Milan Kundera – Jakub a jeho pán

Rok vydání: 1971

Literární druh: drama

Téma:  přátelství, zrada, opakování dějin i nejistota,  kam kráčíme..?

Časoprostor:

  • místo děje není určeno
  • děj se odehrává v 18. století (není to ale pravé 18. století – vysněné)

Literární směr:

Česká literatura v době komunismu (cenzura atd.)+

Postmoderna – evropský myšlenkový směr

  • nejedná se o umělecký směr – neměl daná pravidla
  • – poslední třetina 20. století
  • – postmodernismus dokazuje současný paradoxní stav – čím dokonalejší je vědecké poznání, tím více se vzdaluje od člověka, a tím větší je propast mezi člověkem a vědou
  • – uplatňuje se dvojúrovňovost estetického vnímání díla: kniha by měla oslovit běžného i náročného čtenáře
  • – knihám konkuruje televize, kino, internet – kniha musí zaujmout jinak než dřív
  • – spojování odlišných stylových prvků a postupů, míšení žánrů (román je zároveň detektivka, historický román, traktát a filozofické dílo)
  • – autor ustupuje do pozadí, čtenář musí při četbě spolupracovat
  • – častý sklon k mystifikaci – napodobování děl časově starších
  • – časté parodie, černý humor
  • – využití prvků již napsané literatury – přejímání postav
  • – postmoderní dílo vždy umožňuje více interpretací
  • – čím vyspělejší čtenář, tím víc informací načerpá z textu
    • Umberto Eco (1932)
      • – Ital, spisovatel, novinář, teoretik umění, nejvýraznější představitel postmoderny
      • Jméno růže – čítankový příklad postmoderního románu
      • – dobrodružný příběh s detektivní zápletkou, obsahuje mystifikaci, složitou symboliku, erotiku, děj je umístěn do středověku
      • – text má dvě roviny – děj a filozofující pásma
      • – promyšlená kompozice

 

Obsah:

  1.   příběh – JAKUBŮV o Jakub byl zamilovaný do dívky, ta byla však zamilovaná do jeho nejlepšího kamaráda o Jakub se s touto dívkou pomiloval, ale ani on ani ona to neřekli jeho nejlepšímu příteli o tento přítel žije v domnění, že se mezi Jakubem a tou holkou nic nestalo (myslí si, že přece Jakub je jeho kamarád a neměl by nic s dívkou jíž miluje on) o na konci se tito dva kamarádi potkají; nejlepší přítel zve Jakuba na návštěvu (a to proto, že se mu a té dívce narodil syn, který je ovšem nápadně podobný Jakubovi) o Jakub to ještě dovrší tím, že se zamiluje do ženy, jež je již zadaná (žena lékaře, který Jakuba ošetřoval)
  2. příběh – PÁNA o Pán měl rád dívku Agátu, vydržoval si ji, ale ona pořád nechtěla svolit o jeho nejlepší přítel s touto dívkou ale celou dobu, co si ji Pán vydržoval, udržoval milostný poměr o ani jeden samozřejmě Pánovi nic neřekli o poté, co se to Pán dozvěděl, na něho udělal jeho přítel ještě ke všemu léčku (pod záminkou, že chce, aby mu Pán odpustil – že jsou přeci kamarádi a dívka za to všechno může – nalákal ho do postele s touto dívkou; pak přivedl policii a její příbuzné) o Pán po tomhle incidentu musel platit alimenty na dítě, které Agáta čekala (a ona přitom žila s tím kamarádem) na konci příběhu Pán “přítele” zabíjí při šermování
  3. příběh – HOSTINSKÉ o vypráví příběh jedné zamilované paní, kterou její muž už nemiluje o ona to na něm vidí, a tak mu řekne, že ho už taky nemiluje o on (místo toho, aby byl smutný nebo alespoň naštvaný) je šťastný o ona se mu chce za to pomstít, a proto si vezme na pomoc dvě “lehké děvy” o začne mu je podstrkovat a tento pán si tu mladší nakonec vezme (načež mu to jeho bývalá manželka po svatbě řekne – že si vzal “lehkou děvu” – a směje se mu a je ráda, že se mu pomstila) o do příběhu ale vstupuje Jakub a konec příběhu mění (vstupuje na vyvýšené jeviště, kde se doposavad odehrával příběh, jenž hostinská vyprávěla) o Jakub se vžije do role muže a té jeho nové manželce odpustí, že se živila jako “lehká děva” (místo toho, aby ji zavrhl, jak čekala jeho bývalá žena, která to vše ztropila) o hostinská celou dobu hrála zhrzenou manželku, která kula pikle na svého manžela

Postavy:

Jakub – legrační, někdy trochu hloupý; má rád svého pána; jako jediný má jméno (pán ho nemá); není tak bez viny, jak se na první pohled zdá (např. lhal svému příteli)

Pán – má podobný příběh jako Jakub; naivní a bezděčně věří; má rád Jakuba, je s ním spíš kamarád než jeho nadřízený

Kompozice:

  • vzpomínky na minulost zvýrazněné vystouplou částí pódia, kde se daný děj odehrává (herec si na něco vzpomene, tak to začne hrát na vyvýšeném jevišti a tím úplně změní téma dosavadní konverzace, ale po chvíli se k původnímu tématu zase vrátí, jenže za chvilku si zas někdo jiný vzpomene na nějakou příhodu a zase jde na vyvýšené jeviště atp.)
  • postavy skáčou do vzpomínek, mluví a hrají si s nimi; herci promlouvají i na publikum
  • herci ví, že jsou pouze stvořeni – mluví o svém stvořiteli
  • dělí se to na tři příběhy
  • Dokonalost simultálního děje, kdy můžeme sledovat minulost ve stejné době jako přítomnost, kdy se vypravěči účastní svých vzpomínek, ale navíc zasahují i do nynějška, je podtržena scénou, kdy Jakub zasáhne do příběhu hostinské, stane se markýzem a odvede si Dívku do zákulisí. Vedle toho ještě postavy promlouvají k publiku.

 

Jazyková složka:

  • jazyk je čtivý, nejedná se o jazyk doby osvícenské
  • vulgarismy
  • hovorový jazyk
  • nepopisuje tolik okolí
  • příběhy se prolínají

Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:

Milan Kundera (* 1. 4. 1929, Brno)

– básník, dramatik, prozaik, esejista, překladatel

– jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých autorů

– syn Ludvíka Kundery, hudebníka a rektora JAMU

– jako malý hrál na klavír a studoval hudební kompozici

– maturoval na brněnském gymnáziu

– studoval FF UK – literární vědu a estetiku – dva semestry

– přestoupil na FAMU – filmová režie a scenáristika

– po VŠ učil na FAMU světovou literaturu (asistent, odborný asistent, docent)

– r. 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl vyloučen (poté znovu přijat a znovu vyloučen)

– po roce 1970 nesměl publikovat, svá díla vydával u Škvoreckých v Sixty-Eight Publishers

– od roku 1975 žije a píše ve Francii, píše česky a francouzsky, přednáší na fr. univerzitách

– r. 1979 zbaven československého občanství, r. 1981 získal francouzské občanství

– svá díla napsaná francouzsky odmítá svěřit překladatelům, ale sám je nepřekládá

– Čechy navštěvuje málokdy, odmítá publicitu

– r. 2005 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně

– držitel ceny Ministerstva kultury ČR za celoživotní dílo (2006)

 

Společensko-historické pozadí vzniku díla

Literatura v 60. letech

  • v 60. letech rozvoj kultury a literatury – od roku 1962 je to nejmarkantnější – určitá víra v nezávislost, cestování
  • 21. srpna 1968 – okupace Československa spojeneckými armádami Varšavské smlouvy – přináší to přeryv a upevnění totality

Česká literatura 70. – 80. let

Společenská situace:

  • léta NORMALIZACE – normalizační proces
  • v 60. letech svoboda – nyní opět vládne silná ideologie – komunistická strana říkala, jak bude komunistický člověk žít a lidé se tomu museli přizpůsobit a žit podle těchto pravidel
  • kdo chtěl dělat kariéru – musel být komunista – někteří toho využili jenom kvůli kariéře

V literatuře:

  • hodně spisovatelů se podřídilo požadavkům normalizační politiky – autoři mohli oficiálně publikovat – byli značně finančně ohodnoceni, kritika byla loajální = hodnoceni pozitivně = vznikla skupina oficiálních spisovatelů
  • tj. ti, co byli proti – stáli mimo oficiální literaturu, díla nevydávána nebo v malém množství
  • ti psali „do šuplíku“
  • v samizdatu – díla vydávána tajně, šířila se ve strojopisných opisech
  • v exilu – emigrovali
  • Zasazení autora a díla do kontextu příslušného literárního období.
  • Česká literatura druhé poloviny 20. století, patři do skupiny autoru, kteří tvořili v zahraničí = exilová literatura.
  • Období tzv. normalizace
  • Upevnění moci komunistického režimu, liberální stránka byla odstraněná
  • Docházelo k politickým čistkám = odstraňování nepřátel režimu

Bohumil Hrabal (1914–1997)

– vystřídal mnoho zaměstnání: písař, úředník, skladník, traťový dělník, výpravčí, pojišťovák, obchodní cestující, balič papíru

– od r. 1963 spisovatelem z povolání

– zemřel nešťastnou náhodou (vypadnul z okna nemocničního pokoje při krmení holubů)

– „pábení“ – zvláštní druh vyprávění, autentické hovory lidí

pábitel – vše koná zamilovaně, touží po poznání, je posedlý vyprávěním, určitou činnost dělá se vší vervou

– mnohé knihy vyšly nejprve v exilových nakladatelstvích, poté je Hrabal přepracovával

Perlička na dně – soubor povídek, Pábitelé

Taneční hodiny pro starší a pokročilé – celý text je jedna dlouhá věta, ovlivněn moderní prózou

Ostře sledované vlaky – děj na konci 2. sv. války, hl. hrdina Miloš Hrma

  1. léta – vrcholné období

tzv. nymburská trilogie = Městečko u vody = Městečko, kde se zastavil čas:

Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny

– spojující postavou je strýc Pepin, který přijel na 14 dní a zůstal několik let

– vypravěčkou je Hrabalova maminka – paní sládková

Obsluhoval jsem anglického krále – hl. hrdina Jan Dítě je malého vzrůstu, vnucuje se do vyšších vrstev

Slavnosti sněženek – soubor povídek o obyvatelích chytové oblasti Kersko

Příliš hlučná samota – monolog baliče sběrového papíru Haňti, vzděláván proti své vůli

 

Josef Škvorecký (1924–2012)

– prozaik, esejista, překladatel, nakladatel

* Náchod, totálně nasazen v náchodské továrně a Novém Městě nad Metují

– působil ve studentské jazzové kapele

– krátce studoval lékařskou fakultu UK, poté FF UK obor filosofie – angličtina

– r. 1958 se oženil se spisovatelkou Zdenou Salivarovou

– od r. 1963 spisovatelem z povolání

– r. 1969 odjel přednášet do USA a rozhodl se zůstal v exilu – stal se profesorem v Torontu (Kanada)

– zakladatel exilového nakladatelství 68 Publishers (Toronto)

– roku 1978 zbaven československého občanství

– začínal civilistickou poezií a povídkami

Zbabělci – první román s postavou Dannym Smiřickým (autorovo alter-ego)

další díly pentalogie s Dannym:

Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší

detektivní prózy – vystupuje poručík Borůvka

Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat Borůvky, Hříchy pro pátera poezie:

 

Denis Diderot – Jakub fatalista (próza)

Jakub fatalista a jeho pán – jeho nejznámější román, zabývající se filozofickými otázkami svobodné vůle a zdramatizovaný Milanem Kunderou

  • Jde o parodií na dobrodružný román, zvláště anglický. Je to vyprávění rabelaisovského typu, pestrá směs příběhů, anekdot, rozhovorů a úvah, které zesměšňují úpadek tehdejší společnosti. Břitkou satirou a uměním slova útočí autor na falešné mravokárce a na pokrytectví měšťácké morálky. Středem autorovy pozornosti je cestování pána a jeho sluhy, které tvoří rámec románu. S břitkým, rabelaisovsky ryzím humorem líčí autor osudy svých hrdinů i příběhy nahodilých osob, které se během cesty vyskytnou. Jsou to příslušníci všech vrstev tehdejší společnosti – šlechtici, duchovní, prostí venkované, vojáci, lupiči i nevěstky, takže na pozadí vyprávění vzniká živý a věrný obraz Francie 2. pol. 18. stol. V postavě Jakuba a jeho pána vykreslil autor dva protichůdné typy: šlechtice přesvědčeného o své svrchovanosti a moci, udržujícího si však převahu pouze potud, pokud mu to dovolí sluhova trpělivost, a sluhu, odevzdaného do vůle osudu, ve skutečnosti však pravého muže činu. Statečnost, nezdolný optimismus a zdravý humor “fatalisty” Jakuba, představitele francouzského lidu, ostře kontrastuje s mravní zchátralostí vládnoucích vrstev. Církev zařadila tento román na Index zakázaných knih

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://fileml.com/file/A6h84j

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *