Rok vydání: 1668
Literární druh: drama
Literární žánr: komedie
Téma: typ člověka, pro kterého peníze znamenají všechno, je schopen obětovat i lásku rodiny, zesměšňuje maloměšťáctví, strefuje se do církve a do rodin (touha po dědictví, pokrytectví
Motiv: kritika chorbné touhy po penězích, člověk zaslepný touhou po bohatství nebere ohled na nikoho, výsměch lidské chamtivosti
Časoprostor: 1670 ve Francii, v Paříži
Literární směr:
Klasicismus 17. – 18. stol.
- napodobování forem antického umění
- pevné normy pro literaturu
- rozmach dramatické tvorby
- vysoká literatura: eposy, tragédie (náměty z antiky, vznešená témata, hrdinové)
- nízká literatura: komedie, bajka, život měšťanstva (Lakomec)
- hry veršované, dlouhé monology, jambický verš (12 slabik)
- další autoři:
- o Pierre Corneille = vysoká lit., komflikt povinnosti a osobního citu, tragédie Cid (námět ze španělského rytířství
- o Jean Racine = vysoká lit., psychologická tragédie, antické náměty, jeden z vrcholů klasicistní tragédie, drama Faidra (téměř vzorové, erotická vášeň Faidry k nevlastnímu synovi Hippolytovi)
- o Jean La Fontaine = básník, kniha Bajky
- o Carlo Goldoni = Ital, komedie, komedie dell’arte, Sluha dvou pánů
Obsah:
Harpagon je sice bohatý, ale je neuvěřitelný lakomec. Každého podezírá z krádeže včetně svých dětí (syna a dcery). Jeho syn je nucen půjčovat si odjinud. Kleantes je zamilován do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec syna překvapí s tím, že si Marianu vezme on. Kleanta by rád oženil s bohatou vdovou. Dceru, která je zamilovaná do Valéra chce provdat za stárnoucího boháče Anselma.
Kleantův sluha Čipera poklad Harpagonem zakopaným na zahradě a uzme jej, aby tak Kleantovi pomohl. Začne zběsile pátrat a podezřívat každého ve svém okolí a nepřestane, dokud se nedozví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou. Valér prozradí, že jeho otcem je italský šlechtic, z čehož vyplyne, že je to Anselm (šlechtic)Dále vplyne, že Mariana, je jeho sestra a Anselmova dcera.Kleantes svému otci navrhne, že peníze vrátí, když dostane Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal své peníze zpět. Pak ale pozná pravý původ Mariany a Valéra a pochopí, že vdavky jej nebudou stát jedinou minci a své dceři taktéž dávat žádné věno nemusí, proti svatbě svých dětí najednou nic nenamítá. Valér se ožení s Eliškou a Kleantes si vezme Marianu.
Postavy:
Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.
Čipera (La Fleche, Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.
Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.
Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.
Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.
Kompozice:
5 dějství, několik scén, chronologický postup, vypravěč nezasahuje do díla
Expozice: Harpagonův majetek
Kolize: láska Harpagonova syna Kleanta
Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta
Katastrofa: ztráta peněz
Závěr: navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta, Elišky a Valéra
vypravěč – er- forma, původně francouzština, jazyk je spisovný, místy archaický, ale typický pro svou dobu, vševědoucí vypravěč
Jazyková složka:
-
- aristotelská zásada tří jednot (jednota časové linie, děje a místa)
- commedia dell’arte: herci mají pouze hrubou kostru, nuceni improvizovat na jevišti
- propracované kostýmy
- psychologie postav
- kritika touhy o penězích, živé dialogy, satira, reálný život francouzských měšťanů v 17. stol.
- Spisovná čeština, hovorový jazyk, zvláštní slovosled, zvláštní vyjadřování (bratr a sestra si vykají)
- Archaismy i slova zastaralá
- Sarkasmus – označuje kousavou, zraňující řeč, obvykle vyjadřující i jisté pohrdání
- Metafora – přenesení významu na základě podobnosti (jdi mi z očí)
- Ve své době byla nedoceněna kvůli pokrokovým názorům na dobu
- Často se v této divadelní hře dá použít satirický tón (vysmívající se tón)
- Nedokončené věty
- anafora – opakování slov
- „ven, ven!“, „pomalu,pomalu!“-epizeuxis
- „ a na tisíc půvabů z ní vyzařuje“ – hyperbola
- „světe, zboř se!“ , „ach peníze, penízky, vy moji drahouškové!“ – apostrofa
- „má kasička je cudná a bezúhonná“ – personifikace
- „stal jsem se otrokem její krásy“ – metafora
-
Metafora
-
-
- v jediném pojmenování spojuje 2 významy na základě vnější podobnosti (zub pily, kapka štěstí, hlava rodiny, perly rosy)
- př. „Slunce napsalo krásnou báseň zlatým perem na naši zem.“
-
-
Metonymie
-
- spojení 2 významů na základě věcně souvislosti (město čeká ⇒ všichni obyvatelé města)
Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:
Moliére
- vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin, pseudonym používal proto, aby nekompromitoval rodinu
- francouzský dramatik, spisovatel, herec (proti vůli rodiny se stal komediantem)
- brzy se svými hrami proslavil, zejména mezi chudinou
- spoluzaložil Skvělé divadlo, nedařilo se, skončil ve vězení pro dlužníky, později kočoval
- později si získal náklonost Ludvíka XIV. a stal se organizátorem královských akcí
- musel bojovat proti intrikám a osočování z řady odpůrců
- zemřel na jevišti při repríze své poslední hry Zdravý nemocný
Francie:
Pierre Corneille (1606–1684)
autor tzv. hrdinských tragédií, celkem 22 her inspirovaných antikou
vytvořil pravidla tragédie
tragédie Cid: don Rodrigo miluje Ximénu, chystá se svatba – následuje boj o čest
Horatius, Polyeuktes, Cinna, Lhář
Jean Racine (1639–1699)
tragédie psychologické, s ženskými hrdinkami, milostně laděné příběhy
např. Faidra: Faidra eroticky touží po nevlastním synovi Hippolytovi, ten však miluje Aricii. Faidra ve vzteku žaluje manželovi Théseovi, a ten nechává syna usmrtit bohy. Faidru tíží svědomí, páchá sebevraždu
Andromacha, Britannicus, Berenika, Bajazet, Ifigénie v Aulidě, Esther
Jean de La Fontaine (1621–1695)
básník, prozaik, dramatik, člen Francouzské akademie
drama: Eunuch
Škádlivé povídky, básně Adónis
Bajky: celkem 12 knih