Geografie jako věda, Kartografie, Sluneční soustava a vesmír

Geografie (popis Země)

– věda zabývající se jevy přírodními, společenskými a jejich vzájemným působením,nejstarší věda lidstva (Eruthostenes 3.-2. stol. př.n.l.)

– objektem geografie je krajinná sféra (fyzicko-geografická sféra + socioekonomická sféra)

• fyzikální geografie: studuje geosféry (litosféra, atmosféra, hydrosféra, pedosféra,biosféra, kryosféra)
• sociální geografie: socioekonomická sféra – studuje společnost (obyvatelstvo, sídla, ekonomiku a politiku)

– Krajina = výřez krajinné sféry, který obsahuje všechny geosféry

– geografie – rozhraní přírodních, společenských a technických věd

• fyzická: 6. sfér
• obecná: ze všeho něco – FAKTA
• regionální: určitá oblast
• speciální: ekologie (nauka o životním prostředí)
• užitá: aplikované poznatky

 

Vesmír:

– prostor vyplněný hmotou, která je rozptýlena a také soustředěna do vesmírných těles

stáří: odhadem 15 miliard let

vznik: big bang (velký třesk)

– nekonečně vysoká hustota, teplota

– rozpínání, ochlazování

– formování atomů (po 380 000 letech) → prvků (vodík, helium, lithium, berylium)

světelný rok:

• značka l. y. (z anglického light year)
• dráha, kterou urazí světlo za jeden rok
• 1 ly = 9,46 x 1015 m

astronomická jednotka AU:

• střední vzdálenost Země od Slunce (149 mil. km)

Vesmír: kupy galaxií → galaxie (ostrovy hvězd mil. – mld.) → Galaxie „Mléčná dráha → hvězdokupy → hvězdy (např. Slunce)

galaxie Mléčná dráha (naše)

• 100 mld. hvězd
• rotace kolem středu (Slunce 220 mil. let)

Slunce:

• hvězda (vodík, helium), povrch 5 000 K
• termonukleární reakce, 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, 2 tisíce bilionů tun

 

1) vnitřní planety (terestrické):

• malé, podobné složení jako Země: kovové jádro, horninový obal
• Merkur – nejmenší, bez atmosféry (500 až -180°C), na povrchu krátery
• Venuše – jitřenka, hustá atmosféra, 400°C, bohyně války
• Mars – bůh války, Fe2O3, krátery, kaňony, polární čepičky, v minulosti asi voda, měsíce: Phobos, Deimos

Pás asteroidů

• Planetky
• Vysoká koncentrace.
• Mezi Marsem a Jupiterem.
• Nepravidelný tvar, horniny a kov

2) vnější planety:

• značná velikost, horninový obal, tvořeny plyny, prstence
• Jupiter – největší, hustá atmosféra, rychlá rotace, erupce, plyny, bouře
• Saturn
• Uran – úhel 98, modrá barva, pohlcuje červené světlo metanem
• Neptun – Poseidon, měsíc Triton – nejchladnější -238°C
• trpaslíci – Pluto, Ceres, Eris

komety:

• složení: led, prach, ohon od Slunce
• výstředné (i nepravidelné) oběžné dráhy
• Halleyova kometa perioda 75-76 let
• mohou mít 1 až stovky kilometrů

meteorid:

• objekt pohybující se sluneční soustavou

meteor:

• světelný úkaz (zbytek meteoridu, který dopadl na Zemi) – meteor Crater Arizona: 1,2 km průměr, 49 000 let

meteorit:

• dopad na zemský povrch

 

Dobývání Vesmíru

1. Družice Sputnik – SSSR 1957
2.  Živočich Lajka – 1957
3. Člověk – Jurij Gagarin 1961
4. Čech – Vladimír Remek 1978
5. Člověk na Měsíci – Neil Armstrong, M. Collius, B. Aldrin 1969
6. Vesmírný turista – Denis Tito 2001

 

Měsíc:

• přirozený satelit Země
• 4x menší než Země, desítky tisíc kráterů,  „moře“ – čedičová láva
• doba rotace = doba oběhu: perioda 29,5 dne (proto vidíme stále stejnou část)
• 3 pohyby = kolem slunce, Země, vlastní osy

měsíční fáze:

• nov: Měsíc je mezi Zemí a Sluncem → ozářená polokoule je odvrácená od Země
• 1. čtvrť: Měsíc dorůstá → je vidět ½ přivrácené strany
• úplněk: Měsíc je na opačné straně než Slunce
• 3. čtvrť: Měsíc couvá → je vidět ½ přivrácené strany

zatmění Měsíce:

• • měsíční kotouč je zastíněn planetou Zemí (při úplňku)
  • Slunce, Země a Měsíc se ocitnou v jedné přímce

zatmění Slunce:

 

• Měsíc v novu stojí mezi Zemí a Sluncem

• ročně 2 – 3x, na jednom místě jednou za 360 let

 

 

Kartografie:

– věda zabývající se zhotovováním a studiem map a jejich dějinami

Kartometrie: nauka o měření map

mapa: zmenšený obraz Země v rovině

glóbus: zmenšený trojrozměrný model Země, nedochází ke zkreslení (stejné délky, úhly plochy)

 

Kartografická zobrazení:

• metoda projekce (promítání)
• cíl: dosáhnout co nejmenšího zkreslení

azimutální:

• zobrazovací plochou je rovina, dotyk v jednom bodě (dotyk na pólu – rovnoběžky jako soustředné kružnice, poledníky svazek paprsků)
• nejmenší zkreslení v okolí pólu
• Pro území v kruhu
• např. mapování polárních oblastí

válcové:

• zobrazovací plochou je rozbalený plášť válce, dotyk v oblasti rovníku
• nejmenší zkreslení, poledníky a rovnoběžky kolmé
• Pro území v obdelníku
• např. mapa časových pásem

kuželové:

• zobrazovací plochou je rozbalený plášť kužele
• dotyk podél jedné rovnoběžky, poledníky se sbíhají v pólech
• např. atlas, mapy světadílů
• pro území v obdelníku

 

Vznik mapy: (platí pro mapy velkého měřítka)

1. práce astronomické:

– zjištění přesné polohy základních bodů v mapované oblasti

1. práce geodetické:

• přiřazení přesné polohy a nadmořské výšky všem bodům v terénu

1. a) trigonometrická síť:

• • je podkladem pro polohopis mapy
  • v ČR je výchozím bodem Pecný u Prahy
  • síť trojúhelníků, zeměpisná poloha všech objektů odvozená od astronomicky přesně změřených bodů

1. b) nivelační síť:

• je podkladem pro výškopis mapy
• síť bodů s přesně změřenou nadmořskou výškou (hladina Baltského moře)
• v ČR je výchozím bodem Lišov u Českých Budějovic

III. práce topografické:

– mapování v terénu, vyhodnocování leteckých snímků

1. práce kartografické a reprodukční:

– zpracování výsledků, tvorba mapy, tisk

 

Dělení podle měřítka mapy:

• velkého měřítka: (plány, podrobné topografické mapy) do 1 : 200 000
• středního měřítka: (např. turistické) 1 : 200 000 – 1:1 000 000
• malého měřítka: (viz atlas) nad 1 : 1 000 000

 

Obsahy mapy:

1. polohopis

• znázornění vzájemné polohy jednotlivých objektů v terénu (horizontální rozměr)
• pro znázornění na mapách se používají smluvené symboly: značky

značky:

• bodové: písmenkové (menší státy, suroviny), číslicové (kóty), symbolické (kotva=přístav)
• čárové: linie, u objektů jejichž šířka je zanedbatelná (silnice, řeka, hranice) + tzv. izolinie: spojnice míst o stejné hodnotě daného jevu (např. výška. vrstevnice, tlak: izobara)

• plošné: objekty v ploše, vyjadřuje kvalitu + kvantitu jevu (sad, les, louky, močály, vinice)

2. výškopis

 

• zobrazuje výškové poměry a tvary reliéfu (výškové rozčlenění krajiny: hory, nížiny..)

• vrstevnice: spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou (čím blíže u sebe tím větší svah)

• stínování: stínování vytváří plastický dojem

• barva: viz atlas (zelená: nejnižší nadmořská výška, velehory: tmavě hnědá)

• spádnice: čára kolmá na vrstevnici

• izobáta: spojnice míst záporných hloubek

• hloubnice: spojuje záporné výšky

• hypsometrie: barevná škála

 

 

metoda kartogramu:

• • • v mapě rozdělené do územních jednotek znázorněny statistické údaje (barva, rastr)
    • např. mapa nezaměstnanosti
    • kvantitativní metoda

metoda kartodiagramu:

• v územních jednotkách diagramy vyjadřující kvantitu nebo kvalitu daného jevu

 

Dělení map podle obsahu:

1. Obecně geografické / mapy s topografickým obsahem:

– přírodní a společenské složky v rovnováze

• podrobné mapy: (plány, katastrální mapy)
• topografické mapy: (velké, střední měřítko – př. turistická mapa)
• obecně zeměpisné mapy: (atlas – malé měřítko)

1. mapy speciální / tematické:

– výběr jednoho tématu (vodstvo, průmysl, naleziště surovin, přírodní poměry, doprava, teploty, srážky, hustota zalidnění aj.)

 

Global Positioning Systém:

• původně vojenským systémem ministerstva obrany USA (1973)
• tvořen 24 družicemi výšce přibližně 20 000 km
• minimálně 4 družice jsou pozorovatelné kdykoliv a odkudkoliv
• družice vysílají nepřetržitě údaje o přesném čase a o své poloze ve vesmíru, přesnost 5 až 15 m
• GPS přijímače uživatelů umožňují přijímat signály z družic a získávat z nich informace o svém poloze a čase

Pojmy:

• Generalizace = zjednodušení.
• Exonymum = originální název nepoužíváme, ale nahradíme vlastním (Paris – Paříž, Roma – Řím).
• Chorongma = jména vodorovných částí pouště.
• Transkripce = fonetický přepis.
• Toponomastika = nauka o zeměpisných názvech.
• Digitalizace = každému bodu na mapě se přidělí dvě pravoúhlé souřadnice k určení polohy a třetí udává druh a kvantitu jevu.
• Atlas = soubor map (atlas světa, atlas ČR, auto atlas).
• Planimetr = přístroj na měření ploch.
• GPS = přístroj k navigaci.
• Křivkoměr = přístroj k měření křivých nebo rovných délek na mapě.
• Azimut = pochodový úhel mezi severem a místem kam jdu.
• Fotogrammetrie = mapa vzniklá fotografickým snímáním