Ernest Hemingway
- americký spisovatel, prozaik, nositel Nobelovy i Pulitzerovy ceny za literaturu (1953, 1954)
- považován za hlavního představitele ztracené generace
- narodil se v Illinois (USA) do rodiny lékaře
- odmalička miloval sporty, přírodu, lov a dobrodružství – jako mladý hrán na violoncello a boxoval
- po SŠ začal psát pro kansaský list Star – poté dobrovolníkem v 1. svět. válce (zdravotník na italské frontě) – byl zde těžce raněn a později silně ovlivněn válečnými hrůzami
- po válce se stal zahraničním zpravodajem a začal literárně tvořit – skupina ztracené generace – působí jako dopisovatel v Paříži
- účastnil se španělské občanské války zejména jako reportér, miloval španělskou koridu
- byl čtyřikrát ženatý a měl 3 děti
- byl vyhlášeným gurmánem a miloval whisky
- konec svého života prožil na Kubě a často jezdil do Afriky na lov, kde šťastně přežil leteckou havárii à kvůli zranění nemohl převzít Nobelovu cenu osobně
- trpěl depresemi, halucinacemi a bludy
- roku 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (na zahradě svého domu v Idahu)
- ve svých dílech stavěl hrdiny do nebezpečných situací, kde prokazovali čest a odvahu à zkoumání chování člověka v mezních životních situacích
- romány a novely jsou ve velké míře inspirovány jeho osobními zkušenostmi a zážitky a často obsahují autobiografické prvky
- styl psaní je úsečný, úsporný (novinářská próza), je výstižný a citově nezabarvený
- metoda ledovce – text je úsporný, zachycuje základy, velká část je skryta pod povrchem, čtenář musí číst mezi řádky například z dialogů, domýšlet si – postavena na metafoře,
- DRAMATA: Pátá kolona
- ROMÁNY: Fiesta – 1926, Sbohem armádo – 1929, Komu zvoní hrana – 1940, španělská občanská válka, Zelené pahorky africké
- NOVELY: Stařec a moře – 1952, Smrt odpoledne, Mít nemít
- POVÍDKY: Muži bez žen, Tři povídky a deset básní, Za našich časů
STAŘEC A MOŘE (1952)
- LITERÁRNÍ DRUH: próza, epika
- LITERÁRNÍ ŽÁNR: dobrodružná novela
- FUNKČNÍ STYL: umělecký
- SLOHOVÝ POSTUP: vyprávěcí
- ČLENĚNÍ: kniha není členěna do kapitol, souvislý text
- LITERÁRNÍ SMĚR: období světové poválečné a meziválečné prózy, ztracená generace
- KOMPOZICE: chronologická, pointa je až v závěru
- MÍSTO A ČAS: polovina (40. léta) 20. století, kubánské pobřeží, na rozhraní Mexického zálivu a Atlantiku, Kuba – Havana; děj se odehrává během 3 dnů
- HLAVNÍ MYŠLENKA: nekonečný boj člověka s přírodou, nezdolnost a vytrvalost člověka, který by se neměl v žádném případě vzdávat i přes veškerou bolest, smyslem je poukázat na lidskou statečnost a velkou duševní sílu; někdy mohou být staří lidé považováni za zbytečné a neschopné, ale mají obrovské životní zkušenosti a záleží jen na nich, zda tento pocit akceptují, nebo se proti němu postaví
- MOTIVY: lidská statečnost, duševní síla, nezdolnost, nezlomnost, odvaha, lidské myšlení a jednání, prostý člověk, který k dosažení cíle udělá opravdu vše
- VYPRAVĚČ: vypravěčem je autor, přímá řeč, er – forma (vypravěč nic nevysvětluje, jen konstatuje)
HLAVNÍ POSTAVY:
- Stařec Santiago – odvážný kubánský rybář s pevnou vůlí, samotář, smysl života vidí v rybaření, pro splnění svého cíle udělá cokoli, skromný, chudý, tvrdě pracující, starý, silný, vytrvalý, trpělivý
- chlapec Manolin – mladý chlapec, oddaný přítel Santiaga, obětavý, laskavý, nápomocný, má rád starce, obdivuje ho, rád s ním jezdí rybařit
DĚJ:
- Stařičkého kubánského rybáře Santiaga už několik měsíců provází smůla. Nejen, že se mu nepovedlo chytit žádnou větší rybu, ale kvůli jeho neúspěchům na moři ho musel opustit jeho mladý přítel, jehož otec mu poručil jezdit rybařit s úspěšnějšími rybáři. Stařec sám sebe charakterizuje jako podivného, protože i když už je velmi starý, jeho oči mají stále zvláštní jiskru veselosti.
- Jednoho dne se Santiago vydává na moře prolomit svoje smolné období. Stejně jako ostatní rybáři, i on vyplouvá časně ráno, avšak neplánuje lovit blízko u břehu tak, jako jeho kolegové. Až do úsvitu žene loďku směrem od pobřeží, dokud i nejbližší čluny nevidí jako malé tečky na obzoru. Teprve poté ponoří do hlubin návnady, kterých se však kromě malého tuňáka žádná ryba ani nedotkne.
- Stařec už ztrácí naději, když vtom se na jednu udici chytne ryba takovou silou, že málem chatrnou loďku překotí. Zkušený rybář hned pozná, že jde o obrovskou rybu, kterou nejde zabít jednoduše – naváže tedy na udici záložní kotouče šňůry a čeká, až se ryba, která usilovně táhne loďku směrem od pobřeží, unaví, aby jimohl
- Protože nemůže přivázat šňůru k loďce, aby se nepřetrhla, začíná být Santiago, který šňůru drží svýma zjizvenýma rukama, po pár hodinách unavený a vysílený. Když začíná padat tma, ryba stále táhne stejnou rychlostí a stařec začíná pomalu upadat do mdlob. Sní tedy tuňáka, kterého chytil předtím, a doplní síly vodou, které ale nemá nazbyt.
- Souboj starce a ryby pokračuje až do rána a i další den. Ani tak velká ryba ale nemůže táhnout loďku věčně, a tak když začne pod loďkou kroužit a snaží se zbavit háku, svitne konečně starci naděje. Po dlouhém a vysilujícím boji se starci konečně podaří rybu zabít harpunou, a když vidí její ohromné rozměry, je mu ihned jasné, že jde o největší rybu, jakou ve svém životě chytil.
- Právě kvůli jejím rozměrům a hmotnosti však nemůže rybu naložit na loďku, a tak ji přiváže k boku, nastaví plachtu a vyrazí směrem, ve kterém doufá svůj domov, Havanu. Stařec má konečně příležitost si odpočinout, ale ne nadlouho – po pár hodinách zaútočí na Santiagovu rybu žraloci, kteří jsou přivábeni vůni krve. Stařec se ale nevzdává a oba žraloky, kterým se podaří velkou část ryby ukousnout, zabije harpunou. Už v tu chvíli je mu ale jasné, že to nebyli poslední žraloci, které potkal.
- A má pravdu, po pár hodinách se mrtvá ryba opět stane terčem útoku žraloků, které se starci opět povede zabít, avšak při útoku ztratí svou harpunu. Nemíní se však vzdát, a tak k pádlu přiváže nůž a očekává útok dalších žraloků. Ten přijde po chvíli a Santiago svou rybu, z níž už polovinu sežrali žraloci, usilovně brání. Nůž však není stavěný na prolamování žraločích lebek, a tak se rychle zlomí a stařec je najednou bezmocný. Další žraloky se snaží umlátit kyjem, jež má na usmrcování ulovených ryb, ale je to jako boj proti větrným mlýnům – žralokům starcovy zoufalé údery nepůsobí žádnou bolest a z ryby ohlodají poslední kousky masa.
- Po pár hodinách Santiago konečně dorazí do noční Havany, ale pouze s kostrou obrovské ryby. Dobelhá se do své chatrče, kde okamžitě upadne do hlubokého spánku, ze kterého ho probere až chlapec, který o něj měl strach a je nesmírně rád, že ho vidí v jeho posteli vystlané novinami.
- Chlapec brečí, zatímco mu stařec vypráví příběh uplynulých tří dnů. Kolem starcovy loďky se zatím shromáždí dav, který obdivuje kostru obrovské ryby, která se povaluje na pláži
INSPIRACE:
- H. pobýval dlouhou dobu na Kubě, miloval rybaření a moře, údajným vzorem pro hlavního hrdinu Santiaga byl jeho přítel a kapitán jeho kubánské jachty – Gregorio Fuentes – tomu to připisují média, nicméně asi největší inspirací Carlos Gutiérrez, který byl kapitánem rybářské šalupy a létě rybářem marlínů na kšeft.
JAZYK A STYL:
- novela je psána jednoduchým, věcným a spisovným stylem, pasáže zápisu Santiagových myšlenek můžeme považovat za hovorový až nespisovný jazyk
- objevují se zde latinská, španělský slova, rybářská pojmenování – odborné, precizní vyjadřování tělesných a duševních pocitů hlavní postavy
- častý monolog hlavního hrdiny, který je na začátku a na konci doplněn o dialog mezi starcem a mladíkem
- strohý, úsporný, věcný a výstižný styl, strohá stylizace vět, krátká souvětí, rychlý spád děje
- metoda ledovce – text je úsporný, zachycuje základy, velká část je skryta pod povrchem, čtenář musí číst mezi řádky například z dialogů, domýšlet si – postavena na metafoře
- metafory, personifikace, přímá řeč, přirovnání
- prvky se symbolickými významy – zakrvavené ruce = Kristovo utrpení
DOBOVÉ VNÍMÁNÍ DÍLA A NÁSLEDNÁ ADAPTACE
- po publikaci v časopise kniha zaznamenala velký ohlas a během 2 dnů po vydání se vydalo cca 5,2 mil. výtisků
- dnes je vnímáno jako jedno z nejlepších amerických literárních děl všech dob
- za toto dílo získal v roce 1954 Nobelovu cenu
- styl Hemingwaye se stal inspirací pro řadu pozdějších autorů, ať už úspěšných nebo neúspěšných napodobitelů – ovlivnil dílo J. Škvoreckého a zanechal stopy i v rané tvorbě A. Lustiga (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou)
- v roce 1958 (7?) vznikla stejnojmenná filmová adaptace díla – režie: Fred Zinnemann a John Sturges, hlavní role starce: Spencer Tracy
- další film: 1990 – Anthony Quinn – stařec
- významní čeští překladatelé: František Vrba, Daniel Deyl, Václav Rákos
SPOLEČENSKO – HISTORICKÉ POZADÍ VZNIKU DÍLA
- odraz I + II. světové války – II. strávil na Kubě, založení OSN, studená válka – konflikt mezi socialistickými a demokratickými mocnostmi, Korejská válka
- v díle se neobjevují typické rysy ztracené generace
- strach obyvatel z ozbrojeného konfliktu mezi USA a SSSR
- krize na Newyorské burze – 20. a 30. léta
- politická krize – nástup fašismus
ZTRACENÁ GENERACE
- skupina anglicky píšících autorů 20. – 30. let 20. století, vznik ve Francii, v Paříži
- soustředili se kolem literární teoretičky Gertrudy Steinové
- často měli osobní zkušenost s válkou
- znaky tvorby: deziluze, ztraceni ve společnosti, neumí se zpět adaptovat do normálního života, citově vyprahlí
- autoři:
- S. Fitzgerald – Velký Gatsby
- M. Remarque – Na západní frontě klid (není z doby ztracené generace), pokračování Cesta zpátky
- John Steinback– O myších a lidech, Ryzáček, Hrozny hněvu
- William Faulkner – Absolone, Absolone!, Stařec na Mississippi