Rok vydání: 1965 dopsáno, 1967 schváleno jeho vydáníŽert - Milan Kundera - Megaknihy.cz
Literární druh: epika
Literární žánr: společenský, filozofický a politický román
Téma:  Pomsta + Postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Paradox, že i nevinný žert může člověku změnit v totalitní společnosti život.
Motiv:  Hlavní motiv je samotný žert, který se v knize objevuje vícekrát. Další motiv je také trapnost.
Časoprostor:

  • děj knihy se odehrává v Praze a na Moravě (Slovácko) v letech 1948 – 1965
  • retrospektivně se vracíme i do Ostravy

Literární směr:
Česká literatura v době komunismu (cenzura atd.)+
Postmoderna – evropský myšlenkový směr

  • nejedná se o umělecký směr – neměl daná pravidla
  • – poslední třetina 20. století
  • – postmodernismus dokazuje současný paradoxní stav – čím dokonalejší je vědecké poznání, tím více se vzdaluje od člověka, a tím větší je propast mezi člověkem a vědou
  • – uplatňuje se dvojúrovňovost estetického vnímání díla: kniha by měla oslovit běžného i náročného čtenáře
  • – knihám konkuruje televize, kino, internet – kniha musí zaujmout jinak než dřív
  • – spojování odlišných stylových prvků a postupů, míšení žánrů (román je zároveň detektivka, historický román, traktát a filozofické dílo)
  • – autor ustupuje do pozadí, čtenář musí při četbě spolupracovat
  • – častý sklon k mystifikaci – napodobování děl časově starších
  • – časté parodie, černý humor
  • – využití prvků již napsané literatury – přejímání postav
  • – postmoderní dílo vždy umožňuje více interpretací
  • – čím vyspělejší čtenář, tím víc informací načerpá z textu
    • Umberto Eco (1932)
      • – Ital, spisovatel, novinář, teoretik umění, nejvýraznější představitel postmoderny
      • Jméno růže – čítankový příklad postmoderního románu
      • – dobrodružný příběh s detektivní zápletkou, obsahuje mystifikaci, složitou symboliku, erotiku, děj je umístěn do středověku
      • – text má dvě roviny – děj a filozofující pásma
      • – promyšlená kompozice

Obsah: Hlavní postavou je Ludvík Jahn, v raných padesátých letech jako student horlivý komunista, který byl kvůli žertovné pohlednici (s obsahem „Ať žije Trockij“), poslané spolužačce Markétě na socialistické školení, vyhozen z vysoké školy i ze strany. Ludvík se chce po deseti letech pomstít bývalému spolužákovi Zemánkovi, který ho v rozhodující chvíli podrazil, tím, že svede Zemánkovu ženu Helenu. Zjistí ale, že Zemánkovi spolu již stejně nežijí.
Postavy:
Ludvík Jahn

  • student vysoké školy v Praze
  • je členem komunistické strany
  • trochu lehkomyslný
  • občas cynický
  • celkem úspěšný a oblíbený
  • na vlastní kůži se přesvědčil o tom, jak absurdní může být politický režim, kterému sám věřil
  • není schopen srovnat se se skutečností a svou minulostí

Kostka a Jaroslav

  • dva snílci, kteří odmítají uznat fakt, že jejich hýčkané vnitřní světy nemohou v kruté realitě obstát

Helena

  • v této nenápadné postavě se zvláštním způsobem mísí sentimentalita a sebedůvěra
  • právě ona byla drtivým soukolím života semleta nejdůkladněji, a proto představuje nejhorší možné ztroskotání lidské existence

Lucie

  • tato postava má svůj zvláštní půvab, jelikož je zahalena určitou rouškou tajemství a je zmýtizována
  • Lucie je popisována jako chudá mlčenlivá dívka se smutným pohledem
  • éterická bytost, z které vyzařuje skromnost, klid a pokora
  • plachá a prostá mladá žena, která okouzlila Ludvíka Jahna právě obyčejností svého vzhledu

Kompozice:

  • 7 kapitol, dále členěný do podkapitol
  • 4 vyprávěči (Ludvik, Helena, Jaroslav, Kostka).
  • Kompoziční struktura: polyfonie = každou kapitolu vypráví jiný vyprávěč, každá postava vyjadřuje vlastní názor na daný problém, což značně přispívá věrohodností příběhu.
  • Román je psán v ich-formě.
  • Nejde o souvislé vyprávění v první osobě, nýbrž o kombinaci čtyř vypravěčů (Ludvík, Helena, Jaroslav, Kostka).

Jazyková složka:

  • Jazyk je spisovný. Vyjadřování je pestré, líčení jsou barvitá, přesto se Kundera vyhýbá patosu a vyumělkovanosti.
  • mnohoperspektivní vypravěčská struktura – příběh vykládán z více úhlů pohledu (od více postav)
  • V knize nalezneme tzv. vnitřní monolog (Heleny)
  • budovat socialismus, přírodovědecká fakulta – sousloví
  • červenaje – přechodník přítomný
  • „Co jsem měla dělat?“ – řečnická otázka
  • spisovný jazyk v pásmu vypravěče i postav
  • – autorův jazyk je věcný, strohý, shrnující situaci
  • tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
    • optimismus je opium lidstva, zamilované výlevy, dělat vějičku – metafora
    • Řekla,… Řekli,… Řekla… – opakování stejného slova na začátku vět
    • už mě nechce nikdy vidět, červenaje se až do hloubi duše – nadsázka
    • lhát do očí – synekdocha
    • malá místnůstka – pleonasmus
    • – míra obrazných pojmenování nebrání porozumění textu

Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:

Milan Kundera (* 1. 4. 1929, Brno)
– básník, dramatik, prozaik, esejista, překladatel
– jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých autorů
– syn Ludvíka Kundery, hudebníka a rektora JAMU
– jako malý hrál na klavír a studoval hudební kompozici
– maturoval na brněnském gymnáziu
– studoval FF UK – literární vědu a estetiku – dva semestry
– přestoupil na FAMU – filmová režie a scenáristika
– po VŠ učil na FAMU světovou literaturu (asistent, odborný asistent, docent)
– r. 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl vyloučen (poté znovu přijat a znovu vyloučen)
– po roce 1970 nesměl publikovat, svá díla vydával u Škvoreckých v Sixty-Eight Publishers
– od roku 1975 žije a píše ve Francii, píše česky a francouzsky, přednáší na fr. univerzitách
– r. 1979 zbaven československého občanství, r. 1981 získal francouzské občanství
– svá díla napsaná francouzsky odmítá svěřit překladatelům, ale sám je nepřekládá
– Čechy navštěvuje málokdy, odmítá publicitu
– r. 2005 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně
– držitel ceny Ministerstva kultury ČR za celoživotní dílo (2006)

Společensko-historické pozadí vzniku díla

Literatura v 60. letech

  • v 60. letech rozvoj kultury a literatury – od roku 1962 je to nejmarkantnější – určitá víra v nezávislost, cestování
  • 21. srpna 1968 – okupace Československa spojeneckými armádami Varšavské smlouvy – přináší to přeryv a upevnění totality

Česká literatura 70. – 80. let

Společenská situace:

  • léta NORMALIZACE – normalizační proces
  • v 60. letech svoboda – nyní opět vládne silná ideologie – komunistická strana říkala, jak bude komunistický člověk žít a lidé se tomu museli přizpůsobit a žit podle těchto pravidel
  • kdo chtěl dělat kariéru – musel být komunista – někteří toho využili jenom kvůli kariéře

V literatuře:

  • hodně spisovatelů se podřídilo požadavkům normalizační politiky – autoři mohli oficiálně publikovat – byli značně finančně ohodnoceni, kritika byla loajální = hodnoceni pozitivně = vznikla skupina oficiálních spisovatelů
  • tj. ti, co byli proti – stáli mimo oficiální literaturu, díla nevydávána nebo v malém množství
  • ti psali „do šuplíku“
  • v samizdatu – díla vydávána tajně, šířila se ve strojopisných opisech
  • v exilu – emigrovali
  • Zasazení autora a díla do kontextu příslušného literárního období.
  • Česká literatura druhé poloviny 20. století, patři do skupiny autoru, kteří tvořili v zahraničí = exilová literatura.
  • Období tzv. normalizace
  • Upevnění moci komunistického režimu, liberální stránka byla odstraněná
  • Docházelo k politickým čistkám = odstraňování nepřátel režimu

Bohumil Hrabal (1914–1997)

– vystřídal mnoho zaměstnání: písař, úředník, skladník, traťový dělník, výpravčí, pojišťovák, obchodní cestující, balič papíru

– od r. 1963 spisovatelem z povolání

– zemřel nešťastnou náhodou (vypadnul z okna nemocničního pokoje při krmení holubů)

– „pábení“ – zvláštní druh vyprávění, autentické hovory lidí

pábitel – vše koná zamilovaně, touží po poznání, je posedlý vyprávěním, určitou činnost dělá se vší vervou

– mnohé knihy vyšly nejprve v exilových nakladatelstvích, poté je Hrabal přepracovával

Perlička na dně – soubor povídek, Pábitelé

Taneční hodiny pro starší a pokročilé – celý text je jedna dlouhá věta, ovlivněn moderní prózou

Ostře sledované vlaky – děj na konci 2. sv. války, hl. hrdina Miloš Hrma

  1. léta – vrcholné období

tzv. nymburská trilogie = Městečko u vody = Městečko, kde se zastavil čas:

Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny

– spojující postavou je strýc Pepin, který přijel na 14 dní a zůstal několik let

– vypravěčkou je Hrabalova maminka – paní sládková

Obsluhoval jsem anglického krále – hl. hrdina Jan Dítě je malého vzrůstu, vnucuje se do vyšších vrstev

Slavnosti sněženek – soubor povídek o obyvatelích chytové oblasti Kersko

Příliš hlučná samota – monolog baliče sběrového papíru Haňti, vzděláván proti své vůli

Josef Škvorecký (1924–2012)

– prozaik, esejista, překladatel, nakladatel

* Náchod, totálně nasazen v náchodské továrně a Novém Městě nad Metují

– působil ve studentské jazzové kapele

– krátce studoval lékařskou fakultu UK, poté FF UK obor filosofie – angličtina

– r. 1958 se oženil se spisovatelkou Zdenou Salivarovou

– od r. 1963 spisovatelem z povolání

– r. 1969 odjel přednášet do USA a rozhodl se zůstal v exilu – stal se profesorem v Torontu (Kanada)

– zakladatel exilového nakladatelství 68 Publishers (Toronto)

– roku 1978 zbaven československého občanství

– začínal civilistickou poezií a povídkami

Zbabělci – první román s postavou Dannym Smiřickým (autorovo alter-ego)

další díly pentalogie s Dannym:

Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší

detektivní prózy – vystupuje poručík Borůvka

Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat Borůvky, Hříchy pro pátera poezie:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *