Základní pojmy z oblasti ekonomie

Ekonomie (oikonomia, oikos = dům, nomos = řídit) je vědní disciplína zkoumající nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, zkoumá využívání vzácných vstupů k výrobě ekonomických statků a rozdělování vyrobených statků mezi ekonomické subjekty s cílem uspokojování jejich potřeb.

 

– jak se lidé rozhodují v podmínkách vzácnosti a jaké činnosti provádějí k jejímu překonání

– zkoumá výrobu, rozdělování a oběh bohatství

druhy: – mikroekonomie – chování subjektů na trhu

             – makroekonomie – jako celek, ekonomický vzestup, krize, inflace, nezaměstnanost…
– pozitivní ekonomie – analyzuje a popisuje skutečný stav ekonomiky
– normativní ekonomie – hodnotí stav ekonomiky, jaká by měla být, posuzuje vlastnosti

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ SUBJEKTY
domácnosti – jednotlivci i rodiny, vstupují do ekonomických vztahů k uspokojení potřeb  (statky, služby)

                     – vydávají (investují) peníze, ale taky je přijímají (mzdy, platy, důchod, dávky…), spoří, vytvářejí kapitál…

firmy – organizují výrobu, prodej statků a poskytují služby – podnikají za účelem zisku

stát – stanovuje pravidla (formou zákonů) a kontoluje jejich dodržování (legislativní rámec)

        – uspokojuje své potřeby z daní a poplatků

        – funkce: – zvyšovat efektivnost ekonomiky (snižovat státní dluh, zlepšovat podmínky)

                       – zvyšovat spravedlnost ekonomického systému (přerozdělování, sociální pomoc, udržení střední vrstvy…)

                       – zvyšování stability ekonomického systému (růst, nízká inflace, nízká nezaměstnanost)

zahraniční subjekty působící na našem území – nová pracovní místa

 

Základní ekonomické systémy

– co a kolik vyrábět? – stanovení struktury výroby a množství jednotlivých statků

– jak vyrábět? – kdo bude výrábět, z jakých zdrojů, jak, pomocí čeho

– pro koho vyrábět? – podle čeho se vyrobené statky rozdělí mezi spotřebitele

zvykové ekonomiky – ekonomické chování založeno na tradicích a zvycích, dnes u primitivních národů

tržní ekonomika – fungování založeno na základě nabídky a poptávky, bez zásahů vlády, nejblíže kapitalismus volné soutěže 19. století

centrálně plánovaná ekonomika – příkazová

                                                     – řízené plánování (střednědobé, dlouhodobé – pětiletky)

                                                     – neflexibilní, neodpovídá aktuální poptávce, pomalý růst, technické zaostávání

                                                     – státní vlastnictví, družstevní vlastnictví, monopoly výrobců

smíšený – převládající, prakticky tržní systém se zásahy vlády

 

Ekonomické sektory

primární – zemědělství a hornictví, nízká přidaná hodnota, podíl na domácím produktu a zaměstnanosti ve vyspělých zemích nízký a stále klesá  

sekundární – zpracovatelský průmysl, podíl vyšší než primární sektor, ale také klesá

terciární – služby, rozhodující část domácího produktu a zaměstnanosti, největší ekonomický růst, nejvyšší přidaná hodnota

kvaternární – vzdělávání, věda, informace, výzkum

HISTORIE

antika – součástí filosofie, uspořádání ekonomického života na principech přirozené spravedlnosti

            – Aristoteles pro soukromé vlastnictví (narozdíl od Platona), pozitivní vliv na odpovědnost a motivaci člověka, snaha o zisk, lichva nepřirozená a nevhodná

středověk – feudální společnost, katolický vliv, rozvoj Aristotelova odkazu, zyvšování majetku obchodem a z úroku odmítáno, lichva zakázána  

15. a 16. století – rozklad feudalismu, vznik kapitalismu

                           – merkantilismus – racionální řešení praktických ekonomických problémů

                                                       – důraz na obchod – zdroj bohatství drahé kovy

                                                       – udržení výnosů z obchodu v tuzemsku

17. století – klasická politická ekonomie (Anglie, Francie) – Adam Smith, David Ricardo, John Stuart Mill

                  – makroekonomický přístup, zkoumání vztahů mezi sociálními třídami

                  – příčiny bohatství jednotlivců i národů

                  – hospodářský liberalismus – ekonomika vlastní zákony, povaha přírodních zákonů, nezávislé na lidské vůli

19. století – v sedmdesátých letech na klasickou navázala neoklasická ekonomie – Alfred Marshall  

                  – zkoumání principů chování mikroekonomických subjektů (domácnosti, firmy)

                  – prosazuje také hospodářský liberalismus

30. léta 20. století – keynesovská ekonomie – John Maynard Keynes

                               – nestabilita tržní kapitalistické ekonomiky – nedostatečná agregátní poptávka, doporučil státní zásahy do tržní ekonomiky

70. léta 20. století – monetarismus – makroekonomická teorie vychází z neoklasické ekonomie, zakladatel Milton Friedman

                               – prosazuje hospodářský liberalismus, boj s inflací, využít pravomoce centrální banky kontrolovat nabídku peněz a úvěrů – ovlivňovat aktivitu ekonomiky, kontrola inflace, stimulace růstu

                               – kritika keynesovské ekonomie kvůli zásahům do ekonomiky

současnost – rozvíjejí se keynesovské a neoklasické teorie, roste ale i význam institucionální ekonomie – vliv institucí na tržní ekonomiku   

MIKROEKONOMIE

– zkoumá příčiny a účinky vztahů, které ovlivňují rozhodování jednotlivců, podniků a společnosti

– zabývá se věcmi jako vzácnost, volba, náklady příležitosti, výroba a spotřeba

– hlavní důraz na studium cen a vztahu k základním jednotkám v ekonomice

 

Potřeby

– motivy vedoucí k nějaké aktivitě

hmotné (jídlo, auto) x nehmotné (spánek, vzdělaní)  

primární (nezbytné) x sekundární (zbytné)

potřeby jednotlivce (individuální) x potřeby kolektivu (uchování lidstva, ekologie)

 

Statky

– k uspokojování potřeb

– užitečné, vzácné (zboží, práva, služby…)

užitečný – musí uspokojovat nějakou aktuální potřebu, aby nastala motivace k jeho získání

vzácný – k výši jeho potřeby je množství statku nedostatečné, statek dostupný při určité námaze, člověk musí být ochoten se vzdát něčeho jiného

zákon vzácnosti – statky jsou vzácné, když neexistuje dostatek zdrojů k výrobě takového množství, které by lidé chtěli spotřebovat

  1. volné (statky užitečné, ale ne vzácné; více než potřebujeme – vzduch)

vzácné (omezené  množství, chceme více)

výrobky – vyžadují práci, stroje, surovinu => vždy vzácné statky, potřebují vzácné zdroje

  1. hmotné – slouží k další výrobě

            – výrobní statky (látka), spotřební statky – uspokojují potřeby (sukně)

nehmotné – duševní výtvory člověka

– know-how, copyright, pc programy, hudební a literární díla

  1. spotřební – k bezprostřední spotřebě

kapitálové – k další výrobě

                   – investiční (haly, stroje)

                   – provozní (energie, materiál)

 

Služby

– lidské činnosti, které uspokojují potřeby, provádějí je jedni pro druhé

věcné (týkají se věcí; opravy, rekonstrukce)

osobní (týkají se osob; kosmetika, donášky)

 

TRŽNÍ EKONOMIKA

– ekonomika volného podnikání

– důraz na soukromé vlastnictví, vynutitelnost práva, konkurenci, poptávku a nabídku, ceny…

– soukromé vlastnictví majetku, subjekty rozhodují samostatně, ale jsou ovládány trhem, motivace k použití vlastního majetku za účelem zisku

– cenový systém – cena určena zákonem nabídky a poptávky

– konkurence – ovlivňuje množství, cenu i kvalitu zboží

– price, quantity, supply (nabídka), demand (poptávka), equillibrium

 

Trh

– oblast, kde se střetává nabídka a poptávka, dochází ke směně statků nebo výrobních faktorů mezi subjekty ekonomiky

– trh statků a služeb – cena informuje o nákladech i výnosech

– trh výrobních faktorů – práce (mzda jako cena práce, zároveň důchod, za který si lidé kupují své statky), půda, kapitál

– trh finanční – poskytování úvěru, splácení s úrokem (cena půjčených peněz)   

podle velikosti trhu: – trh místní –  trh malé geografické oblasti (město, okres)

                                  – trh národní – trh na úrovni státního celku

                                  – trh světový (globální) – propojením všech národních trhů

podle směňovaného zboží: – trh dílčí – obchod pouze s jedním druhem zboží

                                             – trh agregátní – trh veškerých druhů zboží

 

Nabídka

– souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přichází subjekty na trh při různých cenách

– vyjadřuje množství jednotlivých druhů zboží, které jsou prodávající při dané ceně ochotni vyrobit a prodávat, a kupující jsou ochotni toto zboží za dané ceny koupit

individuální – nabídka jednoho zboží jedním ekonomickým subjektem

dílčí (tržní) – nabídka jednoho zboží všemi ekonomickými subjekty

agregátní (celková) – nabídka všech druhů zboží od všech subjektů

křivka nabídky

– s rostoucí cenou roste nabídka zboží

– růst ceny => zvýšení nabídky (prodávat za vysokou cenu přitažlivější), vyšší cena => vyšší zisk

– snaha, aby zboží za nízkou cenu bylo nejméně

– když vzroste cena, zvýší se nabídka

  • posun křivky doprava – změna nabídky vyvolaná něčím jiným, než cenou, např. technologický pokrok

– posun křivky doleva – vyšší ceny vstupů, nákladů, změna vyvolána vlivem změny ceny

– neúroda v hospodářství

jiné faktory ovlivňující nabídku – pokles nákladů => zvýšení nabídky (zachování ceny, snížení nákladů, vyšší zisk)

                                                     – ceny substitutů (pokles ceny hovězího, vyšší produkce vepřového)

                                                     – změny výrobních podmínek (výkyvy počasí, sezónnost)

                                                     – organizace trhu – státní regulace (dotace, přirážky)

                                                     – zlepšení – zvýší se cena, zvětšení nabídky (pokrok)

 

Poptávka

– souhrn všech zamýšlených koupí spotřebitelů za příslušnou cenu

– musí být podložena disponibilními (dostupnými) peněžními prostředky

– vztah mezi cenou zboží a požadovaným množstvím zboží, které jsou kupující za danou cenu ochotni koupit

individuální – poptávka jednoho kupujícího po určitém statku nebo službě

dílčí (tržní) – poptávka všech lidí z určitého regionu po určitém statku nebo službě

agregární (celková) – poptávka všech lidí v určitém státě po všech možných statcích

křivka poptávky

– s rostoucí cenou klesá poptávka po zboží na daném trhu a naopak, čím je cena nižší, tím víc nakupujeme

– růst cen => pokles poptávaného zboží (zákon klesající poptávky)

– opadnutí zájmu o módní zboží

– zlevnění komplementů, zdražení substitutů, zvýšení průměrné mzdy

jiné faktory ovlivňující poptávku – změny substitutů (sníží se cena, klesne poptávka po původním zboží)

                                                       – změny komplementů (zvýší se cena benzínu, sníží se poptávka po autech)

                                                       – výše příjmů obyvatel

                                                       – změny vkusu, preferencí, zvyků, reklama (nejvlivnější)

                                                       – změny v populaci – sociologické faktory (věk, počet dětí)

 

substituční statky – dva druhy statků uspokojují podobné potřeby, změna v ceně jednoho výrobku bude mít za následek změnu v poptávce substitutu (černé a hnědé boty)

komplementátní statky – statky, které jsou často spotřebovávány společně (káva a cukr)

 

Tržní rovnováha

– vzájemné působení nabídky, poptávky a ceny => rovnováha trhu

– trh v rovnováze – rovnocenná nabídka a poptávka („vyčištěný trh“ – výjimečný stav)

situacenabídka > poptávka – převis nabídky, zboží se hromadí na skladech, vysoká cena

             – nabídka < poptávka – převis poptávky, nízká cena

– equilibrium – rovnováha, bod, kdy se nabídka rovná poptávce

– rovnovážná cena – cena statku nebo služby, při níž se poptávané zboží rovná nabízenému množství

– dumpingová cena – prodej téhož statku za nižší cenu v zahraničí než doma, cena pod výrobními náklady – likvidace konkurence

– tržní (reálná) cena – výraz konkrétní poptávky a nabídky, pod nebo nad, ne v rovnováze

 

Charakteristiky trhu

– počet působících firem na trhu

– velikost firem

– povaha,charakter výrobku

– podmínky vstupu

 

Konkurence

– napříč trhem – mezi nabídkou a poptávkou

na straně nabídky: – předhánění subjektů (firem na trhu) v nabídkách

                                – trhy jsou přebytkové – nabízeného zboží víc než poptávky => vyostření konkurence

na straně poptávky: – kdo koupí stejné zboží nejlevněji

                                  – nedostatek => zvýší se cena

dokonalá konkurence: – na trhu mnoho malých výrobců, nikdo trh neovládá => nemůže výrazně ovlivnit cenu

                                      – výrobek je stejnorodý (benzín, všude stejný) x nestejnorodý (auto)  

                                      – snadný vstup do výrobního odvětví

                                     – realizovat zisk = snížit náklady

                                     – firma je příjemcem ceny (nevytváří ji, neovlivní ji)

                                     – neexistující, ale pro zákazníky ideální

nedokonalá konkurence: – monopolní – velká skupina výrobců nabízí rozlišitelný výrobek (z hlediska spotřebitele – zákazník si vybírá nejen podle ceny), ceny výrobků se liší a zákazník mění volbu

                                                              – podobné produkty (např. jogurt, ale různé příchutě, velký vliv reklamy)

                                          – oligopolní – malý počet firem v daném odvětví, některé z nich mohou mít i monopolní postavení

                                                              – výrobek může být stejnorodý i diferencovaný

                                                              – firmy společně brání vstupu jiných firem: uměle udržují mírný nedostatek zboží na trhu, nebo stejný postup – všichni zvednou ceny, časem si zvykneme na zvýšení

                                          – absolutní monopol – jediný výrobce, absolutní kontrola nad cenou, omezen pouze poptávkou

                                                                           – hlavně když je výrobek jedinečný a vstuo je nesnadný; opak dokonalé konkurence

                                                                           – selhávají tržní mechanismy, státní regulace (je vlastníkem)

protimonopolní politika: – kartel – sdružení firem, dohody na minimální ceně, limity produkce maximilizovat zisky (např. legální OPEC – organizace vyvážející ropu)

                                         – antimonopolní zákon – o ochraně hospodářské soutěže

                                                                              – Úřad na ochranu hospodářské soutěže = „antimonopolní úřad“

                                                                              – zákaz „nekalé soutěže“ – klamavá reklama

protitrustové zákony: – dohodu mezi firmami o omezení obchodu na určitém území

                                     – majetkové slučování firem,které vede k monopolu

                                     – dohody o cenách mezi konkurencemi

                                     – uzavírání smluv s klientem,že si nekoupí jiné zboží

                                     – snižování ceny za účelem odlákání zákazníků od konkurence

– trust – propojování v oblasti výroby, ale jinak samostatné právní subjekty, ekonomická moc – vedení trustu

 

Výrobní faktory

– ovlivňují negativně i pozitivně výrobu

primární – nejsou výsledkem předchozí výroby

sekundární – jsou výsledkem předchozí výroby

práce – lidská činnost, odměna (cena) je mzda, výše závisí na produktivitě a kvalitě

půda – potřebujeme k podnikání, jak zemědělská, tak i k zástavbě

          – odměna za využití půdy pozemková renta – zemědělské využití – dána úrodností

                                                                                – nezemědělské využití – dána polohou

kapitál – soubor statků, které nebyly bezprostředně spotřebovány a slouží k další výrobě

             – oceňován penězi, odměna za využití úrok nebo podnikatelský zisk

             – továrny, haly, nemovitosti

 

Ekonomický koloběh

– domácnosti pronajímají firmám výrobní faktory (hlavně práci)

– firmy využívají výrobní faktory k výrobě statků, ty pak prodávají domácnostem

                                                                          

PODNIKÁNÍ

– podle Obchodního zákoníku soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost  za účelem dosažení zisku

znaky: – soustavnost (pravidelná, opakovaná, ne nahodilá)

             – samostatnost (vykonavatel činnosti není podřízen jiné osobě)

             – vlastní jméno (činnost konaná pod názvem registrace subjektu – jméno, příjmení fyzické osoby, obchodní firma v obchodním rejstříku)

             – vlastní odpovědnost (vykonavatel je zodpovědný za případné porušení právních předpisů či závazků)

             – účel zisku (rozhodující úmysl, ne výsledek)

zákon: – živnostenský zákon

             – o ochraně hospodářské soutěže

             – o konkurzu a vyrovnání

             – o účetnictví

podnikatel: – osoba zapsaná v obchodním rejstříku

                    – osoby podnikající na základě živnostenského zákona

                    – osoby podnikající na základě jiného, než živnostenského zákona

                    – osoby provozující zemědělskou výrobu zapsané do zvláštní evidence

vznik: – společenská smlouva (zakladatelská u akciové společnosti)

            – notářsky ověřené podpisy zakladatelů nebo notářský zápis zakladatelské listiny

            – vznik dnem zapsání do obchodního rejstříku

            – před návrhem nutno založit společnost, získat oprávnění k podnikání (živnostenský list), základní kapitál (peněžní vyjádření vkladů všech společníků)

zánik: – výmaz z obchodního rejstříku

            – předchází zrušení společnosti s/bez likvidace (činnosti spojené s ukončením činnosti, plným/částečným uspokojením pohledávek, dělba likvidačního zůstatku)

 

Osobní společnosti

veřejná obchodní (v.o.s): – alespoň dva společníci (fyzické a právnické osoby)

– výše vkladu společníka není stanovena

– uzavírá se společenská smlouva

– zisk se mezi společníky dělí rovným dílem

– výhody: není stanovena výše vkladu

– nevýhody: společníci ručí celým majetkem

komanditní (k.s.): – založena minimálně dvěma společníky (komandista, komplementář)

– komandista ručí do výše svého nesplaceného vkladu (min. 5 tisíc)

– komplementář ručí celým majetkem, může být právnická osoba, nevkládá nic

– statutární orgán jsou komplementáři

– v názvu musí být uvedeno, že jde o komanditní společnost

– polovina zisku mezi komplementáře rovným dílem, druhá polovina mezi komandisty podle výše splacených vkladů

– výhody: stačí vklad komandity (5 tisíc), komplementář nevkládá nic

– nevýhody: komplementář ručí celým majetkem

 

Kapitálové společnosti

s ručením omezeným (s.r.o.): – základní kapitál minimálně 200 tisíc tvořen vklady společníků (min. 20 tisíc), nemusí být peněžitý

– společníků 1-50, ručení zaniká splacením zapsaných vkladů

– za porušení čehokoliv odpovídá společnost svým majetkem,

 společníci jen do výše vkladu

– statutární orgán jednatel společnosti (podepisuje smlouvy)

– nejvyšší orgán valná hromada (i o zániku rozhoduje)

– jednatel a společník nemá být stejný člověk

– jednatele jmenuje valná hromada

– fakultativně dozorčí rada, svolává valnou hromadu

– společenská smlouva: obchodní jméno, sídlo, předmět podnikání, výše kapitálu, výše vkladů

– výhody: odděluje se soukromé jmění společníků a společnosti

– nevýhody: zranitelnost

akciová (a.s.): – základní kapitál z akcií se stanovenou jmenovitou hodnotou

– akcionáři neručí za závazky společnosti, min. dva při založení

– statutární orgán představenstvo, voleno valnou hromadou, min.tři členové

– nejvyšší orgán valná hromada tři akcionáři, usnášení schopná, pokud se sejde tolik lidí, jejichž majetek činí min 30% kapitálu, min. jednou ročně,

– dozorčí rada zřizována povinně, kontrolní činnost, min. tři členové

  2/3 volí valná hromada, 2/3 zaměstnanci (více než 50), podíl na zisku (dividenda – částka, která se vrací akcionářům) podle typu akcie

– akcie: – jmenovitá (nominální) hodnota akcie, název firmy a hodnota akcie napsána na akcii

– tržní hodnota, podle vzestupu/poklesu firmy se cena mění, s akciemi se dá obchodovat na burze cenných papírů

– založení: – zakladatelská smlouva uzavírají dva a více akcionářů

– zakladatelská listina pokud firmu zakládá jeden akcionář

                         – výhody: omezené ručení, převod vlastnictví je snadný

                         – nevýhody: administrativně náročné založení a chod, dvojí zdanění

Živnostenské podnikání

živnost – činnost prováděna podle živnostenského zákona, užší než podnikání

              – činnost provozována samostatně (pod vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost, účel zisku)

              – prokazuje se živonostenským listem (ohlašovací živnost) nebo koncesní listinou (koncesované živnosti)

podmínky provozování: – všeobecné – starší 18-ti let

                                                             – právní způsobilost

                                                             – bezúhonnost

                                        – zvláštní – stanoveny dle živností (odborná způsobilost – maturita, výuční list)

druhy: – ohlašovací – při splnění podmínek mohou být provozovány po jejich ohlášení místně příslušnému živnostenskému úřadu

                                 – k vykonání stačí živnostenský list, ohlašujeme, že začínáme podnikat, nepotřebujeme k tomu svolení

                                            – volné – nejsou stanoveny zvláštní podmínky (zahradnictví, výroba strojů)

                                            – řemeslné – odborná způsobilost (vyučení, praxe v oboru; zámečnictví, kadeřnictví)

                                            – vázané – odbornost dosažena jinak (odborná zkouška; autoškola, montáže, průvodcovství)

             – koncesované – provozování až po udělení koncese

                                     – vyžadují povolení (taxislužba, směnárenství, chemická výroba)

– výhody: zisk má živnostník pro sebe

– nevýhody: ztráty nese sám

Družstva

– společenství osob založené za účelem podnikání nebo uspokojování jiných potřeb svých členů, postavení upravuje obchodní zákoník

– min. pět členů nebo dvě právnické osoby, maximum není dáno

– členové platí členský vklad a neručí za závazky družstva

– družstvo je právnická osoba, která odpovídá celým svým majetkem

– základní kapitál min. 50 tisíc, vzniká zápisem do obchodního rejstříku

– nejvyšší orgán členská schůze – může volit i odvolávat členy představenstva, rozdělení a užití zisku, rozhoduje o existenci družstva

– statutární orgán představenstvo

– kontrolní komise – zřízena povinně

– nejčastěji v oblasti bydlení (bytová družstva) v 90.letech odkup do osobního vlastnictví

= družstva vlastníků; zemědělská družstva

zákaz konkurence – členové představenstva a kontrolní komise družstva, prokuristé a ředitel nesmějí být podnikateli ani členy statutárních a dozorčích orgánů právnických osob s obdobným předmětem činnosti

– výhody: otevřenost pro další členy, možno založit pro nepodnikatelské účely, členové neručí za závazky družstva

