Vladislav Vančura – Rozmarné léto

Rok vydání: 1929

Literární druh: epika

Literární forma: poezie

Literární žánr: humoristická novela

Téma:  konfrontace všedního života ospalých Krokových Varů s neočekávaným estetickým prožitkem (kouzelník Arnoštek a krásná Anna)

Motiv:  milostná poblouznění tří stárnoucích přátel

Časoprostor: Děj se odehrává v malém městečku Krokovy Vary během několika dnů, kdy poklidnou atmosféru městečka zčeří návštěva atraktivní Anny a kouzelníka Arnoštka

Důležité je počasí („Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný“)

Literární směr:

  • Česká meziválečná literatura
    • Je to období různorodosti literatury, spisovatelé často experimentovali, vznikaly nové literární proudy.
    • Rozmarné léto je svou kompozicí a stylem částečně experimentálním dílem, je poměrně ojedinělé.
    • Dále se svým dílem řadí Vančura do tzv. Imaginativního proudu, který využívá archaismy a knižní výrazy, které skládá do složitých vět. Důležitou roli v dílech tohoto proudu hraje vypravěč, který komunikuje se čtenáři.
    • Rozmarné léto je napsané ve stylu poetismu.
      • Poetismus je pouze český směr 20.let 20. stol., za jeho zakladatele v literatuře je považován Vítězslav Nezval (Edison, Pantomima).
      • Tento směr vychází z představ a obraznosti, hodně využívá volné asociace. Mezi další autory píšící poetistická díla patří např. Jaroslav Seifert (např. dílem Na vlnách TSF) nebo Konstantin Biebl dílem S lodí, jež dováží čaji kávu.

 

Obsah: Je chladné léto a v lázeňském městečku Krokovy Vary se skoro nic neděje. Do Důrovy plovárny tedy mnoho lidí nechodí. Kanovník Roch je pohoršen proto, že si Antonín Důra sundal kalhoty, když lezl do vody. Manželé Důrovi se vzájemně pomlouvají. Do města přijíždí potulný kouzelník Arnoštek a jeho pomocnice Anna. Uspořádají několik představení pro lidi. Město je vzhůru nohama. Antonín Důra, kanovník Roch i major Hugo jsou okouzleni krásou Anny. Kateřině Důrové se zase líbí Arnoštek a nosí mu jídlo. Antonín Důra podvede svoji ženu s Annou, ale když vchází Anna do domu, poleje ji i sebe vodou a zalže manželce, že Annu zachraňoval. Kateřina mu nevěří, ale přesto se o Annu stará. Potom od něj odejde za Arnoštkem. Kateřina pobývá tedy společně s Arnoštkem a Annou. Kanovník Roch jde v noci k maringotce a Anna ho pozve dovnitř, právě vaří ryby. Opilí výtržníci se právě vrací z hospody a vtrhnou do maringotky. Zraní kanovníka Rocha – natrhnou mu ucho. Antonín mu ho potom sešije. Major Hugo se také snaží o Annu, chce, aby s ním zůstala, ale Arnoštek ho zbije. Při posledním představení Arnoštek spadne z lana, které chce přejít. Tuto nehodu zavinil jeden opilý divák. Kateřina se pohádá s Arnoštkem a odchází zpět k Antonínovi. Rozhodla se, že mu odpustí. Avšak Antonín neodpustí jí a není rád, že se k němu vrátila.

Postavy:

  • mistr Antonín Důra – starší muž, majitel venkovní plovárny v lázeňském městečku, záletník, stará se o své tělo, lidské tělo je pro něj nejdůležitější, svoji ženu už ani nemá rád
  • Kateřina Důrová – nepřitažlivá žena, manželka Antonína, není šťastná v manželství
  • Kanovník Roch – největší mravokárce, ale sám je okouzlen dívkou
  • major Hugo – přítel Antonína
  • Arnoštek – potulný kouzelník, cestuje po světě, polykač ohně, akrobat apod.
  • Anna – mladá krásná dívka, nejspíše partnerka Arnoštka, pomáhá Arnoštkovi při vystoupeních – vybírá peníze

Kompozice: Děj je vyprávěn er- formou, chronologicky. Kniha sice není členěna do kapitol, ale jednotlivé úseky mají vlastní nadpisy. V původním vydání je kniha doplněna vlastnoručními kresbami Josefa Čapka.

Jazyková složka: Jazyk je složitý, archaický, plný přechodníkových vazeb a dlouhých souvětí. Chybí zde uvozovky, někdy i dvojtečky, čárky, otazníky u přímé řeči nebo naopak interpunkční znaménka přebývají.

Příklady archaických výrazů: řkouc, sňala, hoře, protimluva, vizte, učinila, pravil.

 

Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:

Vladislav Vančura (1891, Slezsko – 1942, Praha)

  • * Háj u Opavy, vyrostl v Praze
  • – český spisovatel, dramatik, filmový režisér
  • – původním povoláním lékař
  • – dětství prožil na venkově → láska k přírodě a koním
  • – studia práv, poté medicíny
  • – členem a prvním předsedou literárního hnutí Devětsil
    • Devětsil byl český levicový umělecký svaz, který působil v letech 1920-1930
    • 5. října 1920 v Praze vznikl Umělecký svaz Devětsil, založený skupinou socialisticky orientovaných výtvarníků a literátů, kteří se poznali v pražském školním prostředí. Prvními členy byli Artuš Černík, Josef Frič, Josef Havlíček, Adolf Hoffmeister, Karel Prox, Jaroslav Seifert, Ivan Suk, Ladislav Süss, Vladimír Štulc, Karel Teige, Vladislav Vančura, Karel Vaněk, Karel Veselík a Alois Wachsman
    • V roce 1925 se přejmenoval na Svaz moderní kultury Devětsil. Součástí spolku s vlastní uměleckou správou se v říjnu 1925 stalo Osvobozené divadlo.
    • Postupem času odcházeli z Devětsilu mnozí členové, architekti, filmoví a divadelní umělci, hudebníci a nakonec i zakládající umělci.
    • V roce 1929, poté co Jaroslav Seifert a Vančura spolupodepsal s dalšími spisovateli Manifest sedmi(Manifest sedmi byl protest sedmi umělců proti nové linii Komunistické strany Československa po jejím V. sjezdu), sepsali Teige, Nezval a Halas spolu s několika dalšími autory protimanifest a Seifert byl na návrh Julia Fučíka z Devětsilu vyloučen.
  • Osvobozené divadlo:
    • Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu v závěru roku 1925 a oficiálně vystupující od února roku 1926
    • Jeho počátečním cílem byla kritika společnosti, divadlo bylo silně levicově orientováno
    • V tomto divadle byla uváděna díla G. Apollinaira(Pásmo je poetický literární útvar, zpravidla se jedná o rozsáhlejší báseň, v níž se jedna představa volně váže k druhé technikou volné asociace. Vznik tohoto útvaru úzce souvisí s poetikou surrealismu, vlastním zakladatelem žánru je Guillaume Apollinaire), A. Jarryho, J. Cocteaua, André Bretona, F. T. Marinettiho a V. Nezvala. Dále se prosadilo moderní pojetí scény tj. velký důraz na světla, na scéně tančily skupiny dívek, cílem bylo „vtáhnout“ diváka do děje, čímž se dostával do kontaktu s hercem.
  • – r. 1929 odešel z komunistické strany
  • – za okupace vedoucí spisovatelské sekce Výbor inteligence → ilegální odbojová organizace
  • – v květnu 1942 zatčen a poté zastřelen v Kobylisích
  • – v roce 1946 jmenován in memoriam národním umělcem

 

Poetismus:

Vítězslav Nezval (1900–1958)

– byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu

– roku 1922 vstoupil do Devětsilu, spolu s Karlem Teigem, zde se podílel na založení poetismu

– po 2. světové války byl velmi aktivní v KSČ a jeho tvorba té doby není příliš kvalitní

Pantomima – jeho první poetická sbírka, jedna ze základních knih poetismu

Podivuhodný kouzelník – báseň, klíčové dílo českého poetismu, tajuplný kouzelník

Akrobat, Edison

Manon Lescaut – drama, přeložil a veršoval, považováno za lepší než originál

Jaroslav Seifert (1901–1986)

– k poetismu řadíme sbírky:

Na vlnách TSF – motivy bezdrátového telegrafu, moderní civilizace

(TSF = telegraphie sans fil = bezdrátová telegrafie)

Slavík zpívá špatně, Poštovní holub

Konstantin Biebl (1898–1951)

– proletářská lit. → poetismus → surrealismus

– na konci 1. sv. války zajat na balkánské frontě, měl být popraven – útěk

– trpěl depresemi, spáchal sebevraždu

– obohatil českou poezii o motivy exotiky:

Zloděj z Bagdadu, S lodí, jež dováží čaj a kávu – sbírky náležící k poetismu

Nový Ikaros – čtyřdílná báseň, míšení dojmů – subjektivní, zážitky z války, současný svět

Imaginativní próza:

– zástupci jsou Karel Schulz a Karel Konrád, ale pouze částí své tvorby

– jediným ryzím představitelem tohoto proudu je právě Vladislav Vančura

 

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://getmyfile.org/file/A6h84M

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *