Evropská filozofie v období středověku a renesance

 

  • 1) PATRISTIKA (1. stol. – 800)

  • období tzv. „církevních otců“
  • vznik církevní dogmatiky
  • gnostikové, Sv.Augustin2) SCHOLASTIKA

  • schola (škola), rozvoj vzdělanosti, zakládání škol a univerzit
    1. a) raná scholastika (9. – 12. století)

  • Teologie a filosofie jsou totéž
  • Utváří se metodologie křesťanské filosofie
    1. b) vrcholná scholastika (13. století)

  • Albert Veliký, Tomáš Akvinský
    1. c) pozdní scholastika (14. -15. století)

  • Rozpad křesťanského systému
  • mysticismusPATRISTIKA

  • historicky rozporuplné období (boj antiky s křesťanstvím)Starší církevní otcové („otci zakladatelé“)

    otec TERTULLIANUS (cca 160 – 220)

  • nejznámější
  • křesťanství a filosofie jsou v rozporu, jsou to 2 samostatné věci
  • „Credo, quia absurdum“ – Věřím proto, že je to absurdní“ → odmítá úlohu rozumu ve vířeotec KLEMENS ALEXANDRIJSKÝ (asi 150 – 215)

  • filosofie je jen přípravou pro křesťanstvíORIGENÉS (asi 184 – 254)

  • vychází z novoplatonismu
  • „Bůh je světlo, Bůh Syn a Duch svatý jsou jen prostředníky mezi bohem a nižšími stupni emanace -> svět duchů a člověka
  • „Žádný hřích není tak velký, aby nemohl být odpuštěn. Trest je jen dočasný.“
  • aby dokázal, že víra je něco více než rozum, nechal se vykastrovatGnostikové

  • od slova gnosis = poznání
  • chtějí dospět k poznání ohledně víry
  • narušují křesťanství jakoby zevnitř, jsou věřící, ale kladou nepříjemné otázky, které křesťané neumí zodpovědět
  • křesťané je označují za  heretiky – kacíře
  • Řeší problém theodiceje: Jak je možné, že bůh, který je dobrý, dokonalý, spravedlivý… vytvořil zlo? Hledají původ existence zla ve světě.
  • řešení: existovali 2 bohové → Bůh – stvořitel (demiurg) – který připouští zlo ve světě, nebyl tak dokonalý, Bůh – vykupitel – neskutečně dobrý, vykupuje/zachraňuje lid před zlem
  • postupně narůstá úloha církve – církev je v podstatě státem ve státě, jakožto instituce má již pevný řád
  • roku 529 byly uzavřeny pohanské školy (např. i Platónova Akademie), od této chvíle měly monopol na vzdělávání a myšlení klášteryMladší církevní otcové

    AUGUSTIN AURELIUS (354 – 430)

  • nejvýznamnější představitel mladších církevních otců
  • matka – křesťanka, otec pohan
  • on sám byl pokřtěn až ve 33 letech, předtím vedl velmi bujný a zhýralý život
  • označován za 1. velký filosofický talent od doby antiky
  • jeho dílem je uzavřena dogmatika
  • Dílo: Vyznání (celé psáno formou modlitby), O obci boží (vysvětluje, jak má křesťanství fungovat)
  • v centru jeho zájmu stojí bůh a duše
  • cíl života: poznat Boha a pocítit k němu lásku
  • „vědění pro vědění nemá smysl“
  • odkazuje se i na nevědomí, vědomí je prý jen menší část psychiky (studoval jej i Freud)
  • přichází s 3 novými myšlenkami:
  • 1) problém svobodné lidské vůle
  • 2) negativní teologie
  • 3) hledání jistotyad 1) problém svobodné lidské vůle

  • Otázka: „Může se člověk chovat svobodně? Augustin přichází s učením o predestinaci (předurčení) – lidský život je omezen bohem -> když chce, člověka osvobodí nebo zatratí
  • Bůh – je absolutně svobodný
  • svobodný byl také Adam s Evou, ale díky jejich hříchu jsme omezováni -> hřích se dědí… -> vede k nulové aktivitě (to se nehodí církvi) církev to zmírňuje – mluví o predestinaci – ale člověk není jen bezduchou loutkou ad 2) negativní teologie

  • týká se důkazu boha
  • vše mohu dokázat buď pozitivní, nebo negativní cestou – pozitivní cesta je lehčí (mám nějaký důkaz)
  • negativní teologie – důkaz boha, boha totiž nemohu dokázat pozitivní cestou
  • o bohu nemá naše duše žádnou znalost (žádné vědomí), kromě toho, že duše ví, že ho nemohu poznat → jediné co vím, že o něm vím málo → a když o něm málo vím, tzn. vím, že to existuje, přemýšlím o něm → to je důkaz boha
  • vše podstatné je v Bibli
  • závěr → bůh vysoce přesahuje můj rozum (nemůžeme ho poznat)ad 3) hledání jistoty

  • Můžu já dokázat, že jsem?
  • používá myšlenkovou metodu – stejnou jako později Descartes
  • → všechno mohu zpochybnit, jediné, co nemohu zpochybnit je to, že pochybuji → tedy myslím
  • pochybuji-li → je to důkaz, že myslím; jestliže je myšlení → musí také existovat myslící subjekt → jediné nezpochybnitelné
  • „Pochybuji, tedy myslím, tedy jsem.“
  • Bůh umožnil myšlení, zpochybnění, že jsem pohled na zlo ve světě a jeho příčiny
  • zlo vůbec neexistuje, války – to není zlo
  • zlo je jen nepřítomností dobra, stejně jako je tma jen nepřítomností světla)
  • popírá zlo, ale nic neřeší) – stejně jako u negativní teologie (negativní)
  • světu je dáno dobroSCHOLASTIKA

  • 8. – 15. století
  • disciplína, která se vyučuje na církevních školách – latinského schola (i na univerzitách)
  • úzce spjata s teologií → filosofie je služkou teologie (ancila theological) → snaha o racionální vysvětlení teologie (filosofie je nástrojem, který teologie využívá)
  • úkolem filosofie je racionálně argumentovat
  • učenci – co jde vysvětlit racionálně, to vysvětlí, ale pokud to nejde racionálně vysvětlit, pak to vysvětlí teologie → víra stojí výše než racio
  • zakládány univerzity, kláštery
  • ústředním jazykem vědy je latina (hlavně vzdělanci, učenci, církev)
  • úkolem nebylo hledat pravdu, ale zjevenou pravdu – pomocí filosofie vyložit, systematizovat a vyvracet námitky proti ní (metoda: posuzování pro a protiRaná scholastika (8. -12.stol.)

  • spor o univerzálie = obecné pojmy (Platón x Aristoteles)
  • šlo o to, zda a jak existují universalia – tzn. základní pojmy ve smyslu idejí (jak je znala antická filosofie)
  • krajní realismus
  • univerzália existují reálně před věcmi, tzn. existují obecné pojmy, které jsou nad věcmi
  • pod vlivem Platónových představ (obecniny reálně existují – pojem strom existuje reálně bez závislosti na stromech v lese)
  • Anselm z Cantebury
  • umírněnější realismus
  • obecné pojmy existují ve věcech
  • každý z nás má v sobě pojem spravedlnost (obecný pojem)
  • pod vlivem Aristotelových názorů (církvi nejlépe vyhovuje toto stanovisko)
  • Petr Abelárd
  • nominalisté
  • obecné pojmy neexistují- jsou to jen jména (lat. nomina), které jsme si vymysleli, abychom se mohli ve světě pohybovat a žít
  • Je to jen prázdná značka. Obecné pojmy vznikaly po věcech (typické pro pozdní scholastiku)
  • Roscellinusad 1) krajní realismus

    ANSELM Z CANTERBURY

  • Ital, ve své době velmi populární
  • zastává stejný názor jako ostatní krajní realisté → obecný pojem je něco, co nás plně přesahuje
  • „Věřím, abych porozuměl“ – bez víry nemohu pochopit svět
  • autor ontologického důkazu boha – pracuje jen s obecnými pojmy
  • říká, že v našem rozumu je nepochybný důkaz o tom, že existuje něco, co nás přesahuje (ať jsme věřící nebo ne) – např. když sledujeme padání vloček, rašení pupenů… apod.
  • to něco je zcela dokonalé – můžeme to označit jakkoli – např. křesťané tomu říkají bůhad 2) umírněný realismus

    PETR ABELÁRD

  • „Poznávám, abych věřil.“ Racionální poznání mne také dovede k víře → víra člověka přesahuje
  • autor teorie dvojí pravdy: dichotomie (2 nezávislé množiny)
  • existuje pravda teologická a pravda filosofická, každá má svůj okruh působení, každá řeší své problémy
  • musí to rozlišovat sám člověk – pokud řeším filosofický problém – řeším to rozumově x pokud je to však problém teologický řeším ho v této oblasti, přijímání iracionální cestouad 3) nominalismus

    ROSCELLINUS

  • pokud jsme si obecné pojmy opravdu jen vymysleli, tzn. nejprve existovala ta konkrétní věc a až pak jsme k ní vymysleli pojem, název, který používáme
  • pak tedy pokud máme 3 označení pro boha – znamená to tedy, že existuje bůh v 3 podobě (Ros. musel toto tvrzení odvolat)Vrcholná scholastika (13.stol.)

  • vznikají centra vzdělanosti, vznik univerzit, jazyk – latina
  • vznikají církevní řády – např. františkáni (sv. František z Assisi) – spravovali chudobince, humanitární rozměr, dominikáni (např. i Albert Veliký, Tomáš Akvinský)
  • nastupuje vliv Aristotela (A. byl autorem encyklopedických děl, řeší stejné problémy)
  • vytvářejí se tzv. summy – encyklopedie shrnující vzdělanost v daném oboru
  • období konfrontace: křesťanství x islám x judaismusALBERT VELIKÝ

  • překládal Aristotela do latiny (znalec jeho spisů)
  • připravil svému žákovi Tomáši Akvinskému Aristotelovo dílo i s poznámkami
  • zůstal ve stínu svého žáka – T. Akvinského

TOMÁŠ AKVINSKÝ (1225 – 1274)

 

  • „svatý Tomáš“
  • přezdívaný „mlčící vůl“ – obézní, nekomunikativní
  • měl hodně vysoký intelekt
  • roku 1323 byl prohlášen za svatého
  • členem dominikánského řádu
  • učil teologii v Paříži
  • na jeho učení navázal tzv. tomismus
  • ve 20. století se objevuje skupina filosofů – novotomisté (novotomismus r 1879 vyhlášen papežskou encyklikou za oficiální filosofii katolické církve)
  • dílo:
  • jeho díla jsou velmi propracovaná, pečlivá, podrobná, jeho závěry mají obecnou platnost
  • velmi rozsáhlé, přehledné, hutný text, přináší nové pojmy,
  • jeho rozsáhlé dílo zahrnuje jak komentáře k Aristotelovi, tak spisy teologické
  • nejvýznamnější díla:
  • Summa teologická – systematický výklad křesťanství
  • Summa proti pohanům – argumenty pro disputaci proti jiným než křesťanským náboženstvím

 

 

  • vztah teologie vs. filosofie
  • hlavní přínos spočívá v chápání víry a rozumu jako dvou způsobů poznání
  • odmítá myšlenku Abelárda o dvojí pravdě
  • obě pravdy – teologická i filosofická mají svůj původ u boha -> rozum každého z nás je člověku dán od boha, proto rozum a víru nemohu oddělit, není mezi nimi rozpor – mají stejný původ, proto nestojí v protikladu
  • víra není protirozumová, jen rozum přesahuje (není mu přímo nadřazena – víra má díky božskému světlu jistotu pravdy, zatímco poznatky získané rozumem mohou být mylné)

 

 

  • důkazy boží existence: odmítá ontologický postoj
  • když chci dokázat boha, musím začít věcmi, které mě obklopují
  • opírá se o Augustina a o Aristotelův způsob myšlení
  • 5 důkazů boha (nepřímé, rozumové důkazy):
  • důkaz z pohybu
  • všechno v neustálém pohybu → někdo to musel rozpohybovat → Bůh
  • důkaz z příčin
  • vše má nějakou příčinu, nějaká první příčina – Bůh
  • důkaz z nahodilosti
  • náhody → někdo je musel určit – Bůh
  • důkaz stupňovitosti
  • podobně jako Aristoteles – pouze vrcholem ne člověk, ale Bůh
  • teleologický důkaz
  • látka a forma, čtyři příčiny, nejdůležitější účel – vše se snaží připodobit bohu

 

Akvinského metafyzika

 

  • svět se skládá ze 2 principů: látka  (esence – to co činí věc věcí) a existence (to, co přivádí látku k životu)
  • akt bytí = stvoření něčeho -> o existenci můžeme hovořit až když se spojí látka a existence
  • jednota esence a existence je bůh
  • svět je tím víc dokonalý, čím více je v něm duchovní existence
  • přijímá od Aristotela učení o třech typech duše – (myslící u člověka, smyslově vnímající u zvířat a vyživující u rostlin)

 

Gnozeologie

 

  • Akvinský je empirik (empirie = zkušenost) – všechen materiál, informace, které zpracováváme mají původ ve smyslech, rozumem je pak jen zobecňujeme
  • Poznání podle něj pochází od boha, ale dokonalé poznání boha je možné jen prostřednictvím víry
  • víra nás přesahuje, přesahuje i 4 základní ctnosti – moudrost, statečnost, uměřenost, spravedlnost – Akvinský k nim přidává ještě víru, naději a lásku

 

Politické názory

 

  • přijímá Aristotelovu myšlenku, že člověk je zoón politikon (i pohled na důležitost rodiny, obce a státu)
  • podle něj je možné, aby existoval dokonalý stát (mravní)
  • ideálním typem vlády je podle něj monarchie x nejhorším způsobem vlády je pak tyranie
  • světská moc však musí být podřízena moci církevní

 

Pozdní scholastika (14. – 15. stol.)

 

  • doba úpadku – nabourání klasických středověkých hodnot
  • charakteristické je toto období názorovou rozrůzněností

 

ROGER BACON

 

  • byl to na svou dobu poměrně moderní muž, vzdělaný v přírodních vědách
  • především je to kritik Akvinského a jeho díla, napadá tomismus – (podle něj to bylo jen ustrnutí)
  • františkán (x Akvinský byl dominikán)
  • Akvinského kritizuje ve 3 věcech (3 úhly pohledu):
  • Akvinský se odkazuje na významné myslitele antiky (především na Aristotela), ale neuměl jejich jazyk, stejně jako neznal jazyk myslitelů z východu – Averroes (Arab, Ibu Rušd), Avicenna (Ibu Síná)
  • Akvinský podcenil úlohu matematiky, klade příliš velký důraz na přírodní vědy
  • podle Bacona se A. příliš odvolává na autority, ale nic nového nepřináší
  • Akvinský nám prý říká: buďte pasivní, zobecňujte
  • Bacon: „rozhodně nebuďte pasivní, pokud chci něco poznat, musím do toho osobně vstoupit → experimentální metoda
  • významnou roli pro něj hrála alchymie, astronomie – církev mu však zakázala zapisovat si experimenty

 

DUNS SCOTUS

 

  • pokusil se o syntézu Akvinského (dominikán) a františkánského pohledu
  • říká, že filosofie a teologie jsou v souladu
  • doporučoval cestu intuitivního myšlení
  • připravil oddělení teologie a filosofie

 

WILLIEM OCCAM

 

  • vrací se k řešení sporu o univerzálie
  • říká, že mezi teologií a filosofií musí být zrušeno pouto
  • pokud něco platí pro tento svět, tak to nemusí platit pro posmrtný život

 

FILOZOFIE V OBDOBÍ RENESANCE

 

  • renesance – znovuobrození
  • nový myšlenkový směr humanismus
  • v centru stojí člověk, důraz na pozemský život
  • individualismus, antropocentrismus
  • hlavní zdroj inspirace antika
  • oslabení pozic církve
  • sekularizace – zesvětštění
  • významné změny v hospodářském životě, důležité objevitelské cesty
  • nové poznatky o vesmíru a přírodě (naturalismus)
  • metafyzické otázky – Koperník, Kepler, Galileo Galilei
  • noví vynálezy – střelný prach, nůžky, kompas, měřicí přístroje
  • umělci – výtvarné (Leonardo Da Vinci, Michlangelo Buonaroti), literatura (F. Petrarca, G. Boccaccio, Dante Alighieri, W. Shakespeare)
  • filozofie – 2 proudy
  • filozofický návrat k antice
  • v rámci středověku šlo o antiku upravenou pro potřeby středověkého myšlení
  • hlavními osobnostmi Platon a Aristoteles
  • humanisté Petrarca, Erasmus Rotterdamský
  • nová filozofie vycházející z aktuálních poznatků
  • a) zabývající se společenskými, politickými a právními myšlenkami
  • b) otázkami výkladu světa, přírody a poznávání

 

ad a) SPOLEČENSKÉ, POLITICKÉ A PRÁVNÍ MYŠLENKY

 

  • filozofové začínají uvažovat o člověku jako o strůjci svého osudu
  • hledají se mechanismy, jimiž se dějiny řídí, projektují se představy o ideální společnosti
  • středem kulturního života města
  • změna názorů na vedení státu

 

NICCOLO MACHIAVELLI (1469 – 1527)

 

  • italský politik
  • Itálie v té době nesjednocena
  • své politické názory shrnuje v díle Vladař
  • velmi populární dílo, nejdůležitější
  • metodická příručka, jak vládnout
  • hlavní zásady – jediné důležité – uskutečnit svůj cíl za každou cenu
  • „účel světí prostředky“ – špionáž, vražda, podvody, úplatky …
  • „z hrobu se nikdo nemstí“
  • člověk je nedokonalí, všichni lidí jsou špatní, většina z nich i hloupá (stačí jim zdání dobra)
  • připouští i právní řešení problémů a sporů, ale je velmi zdlouhavé, proto ho nepoužívá
  • násilí – mnohem efektivnější a rychlejší
  • mezinárodní politika – neexistuje spravedlnost, důležitá je moc, boj a budování silného státu
  • vladař by neměl sledovat své osobní cíle, ale zájem státu a národa, kterému vládne (v jeho době především sjednocení Itálie)
  • srhnutí
  • pragmatismus
  • učení posuzující lidské jednání podle jeho pragmatického prospěchu
  • „machiavelismus“ – politika prováděna bez ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle
  • pragmatik – člověk, který chce ze všeho vytěžit co nejvíc pro sebe
  • podle Machiavelliho je politika oblastí, ve které panují specifická pravidla

 

HUGO GROTIUS

 

  • holandský právník a teolog
  • dílo – Tři knihy o právu válečném a mírovém
  • úplně opačné názory než Machiavelli
  • jakožto teologovi je mu Machiavelliho střízlivý, cynický a chladný přístup vzdálený
  • společnost vzniká na základě přirozeného puzení ke společenství, které se projevuje ochotou přizpůsobovat se většině → skládá se z korporací (cechy, obce, okrsky)
  • korporací všech korporací je stát
  • právo se odvozuje z boží vůle, stojí tedy nad právem
  • mimo to pak ještě existuje přirozené právo (na život, svobodu …) – je velmi důležité, zavazuje státy ve všech chvílích (mír i válka)
  • vládce musí dovést stát k mírovému stavu → pomocí smluv
  • považován za zakladatele mezinárodního práva – systém mezinárodních smluv, právo odvozeno z boží vůle, stojí nad státem

 

ad b) FILOZOFIE ZABÝVAJÍCÍ SE PŘÍRODOU

MIKULÁŠ KUSÁNSKÝ

 

  • německý filozof, kardinál, biskup
  • vystudoval práva, teologii, diplomacii (po svém prvním prohraném procesu vzdal kariéru právníka → teologie)
  • představitel novoplatonismu, kritik scholastiky, zastánce mysticismu
  • hlásal myšlenku ekumenismu – snaží se o sbližování církví – znal Bibli i Korán – snažil se najít společné body
  • dílo O učené nevědomosti
  • kritizuje Akvinského (psal tak složitě, že tomu nikdo nerozumí)
  • „vědět znamená poznávat nevědomost“
  • „všichni hledají smysl lidské existence“ (přiblížil filozofii lidem)
  • první, co musíme udělat je, že se necháme poučit, musíme udržovat, přemýšlet → „čím více jsem vzdělán, tím více si uvědomuju, že toho o světě víc nevím, než vím“
  • poznávejte proto, abyste pochopili nicotnost člověka ve světě
  • člověk, který je poučen (vzdělán), dojde k 3 základním poznatkům
  • bůh je absolutní nekonečnost (dotýká se všeho, všechno a všechny přesahuje)
  • bůh je absolutní jednotou (nemohu říct, vytáhnout jen 1 konkrétní vlastnost boha, on je obsahuje všechny)
  • bůh je sjednocením všech předpokladů (absolutní harmonie)
  • na základě těchto 3 základních bodů došel k názoru, že boha nemůžeme dokázat (jeho existenci)
  • negativní teologie – vím, že mě bůh zcela přesahuje → proto jediné, co mohu vědět je to, že ho nemůžu poznat

 

ERASMUS ROTTERDAMSKÝ

 

  • nizozemský spisovatel, filozof, učenec
  • Chvála bláznovství
  • Kritika scholastiky – propojena filozofie a mravnost
  • etika v centru jeho zájmu
  • zabývá se tím, jak vypadá církev → křesťanství se odklonilo od svých původních hodnot, církev se zkazila, pošpinila a nezajímá se o původní hodnoty křesťanství, „káže vodu, pije víno“
  • etika by se měla vrátit tam, jaká byla v antice, propojit s etikou apoštolské doby (láska, bratrství, křesťanství)
  • návrat k hodnotám, přírodě
  • zastáncem panteismu (bůh ve všem i v přírodě)

 

  1. Bruno
  • V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný.
  • V jednom z Brunových dialogů je obsažena myšlenka, jež později proslavila Francise Bacona: [vědění je moc].
  1. Galilei
  • „otec moderní astronomie“, „otec moderní fyziky“ a dokonce „otec vědy“. Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona
  • “A přece se točí!”
  • vylepšení dalekohledu
    naprosto odděluje náboženství od vědy (víru od rozumu)
    deista
    snažil se člověka vzájemně propojovat s přírodou
  • Vyslovil, že příroda je největší knihou, která je stále před našimi očima otevřená. Nepochopí ji ti, co se nenaučí její řeč. Je napsaná jazykem matematickým a jejími písmeny jsou geometrické obrazce.
  1. Koperník

Polský astronom Mikuláš Koperník přišel s myšlenkou, že středem vesmíru je Slunce, které je v klidu. Země a ostatní planety se pohybují okolo něj a kromě toho se Země ještě otáčí kolem své osy. Tak vyvrátil dosavadní středověký názor na svě a nahradil jej heliocentrickým.

I když Koperník byl ještě přesvědčen, že celý vesmír je konečný a je ohraničený nehybnou sférou stálic, což poukazovalo na existenci božské bytosti, byla tím zcela vyvrácena astronomická představa středověku a začal nezadržitelný proces osvobození přírodních věd od teologie. Současně to přispělo k rozvoji dalších filozofických teorií.

SOCIÁLNÍ UTOPIE

THOMASO CAMPANELLA

 

  • Sluneční stát – ideální obraz teokratického státu se společným vlastnictvím a direktivním řízením jednotlivce, společnost, které vládnou moudří kněží

 

 

THOMAS MORE

 

  • Angličan
  • Utopia (O nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii) – první kritika kapitalismu
  • obě díla (Utopia i Sluneční stát) zobrazují ideální společnost – komunistická ideologie, zastánci socialistických myšlenek
  • žádá konec vykořisťování nižších tříd
  • nikdo nemusí nic vlastnit
  • všichni společně pracují, nemají žádné platy
  • čerpají ze společného jmění
  • osobní vlastnictví není nutné
  • volný přístup všech ke vzdělání
  • o děti se starají všichni společně
  • → pro nás radikální komunismus, utopické

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *