Opora těla a pohyb živočichů – exoskelet, endoskelet, tělní pokryv

Kostra člověka – spojení kostí, typy kostí podle tvaru, osová kostra, kostra končetin

Svalstvo člověka – anatomie a fyziologie svalu, antagonismus, dělení svalů podle funkce, tvaru a umístění na těle

Opora těla a pohyb živočichů

  • Kostra = skelet – opora těla
  • Funkce:
    • Opora těla
    • Ochrana vnitřních orgánů
    • Pasivní pohybový aparát
    • Tvora tvaru a rozměru těla
  • Typy koster:
    • Hydrostatická kostra (hydroskelet)
      • Nestlačitelná tělní tekutina
      • U bezobratlých živočichů s měkkými těly
      • Udržuje tvar těla pomocí tlaku vnitřních tekutin
      • Pohybu je zpravidla dosahováno střídáním kontrakce relaxace svalových vrstev
      • Např. u kroužkovců nebo larev hmyzu, ostnokožci, žahavci
    • Vnější kostra (exoskelet)
      • Kostra na povrchu těla – svaly se upínají zevnitř
      • Brání růstu živočichů, jejich svlékání

Zajišťuje ochranu před predátory, může ovlivňovat pohyb či růst

  • Vápenaté schránky – lastury a ulity u měkkýšů, schránky korálů
  • Vnější chitinová kostra členovců – na její výběžky se zevnitř upínají příčně pruhované svaly uskutečňující pohyb
  • Vnitřní kostra (endoskelet)
    • Pod povrchem těla – v kůži (vápenaté destičky ostnokožců), v tělní stěně (páteř a žebra), uvnitř pohybových orgánů (končetiny)
    • Typy:
      • Jehlice hub
      • Sklerity korálnatců
      • Kutikulární vchlípeniny – lišty, na něž se upínají svaly, např. členovci
      • Notochord – polostrunatci
      • Struna hřbetní – pláštěnci, bezlebeční
      • Chrupavčitá kostra – měkkýši, hlavonožci, paryby, jeseteři
      • Kostěná kostra – obratlovci
    • Obratlovci – charakteristický endoskelet – mezodermálního původu
      • Výhodou endoskeletu je růst současně s ostatními částmi těla živočicha
      • Vývojovým předchůdcem je struna hřbetní (chorda dorsalis) – vazivovitý pevný a pružný útvar umístěný pod nervovou trubicí v hřbetní části těla strunatců, během embryogeneze dochází často k její redukci, u obratlovců je postupně nahrazována páteří
      • Kostra může být:
        • Chrupavčitá – mihule, paryby, jeseteři
        • Kostěná – většina obratlovců, v dospělosti jsou chrupavčité jen malé části kostry – např. výběžek hrudní kosti, koncové části žebra
      • Kostra obratlovců:
        • Kostra osová – postupně se diferencuje s přechodem živočichů na souš, je tvořena páteří a hrudníkem (pokud je vytvořen)
        • Lebka
          • Část mozková – chrání mozek a smyslové orgány
          • Část obličejová – slouží např. k příjmu potravy
        • Kostra končetin
          • Ploutve ryb – slouží ke stabilizaci těla, zdrojem pohybu je ocasní svalstvo
          • Končetiny suchozemských obratlovců – člení se na pletenec (pletenec lopatkový a pánevní) a volnou končetinu (kostra vlastní končetiny)
        • Pohybová soustava
          • Pohyb těla nebo jeho částí je odpověď organismu na podráždění
          • Umožňuje např. vyhledávání potravy a jedinců opačného pohlaví, únik z nevhodného prostředí nebo před nebezpečím
          • Bezobratlí
            • Podkožní svalový vak – u velké části bezobratlých, tvořen několika vrstvami hladké svaloviny, umožňuje nejen pohyb, ale také pohání tělní tekutiny
            • Příčně pruhovaná svalovina – podkožní svalový vak se rozpadá na skupiny svalů, které se upínají na jednotlivé části vnější kostry, např. členovci
          • Obratlovci
            • Pohyb těla zajištěn kosterní svalovinou – příčně pruhovanými svaly, které se upínají na vnitřní kostru
            • Vodní obratlovci (mihule, paryby a ryby) – jejich svalovina je tvořena segmenty uspořádanými v souvislý svalový plášť (oddělují se jen malé skupiny svalů umožňující pohyb ploutví)
            • Suchozemští obratlovci – mají velké množství skupin svalů upínajících se na části kostry
          • Tělní pokryv
            • Bezobratlí
              • Nejčastěji jednovrstevná pokožka
              • Pokožka často vylučuje pevnou kutikulu nebo schránky
              • Schránky – CaCO3, SiO3, chitin
              • Na pokožce se často nacházejí různorodé útvary – brvy (ploštěnky), jehlice (ostnokožci), přísavky (tasemnice)
              • Do pokožky ústí žlázy – snovací (pavoukovci), voskové (včely), jedové (klepítkatci) nebo pachové žlázy sloužící k obraně
            • Obratlovci
              • Tělo kryto kůží, která má 3 vrstvy:
                • Pokožka – ektodermální původ
                • Škára – mezodermální původ
                • Podkožní vazivo
              • V průběhu evoluce se vytvořila řada kožních derivátů zvyšujících odolnost kůže, např.:
                • Plakoidní šupiny paryb – tvořeny dentinem krytým sklovinou, tvrdé a pružné – umožňují rychlý pohyb
                • Kostěné šupiny ryb – tvořeny lamelární kostí, jsou tenké a pružné
                • Rohovité šupiny a štítky plazů – suchá pokožka rohovatí – chrání se před vysycháním
                • Peří ptáků – vzniklo z šupin plazů, podílí se na termoregulaci a umožňuje létání
                  • Ptáci – jediná žláza – kostrční žláza, voskovitý výměšek zvyšuje pružnost peří a jeho odolnost
                    • Typy peří:
                      • Prachová – malá, jemná, tepelná izolace
                      • Obrysová – krycí (základní pokryv těla), letky (na křídlech), rýdovací (na ocase, slouží jako kormidlo)
                    • Srst savců – tvořena keratinem, podílí se na termoregulaci
                      • Rozlišení srsti:
                        • Podsada – jemné krátké chlupy, termoregulace
                        • Pesíky – mechanická ochrana, určují zbarvení těla
                      • Kožního původu jsou také např. drápy, kopyta, nehty, rohy, krunýře, zuby
                    • Součástí kůže jsou také žlázy:
                      • Hlenové, slizové, jedové, mazové, potní, pachové, mléčné
                    • Významné je také zbarvení kůže živočichů způsobené pigmenty v pokožce:
                      • Funkce
                        • Ochranná (mimikry)
                        • Sexuální (peří u ptáků)

Kosterní a svalová soustava člověka

  • Charakteristika:
    • Primární funkce – opora těla, udržení vzpřímeného postoje, ochrana vnitřních orgánů, umožnění pohybu
    • Sekundární funkce – kosti (krvetvorba, ukládání minerálních látek), svaly (podíl na dýchání, na oběhu krve v cévách, na peristaltických pohybech, na termoregulaci)
  • Dělení:
    • Kosterní soustava – kosti a jejich spoje (klouby, vazy, chrupavky)
    • Svalová soustava – kosterní svaly – připojující se pomocí šlach ke kostem

Kosterní soustava

  • Pasivní pohybová soustava
  • Kost
    • Orgán, který představuje základní stavební jednotku kostry, pasivní část pohybového systému (pevný podklad pro úpony svalů a vazů)
    • Kosti působí jako páky – osa rotace prochází kloubem, kosti jsou ramena páky, na které silou působí svaly
    • Podle tvaru rozlišujeme kosti:
      • Dlouhé – jeden rozměr výrazně větší než druhý – pažní kost, stehenní kosti
      • Krátké – všechny rozměry přibližně stejné – zápěstní kůstky
      • Ploché – lopatka
      • Nepravidelné – např. dolní čelist
    • Stavba kosti:
      • Střední část kosti – diafýza, koncové části – epifýzy
      • Části kosti:
        • Okostice (periosteum) – tuhý vazivový obal bohatě protkaný cévami a nervy, zajišťuje výživu kosti, upínají se zde svaly, pokrývá celou kost, kromě kloubních konců, v okostici se nacházejí kostitvorné buňky (osteoblasty), které vytvářejí v případě poškození kosti novou kostní tkáň
        • Kostní tkáň – rozlišujeme kostní tkáň spongiózní (houbovitou) a kompaktní (hutnou)
          • Houbovitá tkáň
            • Tvoří vnitřek kostí plochých a krátkých a hlavice dlouhých kostí
            • Je upravena do kostních trámců, které se vzájemně kříží – tvoří prostorovou síť
            • Jsou uspořádání tak, aby odpovídaly tlakům, které na ně působí
            • Vlastní kostní tkáň nemá nervy

  • Hutná tkáň (kompaktní)
    • Tvoří střední část dlouhých kostí a povrchovou vrstvu kostí plochých a krátkých
    • Tvoří ji Haversovy kanálky – základní hmota uspořádaná do lamel kolem cévních kanálků
    • V dutinkách mezi lamelami jsou kostní buňky
    • Lamely jsou tvořeny kolagenními vlákny a zpevněny krystalky solí
  • Kostní dřeň
    • Vyplňuje vnitřek dlouhých kostí a dutinky ve spongiózní kosti
    • Vznikají zde červené krvinky, většina bílých krvinek a krevní destičky
    • V mládí je kostní dřeň červena, postupně s věkem ukládáním tuku žloutne (morek)
    • Orgánem krvetvorby je pouze červená kostní dřeň, která se v dospělosti vyskytuje pouze v krátkých a plochých kostech a v epifýzách některých dlouhých kostí, ve žluté kostní dřeni krvetvorba ustává – v pozdním věku vzniká ze žluté kostní dřeně kostní dřeň šedá vymizením tuků
  • Vývoj a růst kostí:
    • Proces vzniku kosti se nazývá osifikace (kostnatění) – může vznikat buď z vaziva (desmogenní osifikace) nebo z chrupavky (chondrogenní osifikace)
      • Desmogenní osifikace – obličejové kosti, kosti lebeční klenby
      • Chondrogenní osifikace – dlouhé kosti
        • Při chondrogenní osifikaci se původní chrupavka úplně odbourává, nejprve se tvoří osifikační centrum – ostrůvky kostní tkáně – od nich se šíří přeměny
      • Růst kostí do šířky zajišťuje okostice (kostitvorné buňky osteoblasty), růst kostí do délky se uskutečňuje pomocí růstových chrupavek – jsou umístěny mezi diafýzou a epifýzami dlouhých kostí – řízeno růstovým hormonem somatotropinem
      • Růstová chrupavka zůstává v průběhu dětství v podobě neosifikované chrupavčité ploténky – u žen osifikuje dříve
      • Pevnost kostí ovlivňuje hormon kalcitonin a parathormon
    • Spojení kostí
      • Pevné
        • Pomocí chrupavky – stydká spona spojující vpředu pánevní kosti, meziobratlové ploténky
        • Pomocí vaziva – švy lebeční kosti
        • Pomocí kostní tkáně (srůstem) – spojení sedací, stydké a kyčelní kosti v kost pánevní, kost křížová, kostrč
      • Pohyblivé
        • Spojení dvou a více kostí pomocí kloubu, který se skládá z:
          • Kloubní hlavice – vypouklý konec jedné kosti, krytý chrupavkou
          • Kloubní jamky – vyhloubený konec druhé kosti, krytý chrupavkou
          • Kloubního pouzdra – uzavírá kloub, je zesíleno vazy, z vnitřní strany ho vystýlá synoviální vrstva produkující synoviální tekutinu, která zmírňuje tření a vyživuje kloubní chrupavky
          • Kloub může být jednoduchý (spojení dvou kostí) nebo složený (spojení více kostí nebo jsou vloženy chrupavčité destičky menisky na vyrovnání zakřivení styčných ploch)
        • Kostra
          • Kostra trupu – páteř, žebra, hrudní kost
          • Kostra hlavy – lebka
          • Kostra končetin – pletenec, volná končetina
          • Kostra dospělého člověka obsahuje 206 kostí – 23 kostí lebky, 12 párů žeber, 1 kost hrudní, 24 obratlů (krční, hrudní, bederní), 1 kost křížová (srostlá z dalších 5 obratlů), kost kostrční (srostlá z 4-5 obratlů), 32 kostí horních končetin, 31 kostí dolních končetin

 

  • Páteř (columna vertebralis)
    • Tvoří osu vzpřímeného těla
    • 2x esovitě prohnutá
    • Prostupuje jí kanál, v kterém je uložená mícha
    • V prohnutí páteře rozlišujeme:
      • 2 lordózy – vyklenutí dopředu – krční a bederní oblast
      • 2 kyfózy – vyklenutí dozadu – hrudní a křížová oblast
    • Složena z 33 – 34 obratlů (vertebrae) – krátké nepravidelné kosti:
      • 7 krčních obratlů (vertebrae cervicales) – nejmenší, umožňují největší pohyb, jejich trnový výběžek je rozdvojený, 1. krční obratel se nazývá nosič (atlas) – nemá tělo, 2. krční obratel se nazývá čepovec (axis) – má tělo vybíhající v zub (čep), který se kloubně spojuje s atlasem
      • 12 hrudní obratlů (vertebrae thoracicae) – kloubně spojeny s 12 páry žeber
      • 5 bederních obratlů (vertebrae lumbales) – největší, spočívá na nich největší váha
      • 5 křížových obratlů (vertebrae sacrales) – při narození jsou samostatné, potom srůstají v kost křížovou (os sacrum)
      • 4-5 kostrčních obratlů (vertebrae coccygeae) – zakrnělé a srostlé v kostrč (os coccygis), nemají žádnou funkci, rudiment – pozůstatek po předcích, pro nás nemá funkci (X atavismus – pozůstatky po předcích již vymizelé, které se jako výjimka objeví – např. nadměrné ochlupení)
    • Stavba obratlů: – tělo obratle, trnový výběžek, příčné výběžky, prostor pro míchu, kloubní výběžek, obratlový oblouk
  • Hrudní koš
    • Žebra (costae)
      • Protáhlé obloukovité kosti, které se vzadu kloubně připojují k hrudním obratlům, vpředu chrupavkou k hrudní kosti – společně tvoří hrudní koš chránící srdce a plíce
      • Rozlišujeme:
        • 7 párů pravých žeber (1. – 7.) – chrupavkami připojeny ke kosti hrudní
        • 3 páry nepravých žeber (8. – 10.) – chrupavkami připojeny na chrupavky žeber předcházejících
        • 2 páry volných žeber (11. – 12.) – končí vpředu volně ve stěně břišní
      • Hrudní kost (sternum)
        • Plochá kost, nachází se v přední části hrudního koše, je spojena s pravými žebry a kloubně s klíčními kostmi, skládá se z:
          • Rukojeti, těla, mečovitého výběžku (chrupavka)
        • Využívá se k odběru kostní dřeně
      • Kostra hlavy
        • Lebka (cranium)
          • Chrání mozek a smyslové orgány
          • Rozlišujeme:
            • Obličejová část – tvoří kostěný podklad obličeje, vymezuje vstup do dýchací a trávicí soustavy
            • Mozková část – představuje část lebky, ve které je uložen mozek
          • Obličejová část (splanchnocranium)
            • Horní čelist (maxila) – párová, vybíhá v dásňový podkovovitý výběžek, kam jsou vsazeny zuby, tělo obsahuje čelistní dutinu
            • Dolní čelist (mandibula) – nepárová, vybíhá dásňový výběžek pro zuby, bradový výběžek, kloubně spojena se spánkovou kostí
            • Kost lícní (os zygomaticum) – párová, její výběžek se spojuje s výběžkem spánkové kosti, vytváří tzv. jařmový oblouk
            • Kost slzní (os lacrimale) – párová, na vnitřní straně kostěné očnice, prohloubena v jamku, kde je slzný váček
            • Kost nosní (os nasale) – párová, tvoří podklad hřbetu nosu
            • Kost radličná (vomer) – nepárová, tvoří část nosní přepážky
            • Kost patrová (os palatinum) – párová, tvoří zadní část tvrdého patra a stěny dutiny nosní
            • Dolní skořepa nosní (concha nasalis inferior) – párová, vyklenuje se do dutiny nosní, vymezuje dolní nosní průchod
            • Jazylka (os hyoideum) – nepárová, drobná kůstka uložená pod dolní čelistí, vazy je připojena k lebeční spodině, visí na ni hrtan
          • Mozková část (neurocranium)
            • Kost týlní (os occipitale) – nepárová, má týlný otvor, který navazuje na páteřní kanál, a dva kloubní hrboly pro spojení s atlasem
            • Kost temenní (os parietale) – párová, tvoří vrchol lebeční klenby
            • Kost čelní (os frontale) – nepárová, tvoří kostěný podklad čela a strop očnic
            • Kost spánková (os temporale) – párová, s lícní kostí se spojuje v jařmový oblouk, na jejím bodcovitém výběžku je zavěšena jazylka, upíná se na ni zdvihač hlavy, součástí je kost skalní – kostěná schránka vnitřního ucha
            • Kost klínová (os sphenoidale) – nepárová, skládá se z těla, jehož strop je prohlouben v tzv. turecké sedlo (uložena hypofýza), od těla ustupují malá a velká křídla
            • Kost čichová (os ethmoidale) – je členěna skořepami, tvoří strop nosní dutiny
          • Ploché kosti lebky jsou spojeny švy:
            • Vazivové spojení kostí, které se nachází na lebce
            • Korunový (sutura coronalis) – spojuje kost čelní a temenní
            • Šípový (sutura sagittalis) – spojuje kosti temenní
            • Lambdový (sutura lambdoidea) – spojuje kosti temenní a týlní
            • Šupinový (sutura sqauamosa) – spojuje temenní a spánkovou kost
          • Kostra končetin
            • Horní končetina – skládá se z pletence a volné horní končetiny
              • Pletenec horní končetiny – připojuje horní končetinu ke kostře trupu:
                • Lopatka (scapula) – trojúhelníkový útvar
                • Klíční kost (clavicula) – esovitě prohnutá, spojená s hrudní kostí a s lopatkou
              • Volná horní končetina
                • Pažní kost (humerus) – horní konec tvoří hlavice zapadající do jamky na lopatce, dolní konec má klackovitou kloubní plochu pro spojení s loketní kostí a kulovití výběžek pro vřetenní kost
                • Vřetenní kost (radius) – na palcové straně ruky
                • Loketní kost (ulna) – na malíkové straně ruky
                • Zápěstní kůstky (ossa carpi, carpus) – 8 kostí ve dvou řadách po 4
                • Zápěstní kůstky (ossa metacarpalia, metacarpus) – 5 kostí, tvoří podklad dlaně
                • Články prstů (phalanges) – 14 článků (palec 2 články, ostatní prsty 3 články)
              • Velké klouby horní končetiny
                • Kloub ramenní – spojení hlavice kosti pažní a jamky lopatky
                • Kloub loketní – spojení kosti pažní, loketní a vřetenní
              • Dolní končetina – skládá se z pletence a volné dolní končetiny
                • Pletenec dolní končetiny – připojuje dolní končetinu ke kostře trupu
                  • Pánevní kost (os coxae) – párová, vzniká srůstem kosti kyčelní (os ilium), stydké (os pubis) a sedací (os ischii), kosti stydké jsou vpředu spojeny chrupavčitou stydkou sponou (symphisis pubis)
                • Volná dolní končetina
                  • Stehenní kost (femur) – dolní konec se rozšiřuje v kloubní hrboly tvořící hlavice kolenního kloubu
                  • Holenní kost (tibia) – na palcové straně, dolní konec tvoří vnitřní kotník
                  • Lýtková kost (fibula) – na malíkové straně, dolní konec tvoří zevní kotník
                  • Zánártní kůstky (ossa tarsi, tarsus) – 7 kostí, největší je patní kost s patním hrbolem, na který se upíná Achillova šlacha, a hlezenní kost, která je kloubně spojena s holenní a lýtkovou kostí
                  • Nártní kůstky (ossa metatarsalia, metatarsus) – 5 kostí, pomáhají tvořit klenbu nohy – podélná a příčná, tvořená uspořádáním zánártních a nártních kostí, zabraňuje útlaku měkkých tkání chodidla při stoji a chůzi
                  • Články prstů (phalanges) – 14 článků (palec 2 články, ostatní prsty 3 články)
                • Velké klouby dolní končetiny
                  • Kloub kyčelní – spojení hlavice stehenní kosti a jamky pánevní kosti
                  • Kloub kolenní – spojení spodního konce stehenní kosti (hlavice) a horního konce holenní kosti (jamka), v jeho přední části je umístěna čéška (patella), která zabraňuje, aby se kloub po natažení nohy mohl dále ohýbat, v kolenním kloubu se také nacházejí dva menisky (destičky z vazivové chrupavky) usměrňující pohyb hlavice v kloubu

Svalová soustava

  • Sval
    • Tkáně, které mají schopnost se smršťovat (kontrahovat) a opět uvolňovat (relaxovat) a přeměňovat chemickou energii v energii mechanickou
    • V lidském těle je přes 600 svalů, jejich hmotnost představuje přibližně 32 – 36 % z celkové tělesné hmotnosti
    • Podle funkce dělíme svaly na:
      • Ohybače (flexory)
      • Natahovače (extenzory)
      • Přitahovače (adduktory)
      • Odtahovače (abduktory)
      • Svěrače (sfinktery)
      • Rozvěrače (dilatátory)
    • Svaly pracující souhlasněsynergisté – doplňují se a zabezpečují tentýž pohyb
    • Svaly pracující proti soběantagonisté – zabezpečují opačný pohyb
    • Stavba svalu:
      • Základem svalové soustavy je příčně pruhovaná svalová tkáň (kosterní svaly)
      • Sval se skládá ze svalových vláken spojených do snopečků, snopečky se spojují do snopců a více snopců tvoří sval – na povrchu krytý svalovou povázkou (fascie), střední část svalu nazýváme bříško svalu, na koncích sval přechází ve šlachy, pomocí nichž se upíná ke kostře
    • Svalová kontrakce
      • Svalová kontrakce je umožněna přítomností molekul dvou vláknitých bílkovin – aktinu a myosinu, z kterých jsou složeny myofibrily (vlákna v cytoplazmě svalových vláken)
      • Mezi vlákna myosinu jsou částečně zasunuta vlákna aktinu
      • Při svalové kontrakci se aktinová vlákna dále posouvají mezi vlákna myosinu, myofibrily svalového vlákna se zkracují a dojde ke kontrakci
      • Prodloužením myofibril dojde opět k uvolnění svalu
      • Základní úseky myofibril tvořené střídajícími se vlákny aktinu a myosinu se nazývají sarkomery
      • Činnost kosterního svalstva je řízena mozkovými a míšními nervy a je ovládána vůlí – svalovou kontrakci vyvolává nervový vzruch, který přivádí motorické nervové vlákno inervující svaly a tvořící speciální nervovou synapsi (nervosvalovou ploténku) – nervový vzruch dospěje na konec nervového vlákna a způsobí vylití mediátoru do štěrbiny nervosvalové ploténky, na svalovém vlákně vzniká akční potenciál
      • Z jeho endoplazmatického retikula se uvolní ionty Ca2+, které vyvolají reakci mezi aktinem a myosinem – nastává svalový stah (štěpí se ATP)
      • Ionty Ca2+ se vracejí zpět do endoplazmatického retikula, vazba aktinu a myosinu se uvolní a dojde k uvolnění svalu, k tomu dochází pouze tehdy, obnoví-li se původní množství ATP
      • Při stahu a relaxaci svalu je nutný přívod velkého množství kyslíku (asi 9 litrů kyslíku za hodinu, při pohybu až 90 litrů) – takového množství není možné krví dosáhnout à svaly pracují na kyslíkový dluh – dochází k anaerobnímu odbourávání glukózy na laktát (kyselinu mléčnou) hromadící se ve svalu – dochází k rychlejší svalové únavě a bolesti – při relaxaci svalu je laktát ze svalů vyplavován do jater, kde je odbouráván
    • Kosterní svaly
      • Svaly hlavy, svaly krku, svaly hrudníku, svaly břicha, svaly zad, svaly končetin
      • Svaly hlavy
        • Žvýkací svaly – umožňují pohyb dolní čelisti
          • Např. zevní žvýkací sval, spánkový sval
        • Mimické svaly – určují výraz obličeje
          • Např. kruhový oční sval (zavírá oční štěrbinu, tvoří podtlak víček) tvářový sval, stahovač dolního rtu, zdvihač horního rtu, velký lícní sval (zdvihá koutky), kruhový sval ústní, čelní sval (vytahuje obočí nahoru), týlní sval (vyrovnává vrásky na čele), sval bradový
        • Svaly krku
          • Sval kožní (velmi tenký plochý sval v pokožce krku)
          • Zdvihač hlavy – leží na stranách krku, složen ze dvou hlav, uklání hlavu, umožňuje její otáčení do stran, zadní snopce zaklání hlavu
          • Svaly nadjazylkové, podjazylkové – fixují jazylku
          • Svaly šikmé – od krční páteře k prvním dvěma žebrům – předklánějí krční páteř, pomocné svaly při dýchání
          • Hluboké svaly krční – naklánění a otáčení krčení páteře (hlavy)
        • Svaly hrudníku
          • Svaly thoracohumerální – v povrchové vrstvě, původně končetinové
            • Velký prsní sval – přitahuje paži, účastní se předpažení, upíná se na pažní kost
            • Malý prsní sval – táhne lopatku směrem dolů a pomáhá při vdechu, pod velkým prsním svalem
            • Sval podklíčkový – táhne klíční kost
            • Pilovitý boční sval – přitlačuje lopatku k hrudníku
          • Svaly autochtonní – vlastní svaly hrudníku pod thoracohumerálními
            • Vnitřní mezižeberní svaly – slouží jako výdechové
            • Zevní mezižeberní svaly – fungují jako vdechové
            • Příčný sval hrudní – pomocný výdechový sval
          • Svaly břicha
            • Ventrální
              • Přímý sval břišní – pás od hrudníku až ke stydké kosti, ohýbá trup
            • Laterální
              • Zevní šikmý sval břišní – ohýbá a rotuje trup
              • Vnitřní šikmý sval břišní – opačná rotace trupu než zevní
              • Příčný sval břišní – dýchací pohyby, rotace trupu
            • Dorsální
              • Čtyřhranný sval bederní – zaklání bederní část páteře
            • Svaly zad
              • Široký sval zádový – přitahuje paže, podílí se na zapažení
              • Trapézový sval – táhne lopatky k páteři, uklání hlavu a krk, zaklání hlavu
              • Další: zdvihače lopatky, hluboké svalstvo zádové,…
            • Svaly horní končetiny
              • Deltový sval – objímá ramenní kloub, podílí se na předpažení, upažení, zapažení, rotace paže
              • Dvojhlavý sval pažní (biceps) – přední strana nadloktí, ohybač loketního kloubu, natahovač kloubu ramenního, antagonistou trojhlavého svalu pažního
              • Trojhlavý sval pažní (triceps) – zadní strana nadloktí, natahovačem loketního kloubu a ohybačem ramenního kloubu, antagonistou dvojhlavého svalu pažního
              • Svaly předloktí – natahovače a ohýbače ruky
              • Svaly ruky – ohýbače a přitahovače prstů
            • Svaly dolní končetiny
              • Velký hýžďový sval – udržování vzpřímeného postoje, ovládá kyčelní kloub, pomáhá při sezení (antigravitační)
              • Střední hýžďový sval – pod velkým hýžďovým svalem
              • Malý hýždový sval – pod středním hýžďovým svalem, upíná se ke stehenní kosti
              • Čtyřhlavý sval stehenní – na přední straně stehna, napíná koleno
              • Dvojhlavý sval stehenní – na zadní straně stehna, antagonista čtyřhlavého stehenního svalu
              • Krejčovský sval – nejdelším svalem v lidském těle, ohyb a přítah v kyčelním kloubu, ohyb v kloubu kolenním
              • Svaly bérce – natahovače a ohýbače prstů a nohy
                • Trojhlavý sval lýtkový – zadní část dolní končetiny mezi kolenem a kotníkem, na patní kost upnut Achillovou šlachou, zásadní význam pro chůzi, běh i skákání
              • Svaly nohy – ohýbače a přitahovače prstů

Nemoci a poranění soustavy

  • Vadné držení těla – narušení systému svalů, vazů a kloubů, který udržuje páteř ve správném držení, nejčastěji vzniká jako svalová nerovnováha v důsledku nedostatku pohybu à kulatá, plochá záda, extrémní prohnutí v bederní části páteře
  • Skolióza – deformace páteře, vysunutí obratlů
  • Artróza (osteoartróza) – degenerativní onemocnění kloubu (vlivem opotřebování) à změny struktury kloubní chrupavky, ztrácí pružnost, povrch zdrsněn, drolí se, mohou se tvořit kostěné výrůstky
  • Revmativní artritida – zánětlivé onemocnění kloubů
  • Osteoporóza – onemocnění kostní tkáně, při nedostatku vápníku a fyzické zátěže dochází k rychlejšímu odbourávání kostní tkáně, v kostech se vytvářejí dutinky, kosti se stávají křehkými, častěji dochází ke zlomeninám
  • Zlomenina kosti (fraktura) – narušení celistvosti kosti úrazem nebo onemocněním
  • Natržení svalu – porušení struktury svalu v důsledku jeho přetížení nebo náhlého nekoordinovaného pohybu
  • Svalová horečka – bolestivé namožení svalů
  • Svalová křeč – neustálé dráždění nervových synapsí