Nebuněčné a prokaryotické organismy

Virus – definice, stavba, životní cyklus, dělení virů podle hostitele a podle typu nukleové kyseliny, virové nemoci.

Prokaryota – obecná charakteristika, stavba a tvar buňky, výživa prokaryot, význam bakterií v přírodě a v hospodářství, bakteriální nemoci.

Nebuněčné organismy

• Různorodá skupina struktur nacházejících se na pomezí živých a neživých systémů
• Viry, viroidy, virusoidy a priony
• Vlastnosti:
  • Biotropní – schopnost rozmnožování pouze v hostitelských buňkách
  • Nitrobuněční (intracelulární) parazité
  • Nemají vlastní aparát pro syntézu bílkovin a ani vlastní metabolický aparát – nejsou citliví na antibiotika

Viry

• Nesplňují známky života – mimo hostitelskou buňku jsou neživé
• Nitrobuněční parazité (intracelulární)
• Nebuněčné částice à virus není buňka
• Velikost – 15-390 nm
• Hostitel
  • Organismus, na jehož těle nebo uvnitř jehož těla cizopasí virus
  • Hostitelem mohou být buňky eukaryotické i prokaryotické
  • Využívají ho jako zdroj energie, zdroj stavebních bloků, zdroj enzymů pro vlastní životní cyklus, k množení
• Virion
  • Jednotlivá částice viru schopna infikovat buňku a pomnožit se v ní
  • Sám o sobě nejeví žádné funkční vlastnosti života, neroste, nemá aktivní pohyb, nerozmnožuje se, v hostitelské buňce ožívá
• Virová infekce
  • Vniknutí nukleové kyseliny viru do hostitelské buňky, kde vytvoří bílkovinný obal a z nukleové kyseliny a bílkoviny vznikne několik set dalších virionů, které se dostávají z buňky a infikují další buňky
  • Formy a důsledky:
    • Perzistence – virus nebo jeho genom přetrvávají v buňce bez replikace
    • Latentní infekce – virus koexistuje s buňkou, nepatrně se množí bez škodlivých důsledků pro buňku
    • Virogenie – virový genom se začlení do genomů buňky, může způsobit zásadní změnu buňky (transformace) – nejčastěji nádorová – při lysogenním cyklu
    • Lyze buňky – při lytickém cyklu, ale i na konci lysogenního, zánik buňky
  • Tělesná stavba
    • Viry nemají buněčnou stavbu
    • Jejich tělo se skládá z bílkoviny a nukleové kyseliny (výjimečně i z lipidu)
  • Dělení virů
    • Podle toho, jakou nukleovou kyselinu viry obsahují, je dělíme na:
      • DNA viry
      • RNA viry
    • Podle toho, jaké buňky jsou virům hostitelem, je dělíme na:
      • Bakteriální viry (bakteriofágy)
      • Rostlinné viry
      • Živočišné viry
      • Viry hub (mykoviry)
      • Viry sinic (cyanofágy)
    • Stavba viru
      • Základní částice = virion
      • Bílkovinná vrstva = kapsida
      • Nukleová kyselina – DNA nebo RNA

  Bakterie

  • Základní vlastnosti:
    • Prokaryotní organismy (nejjednodušší a nejmenší formy života)
    • Nejrozšířenější organismy na Zemi
    • Velikost 0,2–20 μm
    • Dělení – binárním dělením
    • Složené z jediné buňky
    • Vyskytují se v různých prostředích, v půdě, vodě, živých organismech
    • Vyrábějí významnou část kyslíku na Zemi (fotosyntéza)
    • Bakterie jsou zdrojem mnoha léků, např. penicilinu
    • Mnohé bakterie způsobují vážná onemocnění
  • Stavba bakterií
    • Buněčná stěna – složená z peptidoglykanu
    • Buněčná membrána – umožňuje vstup a výstup látek
    • Cytoplazma – z 90% tvořena vodou, bílkoviny, lipidy, nukleové kyseliny, sacharidy
    • Kromě chromozomu (cirkulární DNA) obsahuje některé bakterie také plazmidy (malé kruhové molekuly DNA)
    • V některých buňkách se nacházejí také ribozomy (až 30 000 na buňku)
  • Výživa bakterií
    • Rozdělení na autotrofní a heterotrofní bakterie
    • Autotrofní bakterie:
      • Rostlinné autotrofní bakterie (fotosyntetické)
      • Chemotrofní autotrofní bakterie
    • Heterotrofní bakterie:
      • Saprofytické – živí se rozkladem organických látek
      • Parazitické – cizopasí na živých organismech
  • Reprodukce bakterií
    • Bakterie se množí binárním dělením – jedna buňka se rozdělí na dvě identické buňky
    • Během procesu dělení se mohou přenášet plazmidy mezi buňkami (konjugace)
    • Bakterie se mohou množit i za nepříznivých podmínek a to tak, že vytváří endospory