Milan Kundera – Jakub a jeho pán

Rok vydání: 1971
Literární druh: drama
Téma:  přátelství, zrada, opakování dějin i nejistota,  kam kráčíme..
Časoprostor:

• místo děje není určeno
• děj se odehrává v 18. století (není to ale pravé 18. století – vysněné)

Literární směr:
Česká literatura v době komunismu (cenzura atd.)+
Postmoderna – evropský myšlenkový směr

• nejedná se o umělecký směr – neměl daná pravidla
• – poslední třetina 20. století
• – postmodernismus dokazuje současný paradoxní stav – čím dokonalejší je vědecké poznání, tím více se vzdaluje od člověka, a tím větší je propast mezi člověkem a vědou
• – uplatňuje se dvojúrovňovost estetického vnímání díla: kniha by měla oslovit běžného i náročného čtenáře
• – knihám konkuruje televize, kino, internet – kniha musí zaujmout jinak než dřív
• – spojování odlišných stylových prvků a postupů, míšení žánrů (román je zároveň detektivka, historický román, traktát a filozofické dílo)
• – autor ustupuje do pozadí, čtenář musí při četbě spolupracovat
• – častý sklon k mystifikaci – napodobování děl časově starších
• – časté parodie, černý humor
• – využití prvků již napsané literatury – přejímání postav
• – postmoderní dílo vždy umožňuje více interpretací
• – čím vyspělejší čtenář, tím víc informací načerpá z textu
  • Umberto Eco (1932)
    • – Ital, spisovatel, novinář, teoretik umění, nejvýraznější představitel postmoderny
    • Jméno růže – čítankový příklad postmoderního románu
    • – dobrodružný příběh s detektivní zápletkou, obsahuje mystifikaci, složitou symboliku, erotiku, děj je umístěn do středověku
    • – text má dvě roviny – děj a filozofující pásma
    • – promyšlená kompozice

Obsah:

1.   příběh – JAKUBŮV o Jakub byl zamilovaný do dívky, ta byla však zamilovaná do jeho nejlepšího kamaráda o Jakub se s touto dívkou pomiloval, ale ani on ani ona to neřekli jeho nejlepšímu příteli o tento přítel žije v domnění, že se mezi Jakubem a tou holkou nic nestalo (myslí si, že přece Jakub je jeho kamarád a neměl by nic s dívkou jíž miluje on) o na konci se tito dva kamarádi potkají; nejlepší přítel zve Jakuba na návštěvu (a to proto, že se mu a té dívce narodil syn, který je ovšem nápadně podobný Jakubovi) o Jakub to ještě dovrší tím, že se zamiluje do ženy, jež je již zadaná (žena lékaře, který Jakuba ošetřoval)
2. příběh – PÁNA o Pán měl rád dívku Agátu, vydržoval si ji, ale ona pořád nechtěla svolit o jeho nejlepší přítel s touto dívkou ale celou dobu, co si ji Pán vydržoval, udržoval milostný poměr o ani jeden samozřejmě Pánovi nic neřekli o poté, co se to Pán dozvěděl, na něho udělal jeho přítel ještě ke všemu léčku (pod záminkou, že chce, aby mu Pán odpustil – že jsou přeci kamarádi a dívka za to všechno může – nalákal ho do postele s touto dívkou; pak přivedl policii a její příbuzné) o Pán po tomhle incidentu musel platit alimenty na dítě, které Agáta čekala (a ona přitom žila s tím kamarádem) na konci příběhu Pán „přítele“ zabíjí při šermování
3. příběh – HOSTINSKÉ o vypráví příběh jedné zamilované paní, kterou její muž už nemiluje o ona to na něm vidí, a tak mu řekne, že ho už taky nemiluje o on (místo toho, aby byl smutný nebo alespoň naštvaný) je šťastný o ona se mu chce za to pomstít, a proto si vezme na pomoc dvě „lehké děvy“ o začne mu je podstrkovat a tento pán si tu mladší nakonec vezme (načež mu to jeho bývalá manželka po svatbě řekne – že si vzal „lehkou děvu“ – a směje se mu a je ráda, že se mu pomstila) o do příběhu ale vstupuje Jakub a konec příběhu mění (vstupuje na vyvýšené jeviště, kde se doposavad odehrával příběh, jenž hostinská vyprávěla) o Jakub se vžije do role muže a té jeho nové manželce odpustí, že se živila jako „lehká děva“ (místo toho, aby ji zavrhl, jak čekala jeho bývalá žena, která to vše ztropila) o hostinská celou dobu hrála zhrzenou manželku, která kula pikle na svého manžela

Postavy:
Jakub – legrační, někdy trochu hloupý; má rád svého pána; jako jediný má jméno (pán ho nemá); není tak bez viny, jak se na první pohled zdá (např. lhal svému příteli)
Pán – má podobný příběh jako Jakub; naivní a bezděčně věří; má rád Jakuba, je s ním spíš kamarád než jeho nadřízený
Kompozice:

• vzpomínky na minulost zvýrazněné vystouplou částí pódia, kde se daný děj odehrává (herec si na něco vzpomene, tak to začne hrát na vyvýšeném jevišti a tím úplně změní téma dosavadní konverzace, ale po chvíli se k původnímu tématu zase vrátí, jenže za chvilku si zas někdo jiný vzpomene na nějakou příhodu a zase jde na vyvýšené jeviště atp.)
• postavy skáčou do vzpomínek, mluví a hrají si s nimi; herci promlouvají i na publikum
• herci ví, že jsou pouze stvořeni – mluví o svém stvořiteli
• dělí se to na tři příběhy
• Dokonalost simultálního děje, kdy můžeme sledovat minulost ve stejné době jako přítomnost, kdy se vypravěči účastní svých vzpomínek, ale navíc zasahují i do nynějška, je podtržena scénou, kdy Jakub zasáhne do příběhu hostinské, stane se markýzem a odvede si Dívku do zákulisí. Vedle toho ještě postavy promlouvají k publiku.

Jazyková složka:

• jazyk je čtivý, nejedná se o jazyk doby osvícenské
• vulgarismy
• hovorový jazyk
• nepopisuje tolik okolí
• příběhy se prolínají

Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:

Milan Kundera (* 1. 4. 1929, Brno)
– básník, dramatik, prozaik, esejista, překladatel
– jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých autorů
– syn Ludvíka Kundery, hudebníka a rektora JAMU
– jako malý hrál na klavír a studoval hudební kompozici
– maturoval na brněnském gymnáziu
– studoval FF UK – literární vědu a estetiku – dva semestry
– přestoupil na FAMU – filmová režie a scenáristika
– po VŠ učil na FAMU světovou literaturu (asistent, odborný asistent, docent)
– r. 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl vyloučen (poté znovu přijat a znovu vyloučen)
– po roce 1970 nesměl publikovat, svá díla vydával u Škvoreckých v Sixty-Eight Publishers
– od roku 1975 žije a píše ve Francii, píše česky a francouzsky, přednáší na fr. univerzitách
– r. 1979 zbaven československého občanství, r. 1981 získal francouzské občanství
– svá díla napsaná francouzsky odmítá svěřit překladatelům, ale sám je nepřekládá
– Čechy navštěvuje málokdy, odmítá publicitu
– r. 2005 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně
– držitel ceny Ministerstva kultury ČR za celoživotní dílo (2006)

Společensko-historické pozadí vzniku díla

Literatura v 60. letech

• v 60. letech rozvoj kultury a literatury – od roku 1962 je to nejmarkantnější – určitá víra v nezávislost, cestování
• 21. srpna 1968 – okupace Československa spojeneckými armádami Varšavské smlouvy – přináší to přeryv a upevnění totality

Česká literatura 70. – 80. let

Společenská situace:

• léta NORMALIZACE – normalizační proces
• v 60. letech svoboda – nyní opět vládne silná ideologie – komunistická strana říkala, jak bude komunistický člověk žít a lidé se tomu museli přizpůsobit a žit podle těchto pravidel
• kdo chtěl dělat kariéru – musel být komunista – někteří toho využili jenom kvůli kariéře

V literatuře:

• hodně spisovatelů se podřídilo požadavkům normalizační politiky – autoři mohli oficiálně publikovat – byli značně finančně ohodnoceni, kritika byla loajální = hodnoceni pozitivně = vznikla skupina oficiálních spisovatelů
• tj. ti, co byli proti – stáli mimo oficiální literaturu, díla nevydávána nebo v malém množství
• ti psali „do šuplíku“
• v samizdatu – díla vydávána tajně, šířila se ve strojopisných opisech
• v exilu – emigrovali
• Zasazení autora a díla do kontextu příslušného literárního období.
• Česká literatura druhé poloviny 20. století, patři do skupiny autoru, kteří tvořili v zahraničí = exilová literatura.
• Období tzv. normalizace
• Upevnění moci komunistického režimu, liberální stránka byla odstraněná
• Docházelo k politickým čistkám = odstraňování nepřátel režimu

Bohumil Hrabal (1914–1997)
– vystřídal mnoho zaměstnání: písař, úředník, skladník, traťový dělník, výpravčí, pojišťovák, obchodní cestující, balič papíru
– od r. 1963 spisovatelem z povolání
– zemřel nešťastnou náhodou (vypadnul z okna nemocničního pokoje při krmení holubů)
– „pábení“ – zvláštní druh vyprávění, autentické hovory lidí
– pábitel – vše koná zamilovaně, touží po poznání, je posedlý vyprávěním, určitou činnost dělá se vší vervou
– mnohé knihy vyšly nejprve v exilových nakladatelstvích, poté je Hrabal přepracovával
Perlička na dně – soubor povídek, Pábitelé
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – celý text je jedna dlouhá věta, ovlivněn moderní prózou
Ostře sledované vlaky – děj na konci 2. sv. války, hl. hrdina Miloš Hrma

70. léta – vrcholné období

tzv. nymburská trilogie = Městečko u vody = Městečko, kde se zastavil čas:
Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny
– spojující postavou je strýc Pepin, který přijel na 14 dní a zůstal několik let
– vypravěčkou je Hrabalova maminka – paní sládková
Obsluhoval jsem anglického krále – hl. hrdina Jan Dítě je malého vzrůstu, vnucuje se do vyšších vrstev
Slavnosti sněženek – soubor povídek o obyvatelích chytové oblasti Kersko
Příliš hlučná samota – monolog baliče sběrového papíru Haňti, vzděláván proti své vůli

Josef Škvorecký (1924–2012)
– prozaik, esejista, překladatel, nakladatel
– Náchod, totálně nasazen v náchodské továrně a Novém Městě nad Metují
– působil ve studentské jazzové kapele
– krátce studoval lékařskou fakultu UK, poté FF UK obor filosofie – angličtina
– r. 1958 se oženil se spisovatelkou Zdenou Salivarovou
– od r. 1963 spisovatelem z povolání
– r. 1969 odjel přednášet do USA a rozhodl se zůstal v exilu – stal se profesorem v Torontu (Kanada)
– zakladatel exilového nakladatelství 68 Publishers (Toronto)
– roku 1978 zbaven československého občanství
– začínal civilistickou poezií a povídkami
– Zbabělci – první román s postavou Dannym Smiřickým (autorovo alter-ego)
další díly pentalogie s Dannym:
Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší
detektivní prózy – vystupuje poručík Borůvka
Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat Borůvky, Hříchy pro pátera poezie:
Denis Diderot – Jakub fatalista (próza)

Jakub fatalista a jeho pán – jeho nejznámější román, zabývající se filozofickými otázkami svobodné vůle a zdramatizovaný Milanem Kunderou

• Jde o parodií na dobrodružný román, zvláště anglický. Je to vyprávění rabelaisovského typu, pestrá směs příběhů, anekdot, rozhovorů a úvah, které zesměšňují úpadek tehdejší společnosti. Břitkou satirou a uměním slova útočí autor na falešné mravokárce a na pokrytectví měšťácké morálky. Středem autorovy pozornosti je cestování pána a jeho sluhy, které tvoří rámec románu. S břitkým, rabelaisovsky ryzím humorem líčí autor osudy svých hrdinů i příběhy nahodilých osob, které se během cesty vyskytnou. Jsou to příslušníci všech vrstev tehdejší společnosti – šlechtici, duchovní, prostí venkované, vojáci, lupiči i nevěstky, takže na pozadí vyprávění vzniká živý a věrný obraz Francie 2. pol. 18. stol. V postavě Jakuba a jeho pána vykreslil autor dva protichůdné typy: šlechtice přesvědčeného o své svrchovanosti a moci, udržujícího si však převahu pouze potud, pokud mu to dovolí sluhova trpělivost, a sluhu, odevzdaného do vůle osudu, ve skutečnosti však pravého muže činu. Statečnost, nezdolný optimismus a zdravý humor „fatalisty“ Jakuba, představitele francouzského lidu, ostře kontrastuje s mravní zchátralostí vládnoucích vrstev. Církev zařadila tento román na Index zakázaných knih