Psychologie činnosti – hry, motivace, učení

MOTIVACE

  • z latinského movere – hýbat, pohybovat se
  • soubor činitelů, které člověka podceňují k aktivitě, dodávají mu energii nebo aktivitu a energii tlumí
  • motiv – hypotetická hybná síla, která vzbuzuje zvláště zaměřenou činnost nebo jednání, cílem je uspokojení potřeb

Dva typy motivů

  1. vnější – chci to udělat, abych se vyhnul trestu; slabší a méně efektivní
  2. vnitřní – silnější, podněcující nás, protože my chceme; zajímá nás to; efektivnější
  • často se vnější motivy stanou vnitřními (angličtinu se nutíme učit, změna učitele → větší motivace, lepší hodiny)

Další dělení

  1. vnější pobídky (incentivy)
    • to, co vyvolává naše potřeby
    • např. jídlo pro hladového, vida pro žíznivého
  2. vnitřní motivy
    • hlad, žízeň
  • úzce spolu souvisí
  • jedna činnost může být výsledkem několika motivů

Základní motivační síly

  1. potřeby
  2. zájmy a záliby
  3. hodnoty a postoje
  4. perspektivy a cíle
  5. city a citové vztahy

POTŘEBY

  • stav nedostatku nebo nadbytku, co nás vede k činnostem, které tyto potřeby vyplní
  • cílem je dosáhnout homeostázy – stavu vyrovnanosti

Homeostatické modely

  1. model vakua
    • model nedostatku, něco nám chybí
    • motivy, které vyplňují nedostatek (hlad, žízeň)
  2. model přetlaku
    • mám něčeho nadbytek (hlavně energie)
    • potřebujeme vybít energii

Dělení potřeb

  1. primární
    • základní, zajišťují život jedince (nežili bychom jako lidé)
    • a) primární fyziologické
      • společné se živočichy, ale dokážeme s nimi pracovat na vyšší úrovni
      • např. potřeba dýchat, jídla, tekutin, spánku, vyhnout se bolesti
    • b) primární psychické
      • přežijeme bez nich, ale při dlouhodobém nenaplňování může dojít k újmě na psychice
      • např. potřeba pocitu bezpečí, uznání, vztahu, kooperace, duševní aktivity, komunikace
  2. sekundární
    • dělí se podle počtu předmětu zaměření na
    • a) poznávací potřeby
      • potřeba přijímání nových informací (čtení atd.)
      • nejdůležitější v malém věku
    • b) potřeby sociální
      • potřeba obliby, uznání, identifikace, afilace (být mezi svými), submise (být závislý)
    • c) potřeba aktivity
      • pohybové aktivity, pracovní činnosti
    • d) výkonové potřeby
      • snahy dosáhnout výkonu, stanovování cílů (aspirace)
    • e) potřeby existenciální
      • na úrovni psychických potřeb (smysl života) – nejčastěji se objevují v dospívání a stárnutí (odchod do důchodu) nebo po tragické životní události (smrt blízkých, ztráta majetku, práce), změně zdravotního stavu (autonehoda, cukrovka, rakovina)
    • f) potřeby kulturní (estetické)
      • návštěva divadla, tvorba umění, vidět umění
      • kulturní prostředí kolem sebe (pěkná restaurace, upravený byt)

Abraham Maslow

  • americký psycholog, který se zabýval potřebami
  • vytvořil hierarchické uspořádání potřeb od nejnižších po nejvyšší (metapotřeby)
  • tvrdil, že člověk nemůže dosáhnout metapotřeb, pokud nesplní/neuspokojí ty primárníVýsledek obrázku pro maslow pyramida potřeb

ZÁJEM, ZÁLIBY

  1. zájmy – zaměřená činnost, kterou provádíme dlouhodobě, uvědoměle, zaměřená na určitou oblast
  2. seberealizace
  3. dobré, pokud my sami chceme; většinou u menších dětí je vybírají rodiče (hudba, sport, sběratelství apod.)
  4. zájmy integrují mnoho oblastí osobnosti
    1. poznávací – chci se něco dozvědět, naučit, poznat
    2. sociální – zařazení do společnosti, pravidla, chci být něčeho součástí
    3. hodnotová – cíle, které si stanovím, povýší na hodnoty, na kterých mi záleží, věnujeme energii, čas i peníze
    4. životně-smyslová – celý život přeorientujeme kvůli tomu zájmu, volba přátel
  5. silně se dají ovlivňovat, hlavně v dětství

HODNOTY, POSTOJE

  • úzce spolu souvisí
  • hodnoty – např. láska, pravda; utvářejí se v průběhu socializace
  1. hmotné – auto, peníze
  2. duchovní – láska, přátelství
  3. společenské – důležité pro celou společnost (mír)
  4. individuální – důležité pro mě (zdraví)

Sprangerova typologie hodnotové orientace

  1. teoretický typ – absolutno
  2. ekonomický typ – pragmatičtí lidé (materialisti)
  3. estetický typ – lidé založení na emocionalitě
  4. sociální typ – lidé, kteří jsou obětaví a zajímají se o okolí (ekologové)
  5. politický typ – jde jim o vládu nad lidmi, moc
  6. náboženský typ – abstraktní hodnoty (duchovno)
  • postoje vyjadřují konkrétní obrazy hodnot
  • projevují žebříček hodnot
    1. elementární – týkají se konkrétních věcí
    2. obecné – vztahují se k rodině, pracovní skupině
    3. nejobecnější – postoje ke světovým situacím (válka v Iráku)

PORUCHY UČENÍ A CHOVÁNÍ

  • poruchy, které naznačují, že v rámci vývoje dítě není v přádku, narušení určitých schopností
  • souhrnné označení různorodé skupiny poruch,  které se projevují obtížemi v užívání takových dovedností jako je mluvení, psaní, čtení, počítání
  • v závislostech na poruše centrálního nervového systému
  • 1. došlo k narušení při těhotenství, porodu nebo krátce po něm, nejčastější příčina dyslexie
  • 2. genetická zátěž
  • 3. kombinace
  • 4. drobná porušení bez zjištěné příčiny
  • faktorem také genetika a sociální zázemí
  • průměrné až nadprůměrné děti
  • nejrozšířenější dyslexie

Dyskalkulie

  • specifická porucha počítání
  • např. grafická, verbální
  • porucha ovládání základních početních úkonů

Dysgrafie

  • porucha písemného projevu – neúhledné písmo, chyby při diktátu, opisu
  • příčiny – vada vizuálního vnímání, poruchy vizuální paměti, snížená rychlost zpracování
  • děti ale tvůrčí a nadání na sloh
  • pomoc při rozvíjení motoriky, cvičení koncentrace

Dyspinxie

  • nejsou schopny kreslit, obkreslovat, rýsovat
  • motorika – v ruce není cit
  • potíže s perspektivou, špatné členění papíru
  • zjišťuje se testy

Dysmúzie

  • vada hudební schopnosti
  • dopad na sociální chování
  • 2 složky – receptivní (nedokáže rozpoznat tóny) a expresivní (reprodukuje tóny, melodie, písně špatně)
  • není doprovázena jinou poruchou

Dyslexie

  • tzv. slovní slepota
  • porucha učení, většinou v kombinaci
  • příčiny – 20% dědičnost, nesoulad hemisfér, poruchy mozku
  • častěji chlapci, výskyt různý
  • typ L – levohemisférový – čte rychle, mnoho chyb
  • typ P – pravohemisférový – čte pomalu, ale přesně

Dysortografie

  • pravopis ne celá gramatika
  • příčiny – lehká mozková dysfunkce, specifické poruchy řeči, nedostatečně vyvinuté funkce (sluchové vnímání, zrakové vnímání, reprodukce)
  • projevy – špatná úprava, vynechávání, záměna písmen

Poruchy řeči

  • faktory – inteligence, vzdělání, pohlaví, dvojjazyčnost, dvojčata, stimulace rodiči, společenské a ekonomické podmínky
  • vady – opožděný vývoj, vady výslovnosti, huhňavost, breptavost, neurózy řeči
  • příčiny – hluchota, poruchy zraku, rozštěpy patra, násilné přecvičování vrozené levorukosti, nesprávný vzor řeči

Autismus

  • dítě správně nerozumí tomu, co vidí, slyší, prožívá
  • často doprovázena autismem
  • od dětství, obtížněji zvládají běžné sociální dovednosti
  • nereaguje na své jméno, pokyny
  • raději sami, záchvaty vzteku, hyperaktivita

ADHD

HRY

  • dobrovolná, vzniká spontánně, samoúčelná

Teorie vzniku her

  1. teorie nadbytku – vnitřní potřeby, potřeba vybít přebytek energie
  2. teorie odpočinku – odreagování se, odpočinek, útek z reality
  3. teorie přípravného cvičení – vzniká, aby se děti naučily nové role
  4. teorie funkční příjemnosti – baví mě to

Typy her

  1. manipulační – manipulace s předměty, stavění kostek, hraní si s auty, od 1 roku, rozvíjení motoriky, poznávání
  2. pohybové – od 2 let až do dospělosti; fotbal atd., rozvoj hrubé motoriky, charakteru (disciplína, spolupráce, soutěživost)
  3. tematické – hry na někoho nebo něco, na maminky, rozvoj fantazie, kooperace, improvizace
  4. konstrukční – navazují na manipulační a výsledkem je výtvor, Lego, přesah do dospělosti (koníčky)
  5. didaktické – speciální druh, vyvozeny zvenčí, zadává učitel, rodič

UČENÍ

  • v užším smyslu je učení cílevědomá činnost, která má jasně určený cíl → záměrná
  • učíme se neustále
  • bezděčné učení – učíme se vtipy, na ulici apod.

Fáze učení

  1. motivační
    • měla by být, ale ne vždy
    • když je, tak výsledek je lepší, dlouhodobější
    • když není, ta učení nejde tak snadno a může to vést k tahákům, napovídání a chození za školu
  2. poznávací
    • nejdříve informaci zmapujeme (přijímám informaci) a zpracujeme ji
  3. výkonová
    • využívání osvojených informací, snažím se ji prodat
  4. kontrolní
    • může i nemusí nastat
    • kontrolujeme její správnost po určitém čase

Druhy učení

  1. intelektuální
    • učení se teoretickým, všeobecným poznatkům, osvojování si pojmů (slovně-logických)
  2. motorické
    • jak vyšroubovat žárovku, lyžování; naučená manuální činnost
  3. sociální
    • učíme se normy, pravidla, zásady (pustíme sednout starší lidi)

Faktory ovlivňující učení

  • psychický stav – jestli jsme ve stresu, unavení
  • fyzický stav – bolest, nemoc, svěžest
  • charakter – cílevědomost, pilnost
  • motivace – vnitřní nebo vnější
  • časové rozvržení – čas, přestávky
  • mikroklima – prostředí, kde pracujeme; osvětlení, hluk

 

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://speedyfiles.net/file/A6h8764

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *