Ústava

Ústava

ÚSTAVA

• právní akt nejvyšší právní síly, který upravuje principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
• všechny ostatní právní normy z ní mají vycházet a být s ní v souladu
• je přijímána zákonodárným sborem nebo referendem

Historie

• 1848-1918 v rámci habsburské monarchie – ústavy absolutistického Rakouska byly tzv. oktrojované (vyhlášené rozhodnutím císaře bez souhlasu říšského sněmu)
  • tzv. prosincová ústava z r. 1867 platila pouze v Rakousku
  • doplněna tzv. dubnovou ústavou, která platila až do r. 1918
• 1918 – 1992 v rámci Československa
  • tzv. prozatímní ústava byla schválena okamžitě po vzniku ČSR v r. 1918 po francouzském vzoru
  • ústavy socialistického Československa měli spíše formální charakter, neboť umožnily obcházení lidských práv a KSČ kontrolovala státní orgány
• současná platná od 1. 1. 1993, schválena 16. 12. 1992

Dělení ústavy

Podle formy

• psaná – dokument, který má speciální uzákonění (většina státu, např. USA, ČR)
• nepsaná – vyvinuly se na základě zvyku (např. Velká Británie)

Podle způsobu změny

• flexibilní (pružná) – k její změně stačí běžný způsob hlasování
• rigidní (tuhá) – k její změně je zapotřebí souhlas vyššího počtu hlasujících než pro přijetí jiného zákona

Podle původu

• původní
• přenesená – její platnost přenesena na nové území (např. německá ústava po roce 1990 na území bývalé NDR)

Podle způsobu přijetí

• oktrojovaná – jakákoliv ústava vydaná z rozhodnutí panovníka bez souhlasu zastupitelského orgánu (např. Pillersdorfova ústava – dubnová oktrojovaná ústava, 1848)
• revoluční – vyhlášená revolučně (např. Prozatímní ústava z roku 1918)
• dohodnutá – je výsledkem dohody či kompromisu převážné části společnosti

Ústava ČR

• současná ústava byla schválena Českou národní radou 16. 12. 1992, účinnosti nabyla 1. 1. 1993
• skládá se z 8 hlav, 113 článků
• Preambule
  • úvodní část
  • vyjadřuje hodnoty a tradice, ke kterým se stát hlásí
• Hlava I.
  • podstata a zásady našeho demokratického státu a politického systému
  • vymezuje státní moc, poměr občana k této moci a lidská práva
  • hovoří o státních hranicích, státních symbolech (velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna) a hlavním městě
• Hlava II. – IV.
  • upravující pravomoci nejdůležitějších státních orgánů podle principu dělby moci

Hlava II. moc zákonodárná (Parlament)

• Parlament ČR je tvořen Poslaneckou Sněmovnou a Senátem
• schvaluje zákony, volí prezidenta, dává důvěru a nedůvěru vládě
• nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu

Poslanecká sněmovna

• 200 poslanců (voleni na 4-leté období)
• aktivní volební právo – 18 let
• pasivní (může být volen do PS) – 21 let
• volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení
• základní funkce – schvalování zákonů (běžný zákon – stačí nadpoloviční souhlas přítomných poslanců), ústavní (3/5 většina všech poslanců)
• čl. 27: Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. → imunita
• může být rozpuštěna prezidentem – např. nevyslovila-li důvěru nově jmenované vládě
• každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti

Senát

• 81 senátorů – voleni na 6 let, každé 2 roky se volí 1/3 senátorů
• 81 volebních obvodů – každý obvod má 1senátora
• většinová volba – kandidát, který má více než 50 % hlasů
• pasivní právo – od 40 let
• běžný zákon – většina přítomných senátorů, ústavní – 3/5 většina všech senátorů
• má imunitu

zákonodárná iniciativa

• možnost podávat návrhy zákonů – podávají se Poslanecké sněmovně
• poslanec, skupina poslanců, senát, vláda, zastupitelství vyššího samosprávního celku

Hlava III. moc výkonná

Prezident republiky

• na 5 let, max. 2x za sebou, musí být starší 40 let
• jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
• svolává zasedání Poslanecké sněmovny, a rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
• pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
• jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
• jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
• má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
• podepisuje zákony se spolupodpisem předsedy vlády
• jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
• jmenuje členy Bankovní rady České národní banky,
• sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy
• vyhlašuje volby
• je vrchním velitelem ozbrojených sil

Vláda

• je vrcholným orgánem výkonné moci
• skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů
• je odpovědna Poslanecké sněmovně – ta jí vyslovuje důvěru (do 30 dnů)
• předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů
• k přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů

předseda vlády

• organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony

Státní zastupitelství

• čl. 86: státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon

Hlava IV. moc soudní

• soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat)
• soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu

Ústavní soud (Brno)

• 15 soudců (jmenováni na 10 let)
• soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu
• rozhoduje o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem
• o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem (před její ratifikací) – do jeho rozhodnutí nemůže být smlouva ratifikována
• řeší individuální stížnosti – posuzování ústavnosti a zákonnosti
• rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby
• celkem 15 ústavních soudců
• v čele nejvyšší soudce – prezident Ústavního soudu

Soudy

• jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy
• soudci jmenováni prezidentem ČR bez časového omezení
• všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva
• ústavní, nejvyšší, vrchní, krajské, okresní
• systém soudům v ČR – čtyřstupňový systém soudnictví
  • 4. stupeň – Nejvyšší soud ČR (Brno), Nejvyšší správní soud ČR (Brno)
  • 3. stupeň – Vrchnou soudy (Praha, Brno)
  • 2. stupeň – Krajské soudy (8), Městský soud v Praze
  • 1. stupeň – Okresní soudy

Hlava V.

Nejvyšší kontrolní úřad

• státní rozpočet, hospodaření se státním majetkem
• nezávislý orgán
• Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident republiky
• schéma: prezident (na 9 let), viceprezident, 15 členů

Hlava VI.

Česká národní banka

• nezávislá ústředí banka státu, pečuje o stabilitu měny
• určuje měnovou jednotku, vydává bankovky a mince
• řídí peněžní oběh, dohled na bankovní činnosti ČR
• prezident ČR jmenuje guvernéra, 2 viceguvernéry a 4 členy bankovní rady (na 6 let)

Hlava VII.

• vymezuje územní samosprávu a členění státu
• základem obce, vyšší celky pak kraje

Hlava VIII.

• přechodná a závěrečná ustanovení (v souvislosti dělení Československa)

DĚLBA STÁTNÍ MOCI

• dle článku 2 odstavce 1 Ústavy ČR – vychází státní moc z lidu
• Zákonodárná moc (legislativa) viz výše
• Výkonná moc (exekutiva) viz výše
• Soudní moc (jurisdikce) viz výše

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

• přijata v 16.12.1992 (ale zařazena až v r. 1993)
• skládá se z preambule a 6 hlav
• obsah Listiny vychází z principů právního státu – ze svrchovanosti práva a zásady možnosti zásahů státní moci do svobod jednotlivce jen na základě a v mezích zákona
• pro všechna základní práva a svobody platí, že jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a že jsou pod ochranou soudní moci
• Preambule
  • představuje hodnotová východiska, na nichž stojí Česká republika
  • zásadu respektu k přirozeným právům člověka, respektu k právům občana, uznání svrchovanosti zákona a návaznost na tradice humanismu, demokracie a samosprávy
• Hlava I. (obecná ustanovení)
  • čl. 1 Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech
  • základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné
  • každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá
  • základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení

Hlava II.

Základní lidské svobody

• právo na život, na lidskou důstojnost, na soukromí, na listovní tajemství
• právo na svobodné myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda pobytu a pohybu

Politická práva

• právo na svobodu projevu a informace, petiční právo, právo, shromažďování
• právo volit a být volen, právo zdržovat se v politických stranách

Hlava III. (práva národnostních a etnických menšin)

• stát se zavazuje chránit před diskriminací
• právo na rozvoj své kultury a na výuku v rodném jazyce

Hlava IV. (práva hospodářské, sociální a kulturní)

• každý má nárok na jistou životní úroveň, právo na podporu v nezaměstnanosti, právo na důchodové zabezpečení, právo na ochranu mateřství
• právo na práci, právo na svobodnou volbu povolání, právo na stávku, právo na bezplatné vzdělání

Hlava V. (právo na soudní a jinou právní ochranu)

• soudy rozhodují jako nezávislé orgány
• presumpce neviny, právo na veřejný soudní proces