Německá filozofie18. a 19. století

Immanuel Kant

Život:

  • Renesanční člověk
  • Narozen v Královci (východní Rusko-dnes Kaliningrad), kde prožil celý život, nikdy nevycestoval
  • Profesor na univerzitě – přednášel kromě filozofie rovněž matematiku, fyziku, geografii, právo, etiku
  • Pedant, puntičkář, perfekcionista
  • Snaží se spojit empirismus a racionalismus (oba mají částečně pravdu)
  • Díla:
    • Předkritické období – zabývá se přírodními vědami, vychází z Newtonovy fyziky, teorie vzniku vesmíru
    • Kritické období  – Kritika čistého rozumu (poznání), Kritika praktického rozumu (morálka), Kritika soudnosti (etika)
    • Postkritické období – zabývá se etikou, náboženstvím, právem

 

  • PŘED KRITICKÉ OBDOBÍ
  • zabývá se přírodními vědami a reaguje např. na Newtona

 

 

  • KRITICKÉ OBDOBÍ

 

  • Kritika čistého rozumu – racionalismus, poznávání jak
  • Kritika praktického rozumu – etika
  • Kritika soudnosti

1.Kritika čistého rozumu (subjektivní idealismus, agnostik) : gnoseologie, poznání

    • řeší rozpor mezi empirismem a racionalismem

 

  • argument proti empirikům:

 

      • „Názory bez pojmů jsou slepé“ – jen zkušenost bez rozumu je nesmysl -> nejsme schopni dospět k obecným pojmům

 

  • argument proti racionalistům:

 

      • „Myšlenky bez obsahu jsou prázdné“ – pokud by obecné pojmy v rozumu nebyly naplněny zkušenostmi, byly by k ničemu
    • empirické poznání je vždy získáno po pozníní = aposteriori = ze zkušenosti
    • před empirií musí ještě něco existovat – vrozené – není dáno zkušeností apriori, kterému není přimíšeno nic empirického = před zkušeností
    • rozlišení mezi soudy analytickými a syntetickými
    • analytický soud = rozkládající, nepřináší nic nového, př. „koule je kulatá“
    • syntetický soud =skládající, dochází k nové informaci
      • syntetické soudy mohou být aposteriorní – přináší něco nového, př. „tato koule je zlatá“ → vychází ze zkušenosti
      • syntetické soudy apriorní – přináší něco nového, ale nevychází ze zkušenosti, př. 7+5=12, 12 není obsaženo ani v 7, ani v 5, 12 je nová informace – na základě rozumu dojdu k nové informaci

 

  • Kant se domnívá, že gnoseologie se má zabývat způsobem, jak poznávám, ne co poznávám!

 

    • transcendentální poznání = poznání, které se nezabývá předměty, ale způsobem našeho poznání předmětů, pokud má být možné apriori

 

  • Rozlišuje dva světy

 

    • Svět věcí o sobě – nezávisle na nás
    • Svět věcí pro nás – takový, jaký ho vnímáme my, jak se nám jeví
  • Skutečnost je zkreslená apriorní mřížkou (čas, prostor, kauzalita – příčinnost)
  • Svět věcí o sobě nemůžu poznat →nic nejde dokonale poznat →skeptik (agnostik)

ZÁVĚR KRITIKY ČISTÉHO ROZUMU: Poznáváme na základě smyslů a zkušenosti, které zpracovává rozum, který má předem dané možnosti jak (zpracovávat) a poznávat!!!

2.Kritika praktického rozumu (o etice)

  • člověk je poznávající bytost (používá rozum teoreticky), ale i bytost jednající (používá rozum praktický)
    • zákony praktického rozumu mají charakter požadavku: Říkají: Tak máš jednat.
    • žádají, ale nenutí nás, abychom tak jednali, podobají se příkazu. (sále máme možnost volby, ale máme se nad tím zamyslet)
    • Kategorický imperativ – vždy platný rozkaz, příkaz za jakékoliv situace

 

  • Jednej tak, jak bys chtěl, aby se ostatní chovali k tobě
  • Jednej tak, aby lidskost byla vždy cílem a nikoli prostředkem tvého chování (Sokratovo evangelium)

 

  • tento zákon lze uplatnit díky jeho formálnímu charakteru na každý libovolný obsah

 

  • hypotetický imperativ= podmíněný

 

  • dám si podmínku, kterou chci dodržet a udělám pro to vše
  • „když oni, tak já taky“; „nechci umřít na rakovinu plic, tak nebudu kouřit“
    • zabývá se pohnutkami vůle, naše vůle je určována zákony, které jsou v našem rozumu
    • MAXIMA = zásada, která musí platit pro každého jednotlivce, musí být aplikována na celou společnost (nekouřit)
    • PRAKTICKÝ ZÁKON = zásada, která platí pro každého ve společnosti (protože duše je rozumná, tak každý dojde k tomu praktickému zákonu) (nekrást)
  • člověk je svobodná bytost, je schopen autonomně určovat svoji vůli, toto je předpoklad mravního jednání
  • člověk má svobodnou vůli, proto je odpovědný za své jednání, proto je možné posuzovat jeho jednání jako mravné nebo nemravné

zásady kategorického imperativu:

    • „Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného  zákonodárství.“ máme jednat tak, aby se podle toho mohli řídit všichni

 

  • Jednej tak, aby lidskost byla vždy cílem a nikoliv jen prostředkem tvého jednání.“
  • K tomuto zákonu dojdi vlastním přesvědčením.“

 

    • všichni lidé jako Kant mohou v každé době zjistit totéž, budou-li dbát hlasu svědomí, který v nich mluví, a budou-li se snažit poznat jeho čistý princip
    • všeobecný mravní zákon (kategorický imperativ) je něčím, čím se sice řídit nemusíme, ale máme
    • teprve, když si člověk uvědomuje, že dodržovat mravní zákon je jeho povinnost, můžeme mluvit o morálním jednání → etika o povinnosti
    • záleží na vnitřním postoji

 

  • kdo pomáhá druhému, protože ho má rád nebo protože si myslí, že to společnost od něho očekává, ten sice (navenek) koná to, co žádá i mravní zákon → jeho jednání má legalitu, nevykonává to však z povinnosti, nýbrž z jiných motivů → takovému jednání chybí mravnost

 

    • mravní zákon nutí jednat čistě kvůli mravnímu příkazu

 

  • pro lidskou morálku je téměř nevyhnutelné, abychom předpokládali, že člověk má nesmrtelnou duši, že Bůh existuje a že člověk má svobodnou vůli = postulovat = tvrdit něco, co nelze dokázat

 

    • praktickým postulátem míní něco, co je třeba pevně stanovit pro lidské jednání, „praxi“, tedy pro morálku člověka
      • 3 postuláty – něco, co nelze dokázat

 

  • Člověk má nesmrtelnou duši
  • Existuje Bůh
  • Člověk má svobodnou vůli

 

  • člověk je občanem dvou světů – v oblasti jevů je všechno, čím člověk je a co činí, nepatrným článkem v řetězu nutné souvislosti
  • ale člověk náleží rovněž nadsmyslové říši svobody, povznesené nad prostor a čas

 

  • „Dvě věci naplňují mou mysl vždy novým a vzrůstajícím obdivem a úctou, čím častěji a vytrvaleji se jimi přemýšlení obírá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně …“
  • Jsme občany 2 světů – můžeme se povznést nad smyslový svět, ale tam, kde máme tu svobodnou vůli (svět nad smysly), tam ty 2 světy můžeme spojit

 

3.Kritika soudnosti (o estetice a účelnosti)

    • úloha rozumu v otázce estetična – zabývá se schopností rozumu poznávat ve věcech účelnost a tím i krásu

 

  • soudnost = schopnost nalézat zvláštní v běžném, obyčejném, všedním

 

  • zabývá se estetikou – zda se mi něco líbí nebo ne
  • Hledá objektivní kritérium k posuzování krásy
  • Objektivní kritérium = účelnost → Co je účelné je krásné
  • Teleologie = vše má nějaký účel
  • Proč, když do místnosti vletí míč, kočka za ním ihned běží, ale my, lidé, se nejdříve podíváme, odkud letí
  • Hledáme příčiny, odkud se míč vzal (rozumová činnost)
  • otázka: Jaký smysl má umění? – hledá účelnost v umění, nachází ji, je představitel teleologie – každé umělecké dílo má svůj účel

 

  • POKRITICKÉ období

 

  • Zabývá se etikou, náboženstvím a právem (jak má fungovat stát)
  • Když nemůžeme dokázat, že bůh existuje, pouze věříme, různé důkazy měli bychom mít nějaký vyšší cíl, nadpozemský život
  • Kdo jedná mravně, tak svým jednáním projevuje, že věří v nesmrtelnost a v Boha

 

  • Poznámky:

 

  • Uznává jen křesťanství
  • Státy by měly spolupracovat, uzavírat dohody a neválčit
  • Všichni by měli mít možnost svobodně navštěvovat státy

Johan Gottlish Fichte

  • představitel subjektivního idealismu
  • obsah našeho vědomí označuje termínem „Já“, veškeré objekty v okolí pak jako „ne Já“
  • tyto dva světy nejsou od sebe izolovány, je mezi nimi propojenost a to ta, že prvotní a určující je „Já“
  • svět vzniká ode mě, příroda je mým produktem, svět je reálný v mé představě

Friedrich Wilhelm Schelling

  • příroda, svět vyprodukoval mě, ale příroda má jen duchovní rozměr
  • představitel objektivního idealismu
  • z přírody jsem teprve vznikl, ale skutečný je ten duch a hmotný svět je jen ztvárnění myšlenky

George Wilhelm Friedrich Hegel  (1770 – 1831)

    • narodil se ve Stuttgartu
    • německá romantika
    • studium filozofie, zájem o antiku a nadšení pro Francouzskou revoluci
    • působil na univerzitách v Heidelbergu a v Berlíně, „pruský státní filozof“, uznávaná hlava německé filozofie
    • pravda je subjektivní, odmítl existenci nějaké pravdy nad lidským rozumem nebo mimo něj, neexistují žádné věčné proudy

 

  • dílo: Fenomenologie ducha

 

  • vypracoval dialektickou metodu (1. Panta rhei=vše plyne. 2. Schopnost argumentovat výsledkem této metody je jednotná stavba celého systému
  • navazuje na Hérakleitovu nauku o jednotě protikladů pohyb vidí v jednotě protikladů, které současně udržují jednotu světa
  • přímé historické podněty jeho dialektiky je třeba hledat v myšlenkách jeho bezprostředních předchůdců Fichta a Schellinga
  • představitel absolutního idealismu, který realizuje přes dialektickou metodu, svět se vyvíjí v závislosti na rozvoji duchovní představy základem veškerého bytí je absolutní idea (světový duch), tj. nehmotný princip, jenž je určující pro veškeré dění ve světě
  • světový duch prochází neustálým vývojem
    • Hegel uvádí vše jako pohyb zákon negace negace

 

  • Teze – počáteční stav a východisko vývoje
  • Antiteze – negace počátečního stavu
  • Syntéza – negace antiteze, tedy negace negace, která ovšem nevrací jev zpět k tezi, nýbrž vytváří vyšší vývojový stupeň

 

  • Zákon je všeobecný, syntéza je zároveň východisko pro další tezi, antitezi a syntézu východisko pro další řetězec
  • Vývoj duch a se děje ve 3 vývojových stupních – trojstupňovité dialektické schéma – proces seberozvíjení ducha – duch stojí nad světem

 

  • stádium – Bytí o sobě – světový duch, než vznikl svět – filozofická disciplína: logika – zabývá se duchem v abstraktní podobě – duch o sobě – tento duch nemá pro koho existovat, musí dojít k tomu, že se musí nějak projevit

 

 

  • stádium Zvnějšnění – duch se zvnějšňuje do formy přírody (hmoty), příroda je omezená, bezduchá, hmota neobsahuje ducha – filozofická disciplína: filozofie přírody

 

 

  • stádium – Návrat k sobě samému – duch je teď ve stavu bytí o sobě a pro sebe – má zkušenost z hmoty – filozofická disciplína: filozofie ducha

 

(poznámka: zvnějšnění – projeví se ve světě – v názorech, ve vědomostech společnost se vyvíjí koloběh přírody)

Filozofie ducha

 

  • stupeň – subjektivní duch – nejnižší stupeň, do jeho nauky patří život jednotlivého člověka, individua, duch si uvědomuje sebe sama
  • stupeň – objektivní duch – do říše objektivního ducha patří rodina, společnost, stát, ale také dějiny, v nichž se rodina, společnost a stát vyvíjejí – musí se řídit pravidly etiky
  • stupeň – absolutní duch – nad subjektivním i objektivním duchem, oba přesahuje a člení se do 3. stupňů – tvoří je umění, náboženství a filozofie