– nevýhody: minimálně pět členů, tvrdý zákaz konkurence

 

PENÍZE

– zvláštní druh ekonomického statku, který plní funkce prostředku směny, míry hodnot (zúčtovací jednotka) a uchovatele hodnot (bohatství)

– musí být stejnorodé (stejné části stejná hodnota), trvanlivé (nesmějí podléhat zkáze), přenositelnost

– směnné (naturální) hospodářství – směna jednoho produktu za druhý

funkce: – prostředek směny

              – míra hodnot, zúčtovací jednotka – měží hodnotu zboží

              – uchovatel hodnot – nákup můžeme odložit a za stejnou hodnotu uskutečnit později,  pokud se hodnota nemění

formy: – žirové (depozitní) – zápis na bankovním účtu, bezhotovostní platební styk

                                             – depozita na požádání (výběr hned)

                                             – depozita s termínovaným vkladem (výplatní lhůta, vyšší úrok)

             – zbožové (komoditní) – zvláštní zboží, ochota přijímat za své výrobky (mušle, kovy)

             – plnohodnotné – hodnota založena na hodnotě materiálu (mince – zlato, stříbro, měď)

             – papírové peníze a mince z obecného kovu – nahradily plnohodnotné peníze, směnitelné za zlato – zlatý standard

             – peníze s nuceným oběhem – od 60. let ve všech vyspělých zemích

                                                           – nutí všechny účastníky směny, aby peníze používali

                                                           – množstvím vydaných peněz ovlivňuje stát inflací

– nominální hodnota – zapsaná (1000 Kč)

– kupní síla – kolik za danou částku koupíme

BANKOVNÍ SOUSTAVA ČR

 

– soustava finančních institucí, jež se zabývají bankovními operacemi

 

Centrální banka

– u nás ČNB – Česká národní banka

– výsadní postavení systému

– zřizována vládou, ale je na ni nezávislá

– řízená guvernérem

– neposkytuje běžné bankovní služby, hlavní funkce péče o stabilitu měny, regulace bankovní soustavy, podmínky poskytování úvěrů, dozor nad činností komerčních bank, finanční operace vlády

funkce: – emise peněz (vydává)

              – změny výše povinných minimálních rezerv – rezervy má každá banka, vklady k poskytování půjček, rezervy, kdyby chtěli lidé peníze vybrat

             – operace na volném trhu – kupuje nebo prodává obligace (státní dluhopisy), prodej => snižuje množství peněz v ekonomice

             – změna diskontní sazby – diskontní = úroková, za kterou si komerční banky mohou půjčit peníze od ČNB; odvozují se od ní všechny úrokové sazby v ekonomice

 

Komerční banka

– povaha firem usilujících o zisk

– činnost regulována mnohem více než aktivity firem v jiných odvětvích

– půjčuje peníze za vyšší úrok, než za který si u ní lidé ukládají peníze = bankovní rozpětí

– bezhotovostní platební styk – platby z účtů, za to si banka účtuje poplatky

operace: – aktivní – poskytování úvěrů (půjček)

                – pasivní – přijímání vkladů a úvěrů, případně emise vlastních akcií

                – zprostředkovatelské – převody žirových peněz z účtu na účet, služby zákazníkům (směnárenské, depozitní – schránky na cennosti)

– hypoteční půjčka – ručí se nemovitostí

– úroková sazba – procentně vyjádřená cena, kterou dlužník platí věřiteli za poskytnutou půjčku

– úrok – počet peněžních jednotek, které věřitel obdrží za půjčení peněz na konci smluvního období

– RPSN – roční procentní sazba nákladů; podíl z dlužné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období roku (splátky, správa

– částečně, nebo plně vlastněny zahraničními bankami

 

Specializované finanční ústavy

– kampeličky (družstevní záložna) – družstvo, přijímání vkladů, poskytování úvěrů, finanční a peněžní služby

– spořitelny

– stavební spoření, hypoteční úvěry

 

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://downloadwho.com/file/A6h8773

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *