Vrcholné období řecké filozofie – Platón, Aristotelés, filozofie helénistického období

PLATON (427 – 348 př. n. l.)

  • vlastním jménem Aristokles
  • platon = přezdívka, znamená to široký, rozpláclý (podle jeho postavy)
  • všestranně umělecky nadaný člověk
  • pochází z urozené athénské rodiny (jeho příbuzným Solón – politik)
  • zprvu přijímal Hérakleitovy názory od Kratyla (Hérakleitův žák)
  • ve 20 letech se setkal se Sokratem – ten jej velmi silně ovlivnil, Platón Sokrata nekriticky obdivoval (po Sokratově smrti byl naprosto zdrcen)
  • roku 387 př.n.l. založil filosofickou školu – Akademie (trvala 9. století) – končí r. 529 n. l., kdy císař Justinián uzavírá všechny pohanské školy
    • škola pro syny bohatých athénských rodin
    • učila se zde etika, matematika – bral ji jako vědu logickou, základní
    • výuka byla bezplatná

Dílo

  • napsal 36 dialogů, dialog – odkaz na Sokrata
  • proč zrovna dialog? – didaktický význam (ukázka utváření postupného úsudku); zábavnější forma než filosofická práce
  • jeho dialogy mají i literární význam
  • dělení:
    • 1) „Sókratovské dialogy“
      • Obrana Sokrata (soudní proces se Sokratem)
      • Tritón (o úctě k zákonům)
      • Menón (o podstatě poznání)
    • 2) pozdější dialogy
      • Kratylos (o jazyce)
      • Symposion (Hostina)- Éros, idea dobra a krásna
      • Faidón (o nesmrtelnosti)
    • 3) ještě pozdější
      • Políteia (Ústava) – souhrnné dílo, nejrozsáhlejší
      • Faidros – nauka o idejích, o duši
    • 4) poslední
      • Polítikos (Státník) – politické názory;
      • Zákony
  • Platón byl filosoficky činný 50 let – v jeho dialozích je vidět postupný vývoj jeho myšlenek

Ontologie a metafyzika

Ústava

  • Podobenství o jeskyni

Idea

  • např. idea květiny: pokud řeknu skupině lidí, ať každý z nich nakreslí květinu, pravděpodobně bude každá květina jiná, ale přesto všechno budou mít určité společné rysy, na základě kterých mohu říci, že je to právě květina – odraz, idea květiny
  • jeho koncepce je idealistická – to, co skutečně existuje je ideální >> jsou to ideje
  • objektivní idealismus => základem ideje všech idejí -> dualismus

svět idejí  x svět jevů:

IDEJE JEVY
dokonalé nedokonalé
věčné pomíjivé
Esence = podstaty světa napodobeniny (stíny)
objektivní – nezávislé na subjektu odrazem dokonalého světa idejí
absolutní (v konečném, neměnném stavu) konečné
fungují jako pravzory jevů fenomény = projevy
nezávislé na smyslech poznávám je smysly (doxá)
jsou cílem tohoto světa  
jsou účelem, příčinou i vysvětlením, proč existuje svět (jevy) účelem světa jevů je být odrazem idejí (světa idejí)
postižitelné rozumem  

  • mezi idejemi má nejvyšší postavení
    idea dobra (i když jsou všechny ideje dokonalé. až teleologický rozměr)
  • k ideji dobra směřuje všechno ostatní, svět jako celek by se k ní měl dostat
  • krása – ztělesněná idea dobra, Éros – spění k dobru, touha po dobru a kráse – „platónská láska“

Gnozeologie

    • doxá
      • pomocí smyslů mohu poznat svět jevů
      • tento druh poznání je nedokonalý, protože nedokonalými smysly poznávám
      • nedokonalé jevy
    • epistémé
      • není možné zcela dokonale poznat svět idejí, především proto, že my sami
      • jsme jevy (jsme nedokonalí)
      • když chci poznat něco, ze světa idejí – lze to skrze děj, který nazýváme  
      • jako „anamnésis“ -> moje duše se rozvzpomíná na svět idejí, ve kterém  
      • byla před tím, než se spojila s tělem

 

  • Platónský trojúhelník

 

    • vyjadřuje vztah mezi 3 dimenzemi: já (subjekt), bytí (jevy), absolutno (ideje)

 

 

Duše

člověk je bytost skládající se ze dvou částí

  1. tělo – svět smyslý, hrob duše
  2. duše – svět idejí – nesmrtelnost
    1. duše má 3 základní části: rozum(moudrost), vůle(statečnost), žádostivost(uměřenost)
      1. 4. je spravedlnost – ta obsahuje všechny tři předchozí

Etika

  • vychází především ze Sokrata
  • říká, že určitým ctnostem se dá naučit; člověk by měl být poučen o tom, co je dobré a co je zlé
  • nejdůležitější podle Platona není jen žít, ale především žít dobře (i pro druhé a ve vztahu k nim)
  • pro lidi jsou typické 4 základní ctnosti (ctnost neboli areté)
    • moudrost (sofiá) – primární pro skupinu lidí, které nazývá jako vládce; tato ctnost sídlí v hlavě
    • statečnost (andreia) – primární pro strážce, sídlí v hrudi
    • uměřenost (sófrosyné) – primární pro řemeslníky, sídlí v břiše
    • spravedlnost (dikaiosyné) – společná všem 3 předchozím skupinám

Estetika

  • umění podle Platóna rozvíjí ducha
  • výtvarné umění je však jen „nápodobou nápodoby“ – umění je druhořadé, nedovádí nás k poznání idejí
  • nejbližší mu je hudba – která má schopnost harmonizovat ducha

Teorie státu

  • chtěl vytvořit koncepci ideálního státu – studoval a kriticky posuzoval dosavadní ústavy a formy vlády
  • na základě studia dosavadních ústav dochází k názoru, že se neustále střídají některé formy vlády:
    • oligarchie
      • vládne malá skupina bohatých
      • tenze mezi chudými (většina obyvatel) a bohatými → chudí se postaví proti majetným a svrhnou je
      • následuje zabíjení, násilí – přechází to v demokracii
    • demokracie
      • nastává vláda lúzy, nevzdělaných chudých
      • jedinou cestou z chaosu, kdy každý usiluje jen o své dobro je, že si zvolí jednoho chytřejšího nebo silnějšího (na základě moci, peněz, charismatu..)
      • to však vede k dalšímu typu vlády – k tyranii
    • tyranie
      • u moci je jednotlivec, který je podporován masou
      • poté si vybere skupinku patolízalů, lidí, kteří jej budou podporovat,
      • ti za to samozřejmě získávají určité protihodnoty- vracíme se zpět na začátek k oligarchii
  • všechny výše popsané typy vlády jsou dle Platóna špatnými formami vlády

Platónova teorie ideálního státu

  • ideálním systémem vlády je sofokracie (sofia – moudrost, kratein – vládnout) > stát vzdělanců, vláda moudrých
  • stát by se měl postarat o to, aby všichni byli stejně vzděláváni, ze startu mají všichni stejné možnosti, během procesu vzdělávání se postupně vydělují skupinky obyvatel, až zůstanou jen ti nejmoudřejší
  • výuka by probíhala postupně ve 3 stupních:
    • výuka do 21 let – gymnastika, hudba (vytváří harmonickou osob.), matematika, dialektika, ŘEMESLNÍCI
    • výuka do 31 let – dialektika, matematika, přírodní vědy – odpadnou STRÁŽCI (méně než řemeslníků)
    • výuka do 50 let – filosofie, etika, mechanismus vládnutí, VLÁDCI
  • >> velmi utopická představa a požadavky – vystavěno na totalitním systému – vše řídí stát, který rozhoduje, kdo a kdy se bude vzdělávat
  • aby se zamezilo korupci, strážci by neměli mít majetek ani rodinu, která odvádí od nestrannosti
  • stát by měl možnost cenzury, stát prostřednictvím vládců rozhoduje např. která umělecká díla jsou dobrá a která ne
  • eugenická opatření – stát likviduje mentálně a fyzicky či jinak postižené lidi
  • Platón se 2x pokusil vytvořit obec postavenou na této teorii – neúspěšně

Shrnutí

  • Platón je idealista -> podstatou celého světa jsou ideje (dokonalé, nehmotné …)
  • Platónův objektivní idealismus – idealismus – základem všeho jsou ideje, ideje existují nezávisle na subjektu, i když o nich nepřemýšlíme
  • Platón je také dualistou -. 2 principy (ideje a jevy, potažmo svět idejí a svět jevů), není však čistým idealistou, neboť mezi jeho dvěma světy je určité pojítko – naše duše
  • Teleologismus (teleos= účel) – vše ve světě je účelně uspořádáno, vše má nějaký cíl, účel (tím hl. účelem je zobrazení idejí ve světě jevů)

ARISTOTELES (384 – 322 př. n. l.)

  • narozen ve ve Stageiře
  • nebyl tedy občanem Athén, ale větší část života zde žil
  • otec lékař- Nikomachos
  • v Athénách byl Platónovým žákem (367 vstupuje do Akademie)
  • mezi Platónem a Aristotelem byl velmi silný vztah (20 let), i když povahově i názorově byli odlišní), Platónova
  • akademie byla založena na dialektice – na vedení dialogů, disputací O názorech, tolerantní postoj),
  • Aristoteles si Platóna nezbožštil, tak jako to Platón udělal se Sokratem
  • byl velmi sečtělý a vzdělaný
  • po odchodu z Athén – v roce 347 po smrti Platóna se stává učitelem Alexandra Makedonského (r.343),
  • → Aristotela to posunulo k zájmu o praktickou politiku
  • roku 335 se vrací do Athén a zakládá školu Lykeion (-> lyceum) – výuka rétoriky, dialektiky, teorie argumentace, matematiky, fyziky
  • Aristoteles zde vytvořil velkou knihovnu, kde shromáždili snad všechny existující ústavy (158 způsobů řízení společnosti)
  • po smrti Alexandra Makedonského v Athénách vzniklo protimakedonské hnutí- stíhali všechny, kteří měli s Makedonci něco společného
  • byl obžalován z bezbožnosti, využil však možnosti útěku, odchází z Athén (322)
  • poté umírá na ostrově Chalkidiké

Dílo

  • obrovské množství děl (snad až několik set)
  • jeho dílo zahrnuje všechny dosavadní obory znalostí, které byly sepsány s velkou důkladností’ a pečlivostí
  • jeho spisy jsou velmi náročné na četbu (složitý, hutný text)
  • větší část děl se bohužel ztratila
  • označován za encyklopedistu antiky – definoval předmět jednotlivých disciplín, určil metody, používané
  • v jednotlivých disciplínách
  • tématické dělení
    1. spisy o logice
      • První analytiky
      • Druhé analytiky
      • Topiky
      • Kategorie
      • všechny spisy o logice spojeny do jednoho celku – ORGANON
      • logika je podle něj nástrojem k poznávání
    • spisy přírodovědné
      • Fyzika (8 knih)
      • lékařské spisy (nedochovány)
    1. metafyzické spisy
      • ‚tá meta tá fyzika‘ (to, co je za fyzikou)
      • řeší obecné otázky, vztah látky a formy
    2. etické spisy
      • Etika Nikomachova (rozsáhlé dílo)
    3. politické spisy
      • Politika, Ústava Athénská
    4. literární a rétorické spisy (estetické spisy)
      • Rétorika, Poetika

Logika (‚analytika‘)

  • věda o správném myšlení – není důležité, o čem přemýšlíme, ale jak přemýšlíme
  • lidé přemýšlí podobně
  • abychom mohli vyvozovat závěry, musíme postupovat určitým způsobem – nejdůležitější elementy logiky
    1. pojem
      • musíme znát správný výraz, definici
      • nejdříve se snažíme věc zařadit do určité skupiny, ale zároveň ji také odlišit od ostatních
      • např. člověk je savec, člověk je nadaný rozumem, chodící po dvou atd.
      • existuje 10 kategorií, které nemají nadřazený pojem
        • substance
        • kvantita
        • kvalita
        • relace
        • kategorie místa
        • kategorie času
        • kategorie polohy
        • kategorie vlastnictví
        • kategorie aktivity – činný rod
        • kategorie trpět – trpný rod
    2. pojmy se spojují v soudy
      • soudy – věty, které mají 2 části → subjekt + predikát (např. člověk je živočich)
      • spojeny nejméně dva pojmy ale i více
      • pravdivé, nepravdivé …
    3. soudy se spojují v úsudky
      • sylogismus – vzorový úsudek
      • 2 premisy – obecná a speciální → plyne závěr
      • např. Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. Sokrates je smrtelný.
      • může vést k chybnému závěru
    4. důkazy
      • používáním úsudků
  • zásada sporu – to, co je, nemůže zároveň i nebýt

Metafyzika

  • všechno ve světě ze dvou věcí – látka (hylé) + forma (morfé)
  • látka – ze své podstaty určena k tomu, aby se spojila s formou, klade jí odpor – nedokonalosti
  • predestinace – předurčení
  • musí se sejít 4 příčiny jsoucna
    1. causa materialis – materiálová příčina; stříbrná miska – stříbro
    2. causa formalis – forma, představa té věci
    3. causa efficieus – působící, ten umělec; ten, který věc vytváří
    4. causa finalis – účel, kvůli čemu je věc tvořena
      • na začátku někdo, kdo to celé spustil – první hybatel (teologie)– bůh, první účel, nepolepšitelně dokonalý, prvotní čistá forma (teleologie – vše má nějáký účel)

Fyzika

  • jako všechny přírodní vědy – jak příroda vypadá → je nearchivně uspořádána
    1. neživá příroda – méně dokonalá, nemůže se rozvíjet
    2. živá příroda
      1. člověk – suše myslící
      2. zvířata – duše smyslově vnímající
      3. rostliny – duše vyživující

Gnozeologie

  • podle Aristotela je člověk nadán rozumem, stojí na vrcholku pomyslné pyramidy (nad rostlinami a zvířaty)
  • avšak po narození je rozum prázdný, bezobsažný (na rozdíl od Platóna nám nejsou vrozeny žádné ideje)
  • teprve až začneme smyslově poznávat svět kolem nás, rozdíly mezi věcmi apod., tak je začnu logicky zpracovávat
  • (oproti Platónovi – všechno to, co je v naší duši a rozumu, všechny obecné pojmy jsou odrazem toho, co je v přírodě)
  • z gnozeologického hlediska je nejdůležitější smyslové poznání
  • to, co poznávám je skutečné

 

Etika

  • člověk má žít šťastný život, má žít proto, aby žil dobře
  • má ale také uspokojovat své tužby a přání
  • zároveň však by se měl snažit žít život v uměřenosti (sofrosyné, kalokaghateia)
  • existují 3 formy štěstí:
      • štěstí z životní radosti – běžná potěšení (hmotná i nehmotná)
      • štěstí z života svobodného a uvědomělého občana (politický život)
      • štěstí z života vědce a filosofa (z toho, že člověk sám dokáže něco pochopit)
  • odmítá jednostrannost – důležité propojení  

Teorie státu

  • zkoumá existující ústavy
  • „Ústavy definovány distribucí moci mezi společenskými třídami v obci”
  • dělí je na
    • správné (ty, které mají na paměti obecné dobro, existují v obecný prospěch)
      • monarchie – 1 vládce
      • aristokracie – vláda nejlepších, urozených
      • politeia – vláda většiny usilující o obecný prospěch
    • špatné (ty, které jsou především ku prospěchu vládnoucích)
      • tyranie – 1
      • oligarchie – skupina bohatých
      • demokracie – vláda velkého množství nevzdělaných a chudých (vláda lúzy)

Aristotelova teorie ideálního státu

  • tvrdí, že podmínkou existence nejlepší ústavy je rozvinutý střední stav – konstituuje sociální základnu stabilní obce, střední třídě chybí neřesti nejbohatších a nedostatky nejchudších
  • ideálem je existence bohaté, urozené, vzdělané a odpovědné elity, která bude vlastnit politická privilegia dovolující vládnout (tzn. není zastáncem radikální demokracie)
  • je dobré smísit aristokratické a demokratické prvky – rodinu a stát
Aristotelova klasifikace státních zřízení
Vláda ve prospěch → všech svůj
jeden vládnoucí monarchie tyranie
nemnozí vládnoucí aristokracie oligarchie
mnozí vládnoucí politeia demokracie

  • zoón politikon
    – člověk je podle Aristotela bytost společenská, ideálem je žít rozumně ve spořádané obci, člověk je tvorem společenským a politickým a určité specificky lidské potřeby může uspokojit jen participací v politické obci
  • pohled na rodinu – Aristoteles na rozdíl od Platóna chápe rodinu jakožto 1 sociální buňku, do které se člověk rodí, z rodiny pak vzniká obec a z obce stát – rodina je tedy velmi důležitým prvkem a základní jednotkou společnosti
  1. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ FILOZOFIE

322 př. n. l. – 529 n. l. (smrt Aristotela – zavření pohanských škol císařem Justiniánem /Platónova Akademie/)

  • 50 př. n. l. – Řím dobyl všechny helénistické říše a získal tak vojenskou a politickou převahu, do popředí se dostává také římská kultura a latina
  • Římané propracovali právo a správu státu
  • dochází ke smazání hranic mezi zeměmi a jejich kulturami
  • začíná splývat i náboženství – tzv. synkretismus a objevují se náboženské pochybnosti, pesimismus a nová náboženství
  • filozofie se obrací od zkoumání přírody k etice = zabývá se tím, jak nejlépe žít a zemřít, v čem spočívá štěstí a jak ho dosáhnout, snaží se dosáhnout osvobození člověka od strachu ze smrti a pesimismu, pokouší se nalézt životní útěchu
  • ‚Carpe diem‘ – užívej dne

STOICISMUS (konec 4. století)

  • stoik – klidný, chladný, bez emocí
  • delí systém na logiku (skořápka), fyziku (bílek) a etiku (žloutek)
  • zakladatelem Zenón z Kitia
  • čerpali z platonismu a Kynické sokratovské školy
  • Seneca, Marcus Aurelius, Cicero
  • základem všeho Bůh – panteismus – měli bychom se osvobodit od negativních vlivů
  • pokud se dokážeme osvobodit – stav blaženosti
  • apatheia = osvobození se → ataraxia = stav blaženosti
  • člověk nezávislý
  • 3 typy věcí, které nás ovlivňují →
  • věci lhostejné bychom neměli vůbec řešit (vzhled, majetek, nemoci atd.)
  • člověk je pro člověka posvátná bytost → humanismus – člověk v centru zájmu, všichni si rovni, otroctví nesprávné (hlavně Seneca)
  • pokud člověk se nedokáže oprostit, nejlepším řešením smrt/sebevražda (Seneca)

EPIKUREJCI

  • zakladatelem Epikuros
  • zahradní filozofové – scházeli se v zahradách Říma
  • čerpají z Hedonické školy a atomistů
  • epikurejská čuňata – po smrti Epikura se celá škola zvrhla – ženy, víno, zpěv
  • převážně etika, stav blaženosti

Epikuros (341 – 270 př. n. l.)

  • endaimounia – stav blaženosti
  • dojdeme k němu tam, že uspokojíme slasti fyzické i duchoví pouze v určité míře
  • filozofie nám má pomoci potlačit vášně ovlivňující nás i v negativním smyslu
  • není potřeba se smrti bát – když je smrt, tak už není člověk; když je člověk, ještě není smrt
  • pokud bohové existují, neovlivňují dění na Zemi
  • shrnutí
    1. není třeba se bát bohů
    2. není třeba se bát smrti
    3. dobra lze snadno dosáhnout
    4. zlo lze snadno vydržet
  • → pokud vše splněné následuje endaimoni

SKEPTICISMUS

  • skeptici – pochybovači
  • pravé, objektivní poznání není možné

Pyrrhon z Elidy (365 – 275 př. n. l.)

  • zakladatel
  • ideou lidského života – ataraxia – dostanu se k němu pomocí apatheia
  • 3 základní otázky
    1. Jaké jsou věci? (Z čeho vznikl svět?)
      • nevím, nemůžu to vědět
      • nejsme schopni říci, jaké doopravdy jsou, jenom jak se mi jeví
    2. Jaký vztah k nim mám zaujímat?
      • jsou-li opravdu nepoznatelné, je potřeba se u nich zdržet úsudku
      • epoché – uzávorkování, zdržet se myšlenky navenek
    3. Co tím získám?
      • klid, ataraxia

EKLEKTICISMUS

  • mísení různých kultur
  • Alexandrie – silné mísení řeckých, římských, orientálních a židovských kultur

Cicero (106 – 43 př. n. l.)

  • Marcus Tullius Cicero
  • státník, rektor
  • proti skepticismu
  • dogmatik – zastává dogmata (nezpochybnitelné pravidlo, obecně uznáváno)
  • praktik – lidem stačí pouhé zdání, že jsou svobodní

Filón Alexandrijský (20 př. n. l. – 40 n. l.)

  • filozof, teolog
  • tvrdí, že pravdu Starý zákon i Platón i Aristoteles → oba znali 5 knih Mojžíšových
  • 3 prameny poznání – Starý zákon, antická filozofie a osvícení
  • pojetí boha – neomezený, nedefinovatelný
  • logos – soubor myšlenek, idejí

NOVOPLATONISMUS

  • vykladači Platóna – komentují a shrnují jeho dílo

Plotínos

  • okomentoval a přidal poznámky k Platonovi
  • svět vznikl z 1 bodu a šíří se pořád dál
  • středem je Bůh – emanace boha (vyzařování)
  • inspirace orientem

ROZBORY KE STAŽENÍ ZDE: http://downupfiles.com/file/A6h8755

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *