Náboženství / religionistika

NÁBOŽENSTVÍ

  • podle článku 18 Všeobecné deklarace práv z roku 1948 „ každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Toto právo v sobě zahrnuje volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať už veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováním obřadů
  • označuje projevy lidského vztahu k vyšší, nadlidské moci
  • na jedné straně člověk, na druhé něco, co je posvátné a člověku nadřazené
  • v různých podobách je náboženství součástí kultury od počátků existence lidstva a provází jej v celých dějinách
  • většinou je náboženství pro lidi cestou, jak pochopit vesmír, svou existenci, jak se vyrovnat se smrtelností
  • ve většině kultur je náb. hluboce zakořeněno – u nás například i v podobě tradic a svátků roku nebo i v křesťanském pojetí vztahu k životu a smrti, pojetím lidské důstojnosti apod. (otázky eutanazie, antikoncepce, trestu smrti …)

 

Přístupy k náboženství

  • vztah důvěry, lásky, poslušnosti, odpovědnosti apod., vztah k objektu nebo subjektu
  • postoj, jde o vnitřní nasměrování
  • druh poznání (cílem zvládnutí)
  • zkušenost z účasti (součást vyššího celku)

 

Vznik

  1. evoluční hypotéza
    • vznik v dětinské fázi → naivní pokus o vysvětlení světa
    • vyvíjí se
  2. degenerativní hypotéza
    • na počátku pravé, dokonalé
    • později začalo upadat
  3. další hypotéza
    • hledá se v lidské duši ne časové rovině

 

Základní podoby

  1. panteismus
    • ztotožňuje boha s přírodou, bůh je ve všem
  2. polyteismus
    • uznává více bohů a bohyň pro různé pozemské záležitosti jako – plodnost, válku, lásku, počasí … (např. panteon starého Řecka a Říma)
    • např. Keltové, šintoismus, Aztékové Egypt – cca 200 bohů
  3. monoteismus
    • uznává jen jediného boha (např. křesťanství, islám, judaismus)
  4. deismus
    • podle něj bůh stvořil svět, ale do jeho chodu dál nezasahuje
    • racionální učení uplatňující se hlavně v 18. a 19. stol., velký význam v osvícenství ve Francii
    • svět byl stvořen bohem, ten mu dal zákony, ale pak už ho nebylo potřeba (jako hodinář)
    • je předstupněm k ateismu

 

Teismus x ateismus

  1. teismus
    • theka = bůh
    • náboženství založené na víře v jakéhokoli boha nebo množství bohů
  2. ateismus
    • neuznává a popírá existenci boha

 

 

Prvky ve struktuře

  1. magie
    • někdy protiklad náboženství
    • neviditelné síly, bytosti – čaroděj může disponovat
    • manipulace se světem
    • James Frazer
  2. mýtus
    • pokus o vysvětlení světa vyprávěním
    • napodobování, ztotožnění
  3. gnóze
    • obecné označení různých druhů mimoracionálních poznání
    • překonávání lidské existence a vlastní smrtelnosti
      1. meditace – rozjímání bez myšlení
      2. kontemplace – noření se do chrámu vlastního srdce
      3. mystika – splynutí s celkem světa
      4. extáze – povznesení se nad sebe
      5. osvícení – dosažení vyššího myšlení
  4. kult (obřad)
  5. ethos
    • určité společenství
    • např. askeze – zákazy a odpírání si

 

Nejstarší a nejhlubší vrstvení

  1. dynamismus
    • víra ve zvláštní síly ovlivňující svět
  2. animismus, démonismus
    • anima = duše
    • převtělování, dobro x zlo
  3. fetišismus, totemismus
    • uctívání předmětu
    • amulet, talisman
    • modla, idol
    • totem symbol sociální jednotky
  4. teismus
  5. panteismus
    • bůh ve všem
  6. hemoteismus
    • jeden hlavní bůh, ostatní pod ním

 

Typologie

  1. geografické – podle rozšíření po světě
  2. etnografické – podle příslušnosti ke kmenu, národu
  3. genetické – podle původu a vzniku
  4. sociologické – podle typu struktury společnosti
  5. systematické – podle přístupu badatele

 

BŮH

  • slovo pochází ze staroindického Bhaga – jména boha štědrosti, které v různých podobách zobecnělo ve většině slovanských jazyků
  • nejvyšší moc (nemusí to být jen jedna osoba)
  • má osobní moc (oslovuji ho jako člověka)

 

BOŽSTVO

  • chápu ho neosobně, neurčitě (neumím to lépe pojmenovat)

 

 

 

TEOLOGIE

  • z řeckého theos = bůh, logos = slovo
  • nauka o bohu
  • zabývá se jedním náboženstvím
  • usiluje o rozbor a výklad konkrétní náboženské doktríny
  • slouží jako nástroj sebereflexe určitého náboženství
  • může být považována za svébytnou (pokud kritické myšlení)

 

RELIGIONISTIKA

  • z lat. Religio = náboženství
  • zabývá se vědeckým zkoumáním náboženství, drží si od něho racionálně kritický odstup
  • na rozdíl od teologie, která vychází z předpokladu, že bůh skutečně existuje, religionistika usiluje o vědecké zkoumání, popis a srovnávání jednotlivých náboženství, aniž by rozhodovala o tom, zda je náboženství pravdivé
  • zabývá se vztahem člověka k bohu
  • první náznaky už ve starověkém Řecku / Římě

 

Typy religionistiky

  1. historická – studuje dějiny jednotlivých náboženství
  2. srovnávací – porovnává různé náboženské jevy

 

NÁBOŽENSTVÍ A SOUČASNOST

Religiozita

  • rozšíření a působení náboženství ve společnosti (sekty)
  • roste poptávka po duchovních a léčitelských službách
  • roste množství sekt a náboženství
  • více u žen, straších lidí (záleží na zemi)

 

Sekularizace

  • proces zesvětštění společnosti a života lidí (vědeckotechnický pokrok)

 

Mezinárodní vztahy

  1. exklusivismus
    • naše náboženství obsahuje úplnou boží pravdu
    • přináší spásu všem lidem
  2. inkluzivismus
    • uznává jedinečnost i jiných náboženství
  3. pluralismus
    • různá náboženství jsou různými stezkami ke stejnému bohu
    • uznání mnohosti, rovnocennosti, tolerance

 

Ekumenismus

  • hnutí za sbližování, spolupráci, případně i sjednocování zejména křesťanských církví

 

Druhý vatikánský koncil (1962 – 1965)

  • zdnešnění – aggiornamento
  • začátek nové etapy dialogu církve s moderním světem (spíše chaos, vnitřní rozklad)
  • nutnost proměny církevních paradigmat
  • od individuálního ke kolektivnímu prožívání víry

 

Dnes

  • nalézání shody mezi církví a pluralistickou společností na prahu globálních přeměn

SEKTY (nové náboženské směry)

  • náboženská hnutí, která vznikají v nové vlně zájmu o náboženské skutečnosti ve 2. polovině 20. století
  • často čerpají podněty z křesťanství nebo orientálních náboženství (vždy patologií něčeho náboženského)
  • zákon 308 z 1991 – každý může propagovat a vyznávat jakékoli náboženství, registrace na Ministerstvu kultury
  • po 1989 se u nás objevilo 80 až 100 nových náboženských skupin
  • neexistuje přesná hranice mezi sektou a církví
  • sekta (priory hodnotící) = totalitní náboženské společnosti
  • sektářské prvky dnes ve všech společnostech
  • SQ – sektářský kvocient (jak moc je daná společnost sekta)
  • předstíraná nezávislost na realitě
  • musíme se snažit vnímat příčiny ne projevy

 

Prvky sekt

  1. jedno světové ústředí, odkud vycházejí všechny instituce (např. Brooklyn u Jehovistů)
  2. hierarchie, vzájemné hlídání a udávání (často chodí ve dvou)
  3. instrukce do nejmenších detailů života (oblékání, jídlo, volný čas …)
  4. manipulace s lidmi, členy, návštěvníky

 

Důvody vstupu

  • touha po společnosti (psychologicko-sociální důvody)
  • únik z reality, pocit důležitosti a zvláštnosti

 

Druhy sekt podle původu

  1. původ v křesťanství (např. Moonisté, Děti boží)
  2. původ v islámu (např. Bhaá’í)
  3. původ v hinduismu a dalších východních náboženstvích (např. Osho, Haré Krišna)
  4. psychokulty (např. Scientologie)
  5. okultní magické pozadí (např. satanismus)

 

Mormoni (Církev Ježíše Krista)

  • Mormonský chrám s Missouri
  • zakladatel Joseph Smith
    • v 15 letech se mu zjevil anděl mormon – řekl mu, kde hledat zlaté desky s hieroglyfy
    • Smith je přeložit → Kniha Mormon (1830)
  • základnou stát Utah, Salt Lake City (v té době vlastní armáda …)
  • kdysi povolena polygamie
  • polní misie
    • do jiné země, ‚učit angličtinu‘
    • muži na 2 roky, ženy na 18 měsíců
    • cílem získat další členy (někdy i nezákonně – zapisují i mrtvé)
  • zasvěcovací obřady
    • rozdělení na muže a ženy
    • svléknou se, umyjí se, naolejují s, oblečou si speciální spodní prádlo
  • nejbohatší organizace v USA
  • nepijí alkohol, kávu, nekouří

 

Svědkové Jehovovi

  • u nás nejvíce, už před 1989 (zneužívání StB)
  • časopisy Strážná věž, Probuďte se! (distribuce polní službou – povinné 3 hodiny denně)
  • odmítají transfúzi krve
  • neslaví státní svátky, Vánoce ani Velikonoce

 

Děti Boží (Rodina, Rodina lásky)

  • zakladatel David Brandt Berg – ‚Moses David‘ (1968)
    • nejdříve křesťanský kazatel
    • první vidění už jeho matka
    • později pracoval v misijní kavárně – hippies zadarmo kávu
    • přišla 17letá Karen Zerby → zamiloval se
    • už v té době ale 5 dětí → vidění ‚stará církev v novou církev‘ (stará žena a nová žena)
  • ústředí v ilegalitě (naposledy Curych, Švýcarsko)
  • nyní v čele Bergova manželka Karen Zerby – ‚Maria‘
  • věroučné materiály – ‚Mo-letters‘ (často formou komiksu)
    • 4 druhy dopisů
      1. pro veřejnost
      2. pro učedníky
      3. pro královskou rodinu
      4. pro vedoucí
  • největší rozkvět během hippies v USA (10 tisíc členů)
  • v ČR 1 rodina (Týnec nad Sázavou)
  • FF (flirty fishing) – lákání nových členů přes ženy – prostituce
  • hlavní heslo ‚Milujte jedni druhé!‘ – skupinový sex
  • zneužívání dětí – od útlého věku nuceny k pohlavnímu styku
  • očekávali konec světa v 1993 – kosmická loď ve tvaru pyramidy a vesmírnými bojovníky
  • členové odevzdávají všechny příjmy
  • zákon lásky – všechno v pořádku, pokud to vychází ze srdce

 

Scientologové

  • náboženská poradenská skupina
  • nejznámější člen Tom Cruise
  • založena 1955
  • u nás Pražská misie Scientologické církve – Jiří Voráček
  • zakladatelem Lafayette Ronald Hubbard
  • kniha ‚Diametika, moderní věda o duševním zdraví‘ od Hubbarda (1950) – psychoanalýza na laické úrovni
  • několik 100 tisíc skutečných scientologů
  • Oxfordský text schopností – hodně problémů, nabídka pomoci ve formě různých kurzů (platí se)
  • základní kurz – andiliting
  • další a další kurzy, dokud člen nedospěje do stádia ‚clear‘

 

Moonisté (Církev sjednocení)

  • zakladatelem Moon Son-mjoug
    • 4 manželky, současná Hak-ča-han
    • v 15letech se mu zjevil šikmooký Ježíš, aby dokončil to, co on nestihla → třetí Adam
  • symbolem jin a jang – klade důraz na manželství, rodinu
  • ze Severní Koree, několikrát zatčen → mučedník
  • vlastní zbrojovku, válečnou flotilu, Washington Times, New York Tribute, 40% půdy v Guatemale
  • hlavním dílem Boží princip od Moona
  • opravdovým členem až po svatbě (páry vybírá Moon, kříží rasy)
  • oddává pouze Moon – pár musí vypít pohár s jeho krví a semenem → očištění
  • svatby i s mrtvými, 1996 najednou oddal 360 000 párů

 

Osho

  • Rajneesh Chandra Mohan Jain
    • potulný kazatel, založil Ašram
    • v 27letech osvícení
  • nejdříve v Bombaji, několik tisíc lidí
  • nejlépe se žádosti zbavím tím, že se přesytím
  • zbavení sexuální závislosti hlavím cílem

 

ISLÁM

  • monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Mohameda, náboženského a politického vůdce, působícího v 7. století
  • Islám je ze 3 monoteistických náboženství nejdokonalejší, původem se hlásí k Abrahámovi (byl před Mojžíšem i Ježíšem)
  • muslimové věří, že Bůh Mohamedovi zjevil KORÁN, který společně se Sunnou (Mohamedovy činy a slova) považují za základní prameny islámu
  • podle islámské tradice židé a křesťané zkreslili zjevení daná Bohem skrze proroky, a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací, nebo obojím

 

ISLÁM = podrobení se, odevzdání se Bohu

MUSLIM =  ten, kdo se podřizuje Bohu

KORÁN = svatá kniha islámu

 

Historie

  • Vznik: počátky 7. století překonáním kmenových náboženství na Arabském poloostrovu
  • Základní vyznání: není Boha, kromě Boha a Mohamed je jeho prorok
  • Bůh – Aláh
  • Šíření spojeno se jménem proroka Mohameda (historická postava žijící na přelomu 6/7.st n.l. v Mekce – zakladatel)
  • 609/610 – Mohamedovi se zjevil anděl, vyložil mu Korán
    • svatá kniha muslimů
    • skládá se ze 114 súrií (kapitol)
    • tento Korán zformoval a zvěstoval v Mekce (i Židé i Křesťané)
    • seskupení jeho přívrženců – UMMMÁ – politicko-náboženské seskupení, obec věřících spojených svazky náboženskými i politickými (např.Irán – ajatoláhové – v čele, vysoké duchovenstvo)
    • Šária – soubor právních předpisů, podle kterých je sestaven
    • Dnes – fundamentalisté se odvolávají na Korán (návrat k základním článkům víry)
    • podle muslimů obsahuje doslovné zjevení Mohamedovi
    • 114 SÚR koránu nepochází od Mohameda, ale údajně mu je diktoval sám archanděl Gabriel

Šest článků víry

  1. Víra v jediného Boha
  2. Víra v anděly (malaky) i džiny
  3. Víra ve všechny seslané Knihy (včetně starozákonních spisů)
  4. Víra v posly Boží (včetně biblických)
  5. Víra v soudný den
  6. Víra v osud, dobrý či špatný; všechno, co se děje, se děje s vůlí Alláha

 

5 základních článků víry

  1. Vyznání víry
  2. Almužna
    • bohatý musí dát chudším almužnu
  3. Modlitba
    • 5x denně, muzzein je svolává do mešity
    • rituální opakování motliteb, obrácen směrem k Mekce na koberečku v kleče
  4. Půst
    • v měsíci ramadánu (9. měsíc islámského kalendáře)
    • těhotné, děti, lidé na cestách nemusí půst držet, nutnost ho nahradit
    • učí lidi trpělivosti, sebeovládání, správnému hospodaření
  5. Pouť do Mekky
    • svaté město (1x za život)
    • + ummu zavazuje džihád – sv.válka, povinnost šířit islám všemi prostředky po celém světě (křesťanství – křížové výpravy)

Na druhé straně: islám byl vůči monoteistickým náboženstvím vždy poměrně tolerantní

 

Islám není jednotným hnutím, po smrti Mohameda: 2 větve:

Sunité (suna – soubor textů o Mohamedovi)

  • 90% muslimů, Korán je třeba vykládat s přihlédnutím k suně
  • volba nástupce je věcí celé náboženské obce, věcí ummy
  • Mohamed nebyl Bůh, ale člověk

Šíté (šíja – sekta, strana)

  • 10% muslimů, při výkladu Koránu není třeba přihlížet k něčemu jinému
  • Mohamed byl člověk, ale vyvolil si ho Bůh
  • nástupnictví by mělo být dědičné, z Mohamedova rodu

2 základní otázky:  1. Jak je třeba vykládat Korán?

  1. Kdo se může stát Mohamedovým nástupcem?

Dodnes řada krvavých konfliktů mezi nimi.

 

Mohamed ibn Abdulláh (570 – 632)

  • narodil se do zámožné rodiny, usazené v severoarabském městě Mekka
  • byl obchodníkem
  • když mu bylo 40 let, zjevil se mu archanděl Gabriel, který mu nařídil zapamatovat si a recitovat verše, později uspořádané do koránu
  • Gabriel mu měl sdělit, že si jej Bůh (Alláh) vybral jako posledního proroka pro lidstvo
  • později rozvinul své poslání proroka veřejným přednášením o striktním monoteismu a předvídáním soudného dne pro hříšníky a nevěřící modloslužebníky
  • Mohamed byl úspěšným náboženským i politickým vůdcem – sjednotil arabské kmeny do jednoho chalífátu a po jeho smrti se islám rozšířil do velkých oblastí při monumentální arabské vojenské expanzi  
  • od něj se vyznavači nazývají mohamedáni nebo muslimové
  • 622n.l. – utíká do vedlejší oázy Mediny – počátek muslimského letopočtu
  • 630n.l. – Mekka znovu dobyta
  • 633n.l. – Mohamed umírá

 

 

 

KŘESŤANSTVÍ

  • monoteistické náboženství
  • Vznik: 1. století n.l. (v Palestině jako židokřesťanství)
  • Vlivy: judaismus, mystické, řecké prvky
  • Název: od jména Kristus
  • je náboženství, které je soustředěno kolem života a učení Ježíše z Nazaretu
  • jeho působení a počátky křesťanství zachycuje NOVÝ ZÁKON, mladší část křesťanské Bible
  • příslušnost ke křesťanství není dána původem nebo narozením, nýbrž křtem a osobním přijetím určitého vyznání víry (nauky) a životní praxe

 

JEŽÍŠ = hebr. Jehóšua = „Bůh zachraňuje“ (řecká podoba jména je Iésús)

KRISTUS = slovo řeckého původu (christos), je doslovným překladem hebrejského MAŠÍACH, což znamená „Pomazaný“, „Mesiáš“, tedy Židy očekávaný vykupitel Izraele

 

Základní modlitba: OTČE NÁŠ

  • podle svých prvních dvou latinských slov také Pater noster
  • podle Lukášova evangelia sdělil tuto modlitbu svým učedníkům Ježíš Kristus, když se ho ptali, jak se mají modlit

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej(ž) nám dnes a odpusť nám naše viny, jako(ž) i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale chraň nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.“

 

Evangelijní zvěst o Ježíši Kristu

  • Narodil se v judském Betlémě židovskému páru Marii a Josefovi
  • Kázal a křtil na znamení odpuštění hříchů
  • Shromáždil kolem sebe 12 učedníků (apoštolů)
  • Zvěstoval radostnou zvěst božího království
  • V 30-ti letech uvězněn, mučen a římskými úřady za pomoci židovských vůdců odsouzen k smrti – ukřižován
  • Za 3 dny vstal z mrtvých, nakonec se vrátil k svému otci na nebesa – křesťané věří v živého Krista. Věří, že Kristus byl – synem člověka i Boha (počat z ducha svatého a panny). Kristus vzal na sebe lidské hříchy a smířil člověka s Bohem. Ti, kdo věří, jsou osvobozeni od hříchů a čeká je mrtvých vstání.

 

Zrození církve

  • Po nanebevzetí Ježíše se shromáždili jeho následovníci v Jeruzalémě, byl na ně seslán Duch svatý a zvěstoval Ježíše – mnoho lidí uvěřilo – vznik církve
  • Z Jeruzaléma se začala církev šířit dál – Malá Asie, Makedonie, Řecko, Řím (na rozšíření měl hlavně zásluhu misionář Pavel z Tarzu)
  • roku 44 n. l. – koncil v Jeruzalémě – Pavel prosadil, že Ježíšovo poselství je určeno i jiným národům a že je nezavazuje k dodržování židovské náboženské praxe
  • centrum křesťanství se také díky odvážné misijní činnosti Pavla z Tarsu přesunulo do Říma
  • 2 hlavní centra – Byzanc, Řím. Odtud se šíří dále směrem na S a Z (Egypt, severní Afrika,…) pomocí misionářů i násilnými formami — doba pronásledování křesťanů
  • roku 313 – Konstantin I. (císař) – Edikt milánský – zrovnoprávnění křesťanství, ukončení pronásledování
  • 4. století – stává se státním náboženstvím římské říše
  • rok 1054 – Schizma – rozdělení církve – katolická a pravoslavná
  • Katolická – Řím, papež
  • Pravoslavná – Konstantinopolis (Cařihrad), patriarcha (rozdíly v rituálech, neuznává papežskou neomylnost, zrušen celibát, různé pohledy na dogmata (očistec, …))

 

Od počátku je křesťanství systémem velice pružným, současně v něm probíhá řada sporů, střetávání různých proudů. 2 tendence – snahy o reformy církve – štěpení církve, snahy o vytvoření jednotné církve (ekumenismus – světová rada církví, v dnešní době zahrnuje přes 100 církví, tyto snahy jsou patrné už ve středověku, ale typické jsou především pro moderní dobu.)

 

 

 

 

Bible

Starý zákon (židovská bible)

Nový zákon

  • 4 evangelia (= doslova radostná zvěst) – Marek, Matouš, Lukáš, Jan
  • zprávy o Ježíšově životě a působení

 

Skutky apoštolů s vylíčením počátků křesťanské církve

  • Listy apoštola Pavla a dalších
  • Apokalypsa = Zjevení Janovo

 

společným jazykem křesťanů se stala řečtina a později latina

 

Reformační snahy

  • 1. vlna reformací: 11/12.st. – reformní hnutí v katolické církvi (křížové výpravy proti nevěřícím a kacířům, válka proti albigenským)
  • 15. století – uzavírá 1.vlnu reformací v husitské revoluci
  • 2. vlna reformací – 16.století – vlna protestantismu v Německu – podstatně otřásla křesť.náboženství – vedla k rozdělení protest.církve: luteránství, kalvinismus, anglikánská církev

 

Společné znaky těchto 2 reformních proudů

  1. Boj proti prodeji odpustků na základě tvrzení, že spásu si není možno koupit, je výrazem boží milosti. Učení o predestinaci – předurčení člověka ke spáse nebo k zatracení
  2. Člověk je osobně odpovědný Bohu za své chování a jednání na tomto světě, které jsou známkou jeho spásy nebo zatracení
  3. Největší autoritou není papež, ale Písmo
  4. Snaha o lacinou, jednoduchou a neokázalou církev

 

Protestantství

  • protestantské církve vyrostly z hnutí (2.vlna reformací), které vyvolal v Německu v letech 1515-16 mladý mnich a učenec Martin Luther
  • Razil názor, že spásy lze dosáhnout pouze vírou, ne dobrými skutky, jak hlásala církev
  • Odmítl se podřídit autoritě papeže (zákl.myšlenka Luteránství), tím reformace začala
  • 1530 – se představitelé tohoto proudu v Německu sjednotili ke společnému Augšpurskému vyznání (konfese) (dotvářelo se ještě v 80.letech)
  • V 16.st – hodně se rozšířilo v Německu a Skandinávii
  • 18./19.st. – vystěhovalectvím se dostalo do Kanady
  • 1781 – Josef I. – Toleranční patent – povoleno u nás

 

Evangelické / protestantské církve

  • vznikly během evropské reformace, kterou zahájil Martin Luther v roce 1517 – zveřejněním svých 95 tezí ve Wittenberku
  • Luther ve svém učení zásadně popřel božský původ papežství a obrátil se i proti autoritě koncilů
  • ve věcech víry považoval za jediný skutečný zdroj Písmo svaté
  • důraz na Písmo jako zdroj zjevené Pravdy vůči katolictví se vymezuje mj. popřením církevní tradice jakožto dalšího zdroje zjevení rovnocenného Písmu
  • Všechny dosavadní církevní zvyklosti, které nebylo možné vyvodit přímo z bible, označil za pověry
  • odmítl uznat kněze za prostředníky mezi lidmi a Bohem a církev se pro něj stala neviditelným svazkem těch, kdo jsou skutečně naplněni evangeliem
  • navíc popřel zvláštní nadpřirozenou milost Boží, a tím i moc udílených svátostí
  • neuznával katolickou ušní zpověď a podobně jako husité zavedl přijímání pod obojí pro všechny věřící
  • Luther usoudil, že o věčné spáse rozhoduje pouze víra (sola fides), založená na příslibu spasení ve slově Božím
  • víru a milost pak člověk přijímá výhradně z Písma svatého (sola scriptura)
  • význam individua – důraz kladen na osobní poslání každého křesťana, individuální zkušenost spásy, osobní přístup věřícího ke Kristu; tento přístup je prostředkován samostatným studiem Písma
  • naléhavý požadavek překladů bible do národních jazyků
  • odpadá zprostředkování kněžskou svátostnou institucí, církevními ustanoveními milosti a spásy, autorita dogmatu – každý věřící je knězem sám sobě
  • návrat k pramenům – k původní biblické zbožnosti, ke Kristovi, k nezkažené evangelické čistotě

 

Kalvinismus

  • vzniká jako oficiální církev o 4 desetiletí později než luteránství …Helvétská konfese
  • Zdůrazňuje úlohu predestinace
  • Odmítá nadřazenost státu nad církví
  • U nás známé pod názvem Hugenoti
  • Šíří se ve Francii, Švýcarsku, Belgii, části S Ameriky

 

Anglikánská církev

  • nejblíže k církvi katolické
  • 1534- Jindřich VIII. Formální odluka od Říma
  • Hlava: arcibiskup (v Cantenbury)
  • Církev je fakticky podřízena panovníkovi
  • Za vlády Alžběty – reformy
  • V době angl.revoluce – vydělení řady proudů (independenti,…)

 

Římskokatolická církev

  • asi 1 115 miliónů pokřtěných římských katolíků činí římskokatolickou církev největší křesťanskou církví (zahrnující polovinu všech křesťanů) a největší náboženskou organizací na světě
  • Udržuje nepřetržitou dějinnou kontinuitu s církví založenou Ježíšem Kristem, která je zaručena apoštolskou posloupností – biskupským a kněžským svěcením
  • sdílejí víru, že církev byla založena sesláním Ducha svatého o letnicích (skutky apoštolů)
  • uznává za nejvyšší autoritu papeže, římského biskupa
  • tvrdí, že jejich nepřerušená řada sahá až k apoštolu Petrovi

 

Pravoslavná církev

  • zachovává apoštolskou posloupnost
  • její učení bylo formulováno na církevních sněmech – koncilech – v průběhu 4. až 8. století
  • ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k VELKÉMU SCHIZMATU (1054), které dodnes nebylo překonáno
  • přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog
  • velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata (přijatá na západě po roce 1054) jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou brání sjednocení římské církve s pravoslavnou církví
  • k pravoslavné církvi se hlásí nejvíce křesťanů po církvi římskokatolické
  • k pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka, Ruska a dalších slovanských zemí
  • pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví,
    z nichž každá je autokefální, tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních biskupů
  • Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni patriarchové, metropolité nebo arcibiskupové
  • ti předsedají biskupskému synodu, který představuje nejvyšší kanonickou, věroučnou a administrativní autoritu církve
  • základní organizační jednotkou je církevní obec, čili farnost (parochie) a případně monastýry
  • pravoslavnou nauku shrnuje NICEJSKO-KONSTANTINOPOLSKÉ VYZNÁNÍ
  • ke spáse je nutné PŘIJÍMAT SVÁTOSTÍ (SVATÉ TAJINY)
  • VZKŘÍŠENÍ – je základní oslavou pravoslavného liturgického roku
  • svým vzkříšením Ježíš vysvobodil lidstvo z moci smrti a umožnil každému, aby měl účast na jeho nesmrtelnosti
  • posledním cílem člověka je ve východní teologii sjednocení s bohem
  • podobně jako katolíci považují pravoslavní bibli za ústřední součást „tradice“
  • tradice dále zahrnuje: vyznání víry; dogmata a pravidla (kánony) –  ustanovení sedmi všeobecných sněmů a ostatních všeobecně uznávaných místních sněmů; spisy církevních otců; liturgické knihy, životy svatých, ikony atd.

 

Křesťanské symboly

  • nejznámějším symbolem křesťanství je KŘÍŽ, protože na něm zemřel Ježíš Kristus a zároveň znamená naději na vzkříšení
  • velmi starým symbolem je RYBA, protože řecké slovo ichthys (ryba) znamená Iésús Christos Theú hyios Sótér (Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel)
  • řecká písmena A a Ω (alfa a omega), první a poslední písmeno řecké abecedy, „počátek i konec“
  • IHS (z řeckého IΗΣΟΥΣ, Iésús)

 

HINDUISMUS

  • Vznik: konec 1.tis.př.n.l., Indie (spjat s Indií,, s její kulturou a společností, hinduisté tvoří dvě třetiny obyvatel Indie, některé prvky se však šíří po celém světě – jóga,..)
  • Oblast rozšíření: Indie, Nepál, Surinam
  • Počet stoupenců: 0,9 miliardy

 

Příchod Árjů

  • ve 2. tisíciletí př. n. l. přišla na území Indie nová skupina obyvatel – Árjové, tj. Urození nebo Vznešení
  • Tito noví vládci si podmanili Indii, stali se novou vládnoucí skupinou
  • Vytvořili KASTOVNÍ SYSTÉM a nové náboženství – hinduismus
  • Nejvýznamnější varnu (kastu) ve starověké Indii tvořili bráhmani = kněží; znalci posvátných textů, obětníci a královští poradci
  • Lid věřil, že zdar úrody, a tedy i blaho anebo bída obyvatel, závisí na boží vůli. Bráhmani nikdy neusilovali o světskou vládu, nikdy jim ani nepřipadala a nikdy nevytvořili uzavřenou církevní organizaci s duchovní hlavou v čele

 

Védy (1500–500 př. n. l.)

  • byly nejstarším a základním pramenem pro poznání náboženského myšlení Indie
  • Védy jsou psány v sansktru – jedním z nejstarších (posvátných) jazyků
  • tvoří rozsáhlý soubor literárních památek, hlavně s náboženským tématem a charakterem
  • Jsou šestkrát rozsáhlejší než Bible
  • Véd znamená náboženské, teologické vědění, což v nejstarších dobách znamenalo totéž co soubor všeho vědění, které je hodno zapsání
  • Vycházejí z nich indická náboženství a filosofie

 

Dělení véd

  1. RGVÉD
    • modlitební hymny k oslavě božstev
    • např. hymnus o Agnim, bohu ohně, o Indrovi, pánu nad bleskem a hromem, o slunečním bohu Višnuovi
    • Bohové a bohyně = personifikované přírodní síly a jevy
    • Lidé mohou ve védských verších – mantrách – uctívat své bohy a zajistit si tak úrodu, bohatství, dlouhověkost a úspěch
  2. SÁMAVÉD
    • melodické uctívání sómové šťávy
  3. JADŽURVÉD
    • návody správného rituálního obětování.
  4. ATHARVAVÉD
    • obětní a zaklínací formule hlavně na léčení nejrůznějších chorob.

Každý véd je rozdělen na čtyři části

  1. MANTRY
    • hymny, modlitební formule
    • ÓM je uznáváno jako symbol nejvyššího božství a zároveň zvuk, který stvořil svět
  2. BRÁHMANY
    • návody ke správnému používání těchto formulí při modlitbě, zaklínání a obětování
  3. ÁRANJAKY
    • „LESNÍ TEXTY“, tj. texty určené poustevníkům žijícím v lesích.
  4. UPANIŠADY
    • tajné nauky (750–500 př.n.l.)

 

K významným spisům v hinduismu patří též BHAGAVADGÍTA = zpěv vznešeného, nazývaná někdy též „bible východu“ (zapsána 6.–4. stol. př. n. l.)

 

Základní ladění upanišad je veskrze pesimistické, a tak v příkrém kontrastu k náladě hymnů starovédské doby, které se zcela obracely k tomuto světu.

 

Objevují se příznačné otázky. Jak můžeme v tomto těle, obtíženém vášní, hněvem, žádostí, šílenstvím, strachem, odloučením milujících, připoutáním k tomu, co nemilujeme, hladem, žízní, stářím, smrtí, nemocí a podobně, prožívat nějakou radost?

 

Rovněž je zřejmé, že celý tento svět je pomíjivý.

 

Pochopení života jako strasti, jež slyšíme z těchto výroků, je základním motivem indického myšlení, který od této chvíle již nikdy neustoupí do pozadí.

 

Upanišady mají esoterický ráz, tj. jsou určeny jen úzkému kruhu zasvěcených;    těch nejpokročilejších adeptů duchovního poznání.

 

Základní pojmy a koncepce vysvobození z koloběhu života

  • BRAHMA
    • nejvyšší bůh, univerzální podstata vesmíru, základní, neomezená, nestvořená, všezahrnující realita,
    • tvůrčí princip světa, velká duše světa, která spočívá v sobě samé, z níž vše vyšlo a v níž vše spočívá
  • DHARMA
    • je univerzální řád světa („jak se věci mají“)
    • princip, který udržuje odvěký spravedlivý řád (vnitřní zákon, který musí být následován, jestliže individuální život má být v souladu s přírodními zákony a univerzální podstatou bytí)
  • MÁJÁ
    • iluze, trik, přelud, který zmate člověka tak, že si myslí, že štěstí lze najít uspokojením tužeb hmotného světa, který je ve skutečnosti pomíjivý a plný utrpení
  • KARMA
    • zákon příčiny a následku činů; energie činů; souhrn všech následků činů v minulosti, které musejí být vyřešeny;
    • následky činů v minulosti, které působí v tomto životě, činy v současnosti, které dávají vznik následkům v budoucnosti

 

Reinkarnace

  • Podstatné je poznání: ať člověk koná dobro či zlo – dokud lpí na iluzi materiálního světa – touha po vlastní individuální existenci a lpění na výsledcích svých činů – povede k růstu karmy – a k dalším zrozením
  • MÓKŠA = vysvobození ze samsáry
  • Podmínkou vysvobození je, aby člověk zanechal jednání, vzdal se sebe sama, překonal vůli k životu – ASKEZE.
  • Vědění, pochopení: k spasení dospěje pouze ten, kdo zná to, co je nepomíjející. A vědění není nic jiného než sjednocení s átmanem.
  • ÁTMAN = nejvnitřnější jádro našeho vlastního já.
  • IDENTITA BOHA A DUŠE = BRAHMA A ÁTMAN JSOU JEDNO – veškerenstvo je Brahma, avšak Brahma je átman v nás.
  • Přístup k podstatě světa je hluboko v našem vlastním nitru a lze jej otevřít pouze pohroužením do nitra.

 

 

Jóga

  • cesta spásy, znamená spojení, obnovení původního vztahu individuálního já (átman) s bohem (brahma)
  • Je to duchovní cvičení a kultivace sama sebe – koncentrace duchovních sil do vlastního nitra.
  • Člověk praktikující jógu se snaží rozvíjet např.:
    • NENÁSILNOST
    • NESOBECKOST
    • MRAVNOST A BEZMAJETNOST
    • ČISTOTU, SOUCIT,
    • ASKEZI, STUDIUM VÉD,
    • NELPĚNÍ NA OBJEKTECH SMYSLŮ
    • MEDITACE

 

Bohové

  • za mnohostí božstev se skrývá jediná pravda
  • BRAHMA je stvořitel
  • VIŠNU je udržovatel
  • ŠIVA je ničitel světa
  • Tito bohové mají i své ženské protějšky (šakti):
    • SARASVATÍ je Brahmova dcera a podle jedné verze i manželka. Je uctívána jako bohyně literatury a umění
    • LAKŠMÍ – bohyně štěstí, je manželkou Višnua
    • PÁRVATÍ – manželka Šivy, které má mnoho rozličných podob. Jednou z jejích nejznámějších forem je bohyně KÁLÍ
    • Mezi v Indii velmi uctívaná božstva patří GANÉŠA – sloní bůh a HANUMAN – opičí bůh

 

 

BUDDHISMUS

  • Vznik: 5.st.př.n.l., Indie
  • Oblast rozšíření: V a stř.Asie (Tibet, Laos, Barma, Vietnam, Thajsko, Srí Lanka, Kambodža,…)
  • Počet stoupenců: 380 miliónů
  • Je první univerzální, nadnárodní a nekulturní náboženství na světě
  • Spíše životní cesta (etika)

 

Směry

  • Hinajána – malý vůz, stoupenci původní B. nauky
  • Mahájána – velký vůz
  • Lámaismus – Tibet, samostatné náboženství (lámové, dalai-láma)
  • Zen-buddhismus –Japonsko

 

Jedná se o druhé indické náboženství, které vzniklo ve starých indických dobách, je mladší než hinduismus. Je spjato s životem, postavou a vystupováním bájného Buddhy, žil 80 let, stal se zakladatelem nového, buddhistického učení.

 

Od počátku, kdy buddhismus spatřil světlo světa, vyvstává základní problém, jestli se jedná o skutečné náboženství a náboženský systém původního rázu, nebo zda se jedná o projekt morální (mravní) – o soubor mravních zásad a principů, které mají sloužit jako návod pro lidské žití.

 

SIDDHÁRTA GAUTAMA (563–483 př. n. l.) –  BUDDHA = PROBUZENÝ

  • Podle tradice se narodil jako princ královského rodu Šákjů (proto je později nazýván Buddhou Šákjamunim)
  • Do 29 let žil pohodlným životem syna místního vládce, oženil se a měl syna
  • Poté opustil domov a věnoval se nejrůznějším duchovním praktikám, pomocí nichž chtěl dosáhnout osvobození z utrpení, které je spojeno s každou existencí, a z neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry)
  • Nakonec objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl stavu, zvaného Nirvána
  • NIRVÁNA = probuzení, konečné osvobození z utrpení a koloběhu životů
  • Následujících 45 let předával Buddha své učení

 

 

SPOLEČNÉ PRVKY BUDDHISTICKÝCH ŠKOL

  • Ve svém jádru je buddhismus NAUKOU VYSVOBOZENÍ.
  • Potřeba vysvobození vzniká z BEZNADĚJNĚ NEUSPOKOJIVÉ POVAHY SVĚTA, v němž se nacházíme.
  • Buddhisté – náhled na podmínky, v nichž žijeme:
    • především POMÍJIVOST VŠEHO V NÁS A I VNĚ NÁS poukazuje na ZBYTEČNOST NAŠEHO SVĚTSKÉHO SNAŽENÍ, KTERÉ PŘIROZENĚ NEMŮŽE VÉST KE STÁLÉMU ÚSPĚCHU ČI TRVALÉMU USPOKOJENÍ / ŠTĚSTÍ a nakonec smrt sebere vše, co jsme nakupili a oddělí nás od všeho, čeho jsme si cenili.
  • Jak marné je hledat jistotu v takovém prostředí, štěstí v tak nevhodném základu.
  • UTRPENÍ BEZ KONCE V NESMYSLNÉM KRUHU OPĚTOVNÝCH ZROZENÍ (SAMSÁRA) – takový je úděl obyčejných lidí a jen odvrat od něj pohání k vysvobození.
  • CÍL: – rozpustit ego; zničit primitivní egoismus – PŘIPOUTANOST A LPĚNÍ NA MATERIÁLNÍCH VĚCECH… „Toto není mé, toto není mé já“.
  • Do otroctví sil, které marně doufáme získat pro své účely, nás neuvrhne jen žádostivé toužení po smyslových rozkoších, penězích, společenské pozici nebo moci.
  • Buddhisté zavrhují jakoukoli touhu po čemkoli jako ničivou pro naši vnitřní svobodu a nezávislost – „nezávislost, mnichové, je nejvyšším posílením pocitů“.
  • Celé naše neštěstí pramení ze zvyku přivlastňovat si nějakou část vesmíru, jako by byla naše „vlastní“ a říkat o všem možném: „Toto je moje, já jsem toto, to jsem já.“
  • Jestliže se zeptáme na příčinu tohoto neuspokojivého stavu věcí, buddhisté nám řeknou, že tento stav není výsledkem působení vnějších sil, osudu či zlovolného božstva, ale že je výsledkem určitého činitele v naší mentální soustavě.
  • TŘI KOŘENY ZLA: ŽÁDOSTIVOST, NEVĚDOMOST, VÍRA V SAMOSTATNÉ JÁ.
  • TŘI CHARAKTERISTIKY EXISTENCE: POMÍJIVOST, UTRPENÍ, BEZPODSTATNOST

 

TŘI KLENOTY

  • BUDDHA: historická osoba, člověk, který se odmítl stát bohem; mysl člověka, který zrealizoval ve své duchovní praxi nejvyšší vhled – dosáhl osvícení; každý je schopen tento cíl uskutečnit.
  • DHARMA = UČENÍ, NAUKA, systém. Jediná nejvyšší skutečnost – duchovní realita.
  • SANGHA = SPOLEČENSTVÍ praktikujících a realizovaných buddhistů.

 

ČTYŘI UŠLECHTILÉ PRAVDY

  1. Ušlechtilá pravda o utrpení
    • život je neuspokojivý a strastiplný: zrození, stárnutí, nemoc, smrt, zármutek, nespokojenost, bolest, neštěstí, nepohodlí, spojení s tím, co je nepříjemné, odloučení od toho, co je příjemné, nedosáhnutí/nezískání toho, co si přejeme dosáhnout/získat atd.
  2. Ušlechtilá pravda o vznikání utrpení
    • příčinou utrpení je žádostivost, kterou doprovází rozkoš a ulpívání na ní a hledání potěšení v různých pomíjivých věcech; žádostivost, spojená s ulpíváním, zaslepeností a nenávistí váže bytosti v koloběhu utrpení v samsáře.
  3. Ušlechtilá pravda o zaniknutí utrpení
    • utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti, jejím opuštěním a zanecháním, osvobozením se a neulpíváním na ní.
  4. Ušlechtilá pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení
    • UŠLECHTILÁ OSMIDÍLNÁ STEZKA

 

  • pravé pochopení = znalost čtyř ušlechtilých pravd.
  • 2.pravé zamýšlení  = zamýšlení oproštěné od chtíče, zamýšlení oproštěné od zlovůle, zamýšlení oproštěné od krutosti.
  • pravé mluvení = zdržovat se lhaní, zdržovat se pomlouvání, zdržovat se hrubé řeči, zdržovat se planého hovoru.
  • pravé jednání = zdržovat se zabíjení, zdržovat se kradení, zdržovat se smyslné nestřídmosti.
  • pravé živobytí = ušlechtilý žák se vyhýbá špatnému způsobu živobytí – živit se podvodem, lstí, triky, věštěním, lichvou, obchodováním se zbraněmi, živými bytostmi, masem, omamnými nápoji a jedy – tomu se ušlechtilý žák vyhýbá.

 

      1. pravé úsilí
        • Úsilí předcházet žák vyvíjí záměr nenechat vzniknout dosud nevzniklé zlo zhoubných jevů, snaží se, vynakládá svou vůli, namáhá k tomu svou mysl, usiluje.
        • Úsilí překonat – žák vyvíjí záměr překonat již vzniklé zlo zhoubných jevů, snaží se…
        • Úsilí rozvinout – žák vyvíjí záměr, aby vznikly dosud nevzniklé blahodárné jevy, snaží se…
        • Úsilí zachovat žák vyvíjí záměr udržet již vzniklé blahodárné jevy, pěstovat, rozvíjet a plně je užívat v meditaci, snaží se…
      1. pravá všímavost
        • podklady všímavosti (satipatthána): „tu pobývá žák v těle
          a sleduje tělo, horlivě a s jasným poznáváním všímavě, když ve světě překonal chtivost a zármutek; pobývá v citech a sleduje city, pobývá v mysli a sleduje mysl; pobývá v jevech (předmětech) mysli a sleduje jevy mysli.“
        • Poznávání pěti překážek – smyslná touha, zlovůle, strnulost a malátnost, nepokoj
          a výčitky, pochybovačnost.
        • Sedm členů probuzení – všímavost, rozeznání jevů, vůle, nadšení, klid, soustředění, vyrovnanost.
      2. pravé soustředění

 

BUDDHISTICKÉ  ŠKOLY

  • THERAVÁDA (učení starších) / HÍNÁJÁNA (malý vůz) (500 př. n. l. – poč. n. l.).
    • Základní texty: TRIPITAKA =  „tři koše vědění“.
    • Theraváda se zabývá tím, jak jednotlivec získá kontrolu nad svou myslí; metoda tohoto sebeovládání: psychologická analýza.
    • Ideálním typem člověka ARHAT – osoba neznající ulpívání, v níž vyhasnou všechny žádosti a jež nebude více zrozena do tohoto světa.
  • MÁHÁJÁNA = „VELKÝ VŮZ“ (prvních 500 let n. l.).
    • Ideálním typem člověka bóddhisattva – hlavní jsou pro něj dvě síly, které působí ve vyrovnaném poměru – a to soucit a moudrost.
    • Odnože máhájánového buddhismu – čchan (Čína) zen (Japonsko).
  • VADŽRAJÁNA „nezničitelné vozidlo“– nejznámější školou vadžrajány je tibetský buddhismus/lamaismus (dnes 14. Dalajláma)

Praxe

  • nejdříve ze všeho musí člověk do svého každodenního života zavést určitou morálku a musí dodržovat:

pět etických pravidel:

    • ničení a zraňování dýchajících bytostí, chci se zdržovat!
    • braní toho, co není dáváno, chci se zdržovat!
    • smyslné nestřídmosti, chci se zdržovat!
    • zraňujícího a nepravdivého mluvení, chci se zdržovat!
    • zatemňování všímavosti, chci se zdržovat!
  • Jestliže máme morální základy, zbytek všeho buddhistického snažení sestává z trénování mysli, z meditací různého druhu.
  • Meditace je mentální cvičení; analýza obsahů mysli.

ROZBOR KE STAŽENÍ ZDE: http://fileml.com/file/A6h8778

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *