Krev – význam, složení krve, typy krevních tělísek (jejich popis a význam), imunita; míza.

Cévní soustava člověka – srdce (anatomie, fyziologie, srdeční frekvence, výživa a řízení činnosti, EKG), tělový, plicní, vrátnicový a ledvinný oběh, cévy (tepny, žíly, vlásečnice), nemoci cévní soustavy.

Tělní tekutiny člověka

  • Hlavní složkou tělních tekutin je voda a v ní rozpuštěné organické a anorganické látky
  • Rozlišujeme tekutiny:
    • Vnitrobuněčné (intracelulární) – jsou uvnitř buněk, tvoří asi 55% celkové tělesné vody
    • Mimobuněčné (extracelulární) – tvoří asi 45% celkové tělesné vody a tvoří je především krev, tkáňový mok a míza (dále např. endolymfa a perilymfa vnitřního ucha nebo komorová oční voda)
  • Krev
    • Červená neprůhledná tekutina
    • Člověk má asi 4,5 – 6 lotrů krve, což činí přibližně 8 – 9% hmotnosti celého těla
    • Funkce:
      • Transport dýchacích plynů (kyslíku a oxidu uhličitého), živin, iontů, vitamínů, hormonů a zplodin metabolismu
      • Účast na řízení – hormony, vitamín
      • Podílí se na udržení stálé tělesné teploty, pH, osmotického tlaku – homeostáza
      • Obrana organismu – bílé krvinky – imunita
      • Schopnost srážení krve
      • Rozvod tepla po těle
    • Složení krve:
      • Krevní plazma – tvoří asi 55% složky krve, tekutá složka krve s pH 7,4, obsahuje 90% vody, 7-8% bílkovin (albuminy, globuliny, fibrinogen), glukózu, minerální látky, hormony, vitamíny
      • Krevní buňky – tvoří asi 45% složky krve, původ v kmenových buňkách kostní dřeně
        • Červené krvinky (erytrocyty)
          • Bezjaderné, okrouhlé buňky
          • Tvoří se v kostní dřeni epifýz, plochých kostí lebky a trupu – pro jejich tvorbu je nutná přítomnost železa, vitamínu B12, kyseliny listové a bílkovin, proces jejich vzniku řídí hormon erytropoetin produkovaný ledvinami, odbourávají se ve slezině
          • Mají životnost 120 dní
          • Jejich počet se u můžů pohybuje v rozmezí 4,3 – 5,2 x 1012, u žen 3,9 – 4,8 x 1012 v 1 litru krve
          • Obsahují červené krevní barvivo – hemoglobin v sušině, asi 90 procent vody
          • Hematokrit – podíl erytrocytů na celkovém objemu krve – centrifugace nesrážlivé krve, během odstředění dojde k oddělení erytrocytů od plazmy, ženy mají hematokrit asi 39%, muži 44%
        • Bílé krvinky (leukocyty)
          • Počet – kolísá mezi 5 – 9 x 109 v 1 litru krve
          • Zmnožují se např. při infekčních onemocněních
          • Dělí se na:
            • Granulocyty – buňka s jádrem, různého tvaru, mají v cytoplazmě barvitelná zrníčka (granula), jejich počet kolísá, jsou schopné fagocytovat cizorodé částice, vznikají v kostní dřeni
            • Agranulocyty – neobsahují barvitelná zrníčka, dělíme je na:
              • Monocyty – schopné fagocytózy, největší, vyskytují se všude, kde hrozí infekce
              • Lymfocyty:
                • T – lymfocyty – zajišťují tzv. buněčnou imunitu – jsou schopny rozpoznávat a ničit cizorodé buňky, např. buňky transplantovaných tkání nebo i vlastní pozměněné buňky (nádorové, atd.)
                • B – lymfocyty – odpovídají za tzv. humorální (látkovou) imunitu, chrání organismus před antigeny (molekulami tělu cizími, a tedy potenciálně škodlivými) tím, že vytvářejí protilátky bílkovinné povahy – imunoglobuliny
              • Krevní destičky (trombocyty)
                • Vznikají v kostní dřeni odškrcováním cytoplazmy velkých buněk, mají životnost několik dnů, uplatňují se při poranění cév (zahajují srážení), jejich počet v 1 litru krve je asi 300 x 109
                • Zástava krvácení – ochranný postup organismu při poranění cév, dochází při něm k zúžení cév v místě poranění, shlukování krevních destiček a srážení krve, podstatou srážení krve je přeměna rozpustné bílkoviny fibrinogenu na nerozpustný vláknitý fibrin účinkem enzymu trombinu (vzniká z bílkoviny protrombin nacházející se v plazmě), ve fibrinové síti vláken se zachytí shlukující se krevní destičky a červené krvinky, vzniká tzv. krevní koláč, který poškozenou cévu uzavře, na povrchu krevního koláče se vyloučí krevní sérum (nažloutlá kapalina tvořící část krevní plazmy, neobsahuje fibrinogen a další faktory nutné pro srážení krve – vzniká po srážení krve), po jehož zaschnutí vzniká stroupek.
              • Krevní skupina
                • Rozlišování krevních skupiny je založeno na existenci:
                  • Antigenů (jako antigeny se uplatňují glykolipidy, sacharidy, glykoproteiny nebo proteiny) – v membráně červených krvinek, které označujeme jako aglutinogeny, rozlišujeme aglutinogeny A a B
                  • Protilátek proti těmto antigenům, které jsou přítomné v krevní plazmě, nazýváme je aglutininy, rozlišujeme aglutininy anti A a anti B
                    • Krevní plazma obsahuje vždy protilátky proti tomu z antigenů, který není přítomen na membránách vlastních erytrocytů, pokud by se krvinky dostaly do styku s krevní plazmou obsahující protilátky proti jejich antigenům, nastala by aglutinace (shlukování) krvinek, která by mohla vést až ke smrti jedince, ke shlukování by např. došlo setkáním krvinky s aglutinogenem A s plazmou s aglutininiem anti A
                  • Kombinací aglutinogenů vznikají 4 základní krevní skupiny:
Krevní skupina Aglutinogen Aglutinin Zastoupení
A A Anti – B 43%
B B Anti – A 14%
AB A i B Žádný 6%
0 Žádný Anti – A, Anti – B 37%

 

  • Před každou transfuzí krve se provádí tzv. křížová zkouška – v laboratoři je smísena krev dárce a příjemce a zjišťuje se kompatibilita (slučitelnost) jejich krví
  • Dalším významným antigenem červených krvinek je tzv. Rh faktor, lidé s tímto faktorem se označují jako Rh pozitivní (Rh+ – asi 85%), lidé bez něj jako Rh negativní (Rh–)
  • V krví Rh– se normálně nevyskytují protilátky proti Rh faktoru, mohou se ale vytvořit u Rh–  matky s Rh+ plodem, a ohrozit tak plod, nebo při transfuzi Rh+ do těla jedince s Rh–
  • Tkáňový mok
    • Tekutina podobného složení jako krevní plazma (obsahuje méně bílkovin), která obtéká tělní buňky
    • Vzniká z krve prostupováním tekutiny z krve přes krevní kapiláry
    • Tvoří se z něj míza
  • Míza
    • Nažloutlá tekutina podobného složení jako krevní plazma, obsahuje mnohem méně bílkovin, více tuků a jsou v ní přítomny lymfocyty
    • Proudí v lymfatických cévách, které ústí do krevního řečiště
    • Mízní (lymfatická) soustava
      • Funkce – odvod přebytečných tekutin a metabolitů z tkání do žil, obranyschopnost organismu – v lymfatických uzlinách se hromadí lymfocyty vytvářející protilátky
      • Části:
        • Lymfatické cévy
        • Lymfatické orgány – lymfatické uzliny, slezina, brzník, mandle
      • Mízní cévy
        • Nejmenší – mízní vlásečnice – začínají slepě v mezibuněčných prostorech tkání, tvoří se v nich míza (je produktem tkáňového moku), jejich stěna je propustnější než u krevních kapilár, proto odvádí větší částice (např. tukové částice, bakterie)
        • Mízní vlásečnice se větví a přicházejí v mízní cévy, které se spojují v mízní kmeny, jejichž soutokem vzniká hrudní mízovod, který ústí do velkých žil
      • Mízní uzliny
        • Oválné útvary vyplněné lymfocyty uložené ve vazivovém pouzdře, zasahují do průběhu mízních cév, filtrují přicházející mízu (zachycují mikroorganismy, cizorodé buňky, prach,…)
      • Slezina
        • Nepárový orgán uložený v břišní dutině pod levou brániční klenbou
        • Vnitřní prostor je vyplněn bílou a červenou dření (pulpou) – bílá dřeň je tvořena drobnými uzlíčky mízní tkáně složené z lymfocytů, červená dřeň obsahuje červené krvinky
        • Slezina funguje jako rezervoár krve, vytváří se zde protilátky a zanikají spotřebované červené krvinky
        • Slezina není pro život nezbytný orgán, její funkci dokážou nahradit jiné orgány
      • Funkce soustavy:
        • Imunita
          • Schopnost organismu chránit své vnitřní prostředí a neporušenost svých buněk a tkání proti vnějším vlivům (např. mikroorganismy)
          • Cizorodé látky schopné vyvolat v organismus imunitní odpověď nazýváme antigeny
          • Rozlišujeme imunitu:
            • Nespecifickou (přirozenou) – vrozená, jde o přirozené reakce organismu, které nevyžadují předchozí setkání s antigenem, např. schopnost monocytů fagocytovat choroboplodné mikroorganismy
            • Specifickou (získanou) – schopnost specificky reagovat na přítomnost antigenu, je vázána na funkci T a B lymfocytů, výsledkem je tvorba specifických protilátek nebo buněk schopných reagovat s antigenem, který jejich tvorbu vyvolal, a vznik buněk s imunologickou pamětí, tzn. se zvýšenou schopností reakce na stejný antigenní podnět
          • Imunizace – proces umělého navození imunity organismu:
            • Aktivní imunizace – do organismu se vpravuje antigen a organismus si sám vytváří proti němu protilátky, např. při prevenci infekčních chorob očkováním
            • Pasivní imunizace – do organismu se vpravují izolované protilátky nebo sérum obsahující protilátky proti antigenu, vůči kterému je nutné navodit imunitu okamžitě

Cévní soustava člověka

  • Zajišťuje oběh tělních tekutin – tělní tekutiny poskytují buňkám optimální podmínky pro jejich funkce, tzn. stálost vnitřního prostředí – homeostáza
  • Krevní oběh uzavřený – krev proudí v cévách rozvětvených v celém těle
  • Funkce:
    • Primární – přísun kyslíku z plic a živin z trávicího ústrojí ke tkáním, odvod CO2 a odpadních látek z tkání do vylučovací soustavy, přenos hormonů, vitaminů
    • Sekundární – udržování stálé teploty těla, regulace obsahu vody v těle, obrana proti infekci
  • Části:
    • Srdce, cévy (tepny, vlásečnice, žíly), krev
  • Srdce
    • Dutý svalový nepárový orgán
    • Zajišťuje nepřetržitou cirkulaci krve v cévním řečišti
    • Umístěn v dutině hrudní mezi pravou a levou plící za hrudní kostí, je uloženo v osrdečníku (vazivové pouzdro – perikardium)
    • Stavba srdce:
      • Na průřezu rozlišujeme:
        • Endokard – vnitřní vazivovou výstelku srdce
        • Myokard – srdeční svalovinu
        • Epikard – vnější vazivový list na povrchu, který přechází i na začátek cév
      • Srdce je rozděleno podélnou přepážku na pravou a levou polovinu:
        • Každou polovinu srdce tvoří síň a komora vzájemně od sebe oddělené cípatými chlopněmi (fungují jako zpětné ventily, zabraňují zpětnému toku krve)
          • Mezi pravou síní a komorou je trojcípá chlopeň
          • Mezi levou síní a komorou je dvojcípá mitrální chlopeň
        • Z levé srdeční komory vychází srdečnice (aorta)
        • Z pravé komory vystupuje plicní tepna
        • Srdečnice a plicní tepna jsou od komor odděleny poloměsíčitými chlopněmi
      • Funkce srdce:
        • Činnost srdce je zajištěna rytmickými stahy a ochabováním
        • Stah srdce – systola, ochabování srdce – diastola
        • Projevy srdeční činnosti – ozvy
          • Systolická – způsobena stahem srdečního svalu a uzavřením síňokomorových chlopní
          • Diastolická – způsobena uzavřením poloměsíčitých chlopní po ochabnutí myokardu komor
        • Srdeční cyklus – diastola síní – roztáhnou se a plní krví – otevření cípatých chlopní – diastola komor, které se plní krví – kontrakce síní, vypuzen zbytek krve do komor – uzavření chlopní – systola komor a vypuzení krve do tepen
        • Elektrické vzruchy vznikají přímo v srdce – srdeční převodní systém (vodivý myokard) – impulzy v sinoatriálním uzlíku (při ústí horní duté žíly do pravé síně) – jdou do atrioventrikulárního uzlíku (mezi pravou síní a pravou komorou) – vzruch pokračuje do Hissova svazku (svazek svalových vláken) v mezikomorové přepážce – dělí se na pravé a levé raménko ústící do svaloviny komor jako síť tzv. Purkyňových vláken
      • Výživa srdce
        • Přívod kyslíku – pomocí věnčitých (koronárních) tepen – pravá a levá odstupují přímo z aorty a rozvětvují se na velké množství vlásečnic prostupujících srdečním svalem
      • Krevní cévy
        • Trubice různého průměru, jimiž koluje krev, dělí se na:
          • Tepny (artérie) – pevné a pružné (mají ve stěnách elastická vlákna), vedou krev ze srdce, větví se na tepénky (arterioly)
          • Vlásečnice (kapiláry) – tenké, průsvitné cévy, jejich stěna je tvořena pouze jednou vrstvou výstelkových buněk, je propustná pro plyny, vodu a některé látky v plazmě, jejich síť prostupuje většinu tkání, tvoří přechod mezi tepnami a žílami
          • Žíly (vény) – jejich stěna je tenká, poddajná, vedou krev do srdce, v dolních částech těla mají kapsovité chlopně zabraňující zpětnému toku krve, větví se na žilky (venuly), na něž navazují vlásečnice
        • Krevní tlak
          • Tlak krve na stěnu cév – závisí na množství kolující krve, odporu cévního řečiště (na průsvitu a pružnosti cév), velikosti minutového srdečního objemu a věku jedince, nejvyšší je v tepnách, nejnižší v dolní duté žíle
          • Nejvyšší tlak v systole – tlak systolický, nejnižší v diastole – tlak diastolický
          • Tlak se měří na pažní tepně
          • Hodnota systolického tlaku se pohybuje v rozmezí 110 – 130 mm Hg (milimetrů rtuti) což odpovídá 14,6 – 17,3 kPa
          • Hodnota diastolického tlaku se pohybuje v rozmezí 70 – 85 mm Hg, což odpovídá 9,3 – 11,3 kPa
          • Krevní tlak měříme pomocí tonometru
          • Hypotenze – nízký krevní tlak – pod 95/60 mm Hg (12/8 kPa)
          • Hypertenze – vysoký krevní tlak – nad 160/95 mm Hg (21/12 kPa)
        • Krevní oběh – soustava cév zajišťující cirkulaci krve
          • Velký krevní oběh (tělní)
            • Rozvádí okysličenou krev do celého těla a zpět k srdci přivádí z těla krev odkysličenou
            • Okysličená krev proudí z levé komory srdeční do aorty (srdečnice) – aorta se stáčí nalevo dozadu do tzv. oblouku aorty, tepna hlavopažní (dělící se dále na pravou krkavici a pravou podklíčkovou tepnu), levá krkavice a levá podklíčková tepna (krkavice přivádí krev do hlavy, tepny podklíčkové do horních končetin) – aorta dále sestupuje podél páteře, rozlišujeme hrudní aortu (odstupují z ní tepny přivádějící krev k hrudním orgánům, např. jícen, osrdečník), břišní aortu (odstupují z ní tepny přivádějící krev k orgánům v dutině břišní, např. k žaludku, játrům) – větví se na 2 tepny kyčelní (přivádějí krev do malé pánve) – na ně navazují tepny stehenní (zásobující krví dolní končetiny)
            • Odkysličená krev z hlavy krku, hrudníku a horních končetin vstupuje do horní duté žíly a z ostatních částí těla do dolní duté žíly, obě pak ústí do pravé předsíně srdeční
          • Malý krevní oběh (plicní)
            • Odvádí odkysličenou krev z plic, kde dochází k jejímu okysličení
            • Okysličená krev jde z pravé komory levou a pravou plicní tepnou do plic, zde se tepny větví na vlásečnice opřádající plicní sklípky naplněné vzduchem, dojde k výměně oxidu uhličitého za kyslík
            • Okysličená krev se vrací plicními žilami z plic do levé předsíně srdeční
          • Vrátnicový (portální) oběh
            • Krev ze žaludku, sleziny, střev a slinivky břišní proudí do vrátnicové žíly ústící do jater, kde se větví na vlásečnice vstupující do jaterních lalůčků, kam přivádějí vstřebané látky
          • Ledvinný oběh
            • Aorta, ledvinová tepna, ledviny, ledvinová žíla, dolní dutá žíla
          • Pojmy:
            • Tep neboli puls je tlaková vlna způsobená vypuzením krve z levé srdeční komory do aorty a šířící se do periferních tepen, lze jej nahmatat na větších tepnách blízko povrchu těla, rytmus pulsů odpovídá frekvenci srdečních kontrakcí, normální klidové hodnoty jsou v rozmezí 60 – 80 tepů za minutu
            • Tepový (systolický) srdeční objem – množství krve vypuzené jednou srdeční systolou, činí přibližně 60 – 80 ml
            • Minutový srdeční objem – objem krve vypuzené srdcem za 1 minutu v klidu, činí přibližně 5000 – 5600 ml/min

Nemoci a poranění soustavy

  • Ateroskleróza – kornatění tepen, zánětlivé cévní postižení, které vzniká postupným ukládáním cholesterolu, lipidů a dalších látek ve stěnách cév, usazeniny narušují cévní výstelku – dochází ke vzniku krevních sraženin, způsobují ztrátu pružnosti cév, jejich zúžení (zvyšuje se krevní tlak) až ucpání, následkem je nedostatečné lokální prokrvení orgánů (ischemie), např. srdce (srdeční infarkt) či mozku (cévní mozková příhoda)
  • Infarkt myokardu – odumření části srdečního svalu způsobené nedostatečným prokrvením z důvodu vmetku (trombus)
  • Angina pectoris – svíravá bolest na hrudi, příčinou je zúžení koronárních tepen, projevuje se při námaze
  • Leukémie – nádorové zhoubné bujení bílých krvinek, v kostní dřeni se hromadí velké množství nefunkčních bílých krvinek, což vede k potlačení normální tvorby červených i bílých krvinek, léčí se transplantací kostní dřeně
  • Hemofilie – projevuje se těžko zastavitelným krvácením
  • Anemie – chudokrevnost, nízký počet červených krvinek, možnou příčinou je nedostatek železa v potravě
  • AIDS – smrtelné infekční onemocnění způsobené virem HIV, syndrom získané imunitní nedostatečnosti, HIV napadá a ničí jeden typ bílých krvinek, napadený lidský organismus ztrácí schopnost imunitní obrany i proti běžným onemocněním, je přenosný krví, spermatem, poševním sekretem, může být přenesen z matky na dítě během těhotenství, porodu či kojení
  • Poranění cév – vlivem úrazu částečně proděravělá, dochází k prosakování krve do okolních tkání, vzniká modřina (hematom)