 

Filozofie dějin

  • vše na světě projev seberozvíjení ducha, dějiny omezuje na rozvíjení rozumu v životě státu politické dějiny
  • smysl a hodnotu nemá individuální žití o sobě, nýbrž ve svém začlenění a podřazení pod nadosobní dějinné síly, především stát
  • člověk sám o sobě není ničím, něčím je, až se začlení do společnosti
  • nejedná jednotlivec, jedná světový duch skrze jednotlivce jako svůj nástroj
  • světový duch jedná prostřednictvím jednotlivců často proti jejich osobním záměrům a úmyslům, realizuje to, co je historicky nutné
  • říká, že všechna stádia, kterými lidé prošli, museli projít
  • „Co je rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné“ vše, čím lidstvo prošlo je rozumné z hlediska absolutního ducha neexistuje špatný krok
      • Kant: podstatné jsou autonomní zákony (vlastní vnitřní zákony)

X Hegel: podstatným prvkem rozvoje je to, že uskutečňují to, co je dáno

Ludwig Feuerbach (1804 – 1872)

  • narozen v Landshutu
  • původně studia teologie, přechod k filozofii
  • vyšel z Hegela, dochází ke kritice Hegela z pozice antropologického materialismu – podstatou je tvrzení, že člověk je složen ze dvou částí, tyto části nejsou odděleny – duše a tělo , duše není nesmrtelná, jakmile člověk umírá, umírá i duše
  • kritik náboženského řádu, v protikladu k Bibli uvádí, že člověk si vytvořil boha k obrazu svému, lidé potřebují mít vzor, ke kterému vzhlíží – berlička, která nám pomáhá se orientovat v těžkém světě plném utrpení
  • příroda klade překážky do cesty naplňování lidských přání, člověku lichotí myslet si bytost povýšenou nad slepou přírodní nutnost, bytost člověku podobnou a člověka milující, která ho chrání
  • původ náboženství v touze člověka po štěstí a v potřebě ochrany před přírodními katastrofami vznik náboženství z lidské přirozenosti (egoismus člověka a touha po blaženosti)
  • označován za zastánce antropologického náboženství – říká, že náboženství je správné, ale člověk si boha vymyslel k tomu, aby se mohl orientovat ve světě
    • Antropologický ateismus – nejhlubší vztah = láska člověka k člověku ovšem ve smyslu lásky smyslové (kritika náboženské morálky), člověk si boha vymyslel k obrazu svému, aby pomohl překonávat všechny starosti

Karl Marx (1818 – 1883) v Trevíru, studium práv a filozofie

    • mladohegelovec
    • novinář, šéfredaktor Rýnských novin
    • emigrace do Paříže – seznámení s Friedrichem Engelsem (1820 – 1895)
    • odchod do Bruselu – společné dílo: Německá ideologie
    • zabývali se mezinárodní politikou
    • vstup do Svazu komunistů Komunistický manifest (1848)
    • po revoluci (1848) odchod do Londýna
    • dílo: Kapitál – rozbor ekonomických vztahů kapitalismu, dokončil Engels

 

  • marxismus – 3 složky

 

    • marxistická filozofie = dialektický a historický materialismus
    • politická ekonomie – kapitál, teorie nadhodnoty
    • vědecký socialismus – aplikace beztřídní společnosti v praxi – Severní Korea, Čína, Kuba, Vietnam
  • východiskem filozofického myšlení – Hegel, Feuerbach, francouzští utopičtí socialisté a poznatky anglických ekonomů
  • přejímá Hegelovu dialektiku jako metodu, ale postavil ji z hlavy na nohy
  • duchovno – projev hmoty – nadstavba, na kterou my nemáme čas
  • náboženství – největší opium lidstva – odvádí pozornost

Dialektický materialismus

  • dialektika = schopnost vývoje, procesu, argumentace
  • neexistuje nic konečného a absolutního, existuje pouze nepřetržitý proces vznikání a zanikání
  • tento dialektický vývoj přejímá Marx od Hegela, ale nenaplňuje jej idealistickým, ale materialistickým nazíráním světa – postavil ji z hlavy na nohy
  • Co je původnější? Hmota produktem ducha (idealismus), nebo duch výtvorem hmoty (materialismus)?
  • hmota je pro materialismus jedinou skutečností, je původní – myslící vědomí je odrazem této skutečnosti ve společenském životě je jedinou skutečností společenské bytí, společenské vědomí (myšlenky, teorie, názory) – pouhým obrazem této skutečnosti
  • mozek = hmota, základem hmoty = bytí
  • chtěl aplikovat prakticky dialektický materialismus na život a společnost a studovat člověka v jeho společenském prostředí, tj. především člověka jako pracující živou bytost – vývoj v prostředí, kde žijeme
  • práce odcizuje člověka sobě samému
  • v práci vytváří člověk něco vnějšího, tento vnějšek se proti němu staví, začíná jej ovládat a brání mu v realizaci jeho pravého určení (= ve svobodě)

Historický materialismus

  • přenést dialektický materialismus na život společnosti
  • Formy státu a právní vztahy je nutné pochopit podle materiálních životních poměrů
  • Nejdůležitější jsou vztahy mezi výrobci ve výrobě
  • Nové duchovní podmínky jsou vytvářeny materiálními změnami
  • hmota pro materialismus jedinou skutečností, myslící vědomí – odrazem této skutečnosti ve společenském životě je jedinou skutečností společenské bytí, společenské vědomí (myšlenky, teorie, názory) – pouhým odrazem této skutečnosti
  • hledat materiální základnu společenského života, jak lidé žijí, tak také myslí
  • materiální základy společenského života – vnější geografické podmínky, růst a hustota obyvatelstva, hlavní moment – způsob výroby materiálních statků

 

  • 3 stupně základny:

 

    • výrobní podmínky společnosti
    • výrobní síly
    • výrobní vztahy – nadřízený, podřízený (kapitalista x dělník)
  • způsob výroby nezůstává v klidu, ale mění se (výrobní vztahy se přizpůsobují stavu výrobních sil) v dějinách přechod od prvobytné společnosti k antickému otroctví, odtud k feudalismu a od feudalismu ke kapitalistické společnosti
  • prvobytná společnost antické otroctví feudalismus kapitalistická společnost
  • každý z těchto stupňů – nutným stádiem vývoje ( pokrok)
  • dosavadní dějiny – dějinami třídních bojů
  • vše, co ve společnosti existuje mimo tuto základnu výrobního způsobu, tj. politické či právní vztahy, názory, teorie, umění, filozofie i náboženství = ideologická nadstavba

Kapitál:

    • proti sobě stojí 2 třídy
      • kapitalisté – vlastní výrobní prostředky
      • proletáři – mají pouze svou pracovní sílu a jsou kapitalisty vykořisťováni prostřednictvím tzv. „nadhodnoty“
        • teorie nadhodnoty = vezmeme člověku, který pracuje jakoby část z toho jeho platu, abychom mohli mít zisk i my; lidé se odcizují výrobnímu procesu a jsou připraveni o zisk, ten jde těm, co vlastní podnik
      • soulad mezi výrobními silami a výrobními vztahy musí být obnoven zespolečenštěním výrobních prostředků
      • tuto revoluci má uskutečnit proletariát
      • beztřídní společnost, všichni vlastní vše, všichni se podílí na tvorbě

hodnot podle svých schopností a čerpají z nich podle svých potřeb

Vědecký socialismus

  • ideologie
  • v roce 1917 k moci marxistická strana – v čele Lenin
  • model státu – 1 strana absolutní moc, upraveny zákony, opozice postižitelná
  • nadstavba ovládnuta marxisticko-leninskou ideologií
  • zrušeno volné podnikání
  • systém dogmat
  • stalinismus – největší omezení lidských práv, kult osobnosti, kolektivizace
  • po 2. sv. v. podobný systém v zemích střední a jihovýchodní Evropy, pak další kontinenty
  • nyní původní podoba KLDR
  • mírně reformovaná podoba – Čína, Vietnam, Kuba
  • V ČSSR snaha o částečnou demokratizaci státního komunismu v r. 1968 (nezdar)
  • reformy Gorbačova a pád komunismu ve všech evropských zemích

 

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://generatord.com/file/A6h8759

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *