Rok vydání: napsán 1914, vydán 1925
Literární druh: epika
Literární žánr: román
Téma: Jedno hlavní téma, proces Josefa K. a jeho marný boj s nejasnými soudními praktikami. Kritika odličtění byrokratických institucí moderní společnost
Motiv: bezmocnost
Časoprostor: 20. století, blíže neurčeno nekonkrétní místo, určité znaky Prahy
Literární směr: Existencialismus – (fr. existence = bytí)
- Cílem života je smrt
- Klade důraz na individualismus
- Do života jsme nesvobodně vrženi a naše nesvoboda spočívá v nutnosti rozhodování se.
- Svými činy sami ovlivňujeme svůj život.
Expresionismus
- Vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů
- Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity
- Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k deformaci reality.
Obsah:Josef K. je v den svých třicátých narozenin zatčen ve svém bytě, aniž by znal své provinění, nebo důvod proč byl zatčen. Zatím je vyšetřován na svobodě neznámým soudem a soudci. Soud sídlí na půdě zaprášeného činžáku, kde je K. nucen prodírat se davy neznámých lidí a procházet cizími byty. K. považuje žalobu zpočátku za nesmysl ale postupem času znejistí, hledá příčinu své viny a obhajobu své neviny. K. pochopil nesmyslnost a marnost svého počínání a rezignoval. V chrámu vyslechne příběh jednoho muže, který čekal na rozsudek celý život. K. své soudce ani žalobce nikdy neviděl, svůj rozsudek nikdy neslyšel a den před svými jednatřicátými narozeninami je odveden dvěma neznámými muži na opuštěné místo, kde je zavražděn, aniž by se nějak bránil.
Postavy: Josef K. – neurčitý člověk, který se octne v mašinérii byrokracie, svou nevinu nemůže dokázat, ale ani vyloučit. Je bezbranný, není schopen pochopit nepochopitelné, jeho vzhled je neurčitý, mlhavý a stereotypní. Další postavy nejsou konkrétně popsány, není zobrazena jejich psychika a vzhled, vše se točí jen okolo procesu a snahy proniknout k záhadě.
Kompozice:
Dílo má 10 kapitol, ale ještě další obsahuje – ty jsou ale nedokončené
Jejich pořadí určil Max Brod – ještě dnes se hodně spekuluje o některých pořadích
Jazyková složka:
- Jazyk používá spisovný = hutný (pevný) – jak v mluvě postav tak i u vypravěče
- Odborné termíny: v oboru právnickém
- Knižní slova (archaismy) jen velmi ojediněle – srozumitelné pro čtenáře
- Vyprávění je jazykově nezaujaté a vypravěč je k osudu K lhostejný
- bez slangových či hovorových výrazů.
- Stylové rozvrstvení slovní zásoby:
- používá neutrální slova
- Používá dialogy, monology i prostý popis děje. Poslední kapitola je tvořena hybridem mezi dialogem a monologem – autor hovoří sám se sebou. Epickou úlohu zastává pouze první kniha, tudíž se zde vyskytuje málo dialogů. Většinu textu tvoří popis.
- Syntaktické prostředky:
- Propracované jednoduché věty i souvětí
- Střídání dialogů, vnitřních úvahových monologů a vyprávění
- Řeč postav je přímá i nepřímá
- Interpunkce dodržována jak kdy
- Časté použití asyndeton: je syntaktická básnická figura, která je založena na hromadění slov nebo veršů za sebou bez použití spojek.
- Osamostatněný větný člen: A obloha. A květiny. Ach ta láska
- Apoziopeze (neukončená výpověď): Ona je tak …
- Básnické prostředky:
- metafora
- Metonymie:
- Přirovnání:
- Ironie: v osudě
- personifikace
- metoda zvaná “zvětšovací sklo” – každou skutečnost zveličí (hádka s otcem, odsoudí ho k smrti)
Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:
- 1883-1924
- Narozen v Praze v domě za Staroměstským náměstím (Josefov – bývalé ghetto)
- Tento dům byl stržen při asanaci židovského města
- Většinu života žil se svou rodinou, měl dva bratry, kteří zemřeli v mládí, a tři sestry (nejhezčí vztah měl s nejmladší Otýlií
- Méně pěkný vztah měl s rodiči – matka Julie byla submisivní, málokdy se jej zastala; otec Hermann byl obchodník, vlastnil galanterii, neprojevoval zájem o jeho literární tvorbu
- Při psaní používal Kafka metodu zvanou „zvětšovací sklo“ – každou zkušenost zveličuje, např. v realitě se pohádá s otcem, v knize jej otec odsoudí k smrti
- Nepojmenovává konkrétní věci
- Často se stěhoval, avšak pouze po Praze
- Vztahy považoval za příliš složité, ženy si „ověřoval“ korespondencí
- Sex považoval za něco nečistého, přesto chodil do nevěstinců
- Jednou z jeho lásek byla novinářka Milena Jesenská (překládala jeho německé texty do češtiny)
- Kafka byl úředník v pojišťovně (Generali, Dělnická úrazová pojišťovna), nebyl profesionálním spisovatelem
- Nevydal téměř nic z toho, co napsal
- Byl vzorovým úředníkem, když onemocněl, jeho šéf jej povýšil a prodlužoval mu nemocenskou až do jeho smrti
- Podílel se na vzniku úrazového pojištění
- Dle lékařů onemocněl tuberkulózou, ale on tomu nevěřil. Myslel si že trpí nějako psychickou nemocí, která se na něm začala projevovat
- Lékaři mu dávali velkou šanci na přežití, byl vzorným pacientem
- Tvrdil, že „jedině když píše, žije“
- V posledním stádiu zasáhla tuberkulóza hrtan, nemohl mluvit, byl nucen všechno psát
- Zemřel v lázních mimo Prahu
- Po celý jeho život byl jeho důvěrníkem Max Brod, v té době úspěšný spisovatel (dnes je to naopak). Kafka jej před smrtí poprosil o to, aby spálil všechno, co nevydal (asi 90% tvorby). Brod udělal přesný opak, vše vydal.
- Kafka je přiřazován k expresionismu (ponuré, temné, pocit beznaděje), realismu (přesné popisy), surrealismu (např. proměna v brouka, knihy obsahují nereálné věci, neustále popisuje pocity, pud); jeho knihy obsahují rysy žánrů, které vznikly až po něm, např. absurdní drama (lidé si nepomáhají, každý je sám za sebe), postmoderna (kombinace nejpokleslejších a nejvznešenějších žánrů), magický realismus (magický realismus a Kolumbijská literatura by neexistovala, kdyby v Praze nežil Franz Kafka;
- Díla: 3 romány (Proces, Zámek, Nezvěstný/Amerika – ani jeden z nich není dokončen); povídky a krátké prózy – nejslavnější vydanou je Proměna, byl mistrem krátkých útvarů; deníky – používal je jako skicáře, navrhoval si v nich povídky, mají všechny rysy jako ostatní knihy; dopisy – napsal tisíce dopisů, soukromý život chtěl žít v dopisech, všechny vyšly
- Rysy a prostředky prozaické tvorby F. Kafky
- Sanitární funkce umění – psaní jako očista, zbavení se napětí (životní nutnost), Kafka se nepovažoval za tvůrce umění – spíše sebezáchovná funkce, byl vyloženě proti estetismu,
- Fragmentárnost – texty jako torza – volná návaznost kapitol umožňuje různé řazení, neexistence závěrů a point způsobuje mnohoznačnost děl, chybí jednoznačné vymezení časoprostoru
- Hyperbolizace – narušování proporcí světa v okamžiku hrozby – vyvolání tísnivé a obludné atmosféry, Kafkovo intenzivní vnímání negativních jevů – souvislost s pocity méněcennosti, strachu
- Absurdní prvek – absurdní či fantaskní motivy užívány střídmě – vložení do zcela banálního, reálného kontextu – o to silněji působí
- Materializace metafory – nejde pouze o obrazné přirovnání, metafora je zde zhmotněna, stává se realitou, Kafkovy texty jsou silně sugestivní – probouzení představ, aktivizace čtenáře, vznik vztahu mezi dílem a čtenářem
- „Všichni zpíváme předsmrtnou árii. Někdo delší, někdo kratší, ale rozdíl je vždycky jen několik slov.“
- Grotesknost – Groteska má bolestnou podstatu, ale ve čtenáři může vyvolat úsměv; Kafka pracuje s trapností, postavy se ocitávají v trapných situacích; jednou z prvních osob, která ocenila Kafkovu grotesknost, byl André Breton („Kafka je jeden z nejlepších humoristických autorů 20. století“; zařadil jej do Antologie černého humoru)
- Motiv labyrintu – hrdinové Kafkových knih něco hledají, něco je trápí, snaží se někam dostat, něco zjistit, odněkud utéct; jde o jeden ze základních lidských pocitů, potřebujeme průvodce životem
- Otec byl autoritativní obchodník, s nímž si Kafka nerozuměl. Vztah byl nevyrovnaný- otec extrovert, společenský, sebevědomý a chtěl z Kafky totéž, ale on byl opak= Kafka trpěl, zacházel s ním drsně.
- Němec, ale mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah.
- Měl 2 bratry (zemřeli v dětství) a 3 sestry (zemřely v koncentrákách).
- Po gymnáziu studoval práva a dějiny umění a germanistiku na FF.
- Pracoval v pojišťovně jako úředník- práci neměl rád, ale byl pečlivý a chválili ho.
- Felície Bauerová: byl s ní dvakrát zasnoubený (výrazná žena).
- Milena Jesenská: spisovatelka, umělkyně, K. nejvíce rozuměla, ale byla vdaná, takže jejich vztah ztroskotal.
- Dora Diamantová: byl s ní v závěru života, díky ní se zachovalo jeho dílo.
- Max Brod: životní přítel, zachraňoval také jeho dílo. (Kafka si to ale nepřál)
- Kafkovo dílo bylo v době totality potlačováno
- Kafkovi hrdinové ve světě bloudí, dostávájí se do absurdních situací, trpí pocitem viny
- Uzavíral se do svého světa, měl křehkou psychiku
- tvrdil že žije jen když píše
Zasazení do světového kontextu:
- Počátek 20. Stol (viz dějiny)
- Pražští němečtí autoři (Meyrink, Werfel, Kisch, Max Brod)
- Existencialismus + Expresionismus
- Mezi jiné světové autory, kteří psali v tomto období a byli ovlivněni válkou, patří např. americký Lost generation Ernest Heminway (Komu zvoní hrana, Sbohem, armádo, Fiesta, Zelené pohorky africké), němec Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Tři kamarádi), francouz Romain Rolland (Petr a Lucie) a další.
- Moderní = Experimentální proud – narušení tradičního pojetí románu, využívání symboliky a experimentování.
- Autor nevyjadřuje své myšlenky otevřeně, nechává čtenáře samostatně domýšlet a hodnotit
- Pražská německá literatura = Pražský kruh
- začátek 20. století
- V Praze fenomén = generace německých spisovatelů, kteří svázali svůj život s Prahou
- kavárna ARCO – místo scházení Pražského kruhu
- Brod, Kisch