Rok vydání: 1915
Literární druh: epika
Literární žánr: novela/povídka
Téma: Vývoj vztahů v rodině po Řehořově proměně – odcizení.
Motiv: trest, odcizení, povrchnost společnosti, smrt
Časoprostor: čas neudán, maloměstský byt Řehořovy rodiny v nejmenovaném městě, hlavně v pokoji.
Literární směr: Existencialismus – (fr. existence = bytí)
- Cílem života je smrt
- Klade důraz na individualismus
- Do života jsme nesvobodně vrženi a naše nesvoboda spočívá v nutnosti rozhodování se.
- Svými činy sami ovlivňujeme svůj život.
Expresionismus
- Vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů
- Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity
- Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k deformaci reality.
Obsah:
Řehoř Samsa se jednou ráno probudil a zjistil, že se proměnil ve velký hmyz. Nestihl tedy vlak a nesplnil pracovní úkol. Učil se používat svoje nové tělo. Když se rodina dostala do jeho pokoje, zděsila se. Jediná sestra se o něj nejdříve starala, pomáhala mu, nosila mu jídlo, ale po nějaké době v něm přestala vidět svého bratra a viděla v něm jenom hmyz. Řehoř myslel a cítil jako člověk, proměna byla pouze tělesná. Markéta s matkou odklízely nábytek v Řehořově pokoji, Řehoř se nechtěl vzdát svého oblíbeného obrazu. Když matka viděla Řehoře, ulekla se a omdlela. Markéta běžela pro esenci, aby matku vzkřísila. Řehoř běžel za sestrou, aby jí poradil, kterou lahvičku má vzít a přitom byl trošku poraněn střepem z lahvičky, která Markétě spadla. Když přišel otec, myslel si, že se Řehoř dopustil násilí. Otec po něm házel jablka a jedno jablko ho velmi zranilo. Řehoř vyděsil svým vzhledem i uklízečku a muže, kterým rodina z finančních důvodů pronajala byt. Řehoř pochopil, že všem překáží a nechtěl být na obtíž. Zemřel. Z jeho smrti měli všichni radost a zapomněli na něj.
Postavy:
Řehoř Samsa – cestující obchodník, ochotně nosí výplatu domů, živí rodinu, chce, aby žila pohodlně, a nechce jim působit jakékoliv starosti, je svědomitý. Po proměně v hmyz, se nad tím nepozastavuje; řeší to, že přijde pozdě do práce. Nepřemýšlí, proč se proměnil, s pokorou snáší odpor svých blízkých, nesnaží se jim dát najevo, že rozumí tomu, když se o něm baví jako o nějaké příšeře, že je pořád v nitru stejný jako dříve. Nechce jim způsobovat starosti. Je smířený
Markétka – Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
matka – Myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět “jejich starý Řehoř”, při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.
otec – Vyhýbá se kontaktu se synem, při setkání ho odhání – Řehoř je mu odporný.
Gréta – posluhovačka, Řehořem opovrhuje, nenazývá ho jménem ale pouze “to”
Dále nájemníci, pan prokurátor
Kompozice:
- Děleno na tři části, 1 všichni se vyrovnávají se situací, 2. dočasný způsob společného žití, 3 odcizení
- Chronologicky + občasné vzpomínání
- Úvodní souvětí informuje o situaci
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk, neutrální slova, prostý, věcný styl, občas přechodníky, paradox. slov. spojení
- vulgarismus → ono to chcíplo!
- eufemismus (tropy) → z chřípí mu slabě unikl poslední dech (jemnější oznámení smrti)
- hyperbola (tropy) → s největší rychlostí bouch dveřmi (v takové rychlosti by se dveře nejspíš rozpadly)
- řečnická otázka (figury) → “A teď?”
Autor:
- 1883-1924
- Narozen v Praze v domě za Staroměstským náměstím (Josefov – bývalé ghetto)
- Tento dům byl stržen při asanaci židovského města
- Většinu života žil se svou rodinou, měl dva bratry, kteří zemřeli v mládí, a tři sestry (nejhezčí vztah měl s nejmladší Otýlií
- Méně pěkný vztah měl s rodiči – matka Julie byla submisivní, málokdy se jej zastala; otec Hermann byl obchodník, vlastnil galanterii, neprojevoval zájem o jeho literární tvorbu
- Při psaní používal Kafka metodu zvanou „zvětšovací sklo“ – každou zkušenost zveličuje, např. v realitě se pohádá s otcem, v knize jej otec odsoudí k smrti
- Nepojmenovává konkrétní věci
- Často se stěhoval, avšak pouze po Praze
- Vztahy považoval za příliš složité, ženy si „ověřoval“ korespondencí
- Sex považoval za něco nečistého, přesto chodil do nevěstinců
- Jednou z jeho lásek byla novinářka Milena Jesenská (překládala jeho německé texty do češtiny)
- Kafka byl úředník v pojišťovně (Generali, Dělnická úrazová pojišťovna), nebyl profesionálním spisovatelem
- Nevydal téměř nic z toho, co napsal
- Byl vzorovým úředníkem, když onemocněl, jeho šéf jej povýšil a prodlužoval mu nemocenskou až do jeho smrti
- Podílel se na vzniku úrazového pojištění
- Dle lékařů onemocněl tuberkulózou, ale on tomu nevěřil. Myslel si že trpí nějako psychickou nemocí, která se na něm začala projevovat
- Lékaři mu dávali velkou šanci na přežití, byl vzorným pacientem
- Tvrdil, že „jedině když píše, žije“
- V posledním stádiu zasáhla tuberkulóza hrtan, nemohl mluvit, byl nucen všechno psát
- Zemřel v lázních mimo Prahu
- Po celý jeho život byl jeho důvěrníkem Max Brod, v té době úspěšný spisovatel (dnes je to naopak). Kafka jej před smrtí poprosil o to, aby spálil všechno, co nevydal (asi 90% tvorby). Brod udělal přesný opak, vše vydal.
- Kafka je přiřazován k expresionismu (ponuré, temné, pocit beznaděje), realismu (přesné popisy), surrealismu (např. proměna v brouka, knihy obsahují nereálné věci, neustále popisuje pocity, pud); jeho knihy obsahují rysy žánrů, které vznikly až po něm, např. absurdní drama (lidé si nepomáhají, každý je sám za sebe), postmoderna (kombinace nejpokleslejších a nejvznešenějších žánrů), magický realismus (magický realismus a Kolumbijská literatura by neexistovala, kdyby v Praze nežil Franz Kafka;
- Díla: 3 romány (Proces, Zámek, Nezvěstný/Amerika – ani jeden z nich není dokončen); povídky a krátké prózy – nejslavnější vydanou je Proměna, byl mistrem krátkých útvarů; deníky – používal je jako skicáře, navrhoval si v nich povídky, mají všechny rysy jako ostatní knihy; dopisy – napsal tisíce dopisů, soukromý život chtěl žít v dopisech, všechny vyšly
- Rysy a prostředky prozaické tvorby F. Kafky
- Sanitární funkce umění – psaní jako očista, zbavení se napětí (životní nutnost), Kafka se nepovažoval za tvůrce umění – spíše sebezáchovná funkce, byl vyloženě proti estetismu,
- Fragmentárnost – texty jako torza – volná návaznost kapitol umožňuje různé řazení, neexistence závěrů a point způsobuje mnohoznačnost děl, chybí jednoznačné vymezení časoprostoru
- Hyperbolizace – narušování proporcí světa v okamžiku hrozby – vyvolání tísnivé a obludné atmosféry, Kafkovo intenzivní vnímání negativních jevů – souvislost s pocity méněcennosti, strachu
- Absurdní prvek – absurdní či fantaskní motivy užívány střídmě – vložení do zcela banálního, reálného kontextu – o to silněji působí
- Materializace metafory – nejde pouze o obrazné přirovnání, metafora je zde zhmotněna, stává se realitou, Kafkovy texty jsou silně sugestivní – probouzení představ, aktivizace čtenáře, vznik vztahu mezi dílem a čtenářem
- „Všichni zpíváme předsmrtnou árii. Někdo delší, někdo kratší, ale rozdíl je vždycky jen několik slov.“
- Grotesknost – Groteska má bolestnou podstatu, ale ve čtenáři může vyvolat úsměv; Kafka pracuje s trapností, postavy se ocitávají v trapných situacích; jednou z prvních osob, která ocenila Kafkovu grotesknost, byl André Breton („Kafka je jeden z nejlepších humoristických autorů 20. století“; zařadil jej do Antologie černého humoru)
- Motiv labyrintu – hrdinové Kafkových knih něco hledají, něco je trápí, snaží se někam dostat, něco zjistit, odněkud utéct; jde o jeden ze základních lidských pocitů, potřebujeme průvodce životem
- Otec byl autoritativní obchodník, s nímž si Kafka nerozuměl. Vztah byl nevyrovnaný- otec extrovert, společenský, sebevědomý a chtěl z Kafky totéž, ale on byl opak= Kafka trpěl, zacházel s ním drsně.
- Němec, ale mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah.
- Měl 2 bratry (zemřeli v dětství) a 3 sestry (zemřely v koncentrákách).
- Po gymnáziu studoval práva a dějiny umění a germanistiku na FF.
- Pracoval v pojišťovně jako úředník- práci neměl rád, ale byl pečlivý a chválili ho.
- Felície Bauerová: byl s ní dvakrát zasnoubený (výrazná žena).
- Milena Jesenská: spisovatelka, umělkyně, K. nejvíce rozuměla, ale byla vdaná, takže jejich vztah ztroskotal.
- Dora Diamantová: byl s ní v závěru života, díky ní se zachovalo jeho dílo.
- Max Brod: životní přítel, zachraňoval také jeho dílo. (Kafka si to ale nepřál)
- Kafkovo dílo bylo v době totality potlačováno
- Kafkovi hrdinové ve světě bloudí, dostávájí se do absurdních situací, trpí pocitem viny
- Uzavíral se do svého světa, měl křehkou psychiku
Zasazení do světového kontextu:
- Počátek 20. Stol (viz dějiny)
- Pražští němečtí autoři (Meyrink, Werfel, Kisch, Max Brod)
- Existencialismus + Expresionismus
- Mezi jiné světové autory, kteří psali v tomto období a byli ovlivněni válkou, patří např. americký Lost generation Ernest Hemingway (Komu zvoní hrana, Sbohem, armádo, Fiesta, Zelené pohorky africké), němec Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Tři kamarádi), francouz Romain Rolland (Petr a Lucie) a další.
- Moderní = Experimentální proud – narušení tradičního pojetí románu, využívání symboliky a experimentování.
- Autor nevyjadřuje své myšlenky otevřeně, nechává čtenáře samostatně domýšlet a hodnotit
- Pražská německá literatura = Pražský kruh
- začátek 20. století
- V Praze fenomén = generace německých spisovatelů, kteří svázali svůj život s Prahou
- kavárna ARCO – místo scházení Pražského kruhu
- Brod, Kisch (zuřivý reportér)