Rok vydání: poprvé uvedeno roku 1963 v Divadle Na zábradlí
Literární druh: drama
Forma díla: literatura krásná
Literární žánr: absurdní drama
Téma: Téma je ukryto v metafoře nedohrané šachové partie – vztah mezi odcizeným systémem a člověkem ztrácejícím svou identitu
Motiv: banalita vyjadřování
Časoprostor: období 60. let, Československo
Literární směr:
Absurdní drama
Tragikomedie
Absurdní drama zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Ukazuje člověka, jenž je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil.
Charakteristické je odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci. Dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění.
Hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky. Časté jsou groteskní prvky a černý humor.
Autorovo drama nastavuje zrcadlo době, která vychovává lidi pokřivených charakterů a ctí zásadu: do ničeho se moc neplést, ale maximálně využít dané situace a z ní vyplývajících výhod. Nejabsurdnější z celého díla je postava sládka, člověka, jenž se propůjčil k donášení a přitom se staví do očí druhého jako nejlepší kamarád, jako ten, kdo chápe a pomáhá. Prázdnota slov a způsobu tohoto života je vyjádřena neustálým opakováním stejných frází a nezávazným „žvaněním“, směšně působí časté odchody na toaletu a následné zapínání poklopce atd.
Obsah:
Hlavní postava Hugo Pludek je předurčen k tomu, aby dosáhl své kariéry a použil k tomu všechny své dostupné prostředky. Tak jak se vyvíjí jeho život i on se přizpůsobuje režimu jen proto, aby dosáhl důstojného postavení ve společenském žebříčku. Přejímá názory svého otce, rozvíjí je a dotváří. Vše dospěje tak daleko, že dosáhne skvělého postavení, jeho rodiče ho ale nepoznávají, neboť dosáhne úrovně, kdy se zcela odcizil, přejal názory druhých a ztratil svoji osobnost . Základní zápletka je postavena na metafoře šachové partie. Hugův život je rozehraná šachová partie, autor jej ovládá. Zahradní slavnost je ve skutečnosti en kádrová akce, která usiluje o polidštění byrokratické praxe Likvidačního úřadu. Děj hry tvoří vršící se absurdní nedorozumění, které vznikají z přesné aplikace modelů chování a názorů ústřední postavy. Hugo vyhrál šachovou partii, ikdyž mu šlo jenom o jakési intelektuální cvičení. Dosáhl zrušení likvidačního úřadu i Zahajovačské služby a nahradil je Ústřední komisí pro zahajování a likvidování. Na druhou stranu také prohrál, (hraje na obou stranách šachovnice) neboť totálně ztratil sám sebe a svou identitu – rodiče jej nepoznají.
Postavy:
manželé Oldřich a Božena Pludkovi – obraz novodobého socialistického maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe, nevyjadřuje své názory, pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit postavení v zaměstnání, ve společenském žebříčku atd.
Hugo Pludek – mladý muž na prahu dospělosti. Je přičinlivý, má předpoklad pro dobrou kariéru. Vzestupu dosáhne pomocí dokonalého zvládnutí prázdných frází, život vnímá jako šachovou partii.
Petr Pludek – Hugův bratr, intelektuál. protiklad Huga. Za celou hru nepromluví, charakterizují ho rodiče. Zřejmě černá ovce rodiny, chce jít za svým cílem, nehodlá se přizpůsobovat.
František Kalabis – bývalý spolužák otce, dnes vlivný muž. Ve hře postava, o níž se stále mluví, ale na scéně se neobjeví.
Pracovníci likvidačního úřadu – postavy, na nichž je ukázána vyprázdněná komunikace.
Kompozice: Je to hra o čtyřech dějstvích, Uspořádání děje je chronologické, cyklické. Stále dokola se opakují se stejné motivy, fráze, gesta, scény (devalvace obsahu).
Jazyková složka:
- spisovný jazyk; slangová slova; přísloví a rčení; germanismy, slovenština
- neologismy vycházející z dobově zmrzačeného jazyka; místa jazyk familiární, místy vulgární
- Často používané jsou zvolací věty. Jazyk je zbaven sdělovací funkce, je nositelem nedorozumění.
- Autor užívá neosobní fráze, prázdná slova, tradiční přísloví jsou parodována v nesmysl. Objevuje se dobová soudružská hantýrka.
- Tropy + figury:
- opakování banálních frází; apoziopeze
Autorova tvorba + obecně kulturní kontext:
Václav Havel byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003).
Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době vedle dalších divadelních her také napsal vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).
- dramatik, esejista, publicista, básník (experimentální poezie Antikódy), mluvčí Charty 77
- téma: lidská identita, krize mezilidských vztahů, degenerace jazyka
- zrcadlo absurdního systému, odlidštěného člověka
- nejistota, nesmyslnost rozhovorů, přihlouplost a omezenost, neschopnost naslouchat a domluvit se
- Zahradní slavnost – totalitní režim na počátku 60. let v ČSR – šachová partie = systém a člověk ztrácející identitu – inteligentní mladík Hugo Pludek chce zaměstnání, na zahradní slavnosti Likvidačního úřadu si osvojil fráze a ztrácí svou identitu – jazyk je prostředkem manipulací s člověkem – motivy se opakují – gesta, fráze, komolení úsloví, obecná čeština, špatná výslovnost cizích slov
- Žebrácká opera – inspirace dílem B. Brechta, podsvětí = činy mocenského aparátu -manipulaci moci lze uniknout pouze smrtí – byla hrána v Havlově chalupě na Hrádečku -premiéra v Divadle na tahu (hospoda v Horních Počernicích), 1975 rozehnáni policií
- Audience – Vaněk dělníkem v pivovaře pronásledovaný režimem – je přemlouván sládkem, aby na sebe psal udání a donášel sám na sebe – závěrečná pasáž se vrací směrem na začátek → nesmyslný bludný kruh – postava „zakázaného“ nesmělého dramatika Ferdinanda Vaňka (velmi významná postava, použil ji ve více svých dílech, dokonce ji „propůjčil“ P. Kohoutovi a dalším tvůrcům)
- Vernisáž – disident spisovatel Bedřich pozván na návštěvu, kde mu známí ukazují byt – známí se tváří, jak se mají pohodově, přitom zakrývají prázdnotu svého života
Absurdní drama ve světové literatuře
- 50.a 60.léta 20.století
- z latinského absurdus = nesmyslný; tzv.antidrama
- bezmoc osamělého, úzkostného člověka, který ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními lidmi
- nesmyslnost lidského jednání, únavný stereotyp
- degradace jazyka jako dorozumívacího prostředku
- nesouvislý děj
- prázdnota -> skromné rekvizity
- zdánlivě nesmyslné dialogy, na sebe nenavazující promluvy
- opakování slov a vět
Samuel Beckett (1906-1989)
- Ir; dramatik a prozaik
- Nobelova cena 1969; psal francouzsky a anglicky
- vědomě a provokativně porušoval divadelní zvyklosti a konvence
- zaměřil se na jazyk jako nástroj komunikace mezi lidmi, který pozbyl svou komunikační funkci
- Čekání na Godota – chaotický dialog dvou tuláků Vladimíra a Estragona na venkovské cestě -čekají na neznámého Godota, který by měl změnit jejich život – dny čekání přežívají tím, že hovoří (mluví aby mluvili) – opakovaná scéna s chlapcem, který vždy oznámí, že Godot přijde až další den – beznadějnost, bezvýchodnost, monotónnost (chybí zápletka a děj) – stereotyp je podobenstvím o stavu světa a lidstva: opuštěnost, zklamání
- Konec hry – 4 postavy: Hamm na vozíku, jeho beznozí rodiče Nagga a Nell uvěznění v popelnicích a jejich sluha Clov, který jediný chodí a nakonec je opustí; představa konce světa
- Šťastné dny – Vinnie a Willi; bezvýchodnost situace: žena je zahrabaná v hlíně a její slabomyslný druh jí nedokáže pomoci
- Dech – půlminutová hra ohraničená nádechem a výdechem; v záblesku světla jsou vidět předměty symbolizující smrt a pohřeb
- Nyní – hra bez postav, kde jsou slyšet jen hlasy
- hra Katastrofa je věnována Václavu Havlovi
Eugéne Ionesco (1912-1994)
- francouzský dramatik rumunského původu
- typická hravost a vynalézavost „antijazyk“
- Plešatá zpěvačka – nesmyslná konverzace dvou manželských párů (Smithovi a jejich hosté Martinovi), služky a velitele hasičů – banální, nesouvislé fráze bez logické souvislosti (inspirací byl groteskní text v konverzační příručce angličtiny), dějové náznaky – rozhovor nabývá na agresivitě, mluvčí se přestávají vnímat – repliky jsou nesmyslné průpovídky, slova, slabiky, hlásky -> bezvýchodná situace – „tragédie řeči“ – v závěru hry se vrací výchozí situace, role hostů a hostitelů se vyměnila
- Novy nájemník – nájemník se postupně ztrácí mezi předměty zaplňujícími jeho pokoj
- Amadeus aneb Jak se ho zbavit – rozpínající se mrtvola narušuje život manželské dvojice
- Židle – hl. hrdiny jsou Stařeček a Stařenka – Stařeček chce lidstvu sdělit své poselství, pozve hosty a řečníka – to vše jen ve své mysli – nakonec přijde opravdový Řečník, Stařeček mu sdělí poselství a se Stařenkou skočí z okna – Řečník se pak snaží složitě obecenstvu oznámit, že je hluchoněmý – na scéně zůstanou místo lidí jen židle = symbol prázdnoty a pomíjivosti
- Nosorožec – hlavní hrdina se nechce proměnit v nosorožce, protože by se stal součástí bezmyšlenkovitého stáda