Novověk – hlavní znaky

  • důraz na rozum, antropocentrismus, oslabování role teologie → hlavní rysy renesance jsou určující i v tomto období
  • 17. stol., 1. polovina 18. století
  • ve společnosti probíhají nebo se připravují buržoazní revoluce
  • velký rozvoj věd, především přírodních, matematiky -> mnozí filosofové jsou zároveň i matematici (Descartes, Leibnitz, Pascal)
  • nejčastější dělení filosofických proudů tohoto období se opírá o rozdílná gnozeologická východiska

dělení na 2 větve

  • řeší stejné problémy, ale z jiného úhlu pohledu
  • dělí je odpověď na otázku: Jakým způsobem se mohu dostat ke správnému poznání?
  1. EMPIRISTÉ → pomocí smyslů, Anglie; používají induktivní metodu – spojeno s konzervativním myšlením v Anglii (induktivní – od konkrétního k obecnému, z konkrétních příkladů vyvozuje obecný závěr)
  2. RACIONALISTÉ → pomocí rozumu, kontinent, Evropa, spojeno s deduktivní metodou

EMPIRICKÁ VĚTEV

  • empirie – neboli zkušenost
  • senzualismus – důraz na smysly, na smyslovost
  • tabula rasa – „čistá deska“ nebo také „čistý list papíru“ → člověk se rodí jako tabula rasa – jeho poznávací zkušenost je prázdná, stejně tak i jeho rozum; každá zkušenost se zapisuje na ten prázdný papír, rozum je pak třídí, dělí, zpracovává
  • typická metoda – indukce – testování, pozorování, experimenty

FRANCIS BACON

  • přelom 16. a 17. století
  • k filosofii se dostal přes praktickou politiku
  • dílo: Eseje
    • názory, myšlenky a úvahy o politice
    • jeho myšlenky jsou blízké Machiavellimu
    • souhlasí s tím, že lidé jsou hloupí, avšak jeho názory nejsou až tak radikální a cynické jako u Machiavelliho
  • Dílo: Novum Organon / Nové Organon
    • souhrn Baconových názorů, jak to má člověk udělat, aby se dostal k pravdivému poznání (má používat induktivní metodu)
    • nová klasifikace věd, popis nových vynálezů
    • podána vize nové ideální společnosti → tzv. Nová Atlantida – má určité společné rysy s Platónovou ideální společností – mají ji řídit vědci
    • Bacon však přeceňuje význam věd
    • novověký zlom v pojímání vědy – do té doby byla věda k poznávání…, nyní nám má věda pomoci ovládnout svět
    • v lidském poznávání existují určité nedostatky = idoly (neboli předsudky, iluze), dělení idolů:

 

  • idola tribus (idola rodu)

 

      • chyby, které jsou vlastní rodu, tato omezení nemohu překročit, nemohu je nijak ovlivnit, omezenost našich smyslů,
      • (např. nevidím tak dobře jako orel a ani nikdy nebudu)

 

  • idola fori (idola trhu)

 

        • trh = klamy řečové komunikace, plynou z nepřesného užívání pojmů
        • vše to co víme, někomu sdělujeme – tržiště vědění; vše vyjadřujeme pomocí jazyka – tam nastávají problémy, nedostatky v komunikaci

 

  • idola spectus (idola jeskyně)

 

        • každý strávil část života „v jeskyni“ – v prostředí, které nás omezuje, neumíme z něj vystoupit (alespoň v dětství), upozorňuje na primární sociální skupinu

 

  • idola theatri (idola divadla)

 

      • lidé si z generace na generaci předávají různé zvyky, tradice a předsudky…, které nás omezují

 

    • každý člověk by se měl snažit s idoly bojovat

TOMAS HOBBES

  • zabývá se společenskou problematikou
  • Hobbes + Machiavelli měli podobné názory
  • člověk je bytost cynicky vybavená, není řízen lidskou solidaritou
  • Dílo: Leviathan
    • zabývá se zde otázkou: Co by se dělo, kdyby neexistoval stát?
    • → podle něj by se projevil cynismus, egoismus lidí
    • „Homo homini lupus“ – člověk člověku vlkem“ – každý by bojoval s každým, lidé jsou sobečtí
    • 2 možné způsoby vyústění této situace:
  1. zůstalo by to tak („homo homini lupus“), nikdo by s tím nic nedělal
  2. na základě společenské smlouvy lidé vytvoří stát (absolutistický systém) → panovník nebo parlament má mít absolutní moc; člověk se ve společenské smlouvě vzdává svých práv a svobod ve prospěch státu (panovníka), stát je výše než zákon

JOHN LOCKE

  • Angličan, filosof, lékař, vychovatel…
  • Dílo: Esej o lidském rozumu (nebo též Rozprava o lidském rozumu)
    • v tomto díle rozebírá své gnozeologické názory
    • řeší především otázku: Jak vznikají myšlenky (ideje)? Jak se k nim dostáváme?
    • podle něj se proces myšlení odehrává ve dvou fázích
  1. jednoduché ideje – všechny ideje jsou podle něj vyvolány kvalitami vnějších věcí
    • kvality primární – ty, které jsou předmětu dány (tíha, tvrdost, tvar..)
    • kvality sekundární – ty, které vznikají v závislosti na smyslech (chuť)
    • spojím-li tyto primární a sekundární kvality dohromady -> vznikne idea, jednoduché ideje se pak skládají a vytvářejí ideje složené
  1. složené ideje
  • Locke je výhradním zastáncem sensualismu – veškeré poznání podle něj začíná ve smyslovém poznání
  • „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech“
  • vrozené ideje podle něj neexistují, veškeré poznání tedy pochází z vnější nebo vnitřní zkušenosti

 

  • Dílo: Dvě pojednání o vládě
    • Locke vychází z koncepce tzv. přirozeného práva, princip společnosti vidí v lidské svobodě, která je omezována jen na základě vědomé dohody mezi lidmi
    • stát podle Locka vzniká na základě společenské smlouvy (podobně jako u Hobbse)
    • moc je však omezena společenskou smlouvou -> tzn. panovník nemá absolutní moc, ale člověk si zachovává přirozená práva (tzv. koncepce přirozených práv) – právo na život, na zdrav.péči, na svobodu, na vyznání…
    • ideálním uspořádáním státu je konstituční monarchie
    • žádný panovník nemůže omezovat práva lidí, pokud by k tomu přece jen došlo, lid má právo panovníka svrhnout (x Hobbse) – těmito názory inspiroval francouzské filosofy, jejichž práce později byly teoretickým východiskem pro VFR
    • v každém státě by zároveň měla existovat dělba moci – panovník + parlament (kteří spolupracují)

GEORGE BERKELEY

  • Ir, hodně cestoval, v Anglii 18 let zastával biskupský úřad
  • dílo: Pojednání o základech lidského poznání
  • v gnozeologických názorech navazuje na Locka, říká však, že rozlišovat primární a sekundární kvality je nesmysl, vlastnosti budou pro nás existovat až když je začnu vnímat (jak barva, vůně..tak i tvar, tíha..)
  • existuje jen to, co právě vnímám -> to, co právě nevnímám – nemohu dokázat, že to existuje
  • zastává krajní polohu empirismu: „Existovat, znamená být vnímán“ – „Esse est percipi“
  • pokusil se dovést empirismus do krajnosti -> tím, že jej zúžil jen na problém bezprostředního smyslového vnímání (senzualismus) -> výsledkem byl solipsismus = představa, že existuje pouze vnímající osoba, tedy jen já sám (solus ipse)
  • Solipsismus – existuje jen ten, kdo vnímá a to, co je vnímáno, kritériem existence jsem jen já sám -> tzn. poznání světa je subjektivní záležitost – je zpochybnitelné

DAVID HUME

  • narozen v Edinburgu, Skotsko
  • vystudoval práva, pracoval jako knihovník, několikrát působil ve vládních a diplomatických funkcích
  • dílo: Dějiny Anglie (toto dílo mu přineslo slávu a blahobyt), Zkoumání lidského rozumu (Pojednání o lidském rozumu), Zkoumání o zásadách mravnosti, Přirozené dějiny náboženství
  • kritický završitel empirismu
  • v gnozeologických názorech jde Humovo skeptické pojetí ještě dále než u Berkeleyho
  • jistota subjektivního vnímajícího vědomí (Berk.) u Huma neplatí – vše je jen plynutí představ
  • navazuje na Locka, souhlasí s dělením na primární a sekundární kvality
  • zákon kauzality (formuloval ho už Leukippos)
  • příčinnosti, nic se neděje náhodně
  • snaží se určit roli vědy -> věda by měla podávat objektivní, přesné informace
  • ptá se, jestli věda opravdu může podat definici, která je pravdivá
  • ->>> nelze to, protože nemůžeme vše poznat zkušeností, naše zkušenost nemá „dopřednou“ schopnost, popisuje jen to, co už jsme prožili, ale netýká se budoucnosti
  • Chceme-li podat nějaký důkaz, vycházíme z pozorování světa kolem sebe (např. východ slunce -> kde máme jistotu, že zítra opět vyjde? -> opíráme se jen o zvyk, o opakování události -> smyslová data, která jsou zdrojem všech poznatků, jsou jen řazena časově za sebou – z toho však nemůžeme vyvozovat příčinnou návaznost

RACIONALISTÉ

  • člověk už při narození nadán obecnými pojmy → dány a priory (priory odmítnutí)
  • Evropa, Francie
  • deduktivní metoda

RENÉ DESCARTES

  • francouzský filozof a matematik
  • válčil v třicetileté válce
  • vedl disputaci s Komenským (o vztahu člověka a přírody – Komenský respektovat, v souladu; Descartes ovládnout)
  • dílo – Úvahy o první filozofii – metafyzické názory
  • dílo – Rozprava o metodě
      • jak dospět ke správnému poznání?
      • → pochybuju, tedy myslím, tedy jsme (dubito, ergo cogito, ergo sum)
      • vede k subjektivismu – závislé na subjektu, který myslí; neznamená to, že to, o čem přemyslím, existuje

Descartova metoda – postup, jak dospět ke správnému vědění

  1. pracovat jen s informacemi, které nemůžu zpochybnit
  2. analyzovat – rozdělit vše na tolik částí, na kolik je to možné
  3. postupovat od méně složitého ke složitějšímu
  4. učinit úplný výčet toho, co poznávám
  • racionalismus – pojmy a priority
  • existují určité pojmy, se kterými operujeme, i když s nimi nemáme žádnou empirickou zkušenost → v našem rozumu dány a priory (např. pojem Bůh)

Descartův dualismus

  • dvě substance, které nejsou nijak spojeny
  • substance rozprostraněná (res extensa – vnější, tělesný svět) – hmota
  • substance myslící (res cogitans) – duch
  • Bůh dokonalý, nejvyšší, spravedlivý

GOTTFRIED WILHELM LEIBNIZ (1646 – 1716)

  • studoval práva, matematiku
  • filozof, diplomat, knihovník
  • zakladatel německé filozofie, kritik Descartova dualismu
  • dílo Monadologie
    • Monády
      • malé hmotné částice, ze kterých celý svět
      • neviditelné, žádné dvě stejné
      • každá obsahuje informaci o celku
      • vytvořeny Bohem – nejdokonalejší materiál
      • svět vzniká zapříčeností Boha
      • Bůh = pramonáda, předjednaná harmonie
      • Bůh nadán rozumem, propracován, nejdokonalejší svět, svět není věčný, konečný, tudíž není dokonalý jako monády

BENEDIKT / BARUCH SPINOZA (1632 – 1677)

    • holandský filozof, židovská filozofie
    • studium Bible – kritika
    • kvůli svým názorům pronásledován → vyobcován z komunity
    • dílo vydal anonymně, později se na to přišlo → klatba
    • odmítl nabídku učit filozofii → žil v ústraní
    • ovlivněn Descartem → ale pouze jeden princip – vše v sobě, Bůh propojující přírodu s nekonečným množstvím atributů v jediné substanci

 

  • dílo Teologicko-politický traktát

 

        • spojuje názory politické i teologické
        • každý člověk má právo na svobodu myšlení, nabádá k volnomyšlenkářství
        • Bibli vykládat
          • pro laiky – pomocí obrazů, přirovnání, jednoduše
          • odborně – vzdělancům, na univerzitách, složitější otázky

 

  • dílo Etika vyložená způsobem využívaným v geometrii

 

      • pravidla, poučky
      • racionální, odborná forma
      • jediná jistota → existence Boha
      • Bůh neexistuje sám, ale všude kolem nás – panteismus
      • pokud chceme Boha nalézt, musíme hledat kolem nás
      • svět – způsob, jak sám Bůh existuje
      • člověk – způsob, jak sám Bůh myslí
  • monismus
      • jeden hlavní princip Bůh
      • Bůh je nedělitelný, ale vnímáme ho ve 2 kvalitách (rozprostraněnost a vnímání)
      • v druhé části etika v pravém smyslu
      • co motivuje lidi k určitému jednání?
      • → rozum výše než pudy – rozumem svou pudovost ovládáme

 

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://getmyfile.org/file/A6h8757

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *