska – vytvoření samostného Slovenského státu.
  • Protektorát Čechy a Morava.
  • Únor 1948 – převrat, komunistický režim.
  • 1968 – Okupace armádou Varšavské smlouvy.
  • 1. 1. 1969 – vznik dvou federativních republik (České a Slovenské).
  • 1989 – Sametová revoluce.
  • 1. 1. 1993 – rozpad federace, vznik samostatných států – Česká a Slovenská republika.

 

Geologický vývoj Česka:

    • dvě vývojově odlišné soustavy:
      • Český masiv: starší, pás pahorkatin, hornatin, vznik v prvohorách, zaoblený a ne tak vysoký (od Bretaně –  střední Německo – Česko – Ukrajina)
      • Karpaty: mladší, západní část Česka od Moravské brány, vznik v třetihorách, špičatý vyšší
      • ledovec ze Skandinávie – odešel Moravskou branou

 

  • Prahory (Český masiv):

 

      • dochází k podpovrchovému výlevu magmatu → tuhnutí → vznik žuly
      • vznik jižní části Čech, Českomoravské vrchoviny, Šumavy

 

  • Starohory:

 

    • moře → na dně usazeniny
  • Prvohory (kambium, ordovik, silur, devon, karbon, perm):
    • horotvorný proces → Hercynské vrásnění
    • vyzdvižení okrajových pohoří → velehory
    • obrovským tlakem při vzniku pohoří se uložené (sedimentární) horniny přeměňují na metamorfované (svor, rula, železná ruda)
      • mezi horami poklesy → vznikají pánve → zanášení materiálem splaveným z hor z uložených rostlinných zbytků vzniká černé uhlí (Kladno, Ostravsko – karvinská pánev)
      • usazeniny ze dna moře přeměňují na vápenec (př. Český kras mezi Berounem a Prahou, dnes těžba) – označení  tzv. Barrandien → ústup moře → souš
      •            ČR zasáhlo především vrásnění Hercynské = prvohory.
      •        Kambrium, ordovik, silur, devon, karbon, perm.
      •        Zdvih české vysočiny, v pánvích jezera, sloje černého uhlí.

 

  • Druhohory (trias, jura, křída):
    • euroasijský kontinent se po oddělení od Pangey posouvá k severu
    • v této době na našem území tropické klima
    • intenzivní zvětrávání → velehory mění podobu → zaoblují se → usazování (kaolín)
    • nakonec zůstává jen rovina
    • průnik moře od severu do Polabí
    • mořský písek se ukládá, několik set metrů mocné uloženiny – pískovec
    • u nás Křídové moře
  • Třetihory (paleogén, neogén):
    • tektonický neklid
    • africká litosférická deska se sráží s euroasijskou → vznikají Pyreneje, Alpy, Karpaty
      • oblast Českého masivu díky obrovskému tlaku praská → vznikají zlomy
      • povrch rozlámán na kry, některé kry vyzdviženy, jiné klesají → vznikají podkrušnohorské pánve (zde se ukládají rostlinné zbytky →  vzniká hnědé uhlí)
      • vznikají tzv. kerná pohoří (Krušné hory, Šumava)
      • 2 směry zlomů (v místě jejich křížení sopečná činnost → Doupovské hory, České středohoří)
      • nejmladší sopky: Železná a Komorní Hůrka
      • zlomy proniká na povrch teplo, plyny → mineralizace vod
  • Čtvrtohory (pleistocén, holocén):
    • časté střídání podnebí, mění se vegetační pokryv (tundra: mechy, lišejníky)
    • Alpinské vrásnění
    •      Plesa – ledovcové jezera na Slovensku.

   Český masív x Karpaty

    •        Český masív je nižší asi o 1000 m.
    •        Český masív je geolodicky starší.
    •        Český masív zaoblený, denudovaný, protože je starší.
    •        Karpaty mají štíty, vyšší, ostřejší.
    •     Vněkarpatské sníženiny – sníženina mezi ČM a Karpatami.
    •     Flyš – střídání pískovců + břidic.

 

Geomorfologické členění:

0 – 200 m. n. m. nížiny 20%
200 – 600 m. n. m. pahorkatiny 39%
600 – 900 m. n. m. vrchoviny 30%
nad 900 m. n. m. hornatiny 11%

 

Reliéf:

 

  • výsledek působení endogenních a exogenních geologických sil
  • poslední změny v mladších třetihorách (Alpinské vrásnění)
  • v Českém masivu dominance žuly
  • Krkonoše, Novohradské hory, Středočeská pahorkatina, Českomoravská vrchovina
  • vulkanické oblasti s dominancí čediče
  • České středohoří (Říp), Doupovské hory
  • krasové oblastí s dominancí vápence
  • Moravský kras, Punkevní jeskyně
  • pískovcové oblasti
  • Česká tabule, Kokořínsko, Broumovská vrchovina, Český ráj, Prachovské skály

 

Podnebí:

 

  • mírný vnitrozemský pás (4 roční období)

 

    • ze 2/3 oceánské, z 1/3 kontinentální
    • rozdíly v zeměpisné šířce a délce mají na podnebí ČR jen malý vliv

 

  • vliv nadmořské výšky (každých 100 metrů pokles o 0,65°C), vliv reliéfu
  • rysy – proměnlivost a nestálost (Babí léto, Medard, Svatý Martin na bílém koni …)
  • tlakové útvary ovlivňující podnebí:
  • tlaková výše nad Azory (je hezky, slunečno, v létě)
  • tlaková níže nad Islandem (déšť, sychravo, na podzim a na jaře)
  • tlaková výše nad Sibiří (slunečno, mrazivo, v zimě)
  • inverze – obrácené vrstvení vzduchu
  • termograf – přístroj, který měří teplotu
  • izoterma – spojnice bodů se stejnou teplotou
  • počasí se u nás měří od roku 1844 v Pražském Klementinu
  • nejtepleji je v Hodoníně, v úvalech na Moravě a v Polabí
  • nejchladněji je na Sněžce
  • nejchladnější měsíc – prosinec, leden, únor
  • absolutně nejnižší teplota – rok 1929 v Českých Budějovicích (-42,5°C)
  • nejteplejší měsíc – červenec, srpen
  • absolutně nejvyšší teplota – rok 1995 v Praze (+40,5°C)
  • největší teplotní výkyv – rok 1978/79 za 16 hodin poklesla teplota o 30°C
  • počet dnů se srážkami – 80-160
  • délka sněhové pokrývky – 40 dnů až 4 měsíce
  • povodně roky 1997, 2002, 2010
  • průměrný spád srážek – 690 mm
  • srážkový stín – 410 mm
  • Opavsko, Hodonínsko, Žatecko
  • nejvíce srážek – Lysá Hora přes 1500 mm
  • vítr je měřen anemometrem, měříme sílu a směr
  • větry – západní, severní, jihovýchodní
  • největrnější místo – Milešovka (280 dní v roce tam fouká vítr)

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *