Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou📹

Rok vydání: 1964
Literární druh: epika (próza)
Typ díla: literatura krásná
Literární žánr: psychologická novela
Téma:  Odporná hra nacistů s židy v koncetračním táboře
Motiv:  Atmosféra strachu a nejistoty
Časoprostor: Rok 1948, koncetračná tábor Osvětim

Literární směr:

• v 60. letech se autoři znovu s odstupem vracejí k tematice 2. světové války
• díky politickému uvolnění (1956: na 20. sjezdu KSSS nástupce Stalina, Nikita Chruščov, poprvé veřejně odsoudil tzv. kult osobnosti → nastává politické uvolnění v Sovětském svazu i u nás, končí politické procesy, politické popravy…
• mění se i charakter literatury, místo tzv. dělnického románu je nyní typický román filosofický nebo psychologický, hlavním hrdinou není dělník, ale intelektuál
• pohled na 2. světovou válku už proto není schematický jako např. u Drdy, je psychologicky propracovanější
• Druhá vlna válečné prózy (50. A 60.léta)
  • 1. vlna – beletrie i dokument, faktografičnost, reportážní prvky – očité svědectví
  • Jan Drda (1915 – 1970)
    • – vstoupil do literatury za vláky – Městečko na dlani
    • – po válce vydal soubor povídek Němá barikáda
    • – obraz boje s fašismem – hrdinství obyčejných lidí nebo dětí v mezních situacích

• Téma koncentračních táborů a vězení
  • Julius Fučík (1903 – 1943)
    • – Reportáž psaná na oprátce
    •    – dílo komunistického spisovatele – literárního teoretika
    •    – podle svědectví G. Fučíkové byly texty napsány ve vězení – záznam prožitků i retrospektivní vzpomínky
    •    – je dokumentem o nelidskosti fašistů

• • 2. vlna
  • – přelom 50. a 60. let – větší míra psychologické analýzy – v popředí subjekt člověka ve vztahu k době, ne k události v širších souvislostech
  • Arnošt Lustig (1926)
    • – je autorem próz se židovskou tématikou – vlastní zážitky z Terezína, Osvětimy a Buchenwaldu
• – uprchl z transportu smrti a účastnil se Pražského květnového povstání- povídkové soubory Noc a naděje, Démanty noci
• • Ladislav Fuks (1923 – 1994)
  • – byl prozaikem a autorem válečných a psychologických próz
  • – román Pan Theodor Mundstock
• •    – popisuje osud pražského žida za války – degradován na metaře a čeká na transport do koncentračního tábora
  •  – plánovitě a detailně se připravuje a promýšlí všechny situac
  •    – nový způsob zpracování konfliktu lidské bezbrannosti s brutálním násilím

• • Bohumil Hrabal
  • – Ostře sledované vlaky
• •   – povídka s výjimečně souvislým dějem – v popředí je motiv hrdinského činu
  •  – železniční elév (nováček) Miloš Hrma zneškodní válečně důležitý vlak výbušninou – vzájemně se ale postřelí s dozírajícím německým vojákem a společně umírají

• • Josef Škovercký
    • – román Zbabělci
    • – popisuje poslední dny války v Náchodě pohledem z druhé strany Danny Smiřický je antihrdina (polemika s ideologickým pojetím doby)

• • 3. vlna
    • – v 70. letech – válka ze zorného úhlu odstupu času
    • Ota Pavel
      • – povídky Smrt krásných srnců

Obsah:
Novela líčí tragický osud skupiny židovských boháčů, kteří se zachránili před německým nacismem útěkem do USA, ale posléze (roku 1943) se vrátili do Itálie a padli do rukou nacistů. Následně byli převezeni do zajateckého tábora. Tam se jich ujímá důstojník SS, Němec Bedřich Brenske, jehož úkolem je vymámit od Židů peníze, které mají uložené na švýcarských kontech. Bedřich Brenske jim tedy přislíbí deportaci do USA, tedy záchranu života. Mluvčím celé skupiny se stane obchodník Herman Cohen, jenž se slituje nad mladou, krásnou polskou židovkou Kateřinou Horovitzovou, která je s rodinou (rodiče, dědeček a šest Kateřininých sester) transportována do koncentračního tábora v Osvětimi. Kateřina se tedy díky Cohenovi připojí k obchodníkům a má být spolu s nimi deportována do Ameriky, ale obchodníky stála její záchrana sto tisíc franků.Brenske skupině sděluje, že budou vyměněni za zajaté německé důstojníky, všichni nastupují do vlaku a jedou směrem na Hamburk, kde na ně má čekat loď. Cestou z nich Brenske pod nejrůznějšími záminkami vyloudí mnoho peněz. Někteří začínají tušit, že se svobody nedočkají a že jde o podvod.Kateřina nemá americký cestovní pas, ale získá ho tím, že se provdá za Cohena. Jsou oddáni v táboře, polským židovským rabínem Dajemem z Lodže. Židé však museli za všechno zaplatit. Brenske z nich postupně vymámil veškeré jejich peníze. Po návratu do tábora se kvůli údajné hygieně všichni Židé musí svléknout a jít do očistné místnosti. Tam už téměř všichni vědí, že nastal jejich konec. Vědí, že ve skutečnosti jsou v plynové komoře. Kateřině je přikázáno, aby nahá tančila před německým vojákem, ona mu ale hbitě sebere zbraň a dva vojáky postřelí. Brenske se vrací a vzniklou situaci vyřeší tím, že přikáže zastřelit Kateřinu i ostatní obchodníky.

Postavy
Kateřina Horovizová

• Kateřině Horovitzové se v novele nedostává sice největšího prostoru
• její postava má ale výraznou symbolickou funkci
• zastupuje „ženský princip“ a spojuje ho s příslušnými mýty, zejména biblickými
• Židovka
• mladá tanečnice
• sebevědomá
• tichá
• velice statečná
• na cestě za vykoupením je donucena vzít si Hermana Cohena, aby mohla být propuštěna spolu s ostatními „spolucestujícími“
• věří v dobro, ale konec její cesty jí přesvědčí o opaku

Herman Cohen

• Žid
• mluvčí obchodníků
• vykoupí Kateřinu s cílem ji osvobodit
• rozumný
• statečný
• bohužel je nucen poslouchat rozkazy Němců a následně se jim zcela oddat

Bedřich Brenske

• velitel tajného fašistického oddělení
• cílevědomý
• krutý
• velký manipulátor s lidmi
• používá dvojsmyslů a svou roli si užívá
• baví ho pohrávat si s Židy
• je si vědom svého postavení
• má jediný úkol – vymámit od svých svěřenců veškeré finanční prostředky a následně je poslat do plynu

rabín Dajem, krejčí

• postavy dosazené A.Lustigem za účelem toho, aby čtenáři pomohli s pochopením děje a předvídáním následujících událostí

Kompozice:

• členění textu – 3 kapitoly
• Vypravěč – er forma
• Kompozice chronologická
• odehrává se v krátkém časovém úseku během několika dnů, převážně ve vlaku a později v Osvětimi
• úmyslně zdržuje a natahuje děj – dosahuje tak napětí
• až ke konci náhle děj vygraduje a má rychlý spád

Jazyková složka:

• er-forma
• vyprávěcí a popisný slohový postup
• velká čtivost
• historická fakta
• Nepřeplácanost
• dvojsmysly (Bedřich Brenske)
• znalost lidské psychiky.
• Spisovný jazyk s prvky slohově zabarvených slov (holobrádek)
• Dlouhé věty, většinou klidně plynoucí, mísí se zde česká a německá slova
• Slova z židovského jazyka (rabín),odborné termíny z židovského náboženství
• Výskyt hanlivých výrazů – Emerich Vogeltanz
• Přísloví (Kdo jinému jámu kopá…)
• Hodně přímá řeč

Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:

• pocházel z rodiny maloobchodníka
• r. 1941 byl z rasových důvodů vyloučen z měšťanky, učil se krejčím
• r. 1942 byl deportován do Terezína; prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald
• 13. dubna 1945 uprchl z transportu smrti (Dachau)
• po osvobození začal studovat obchodní akademii, na podzim r. 1945 přešel na Vysokou školu politických a sociálních věd (studoval novinářství)
• od r. 1946 se již uplatňoval jako novinář (byl vysílán do Izraele Lidovými novinami, Židovským věstníkem, Zemědělskými novinami jako dopisovatel izraelsko-arabské války r. 1948, r. 1949 Čs. rozhlasem)
• 1950-1958 pracoval v Čs. rozhlase jako reportér a režisér
• 1959-61 působil jako vedoucí kulturní redakce týdeníku Mladý svět, 1961-68 jako scénárista Čs. filmu
• r. 1968 odešel do USA (na univerzitě v Iowa učil scénář, skladbu divadelní hry a krátkou povídku, r. 1973 přešel na American University D.C., kde přednášel film a literaturu)
• jeho dílo je i ve světě ceněno jako jeden z nejpůsobivějších obrazů holocaustu
• 23.10.2008 převzal Arnošt Lustig mezinárodní literární Cenu Franze Kafky, přičemž byl vybrán z patnácti navržených celosvětově známých autorů (symbolem ocenění je soška od Jaroslava Róny, jež znázorňuje zmenšenou podobu pražského pomníku Franze Kafky; laureáti ceny rovněž dostanou finanční odměnu ve výši 10000 USD)
• Arnošt Lustig zemřel na rakovinu v sobotu 26. února 2011 v Praze po dlouhém, pětiletém boji s touto zákeřnou chorobou. Dožil se čtyřiaosmdesáti let.

Zasazení do světového kontextu:

• počátek uvolňování r.1956 – projevy Hrubína a Seiferta, kteří požadovali svobodu umělce
• vydáván Camus, Škvorecký, Faulkner, Literární noviny
• politické rehabilitace – r.1960 – 1.velká amnestie (Pecka)
• literární rehabilitace – vydávána díla dříve zakázaných autorů, stále však nemůže
  vyjít Proč nejsem komunistou od Čapka
• pražské jaro r.1968
• 4.sjezd spisovatelů, r.1967 – Kundera, Havel, Vaculík – nespokojenost s vedením strany
  
• r.1968 – tajemník strany – Dubček, prezident – Svoboda

• Dva tisíce slov – Vaculík, podepsáno všemi kdo cítili ohrožení demokratického vývoje v zemi
• 21.8.1968 – vpád vojsk Varšavské smlouvy
• do stejné doby (takřka konec války) je zasazeno dílo Zbabělci (Škvorecký), příběh mladých hrdinů za okupace zobrazuje i Otčenášek – Romeo, Julie a tma nebo Drda-Vyšší princip
• 1964, Lustig jako spisovatel je typický pro literaturu 60. let a později pro exilovou literaturu 70. – 80. let
• v 60. letech se autoři znovu s odstupem vracejí k tematice 2. světové války, 2.vlna válečné prózy
• díky politickému uvolnění (1956: na 20. sjezdu KSSS nástupce Stalina, Nikita Chruščov, poprvé veřejně odsoudil tzv. kult osobnosti → nastává politické uvolnění v Sovětském svazu i u nás, končí politické procesy, politické popravy…
• mění se i charakter literatury, místo tzv. dělnického románu je nyní typický román filosofický nebo psychologický, hlavním hrdinou není dělník, ale intelektuál
• pohled na 2. světovou válku už proto není schematický jako např. u Drdy, je psychologicky propracovanější

Další autoři:

• o této době píše např. Jan Otčenášek – „Romeo, Julie a tma“, L. Mňačko, J. Procházka („Kočár do Vídně“), L. Aškenazy,

Židovská tématika:

• William Styron – Sophiina volba
• Ota Pavel – Smrt krásných srnců
• Josef Škvorecký – Sedmiramenný svícen

Židovská tématika z jiného pohledu:

• Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol
• Robert Merle – Smrt je mým řemeslem

Exilová próza:

• Milan Kundera
• Josef Škvorecký

Čeští oficiální autoři 60. – 70. let 20. století:

• Bohumil Hrabal
• Ota Pavel
• Pavel Kohout
• Ladislav Fuks
• Václav Kaplický
• Václav Hrabě