Kořen – význam pro rostlinu, vnější morfologie, primární a sekundární stavba, meta-morfózy, hospodářský význam.

Stonek – význam pro rostlinu, vnější morfologie, primární a sekundární stavba, meta-morfózy, hospodářský význam.

List – význam pro rostlinu, vnější morfologie, monofaciální a bifaciální list, meta-morfózy, hospodářský význam.

Stélka – tělo nižších rostlin, není tvořeno pletivy

Kormus – členěné tělo vyšších rostlin

Vegetativními orgány rostlin jsou kořen, stonek a list a můžeme se o nich bavit u vyšších rostlin s členěným tělem (ne u těch, které mají stélku). Tyto vyšší rostliny mají dva typy orgánů, prvním jsou právě vegetativní orgány, druhým jsou generativní orgány.

  • Vegetativní orgány – umožňují metabolismus rostlin, příjem a výdej látek, růst a pohyb rostlin
    • Kořen, stonek, list
  • Generativní orgány – umožňují rozmnožování rostlin, jsou typické pro semenné rostliny
    • květ a plod

Kořen

  • radix
  • vývin kořene
    • založen už v zárodku semen, při klíčení vyrůstá kořínek (radikula), z kterého později vznikne hlavní kořen, z kterého vyrůstají kořeny vedlejší
  • funkce:
    • absorpční (přijímá vodu a živiny)
    • vodivá (vede vodu do nadzemních částí rostliny)
    • mechanická (upevňuje rostlinu v podkladu)
    • zásobní (ukládá zásobní látky)
    • syntetická (produkuje některé látky – např. alkaloidy, růstové regulátory, aminokyseliny, fytohormony)
  • typy kořene
    • hlavní + vedlejší – hlavní širší kořen, ze kterého vyrůstají menší postranní, které se mohou dále větvit ßalorhizie (dvouděložné rostliny)
    • kořenová homorhizie – typická pro jednoděložné rostliny, dělí se na dva typy – buď hlavní kořen nikdy nevzniká a je rovnou nahrazen náhradními (adventivními) kořeny – typické pro přesličky nebo plavuně, nebo vzniká a později zaniká, což je typické pro cibuloviny a lipnicovité rotliny
    • podle tvaru:
      • nitkovitý (tenký, dlouhý kořen, jinak také vláskovitý)
      • válcovitý (kořen v celé délce přibližně stejně široký – křen, lékořice)
      • vřetenovitý (kořen protáhlý, postupně se zužuje – mrkev)
      • srdcovitý (kořen krátký a tlustý)
      • řepovitý (kořen krátký, dole zúžený – řepa)
    • stavba kořene
      • podélný řez
        • zóna absorpční – rostlina přijímá roztoky, začínají se diferenciovat rostlinná pletiva
        • zóna prodlužovací – oblast intenzivního růstu kořene, prodlužování a zvětšování objemu buněk
        • zóna dělivá – koncová část kořene, prvotní meristémy, vzrostný vrchol kořene s čepičkou (kalyptrou) – chrání dělivé pletivo, díky kterému kořen roste
        • pericykl – vnější vrstva buněk středního válce, latentně dělivé pletivo, ve kterém se zakládají postranní a adventivní kořeny
        • rhizodermis – povrch pokrývá jednovrstevná pokožka
        • pod pokožkou prvotní kůra tvořena parenchymatickými buňkami, vyrůstají z ní kořenové vlásky
        • střední válec – s cévními svazky, zde se ukládají zásobní látky
      • příčný řez – primární stavba – radiální cévní svazek

1-pokožka
2-kůra (primární)
3-kambium
4-dřevo (primární)
5-lýko (primární)

  • rhizodermis – pokožka, jedna vrstva buněk, bez kutikuly, propustná pro roztoky, po odumření její funkci přebírá vnější část primární kůry (exodermis), neobsahuje průduchy, na povrchu kořenové vlásky, které zvětšují celkový povrch
  • primární kůra – nachází se pod pokožkou, tvořena převážně parenchymatickými buňkami (některé dvouděložné mají i sklerenchymatické nebo a kolenchymatické), exodermis – vnější, přebírá funkci rhizodermis po odumření, často korkovatí, někdy může tvořit uvnitř svých stěn pásky (Casparyho proužky), mezodermis – tvořena tenkostěnnými parenchymatickými buňkami s mezibuněčnými prostory, některé rostliny zde mají pryskyřičné kanálky, sekreční buňky a mléčnice, endodermis – obvykle jednovrstevná, odděluje primární kůru od středního válce, Casparyho proužky
  • střední válec (endodermis) – vnitřní část kořene (mezi středním válcem a primární kůrou je pericykl), vodivá pletiva
  • kambium – sekundární pletivo, pomocí, kterého vzniká sekundární dřevo a sekundární lýko, sekundární meristém
  • xylém – dřevní cévní svazky (cévy a cévice tvořeny odumřelými buňkami)
  • floém – lýkové cévní svazky (cévy a cévice tvořeny živými buňkami)
  • Sekundární stavba
  1. kambium (vzniká z prokambia(pericyklu) mezi xylémem a floémem)
  2. primární dřevo
  3. primární lýko
  4. sekundární lýko
  5. dřevo
  6. dřeňové paprsky
  7. druhotná kůra
  8. dřeň
    • Sekundární tloustnutí kořene probíhá u nahosemenných a dvouděložných rostlin pomocí kambia a felogenu, kambium se pomalu ze svého hvězdicovitého tvaru narovnává a tvoří kružnici, přičemž vytlačuje sekundární dřevo a směrem ven sekundární lýko, původně radiální svazek se mění v kolaterální (bočný)
    • V pericyklu vzniká také felogen (sekundární dělivé pletivo), směrem vně produkuje vrstvu zkorkovatělých buněk (felem – korek) a směrem dovnitř vrstvy druhotného krycího pletiva (feloderm)
  • Metamorfózy kořene
    • Dužnaté kořeny a bulvy – zásobní orgány (mrkev, řepa, petržel,…)
    • Kořenové hlízy – zásobní orgán u postranních a adventivních kořenů (orsej, jiřina, vstavač…)
    • Vzdušné kořeny – přijímají vzdušnou vlhkost (tropické a subtropické rostliny)
    • Haustoria – savé kořeny parazitů a poloparazitů (jmelí)
    • Příčepivé kořeny – přichycovací funkce (břečťan)
    • Chůdovité kořeny – oporná funkce, nestabilní podkladu (mangrove)
  • Hospodářský význam kořene
    • Cukr – cukrová řepa
    • Krmivo – řepa
    • Zelenina – mrkev, petržel, křen
    • Léčivka – rulík, mandragora
  • Další věci:
    • Nejdůležitější látky, které si rostliny ukládají do kořene, jsou škroby
    • Kořen nefotosyntetizuje
    • Adventivní kořeny – jednoděložné rostliny – např. cibule, pšenice

Stonek = kaulom

  • Zpravidla nadzemní část rostliny nesoucí listy a reprodukční orgány (spolu s nimi tvoří prýt = nadzemní část)
  • Zajišťuje funkční spojení mezi kořeny a listy (transpirační=vedení vody a v ní rozpuštěných minerálů, a asimilační proud=vedení asimilátů – sacharidy vznikající v chloroplastu – z míst jejich tvorby – listy – do míst jejich potřeby – růstová pletiva)
  • Nody (uzliny – místo přisedání listů) a internodia (články – místa mezi uzlinami, prodlužují se)
  • Založen již v zárodku semene – hypokotyl (podděložní článek, pokud se prodlužuje, dělohy se dostávají na povrch substrátu, např. fazole), epikotyl (nadděložní článek, pokud se prodlužuje, dělohy zůstávají v substrátu, např. dub)
  • Funkce:
    • Mechanická – nese listy a květy
    • Vodivá – spojuje kořenový systém a listy
    • Asimilační – zelený – mladé stonky s chlorenchymem
    • Zásobní – přeměněné a dřevnaté stonky
  • Typy:
    • Dle charakteru (tvaru a konzistence)
      • Byliny – dužnatý stonek
        • Lodyha – listy po celé délce stonku
        • Stvol – listy v přízemní růžici
        • Stéblo – Dutý stonek s kolénky
      • Dřeviny (dřevnatý stonek)
        • Stromy – větví se v určité výšce nad zemí, mají nevětvený kmen
        • Keř – větví se hned u země, bez kmene
        • Polokeř – část prýtu je zdřevnatělá, část zelená
      • Dle průřezu
        • Válcovitý (žito)
        • Hranatý (hluchavka)
        • Křídlatý (kostival)
        • Rýhovaný (přeslička)
        • Kruhový (sedmikráska)
        • Žebrovitý (kopr)
      • Dle způsobu růstu
        • Přímý (mák)
        • Poléhavý (rdesno)
        • Plazivý (jetel, mochna)
        • Ovíjivý (chmel)
        • Popínavý (hrách)
      • Stavba
        • Primární stavba stonku – stonek je neztloustlý
          • Pokožka (epidermis) – na povrchu, pod ní se diferencuje prvotní kůra, buňky pokožky jsou těsně k sobě přilehlé a podélné, kryté kutikulou (nebuněčná vrstva poskytující ochranu), neobsahuje chloroplasty, méně časté průduchy, časté trichomy
          • Primární kůra – někdy škrobová pochva (obsahuje škrobová zrna) – ochranná, asimilační, zásobní a mechanická funkce, tvořena parenchymatickým pletivem, vnější vrstvy i kolenchymem, endodermis – Casparyho proužky obsahující suberin a lignin
          • Střední válec – pericykl – souvislý nebo přerušovaný prstenec ze sklerenchymatických vláken, latentní meristém, vzniká v něm kambium a felogén, tvoří se v něm adventivní kořeny
            • Cévní svazky (xylém, floém) – kolaterální, výjimečně bikolaterální (lilkovité, tykvovité)
            • Dřeň – parenchymatické pletivo, vybíhá do dřeňových paprsků
          • Sekundární stavba
            • Některé rostliny sekundárně tloustnou (dvouděložné a nahosemenné)
            • Tloustnutí prostřednictvím kambia a felogenu
            • Kambiální kruh – odděluje směrem ven sekundární lýko a směrem dovnitř sekundární dřevo – vytváří se letokruhy (střídání jarního a letního dřeva, mezi kterými se vytváří hranice letokruhů)
            • Primární kůra nahrazená sekundární kůrou
          • Pupeny – základy jiných rostlinných orgánů (stonků, listů, květů)
            • Vrcholový pupen (na vrcholu stonků), úžlabní pupen (v úžlabí listu)
            • Nahodilý pupen (nahodilé umístění)
            • Pupeny kryty šupinami
          • Větvení stonku
            • Vidličnaté (jmelí) – vzrostný vrchol se dělí na dva
            • Hroznovité (vinná réva) – postranní větve nepřerůstají hlavní stonek
            • Vrcholičnaté (jabloň) – postranní větve přerůstají hlavní stonek (makroblast – dlouhá postranní větev, brachyblast – zkrácená postranní větev)
          • Metamorfózy stonku
            • Oddenky (sasanka, oddenkové hlízy – lilek, brambor)
            • Stonkové hlízy (kedluben)
            • Šlahouny (jahodník)
            • Stonkové úponky (vinná réva)
            • Stonkové trny (trnka)
            • Zdužnatělé stonky (kaktus) – stonky sukulentů – zásobárna vody
            • Brachyblasty (zkrácené postranní stonky – borovice)
          • Hospodářský význam
            • Zelenina – ředkvičky, brambory, kedluben
            • Pícniny – jetel
            • Textil – len
            • Koření – zázvor, skořice
            • Korek – dub korkový
            • Dřevní hmota

List = fylom

  • Postranní většinou zelený orgán s omezeným růstem
  • Probíhá v něm fotosyntéza, transpirace a výměna plynů s okolním prostředím
  • Funkce:
    • Fotosyntetická (asimilace CO2, tvorba glukózy)
    • Transpirační (odpar vody)
    • Výměna plynů mezi rostlinou a okolím
    • Zásobní (přeměněné listy)
  • Typy listů:
    • Děložní listy – existují v zárodku semene a vyživují ho, mohou být zelené i nezelené, mohou i fotosyntetizovat, první listy vyrůstající při klíčení, jednoděložné – 1 děložní list, dvouděložné – 2 děložní listy, nahosemenné – více
    • Asimilační listy – fotosyntetická funkce, řapík a čepel
    • Šupiny – kryjí např. pupeny, nezelené
    • Listeny – ochranná funkce, v blízkosti květů, u trav – plevy, pluchy, plušky
  • Vnější stavba – řapík – stopkovitý, na jeho bázi mohou být palisty, některé listy bez řapíku, čepel – rozšířená do plochy, je v ní žilnatina (soubor cévních svazků), palisty – výrazné výběžky listu v místech, kde list nasedá na stonek (u některých listů, např. růže, hrách)
    • Žilnatina – u jednoděložných rovnoběžná (trávy), nebo obloukovitá (lilie), u dvouděložných zpeřená (buk) nebo dlanitá (javor)
  • Různolistost – heterofylie – na jedné rostlině můžeme najít více tvarů listu (břečťan, topol)
  • Typy čepele
    • Celistvá – kopinatý, peřenolaločnatý, eliptický, dlanitolaločnatý, ledvinitý
    • Složená – dlanitě trojčetný, dlanitě pětičetný, dlanitě dělený, sudozpeřený, lichozpeřený, dvakrát lichozpeřený

  • Jak list přisedá na rostlinu?
    • Řapíkatý list, přisedlý list, objímavý list
  • Postavení listu na stonku
    • Střídavé, vstřícné, přeslenité

  • Vnitřní stavba listu
    • Bifaciální list – rozlišená svrchní a spodní strana
    • Monofaciální – může mít obě strany stejné
      • Jednovrstevná pokožka s průduchy a bez průduchů, na ní ochranná kutikula
      • Palisádový parenchym – protáhlé buňky pod svrchní pokožkou naskládané vedle sebe
      • Houbový parenchym – buňky nepravidelného tvaru s velkými mezibuněčnými prostory
    • Průduchy – tvořeny dvěma svěracími buňkami, průduchovou štěrbinou
      • Při nedostatku vody průduch zavřený, při přebytku otevřený
      • Slouží k výdeji kyslíku, příjmu oxidu uhličitého, výdeji vody
    • Metamorfózy listu
      • Cibule – zásobní orgán (cibule, česnek, tulipán)
      • Dužnaté listy sukulentů (zásobárna vody)
      • Listové trny (ochrana – bodlák, pcháč, akát)
      • Listové úponky (přichycování k opoře – hrachor)
      • Listy masožravých rostlin – lákání a chytání hmyzu (láčkovka, bublinkatka, rosnatka)
      • Kořenové listy – vzácné, plní funkce kořenů – nepukalka
    • Hospodářský význam
      • Zelenina – zelí, salát, kapusta, špenát
      • Koření – máta, meduňka, oregano, bazalka
      • Léčivky – máta
      • Koření – bobkový list (vavřín)
      • Pochutina – čajovník, tabák
      • Drogy – marihuana, tabák
      • Pícniny
    • Panašovaný list – list s bílými nebo žlutými skvrnami nebo proužky bez chlorofylu
    • List trávy – jazýček, ouška, listová čepel, listová pochva