Moderní proudy filozofie 19. a 20. století

FILOZOFIE IRACIONALISMU A VOLUNTARISMU

  • iracionální = nerozumové
  • iracionalismus
    • 19. století
    • souhrnné označení pro postupy odmítající možnost rozumového vysvětlení světa
    • podstatu skutečnosti lze pochopit jedině citem, vůlí, intuicí, vírou…
    • směry, které vychází z toho, že základem lidského chování není rozum (odmítají to, co objevila novověká věda)
    • spojeno s voluntarismem =  konkrétní projem iracionalismu, základem jednání je vůle
    • projevuje se také v literatuře a v hudbě

ARTUR SCHOPENHAUER (1788 – 1860)

  • německý filosof
  • považován za mizantropa – člověk, kterého nemá nikdo rád  
  • na všechny útočí, především na ženy
  • jeho filosofie je pesimistická (svět je něco, co vůbec nemělo být, je od začátku špatný)
  • moderní civilizace je špatná, nelidská, útočná – poukazuje na všechna negativa
  • 2 inspirační zdroje:
    • 1) vychází z Kanta, odmítá však filosofii, která na Kanta navazovala, nenáviděl Hegela
    • 2) indická mystika (zejména buddhismus) – ta totiž vylučuje možnost rozumového proniknutí k tajům reality, protože viditelný svět je jen zdání
  • velkou roli v jeho filosofii hraje také vůle (voluntarismus, lat. voluntas = vůle)
  • podle Sch. ani individuální život ani dějiny nemají smysl (bráno ve významu racionálním)
  • nejdůležitější dílo: Svět jako vůle a představa (1819)
    • 1) „svět jako představa“
      • vychází z indického učení -> to, co je vidět ze světa, je jenom přelud, intelekt je jen sluha vůle
      • vychází z Kanta a Platóna – můžeme poznat jen to, co není podstatou, vše je jen má představa
      • rozum – nástrojem nerozumné vůle
    • 2) „svět jako vůle“
      • podstatou všeho je vůle
      • dobré -> motivuje k životu, negativní -> motivuje k špatným činům
      • vůle ovlivňuje všechno v člověku (temperament, charakter), pohání intelekt…
      • „Vůle je statný slepec, nesoucí na ramenou chromého, ale vidoucího člověka (rozum)“
      • rozum potřebujeme, ale dopředu ho dostává vůle
      • tělo je objektivizovaná vůle
      • vůle je nekonečná, ale její naplnění je omezené…
  • nejsilnějším projevem vůle je pohlavní pud
  • protipólem mozku jsou pohlavní pudy/ pohlavní orgány
  • jediné, co podle Sch. dva lidi přitahuje je pohlavní pud – neexistuje láska tak, jak si ji představujeme -> láska je jen iluze, kterou se příroda stará o zachování rodu

Představa života (podle Schopenhauera)

  • život je utrpení, strast, nemůžeme od něj utéct
  • jediným cílem každého člověka a jeho života je jít vstříc smrti (sebevražda však není řešením – Sch. věří v reinkarnaci, vrátíme se opět do tohoto světa)
  • štěstí je jen momentální nepřítomnost strasti
  • otázka „Svobody jedince“ – jedinec je nesvobodný, protože jediné co je svobodné je vůle občana – ta mě omezuje
  • 2 východiska
    • a) Estetická cesta
      • dočasná, přechodná, nedokonalá
      • souvisí s uměním – ti, kteří tvoří umělecká díla (umění, filosofie…), jsou dočasně oproštěni od toho utrpení
    • b) etická cesta
      • popření vůle – rezignuji na všechno, co je z hlediska západního světa důležité – mám žít v askezi -> téměř nic k životu nepotřebuji, trápím se absencí nepatrného množství věcí
      • extáze – v ní jsme schopni dojít ke spojení s bohem, uniknout utrpení

FRIEDRICH NIETZSCHE (1844 – 1900)

  • německý filosof, ryzí voluntarista
  • velký obdivovatel umění a znalec klasické hudby (fascinován dílem R.Wagnera)
  • trpěl psychickou chorobou (degenerativní paralýzou – postižen nesnesitelnými bolestmi hlavy a očí, záchvaty trudomyslnosti, obtíže při kontaktu s lidmi…, paralýzu si přivodil, když se dříve nakazil syfilidou (projevy – záchvaty, kdy hlasitě zpíval a hrál na klavír, zmítal se v křečích, vydával se za různá povolání a provolával nesmyslná hesla…))
  • jeho otec byl farář (protestanti), N. však místo teologie jde studovat filologii
  • ve své filosofii inspirován Schopenhauerem
  • označován jako „filosof s kladivem“ – jeho filosofie je destruktivní, chci-li něco nového vytvořit, musím to předchozí zničit
  • typický je pro něj totální pesimismus – životní i filosofický
  • někdy označován za cynika
  • představitel nihilismu – tzn. popírání veškerých hodnot
  • měl velký vliv na mladou generaci – kritizoval dosavadní poměry, rozpor mezi křesťanskou morálkou (10 božích přikázání x proti tomu praxe, porušování pravidel)   ->  proč tedy uznávat desatero, když jej porušujeme (zbořit společnost a na jejich troskách postavit novou)
  • dílo: Ecce homo (životopis), Vůle k moci, Tak pravil Zarathustra

„Tak pravil Zarathustra“

  • vůle – iracionální motivační prvek, ovlivňuje veškeré chování (podobně jako u Schopenhauera, ale Sch. říká, že vůle má negativní rozměr a máme ji popřít)
  • vůle panující ve světě je „vůle k moci“ (základní jev veškerého života – jeho pud zvítězit nad silou působící proti němu)
  • podle N. je vůle k moci pozitivní záležitostí
  • vůle k moci nás vede k realizaci všech myšlenek, máme jí naslouchat a následovat ji
  • to však nejde ve stávajícím světě, proto musíme přehodnotit jeho základní hodnoty
  • naše západní kultura si vytvořila hierarchii hodnot, která je v rozporu s povahou vůle (především křesťanství – jako ideál mravního jednání byla vnucována pokora, poslušnost -> tedy slabošství a otroctví ->> je třeba přehodnotit všechny hodnoty a zavést novou morálku
  • vůle k moci nás vede k fázi, kterou nazývá: „nadčlověk“ (tento pojem od něj přejali nacisté)
  • člověk —— vůle k moci —-> nadčlověk
  • opice –> člověk —> nadčlověk (vztah člověk – nadčlověk je stejný jako opice – člověk), pro nás opice něco, od čeho se chceme distancovat
  • stejný vztah mezi člověkem a nadčlověkem – není mezi nimi fyziologická rozdílnost, rozdíl je v tom, jak myslíme; nadčlověk – nevěří v Boha (Bůh je mrtev); ví, že je součástí celkové vůle k moci; stěžejním motivem je iracionální vůle k moci
  • Nietzsche pojem nadčlověk nespojoval s určitým národem (tak jako později nacisté), nadčlověk je spojen s destrukcí dosavadních hodnot, nutnost vybudovat nové
  • kam vede cesta člověka? -> k něčemu, co je více než člověk, ale nikoliv Bůh, k „nadčlověku“ – novým vyšším druhem člověka
  • „Bůh je mrtev“ -> namísto Boha postavme nadčlověka, fáze člověk bývá označována jako lano mezi opicí a nadčlověkem
  • zvěstování nové epochy – podobenství o třech proměnách ducha
  1.    stádium velblouda – trpělivě nese břemeno staré morálky
  2.    stádium lva („já chci“)

bojuje proti draku hodnoty (církev, organizace) – ty máš    činit

  1.    stádium dítěte – hraje hru tvoření
  • oslava nadčlověka v postavě Zarathustry – svoboda vůči tradičním hodnotám, řídí se pozemským měřítkem, usiluje o sílu, vitalitu a moc
    • X stádní lidé – sklánějí se před diktátem (vymyšleného) Boha a holdují morálce slabosti a soucitu
  • nadčlověk dokáže rozbít staré hodnoty a postavit novou morálku = panskou, vyšší formy existence – překonává člověka
  • mezi člověkem a nadčlověkem vztah jako mezi opicí a člověkem
  • myšlenka věčného návratu
  • teorie nadčlověka později zneužita nacistickou ideologií ve smyslu rasovém
  • jeho filozofie je označena za nihilistickou
    • popírání hodnot (není pravda – neexistuje objektivní pravda; není morálka – principy nikdo nerespektuje, nedodržuje, à je třeba to zhoršit; není náboženství – zabili jsme Boha)
  • Zarathustra – poustevník, mudrc, filosof, jako prorok přichází do města
    • 1) zvěstování – týká se nadčlověka
    • 2) Bůh je mrtev, žádný Bůh není

Nihilismus

  • odmítání hodnot, obecných pravd
  • výraz označující úpadek doby (nihil = nic)
  • N. kritika všeho uctívaného má 3 rozměry:
    • 1) není pravda (vše, co bylo dosud pravda, musíme zbořit a vystavět si svou novou; člověk tak, jak je nyní nemá možnost získat absolutní pravdu)
    • 2) není morálka (žijeme ve světě, který vychází z morálních zásad (Desatero), ale svým běžným konáním jednáme proti zásadám, proč si je tedy stavíme?; nejsou žádné hodnoty)
    • 3) není Bůh/ není náboženství (-> „Bůh je mrtev“ – my jsme ho zabili, my všichni jsme vrazi -> přijali jsme ho za hodnotu, ale nakonec jsme jej odmítli – přijali jsme ho jen napůl; náboženství – je výtvor lidského šílenství)
  • všechny tyto hodnoty (1-3) je třeba nahradit jinými, které vytvoří nadčlověk
  • vliv východních nauk – myšlenka věčného návratu (karma), vše se jednou znovu vrátí -> tzn. nihilismus je nekonečný (stanovené hodnoty časem také destruujeme a tvoříme nové)
  • navázali na něj fašisté i levicoví intelektuálové (zbavení hodnot)

Vývoj iracionalismu v 19.století  a s přesahem do 20.století

  • iracionalismus x pozitivismus
  • otázka: Co mě více ovlivňuje- racio nebo iracionální složka?
  • Iracionalisté – vůle
  • Pozitivisté – nejdůležitější jsou fakta, snaží se utlumit, potlačit neracionální složky, které se přidávají k racionálním faktům
  • Počátek 20 století byl spíše iracionální, ke všemu se hledaly vědecké argumenty, s racionálními argumenty se zacházelo iracionálně (-> 2.svět.válka), metoda byla racionální, ale obsah byl iracionální (snaha dojít k čisté rase)

MODERNÍ PROUDY FILOZOFIE 19. A 20. STOLETÍ

Filozofické směry:

  1. Pozitivismus
  2. Novopozitivismus
  3. Pragmatismus
  4. Existencialismus
  5. Fenomenologie
  6. Filosofie života
  7. Křesťanská filosofie 20. století
  8. Postmoderna

POZITIVISMUS

  • Francie, 19. století
  • pozitivismus stejně jako iracionalismus vychází z negativního postoje k racionalismu
  • zatímco iracionalismus popírá možnost rozumového poznání jako takového, pozitivismus se staví negativně proti nadřazování významu rozumu nad zkušenost -> tzn. navazuje tím na anglický empirismus
  • hlásá, že každá věda se musí soustředit jen na to, co je pozitivně dáno – na to, co lze určitými kontrolovatelnými procedurami spolehlivě prověřit; vše ostatní je potřeba z vědy a tedy i z filosofie vyloučit
  • to, co je pozitivně dáno – jsou fakta -> fakta lze pořádat na základě následnosti či podobnosti, a sice buď empiricky (na základě experimentálního pozorování) nebo logicky (kontrolované vyvozování souvislostí)

AUGUSTE COMTE (1798 – 1857)

  • francouzský filosof
  • zakladatel sociologie jako vědní disciplíny
  • nejvýznamnější představitel pozitivismu
  • znaky pozitivismu vyložil v díle: „Kurs pozitivní filosofie“
  • podle Comta prochází vývoj lidského myšlení 3 stadii: (3 stadia vývoje lidstva podle úrovně vědění; tato stadia jsou uplatnitelná na život člověka i lidstva)
    • 1) teologické stadium – člověk má tendenci zkoumat vnitřní povahu věcí, zabývá se příčinami všech jevů, se kterými se setkává – tyto jevy si představuje jako přímé a neustálé působení nadpřirozených činitelů (nadpřirozené síly a bytosti)
    • 2) metafyzické stadium – je obměnou prvního stadia, nadpřirození činitelé nahrazeni abstraktními silami, abstraktními pojmy
    • 3) pozitivní stadium – lidský duch dochází k zjištění, že nemůže dosáhnout absolutních poznatků, vzdává se hledání původu vesmíru a poznání příčin jevů -> věnuje se objevování zákonitostí (vztahy posloupnosti, podobnosti), používá pozorování, vědecký popis faktů
  • za pozitivní tedy Comte považuje to, co „leží“ před námi (jev), to, co je užitečné z hlediska společenského rozvoje poznání, to, co lze vymezit a definovat

Sociologie

  • byl jedním z prvních, kdo rozšířil zásady pozitivní vědy i na oblast společenských jevů a pokusil se je zkoumat, pořádat a třídit
  • sociologii nazýval sociální fyzikou, spoléhal na to, že fakta ze sociální oblasti bude možné popisovat a třídit pomocí metod běžných v exaktních vědách (např. pomocí statistiky…)
  • rozlišoval tzv. sociální statiku (výzkum struktury společnosti) a sociální dynamiku (výzkum vývoje společnosti)

ANGLICKÝ POZITIVISMUS

  • Comtovy myšlenky měly ohlas i v již tradičně empiricky orientované Anglii
  • zástupci – např. John Start Mill, Herbert Spencer

NOVOPOZITIVISMUS

  • filozofický směr navazující na pozitivismus, 20. století
  • někdy také označován jako filosofie jazyka nebo analytická filosofie
  • stejně jako pozit. odmítá spekulativní metafyziku a vyzvedává přednosti metod přírodních věd
  • problém, který řešili: třídění, uchovávání a předávání poznatků o skutečnosti je možné jen jazykem -> logice myšlení musí odpovídat také logika jazyka
  • aby se mohlo vědecké zkoumání posunout dopředu, musí být vědecká filosofie analýzou vědeckého jazyka, musí nejprve určit, zda vědecké a filosofické pojmy mají smysl
  • základní disciplínou se proto stala logika

LUDWIG WITTGENSTEIN (1881 – 1951)

  • rakouský filosof
  • ovlivněn rozvojem matematiky a formální logiky
  • pokládá si otázky typu: „Mohu fakta vyjádřit přesně pomocí jazyka? Je jazyk přesným způsobem vyjadřování?“ -> odpověď zní ne
  • jeho tvorbu můžeme rozdělit na 2 období:
  • 1 období – napsal spis: „Logicko filosofický traktát“
    • snaha vytvořit umělý jazyk, který by byl přesný, takový, aby byl pozitivní, faktický
    • za nejvhodnější formu považoval jazyk matematické logiky
    • další myšlenky: Vše, co může být myšleno, může být myšleno jasně“, „O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet.“
  • 2 období: spis „Filosofická zkoumání“
    • dospívá k přesvědčení, že nelze vytvořit „ideální jazyk“, proto se zaměřuje na analýzu reálného jazyka, který považuje za formu hry, jejíž pravidla přijímá každý, kdo do ni vstupuje -> reálný jazyk tedy můžeme zkoumat, příp. jej zpřesnit

Na Wittgensteina navázal koncem 20. století tzv. Vídeňský kruh (především Rudolf Carnap a Karl Popper).

PRAGMATISMUS

  • filozofický směr, který vznikl na přelomu 19/20. století v USA
  • pragmatismus = účelovost (příp. praktická využitelnost)
  • hl. představitelé: W. JAMES, J. DEWEY
  • vycházejí z myšlenky, že hodnota idejí není v idejích samotných, ale až v jejich praktickém uplatnění, v jejich využitelnosti, užitečnosti

WILLIAM JAMES

  • James zdůrazňuje principy užitečnosti jako pravdivostního kritéria -> „co je pro mne užitečné, je pro mne pravdivé“
  • Jamesův princip pluralismu -> nenacházíme se v universu, ale v „multi-versu“ -> tzn. nic nelze pochopit či vyložit jen z jednoho hlediska; neexistuje žádná univerzální pravda
  • není světa mimo svět zkušeností
  • neexistuje trvalý svět, ale svět i zkušenost se vyvíjí

EXISTENCIALISMUS

  • jeden z nejvýraznějších směrů 20. století,  v 50. a 60. letech se stal téměř módní záležitostí
  • výrazně antropologický směr
  • vychází z dřívějších filosofických a uměleckých podnětů (pojem odcizení u Marxe, Kierkegaard – úzkost, Kafka – odlidštěná společnost…)
  • zástupci: S.Kierkegaard, M. Heidegger, A. Camus, J.P. Sartre aj.
  • zaměřují se na bytí člověka jakožto jedince
  • základem bytí jsou tzv. „existenciály“ – základní struktury, určující rysy existence člověka, často mají negativní rozměr -> strach, nicota, hnus

SÖREN KIERKEGAARD (1813 – 1855)

  • dánský filozof, předchůdce existencialismu
  • svět nás naplňuje úzkostí, každý den vstupujeme do neznáma, nevíme, co se bude dít, co nás čeká… něco však musíme dělat, musíme jednat,
  • něco nás neustále postrkuje vpřed, něco, čemu důvěřujeme, ale je to rozumem nepostižitelné, k existenci podle K. patří tedy i víra
  • v této existenciální důvěře potvrzujeme sami sobě existenci Boha
  • jeho ústřední pojem: „svoboda“ -. Co je to svoboda? – svoboda znamená možnost volby
  • jeden z prvních kritiků průměrného přežívání, které nabízí moderní civilizace, kritikem odcizení, stádního způsobu života, přebývání ve světě (dodržování rituálů, kterým nerozumím…)

MARTIN HEIDEGGER (1889 – 1976)

  • německý filosof, rektor na univerzitě
  • ve svém nejdůležitějším díle Bytí a čas se zabývá esencí a existencí
  • existence – povrchní, každodenní bytí člověka x esence – podstata bytí, skutečné bytí
  • podstata skutečného bytí spočívá ve strachu z nebytí (tzn. ze smrti) -> člověk tento strach potlačuje povrchním bytím, plynutím s časem

ALBERT CAMUS  (1913 – 1960)

  • francouzský filozof, literát
  • 1957 – získal Nobelovu cenu za literaturu
  • díla: Cizinec, Mýtus o Sisyfovi – esej o absurditě
  • základní kategorie existenciální literatury a existencialismu – absurdno (-> absurdní dramata…)
  • když se podíváme na náš život, je to jakási spleť nekonečných náhod, které nemůžeme nijak ovlivnit (např. to, že se naši rodiče potkali a že spolu zůstali -> tudíž i naše existence) a ani v nich není možné najít jakýkoli smysl -> naše existence je absurdní

JEAN PAUL SARTRE (1905 – 1980)

  • francouzský filozof a literát
  • díla: filosofické studie: Bytí a nicota, Existencialismus je humanismus; romány, povídky, dramata – např. román Hnus
  • spojován s levicovými ideologiemi
  • odmítl návrh na udělení Nobelovy ceny
  • hrdinům jeho děl je nevolno z vlastního života -> „člověk je odsouzen ke svobodě, spole se svobodou ale přichází i odpovědnost, člověk je díky tomu vystaven velikému tlaku, neustál
  • FENOMENOLOGIEe se musím rozhodovat

další představitelé: KARL JASPERS, MARTIN BUBER – dílo „Já a ty“

  • zakladatelem Edmund Husserl

EDMUND HUSSERL (1859 – 1938)

  • fenomenologická metoda zdůrazňuje roli zkušenosti (ne však čistě empirické)
  • zkušenost není jen to, co dostáváme zvenčí pomocí smyslů, ale stejně důležitá je i zkušenost vnitřní
  • fenomén (= jev, to, co se nám ukazuje) je poznatelný ve dvou vrstvách:
    • a) reálná vrstva – uchopitelná smysly
    • b) na ní je pak druhá vrstva (eidetická) – poznatelná jinými duchovními akty, ne smysly
  • filosofii tedy označuje H. za vědu eidetickou (eidos = forma, tvar) tzn. vědu o podstatách, esencích; ostatní vědy jsou vědami empirickými – tzn. vědami o faktech
  • především díky metodě usilující o uchopení podstat se stala fenomenologie jedním z nejvlivnějších směrů 20. století
  • český fenomenolog – Jan Patočka

FILOZOFIE ŽIVOTA

HENRI BERGSON

  • navazoval na Schopenhauerův iracionalismus
  • bytí, jakožto univerzální proces je vyvoláno iracionální silo – „élan vital)
  • velkou roli v životě hraje intuice – jen díky ní můžeme pochopit všechny projevy bytí
  • existuje dvojí mravnost:
    • uzavřená morálka – vztahuje se na ohraničenou skupinu lidí, slouží k udržování norem a zvyklostí a je neosobní
    • otevřená morálka – osobní, nezávislá na společnosti, tvořivá, ztělesnována pouze vynikajícími jednotlivci, hrdiny

KŘESŤANSKÁ FILOZOFIE

  • navazuje na novotomismus, zástupce: Thielard de CHARDIN
    • francouzský filzof, ale rovněž paleontolog
    • ovlivnil rozvoj moderního křesťanského filozofického myšlení
    • tvůrce evolučního křesťanství (spojil Darwinovu teorii s křesťanstvím)
    • zpočátku církví umlčován, ale nakonec uznán
    • vývoj světa je spojením božského zákona, ale dále je činitelem vývoje člověk à přejímá obrovskou odpovědnost
    • pokládá spor mezi vědou a náboženstvím za omyl

POSTMODERNÍ FILOZOFIE

  1. F. LYOTARD

 

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://filerack.net/file/A6h8760

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *