Rok vydání: 1965 dopsáno, 1967 schváleno jeho vydání
Literární druh: epika
Literární žánr: společenský, filozofický a politický román
Téma: Pomsta + Postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Paradox, že i nevinný žert může člověku změnit v totalitní společnosti život.
Motiv: Hlavní motiv je samotný žert, který se v knize objevuje vícekrát. Další motiv je také trapnost.
Časoprostor:
- děj knihy se odehrává v Praze a na Moravě (Slovácko) v letech 1948 – 1965
- retrospektivně se vracíme i do Ostravy
Literární směr:
Česká literatura v době komunismu (cenzura atd.)+
Postmoderna – evropský myšlenkový směr
- nejedná se o umělecký směr – neměl daná pravidla
- – poslední třetina 20. století
- – postmodernismus dokazuje současný paradoxní stav – čím dokonalejší je vědecké poznání, tím více se vzdaluje od člověka, a tím větší je propast mezi člověkem a vědou
- – uplatňuje se dvojúrovňovost estetického vnímání díla: kniha by měla oslovit běžného i náročného čtenáře
- – knihám konkuruje televize, kino, internet – kniha musí zaujmout jinak než dřív
- – spojování odlišných stylových prvků a postupů, míšení žánrů (román je zároveň detektivka, historický román, traktát a filozofické dílo)
- – autor ustupuje do pozadí, čtenář musí při četbě spolupracovat
- – častý sklon k mystifikaci – napodobování děl časově starších
- – časté parodie, černý humor
- – využití prvků již napsané literatury – přejímání postav
- – postmoderní dílo vždy umožňuje více interpretací
- – čím vyspělejší čtenář, tím víc informací načerpá z textu
- Umberto Eco (1932)
- – Ital, spisovatel, novinář, teoretik umění, nejvýraznější představitel postmoderny
- Jméno růže – čítankový příklad postmoderního románu
- – dobrodružný příběh s detektivní zápletkou, obsahuje mystifikaci, složitou symboliku, erotiku, děj je umístěn do středověku
- – text má dvě roviny – děj a filozofující pásma
- – promyšlená kompozice
- Umberto Eco (1932)
Obsah: Hlavní postavou je Ludvík Jahn, v raných padesátých letech jako student horlivý komunista, který byl kvůli žertovné pohlednici (s obsahem „Ať žije Trockij“), poslané spolužačce Markétě na socialistické školení, vyhozen z vysoké školy i ze strany. Ludvík se chce po deseti letech pomstít bývalému spolužákovi Zemánkovi, který ho v rozhodující chvíli podrazil, tím, že svede Zemánkovu ženu Helenu. Zjistí ale, že Zemánkovi spolu již stejně nežijí.
Postavy:
Ludvík Jahn
- student vysoké školy v Praze
- je členem komunistické strany
- trochu lehkomyslný
- občas cynický
- celkem úspěšný a oblíbený
- na vlastní kůži se přesvědčil o tom, jak absurdní může být politický režim, kterému sám věřil
- není schopen srovnat se se skutečností a svou minulostí
Kostka a Jaroslav
- dva snílci, kteří odmítají uznat fakt, že jejich hýčkané vnitřní světy nemohou v kruté realitě obstát
Helena
- v této nenápadné postavě se zvláštním způsobem mísí sentimentalita a sebedůvěra
- právě ona byla drtivým soukolím života semleta nejdůkladněji, a proto představuje nejhorší možné ztroskotání lidské existence
Lucie
- tato postava má svůj zvláštní půvab, jelikož je zahalena určitou rouškou tajemství a je zmýtizována
- Lucie je popisována jako chudá mlčenlivá dívka se smutným pohledem
- éterická bytost, z které vyzařuje skromnost, klid a pokora
- plachá a prostá mladá žena, která okouzlila Ludvíka Jahna právě obyčejností svého vzhledu
Kompozice:
- 7 kapitol, dále členěný do podkapitol
- 4 vyprávěči (Ludvik, Helena, Jaroslav, Kostka).
- Kompoziční struktura: polyfonie = každou kapitolu vypráví jiný vyprávěč, každá postava vyjadřuje vlastní názor na daný problém, což značně přispívá věrohodností příběhu.
- Román je psán v ich-formě.
- Nejde o souvislé vyprávění v první osobě, nýbrž o kombinaci čtyř vypravěčů (Ludvík, Helena, Jaroslav, Kostka).
Jazyková složka:
- Jazyk je spisovný. Vyjadřování je pestré, líčení jsou barvitá, přesto se Kundera vyhýbá patosu a vyumělkovanosti.
- mnohoperspektivní vypravěčská struktura – příběh vykládán z více úhlů pohledu (od více postav)
- V knize nalezneme tzv. vnitřní monolog (Heleny)
- budovat socialismus, přírodovědecká fakulta – sousloví
- červenaje – přechodník přítomný
- „Co jsem měla dělat?“ – řečnická otázka
- spisovný jazyk v pásmu vypravěče i postav
- – autorův jazyk je věcný, strohý, shrnující situaci
- tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
- optimismus je opium lidstva, zamilované výlevy, dělat vějičku – metafora
- Řekla,… Řekli,… Řekla… – opakování stejného slova na začátku vět
- už mě nechce nikdy vidět, červenaje se až do hloubi duše – nadsázka
- lhát do očí – synekdocha
- malá místnůstka – pleonasmus
- – míra obrazných pojmenování nebrání porozumění textu
Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:
Milan Kundera (* 1. 4. 1929, Brno)
– básník, dramatik, prozaik, esejista, překladatel
– jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých autorů
– syn Ludvíka Kundery, hudebníka a rektora JAMU
– jako malý hrál na klavír a studoval hudební kompozici
– maturoval na brněnském gymnáziu
– studoval FF UK – literární vědu a estetiku – dva semestry
– přestoupil na FAMU – filmová režie a scenáristika
– po VŠ učil na FAMU světovou literaturu (asistent, odborný asistent, docent)
– r. 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl vyloučen (poté znovu přijat a znovu vyloučen)
– po roce 1970 nesměl publikovat, svá díla vydával u Škvoreckých v Sixty-Eight Publishers
– od roku 1975 žije a píše ve Francii, píše česky a francouzsky, přednáší na fr. univerzitách
– r. 1979 zbaven československého občanství, r. 1981 získal francouzské občanství
– svá díla napsaná francouzsky odmítá svěřit překladatelům, ale sám je nepřekládá
– Čechy navštěvuje málokdy, odmítá publicitu
– r. 2005 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně
– držitel ceny Ministerstva kultury ČR za celoživotní dílo (2006)
Společensko-historické pozadí vzniku díla
Literatura v 60. letech
- v 60. letech rozvoj kultury a literatury – od roku 1962 je to nejmarkantnější – určitá víra v nezávislost, cestování
- 21. srpna 1968 – okupace Československa spojeneckými armádami Varšavské smlouvy – přináší to přeryv a upevnění totality
Česká literatura 70. – 80. let
Společenská situace:
- léta NORMALIZACE – normalizační proces
- v 60. letech svoboda – nyní opět vládne silná ideologie – komunistická strana říkala, jak bude komunistický člověk žít a lidé se tomu museli přizpůsobit a žit podle těchto pravidel
- kdo chtěl dělat kariéru – musel být komunista – někteří toho využili jenom kvůli kariéře
V literatuře:
- hodně spisovatelů se podřídilo požadavkům normalizační politiky – autoři mohli oficiálně publikovat – byli značně finančně ohodnoceni, kritika byla loajální = hodnoceni pozitivně = vznikla skupina oficiálních spisovatelů
- tj. ti, co byli proti – stáli mimo oficiální literaturu, díla nevydávána nebo v malém množství
- ti psali „do šuplíku“
- v samizdatu – díla vydávána tajně, šířila se ve strojopisných opisech
- v exilu – emigrovali
- Zasazení autora a díla do kontextu příslušného literárního období.
- Česká literatura druhé poloviny 20. století, patři do skupiny autoru, kteří tvořili v zahraničí = exilová literatura.
- Období tzv. normalizace
- Upevnění moci komunistického režimu, liberální stránka byla odstraněná
- Docházelo k politickým čistkám = odstraňování nepřátel režimu
Bohumil Hrabal (1914–1997)
– vystřídal mnoho zaměstnání: písař, úředník, skladník, traťový dělník, výpravčí, pojišťovák, obchodní cestující, balič papíru
– od r. 1963 spisovatelem z povolání
– zemřel nešťastnou náhodou (vypadnul z okna nemocničního pokoje při krmení holubů)
– „pábení“ – zvláštní druh vyprávění, autentické hovory lidí
pábitel – vše koná zamilovaně, touží po poznání, je posedlý vyprávěním, určitou činnost dělá se vší vervou
– mnohé knihy vyšly nejprve v exilových nakladatelstvích, poté je Hrabal přepracovával
Perlička na dně – soubor povídek, Pábitelé
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – celý text je jedna dlouhá věta, ovlivněn moderní prózou
Ostře sledované vlaky – děj na konci 2. sv. války, hl. hrdina Miloš Hrma
- léta – vrcholné období
tzv. nymburská trilogie = Městečko u vody = Městečko, kde se zastavil čas:
Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny
– spojující postavou je strýc Pepin, který přijel na 14 dní a zůstal několik let
– vypravěčkou je Hrabalova maminka – paní sládková
Obsluhoval jsem anglického krále – hl. hrdina Jan Dítě je malého vzrůstu, vnucuje se do vyšších vrstev
Slavnosti sněženek – soubor povídek o obyvatelích chytové oblasti Kersko
Příliš hlučná samota – monolog baliče sběrového papíru Haňti, vzděláván proti své vůli
Josef Škvorecký (1924–2012)
– prozaik, esejista, překladatel, nakladatel
* Náchod, totálně nasazen v náchodské továrně a Novém Městě nad Metují
– působil ve studentské jazzové kapele
– krátce studoval lékařskou fakultu UK, poté FF UK obor filosofie – angličtina
– r. 1958 se oženil se spisovatelkou Zdenou Salivarovou
– od r. 1963 spisovatelem z povolání
– r. 1969 odjel přednášet do USA a rozhodl se zůstal v exilu – stal se profesorem v Torontu (Kanada)
– zakladatel exilového nakladatelství 68 Publishers (Toronto)
– roku 1978 zbaven československého občanství
– začínal civilistickou poezií a povídkami
Zbabělci – první román s postavou Dannym Smiřickým (autorovo alter-ego)
další díly pentalogie s Dannym:
Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší
detektivní prózy – vystupuje poručík Borůvka
Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat Borůvky, Hříchy pro pátera poezie: