Edgar Allan Poe – Havran

Rok vydání: Romantismus 1. poloviny 19. století. (vydáno 1845)
Literární druh: lyricko-epická báseň
Literární žánr: baladická báseň
Téma: Smrt silnější než láska, hrdinův smutný úděl, zoufalství a trýzeň (vypravěč vzpomíná na svou lásku), upozornění na hrozby totalitních režim
Motiv:  Smrt Poeovi ženy VirginieSmutek, samota, temno, chlad, antika…
Časoprostor: Místnost – pokoj muže, o půlnoci
Literární směr: Romantismus

  • 1. pol. 19. století
  • (romantické náměty – smrt a láska; navzájem se prolínají
  • děj probíhá v noci během bouře; kontrast – klid v místnosti
  • dokonale propracovaná psychologie postavy
  • hrdina se pokouší nalézt útěchu u Boha
  • končí beznadějně
  • hrdina je vyjímečná osobnost
  • hrdinové mají neznámou minulost

Obsah: Havran, který umí pouze a jenom „ nevermore“ (nikdy více; víckrát už ne), hledá přístřeší a přiletí k oknu horečkou sužovaného a po své mrtvé milé truchlícího milence. Ten přemýšlí nad svou knihou, sní o mrtvé milence Lenoře a v tom uslyší zaklepání, o kterém ale pochybuje, že je skutečné. Myslí si, že klepání je výplod jeho polospánku. Když se údery opakují, jde otevřít. Za dveřmi je pouze tma, žádný člověk, který by klepal. Muž nejistě vysloví jméno své milé, které se mu vrací díky ozvěně. Muž se vrací do pokoje, ale další klepání ho donutí otevřít okno. Ze tmy se vynoří havran a vletí do pokoje již značně vylekaného muže. Své místo nalezne na sošce Pallas Athény. Milenec se havrana zeptá na jednoduchou otázku a je velmi překvapen, když havran odpoví „nevermore“. Muž znejistí ještě více a začne klást další otázky. Přestože je odpověď stále stejná, v zoufalství se zeptá i na to, zdali ještě někdy uvidí svou milou. Ozve se jen obligátní „nikdy více“. Mužova hrůza a strach ze zvířecího společníka gradujíce, havran už v bytě není vítán a muž se ho snaží dostat z ven. Havran se však nenechá vyhostit, stále strnule sedí a znovu a znovu odpovídá na každou mužovu otázku „nevermore“. Závěrem muž přijímá, že temný havran již zřejmě navždy zůstane v jeho duši./
Hl. postavy:
1) Milenec
Truchlící nad smrtí své milenky Lenory
2) Lenora
Mrtvá milenka
3) Havran
Stále opakující „nevermore“ (“nikdy víc”)
Je symbolem smrti
Kompozice:

  • Lyricko-epická baladická báseň
  • Ich forma
  • Chronologická kompozice
  • Rozsah básně 108 veršů
  • Rým střídavý a sdružený
  • Refrén: „nevermore“(“nikdy víc”)

Jazykové prostředky:

  • Monology, dialogy
  • Baladické prvky (špatný konec, temno)
  • Přímá a nevlastní přímá řeč
  • Vnitřní monology
  • Neslovesné věty (ani slůvka na znamení)
  • Autobiografické prvky
  • Přechodníky (přemýšleje)
  • Trochej (málo slabik!!!)
  • Anarchismy (rci)
  • Symbolismus*
  • Tropy a figury:
    • metafora “duše se nevzchopí…”
    • personifikace “ozvěna dí…”
    • metonymie “vyndej zobák z mého srdce…”
    • přirovnání “jako ďábel na bělostných ňadrech Pallas Athéně..”
    • oxymorón “bezobsažnou odpověď, jež prozrazuje bezradné”
    • epizeuxis “pak se klidně uvelebí, stále sedí, stále sedí…”
    • apostrofa “chudák, tvůj bůh ti v zpěvu posílá..”

*Symbolismus:

  • snaží se nepopisovat realitu přímo, ale pomocí symbolů a náznaků
  • symbol = funguje jako generátor významu (záleží pouze na vnímateli, s jakými skutečnostmi symboly souvisí)
  • odhaluje tajemství, které je skryté uvnitř věcí a jevů, a toto tajemství chce vsugerovat vnímateli
  • novinkou v poezii je používání volného verše = vymyslel Walt Whitman, verš není pevně vázaný rytmickou strukturou (verše se nerýmují, vypuštění interpunkce, různá délka verše) – charakter mluvené řeči
  • symbolisty inspiroval představitel amerického romantismu Edgar Allan Poe

Jazyková složka:

  • Jazyk archaický, knižní, básnický
  • Věty vícečlenné, oznamovací, přímá řeč

Autor:
Edgar Allan Poe (1809 – 1849)
Zakladatel žánru horor a detektivka
Průkopník povídek -> ostatní autoři se od něj učili
Jeho děsivé příběhy postrádají nadpřirozené prvky ale děsí tím co je reálné a nám blízké
Výskyt psychických poruch (čímž předběhl dobu – až dekadence 20. století)
narozen v Bostonu, přišel o své rodiče, vyrůstal v náhradní rodině Allanů
vyloučen z vojenské akademie (peníze propil a prohrál)
1834 = získává první cenu za první povídku
oženil se s vlastní 13letou sestřenicí
potýkal se s existenčními problémy, alkoholismus, drogy
po smrti manželky propadl drogám ještě více
Další díla: Černý kocour a další povídky, Jáma a kyvadlo, Vraždy v ulici Morgue (detektivní příběhy), inspiroval Charlese Baudelaira (první prokletý básník – Květy zla – střídání hodně postav, básnická sbírka) a Jakuba Arbese (Svatý Xaverius)
stal se také inspirací pro R. Bradburyho (Marťanská kronika – Usher II)

Zasazení do světového kontextu:
Amerika:
Walt Whitman-Stébla trávy (symbolismus)
Nathaniel Hawthorne – Šarlatové písmeno (romantismus, spolu s E. A. P. považován za zakladatele americké novely)
Rusko:
Dimitrij Sergejevič Merežkovskij – Leonardo da Vinci (symbolismus)
Belgie:
Maurice Meaterlinck – Modrý pták (symbolismus)
Německo:
Heinrich Heine – Loreley (romantismus)
Anglie:
Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye (dekadence)
Mary Shellyová – Doktor Frankenstein

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://getmyfile.org/file/A6h84f