1) PATRISTIKA (1. stol. – 800)
- období tzv. „církevních otců“
- vznik církevní dogmatiky
- gnostikové, Sv.Augustin
2) SCHOLASTIKA
- schola (škola), rozvoj vzdělanosti, zakládání škol a univerzit
- a) raná scholastika (9. – 12. století)
- Teologie a filosofie jsou totéž
- Utváří se metodologie křesťanské filosofie
- b) vrcholná scholastika (13. století)
- Albert Veliký, Tomáš Akvinský
- c) pozdní scholastika (14. -15. století)
- Rozpad křesťanského systému
- mysticismus
PATRISTIKA
- historicky rozporuplné období (boj antiky s křesťanstvím)
Starší církevní otcové („otci zakladatelé“)
otec TERTULLIANUS (cca 160 – 220)
- nejznámější
- křesťanství a filosofie jsou v rozporu, jsou to 2 samostatné věci
- „Credo, quia absurdum“ – Věřím proto, že je to absurdní“ → odmítá úlohu rozumu ve víře
otec KLEMENS ALEXANDRIJSKÝ (asi 150 – 215)
- filosofie je jen přípravou pro křesťanství
ORIGENÉS (asi 184 – 254)
- vychází z novoplatonismu
- „Bůh je světlo, Bůh Syn a Duch svatý jsou jen prostředníky mezi bohem a nižšími stupni emanace -> svět duchů a člověka
- „Žádný hřích není tak velký, aby nemohl být odpuštěn. Trest je jen dočasný.“
- aby dokázal, že víra je něco více než rozum, nechal se vykastrovat
Gnostikové
- od slova gnosis = poznání
- chtějí dospět k poznání ohledně víry
- narušují křesťanství jakoby zevnitř, jsou věřící, ale kladou nepříjemné otázky, které křesťané neumí zodpovědět
- křesťané je označují za heretiky – kacíře
- Řeší problém theodiceje: Jak je možné, že bůh, který je dobrý, dokonalý, spravedlivý… vytvořil zlo? Hledají původ existence zla ve světě.
- řešení: existovali 2 bohové → Bůh – stvořitel (demiurg) – který připouští zlo ve světě, nebyl tak dokonalý, Bůh – vykupitel – neskutečně dobrý, vykupuje/zachraňuje lid před zlem
- postupně narůstá úloha církve – církev je v podstatě státem ve státě, jakožto instituce má již pevný řád
- roku 529 byly uzavřeny pohanské školy (např. i Platónova Akademie), od této chvíle měly monopol na vzdělávání a myšlení kláštery
Mladší církevní otcové
AUGUSTIN AURELIUS (354 – 430)
- nejvýznamnější představitel mladších církevních otců
- matka – křesťanka, otec pohan
- on sám byl pokřtěn až ve 33 letech, předtím vedl velmi bujný a zhýralý život
- označován za 1. velký filosofický talent od doby antiky
- jeho dílem je uzavřena dogmatika
- Dílo: Vyznání (celé psáno formou modlitby), O obci boží (vysvětluje, jak má křesťanství fungovat)
- v centru jeho zájmu stojí bůh a duše
- cíl života: poznat Boha a pocítit k němu lásku
- „vědění pro vědění nemá smysl“
- odkazuje se i na nevědomí, vědomí je prý jen menší část psychiky (studoval jej i Freud)
- přichází s 3 novými myšlenkami:
- 1) problém svobodné lidské vůle
- 2) negativní teologie
- 3) hledání jistoty
ad 1) problém svobodné lidské vůle
- Otázka: „Může se člověk chovat svobodně? Augustin přichází s učením o predestinaci (předurčení) – lidský život je omezen bohem -> když chce, člověka osvobodí nebo zatratí
- Bůh – je absolutně svobodný
- svobodný byl také Adam s Evou, ale díky jejich hříchu jsme omezováni -> hřích se dědí… -> vede k nulové aktivitě (to se nehodí církvi) církev to zmírňuje – mluví o predestinaci – ale člověk není jen bezduchou loutkou
ad 2) negativní teologie
- týká se důkazu boha
- vše mohu dokázat buď pozitivní, nebo negativní cestou – pozitivní cesta je lehčí (mám nějaký důkaz)
- negativní teologie – důkaz boha, boha totiž nemohu dokázat pozitivní cestou
- o bohu nemá naše duše žádnou znalost (žádné vědomí), kromě toho, že duše ví, že ho nemohu poznat → jediné co vím, že o něm vím málo → a když o něm málo vím, tzn. vím, že to existuje, přemýšlím o něm → to je důkaz boha
- vše podstatné je v Bibli
- závěr → bůh vysoce přesahuje můj rozum (nemůžeme ho poznat)
ad 3) hledání jistoty
- Můžu já dokázat, že jsem?
- používá myšlenkovou metodu – stejnou jako později Descartes
- → všechno mohu zpochybnit, jediné, co nemohu zpochybnit je to, že pochybuji → tedy myslím
- pochybuji-li → je to důkaz, že myslím; jestliže je myšlení → musí také existovat myslící subjekt → jediné nezpochybnitelné
- „Pochybuji, tedy myslím, tedy jsem.“
- Bůh umožnil myšlení, zpochybnění, že jsem
pohled na zlo ve světě a jeho příčiny
- zlo vůbec neexistuje, války – to není zlo
- zlo je jen nepřítomností dobra, stejně jako je tma jen nepřítomností světla)
- popírá zlo, ale nic neřeší) – stejně jako u negativní teologie (negativní)
- světu je dáno dobro
SCHOLASTIKA
- 8. – 15. století
- disciplína, která se vyučuje na církevních školách – latinského schola (i na univerzitách)
- úzce spjata s teologií → filosofie je služkou teologie (ancila theological) → snaha o racionální vysvětlení teologie (filosofie je nástrojem, který teologie využívá)
- úkolem filosofie je racionálně argumentovat
- učenci – co jde vysvětlit racionálně, to vysvětlí, ale pokud to nejde racionálně vysvětlit, pak to vysvětlí teologie → víra stojí výše než racio
- zakládány univerzity, kláštery
- ústředním jazykem vědy je latina (hlavně vzdělanci, učenci, církev)
- úkolem nebylo hledat pravdu, ale zjevenou pravdu – pomocí filosofie vyložit, systematizovat a vyvracet námitky proti ní (metoda: posuzování pro a proti
Raná scholastika (8. -12.stol.)
- spor o univerzálie = obecné pojmy (Platón x Aristoteles)
- šlo o to, zda a jak existují universalia – tzn. základní pojmy ve smyslu idejí (jak je znala antická filosofie)
- krajní realismus
- univerzália existují reálně před věcmi, tzn. existují obecné pojmy, které jsou nad věcmi
- pod vlivem Platónových představ (obecniny reálně existují – pojem strom existuje reálně bez závislosti na stromech v lese)
- Anselm z Cantebury
- umírněnější realismus
- obecné pojmy existují ve věcech
- každý z nás má v sobě pojem spravedlnost (obecný pojem)
- pod vlivem Aristotelových názorů (církvi nejlépe vyhovuje toto stanovisko)
- Petr Abelárd
- nominalisté
- obecné pojmy neexistují- jsou to jen jména (lat. nomina), které jsme si vymysleli, abychom se mohli ve světě pohybovat a žít
- Je to jen prázdná značka. Obecné pojmy vznikaly po věcech (typické pro pozdní scholastiku)
- Roscellinus
ad 1) krajní realismus
ANSELM Z CANTERBURY
- Ital, ve své době velmi populární
- zastává stejný názor jako ostatní krajní realisté → obecný pojem je něco, co nás plně přesahuje
- „Věřím, abych porozuměl“ – bez víry nemohu pochopit svět
- autor ontologického důkazu boha – pracuje jen s obecnými pojmy
- říká, že v našem rozumu je nepochybný důkaz o tom, že existuje něco, co nás přesahuje (ať jsme věřící nebo ne) – např. když sledujeme padání vloček, rašení pupenů… apod.
- to něco je zcela dokonalé – můžeme to označit jakkoli – např. křesťané tomu říkají bůh
ad 2) umírněný realismus
PETR ABELÁRD
- „Poznávám, abych věřil.“ Racionální poznání mne také dovede k víře → víra člověka přesahuje
- autor teorie dvojí pravdy: dichotomie (2 nezávislé množiny)
- existuje pravda teologická a pravda filosofická, každá má svůj okruh působení, každá řeší své problémy
- musí to rozlišovat sám člověk – pokud řeším filosofický problém – řeším to rozumově x pokud je to však problém teologický řeším ho v této oblasti, přijímání iracionální cestou
ad 3) nominalismus
ROSCELLINUS
- pokud jsme si obecné pojmy opravdu jen vymysleli, tzn. nejprve existovala ta konkrétní věc a až pak jsme k ní vymysleli pojem, název, který používáme
- pak tedy pokud máme 3 označení pro boha – znamená to tedy, že existuje bůh v 3 podobě (Ros. musel toto tvrzení odvolat)
Vrcholná scholastika (13.stol.)
- vznikají centra vzdělanosti, vznik univerzit, jazyk – latina
- vznikají církevní řády – např. františkáni (sv. František z Assisi) – spravovali chudobince, humanitární rozměr, dominikáni (např. i Albert Veliký, Tomáš Akvinský)
- nastupuje vliv Aristotela (A. byl autorem encyklopedických děl, řeší stejné problémy)
- vytvářejí se tzv. summy – encyklopedie shrnující vzdělanost v daném oboru
- období konfrontace: křesťanství x islám x judaismus
ALBERT VELIKÝ
- překládal Aristotela do latiny (znalec jeho spisů)
- připravil svému žákovi Tomáši Akvinskému Aristotelovo dílo i s poznámkami
- zůstal ve stínu svého žáka – T. Akvinského
TOMÁŠ AKVINSKÝ (1225 – 1274)
- „svatý Tomáš“
- přezdívaný „mlčící vůl“ – obézní, nekomunikativní
- měl hodně vysoký intelekt
- roku 1323 byl prohlášen za svatého
- členem dominikánského řádu
- učil teologii v Paříži
- na jeho učení navázal tzv. tomismus
- ve 20. století se objevuje skupina filosofů – novotomisté (novotomismus r 1879 vyhlášen papežskou encyklikou za oficiální filosofii katolické církve)
- dílo:
- jeho díla jsou velmi propracovaná, pečlivá, podrobná, jeho závěry mají obecnou platnost
- velmi rozsáhlé, přehledné, hutný text, přináší nové pojmy,
- jeho rozsáhlé dílo zahrnuje jak komentáře k Aristotelovi, tak spisy teologické
- nejvýznamnější díla:
- Summa teologická – systematický výklad křesťanství
- Summa proti pohanům – argumenty pro disputaci proti jiným než křesťanským náboženstvím
- vztah teologie vs. filosofie
- hlavní přínos spočívá v chápání víry a rozumu jako dvou způsobů poznání
- odmítá myšlenku Abelárda o dvojí pravdě
- obě pravdy – teologická i filosofická mají svůj původ u boha -> rozum každého z nás je člověku dán od boha, proto rozum a víru nemohu oddělit, není mezi nimi rozpor – mají stejný původ, proto nestojí v protikladu
- víra není protirozumová, jen rozum přesahuje (není mu přímo nadřazena – víra má díky božskému světlu jistotu pravdy, zatímco poznatky získané rozumem mohou být mylné)
- důkazy boží existence: odmítá ontologický postoj
- když chci dokázat boha, musím začít věcmi, které mě obklopují
- opírá se o Augustina a o Aristotelův způsob myšlení
- 5 důkazů boha (nepřímé, rozumové důkazy):
- důkaz z pohybu
- všechno v neustálém pohybu → někdo to musel rozpohybovat → Bůh
- důkaz z příčin
- vše má nějakou příčinu, nějaká první příčina – Bůh
- důkaz z nahodilosti
- náhody → někdo je musel určit – Bůh
- důkaz stupňovitosti
- podobně jako Aristoteles – pouze vrcholem ne člověk, ale Bůh
- teleologický důkaz
- látka a forma, čtyři příčiny, nejdůležitější účel – vše se snaží připodobit bohu
Akvinského metafyzika
- svět se skládá ze 2 principů: látka (esence – to co činí věc věcí) a existence (to, co přivádí látku k životu)
- akt bytí = stvoření něčeho -> o existenci můžeme hovořit až když se spojí látka a existence
- jednota esence a existence je bůh
- svět je tím víc dokonalý, čím více je v něm duchovní existence
- přijímá od Aristotela učení o třech typech duše – (myslící u člověka, smyslově vnímající u zvířat a vyživující u rostlin)
Gnozeologie
- Akvinský je empirik (empirie = zkušenost) – všechen materiál, informace, které zpracováváme mají původ ve smyslech, rozumem je pak jen zobecňujeme
- Poznání podle něj pochází od boha, ale dokonalé poznání boha je možné jen prostřednictvím víry
- víra nás přesahuje, přesahuje i 4 základní ctnosti – moudrost, statečnost, uměřenost, spravedlnost – Akvinský k nim přidává ještě víru, naději a lásku
Politické názory
- přijímá Aristotelovu myšlenku, že člověk je zoón politikon (i pohled na důležitost rodiny, obce a státu)
- podle něj je možné, aby existoval dokonalý stát (mravní)
- ideálním typem vlády je podle něj monarchie x nejhorším způsobem vlády je pak tyranie
- světská moc však musí být podřízena moci církevní
Pozdní scholastika (14. – 15. stol.)
- doba úpadku – nabourání klasických středověkých hodnot
- charakteristické je toto období názorovou rozrůzněností
ROGER BACON
- byl to na svou dobu poměrně moderní muž, vzdělaný v přírodních vědách
- především je to kritik Akvinského a jeho díla, napadá tomismus – (podle něj to bylo jen ustrnutí)
- františkán (x Akvinský byl dominikán)
- Akvinského kritizuje ve 3 věcech (3 úhly pohledu):
- Akvinský se odkazuje na významné myslitele antiky (především na Aristotela), ale neuměl jejich jazyk, stejně jako neznal jazyk myslitelů z východu – Averroes (Arab, Ibu Rušd), Avicenna (Ibu Síná)
- Akvinský podcenil úlohu matematiky, klade příliš velký důraz na přírodní vědy
- podle Bacona se A. příliš odvolává na autority, ale nic nového nepřináší
- Akvinský nám prý říká: buďte pasivní, zobecňujte
- Bacon: „rozhodně nebuďte pasivní, pokud chci něco poznat, musím do toho osobně vstoupit → experimentální metoda
- významnou roli pro něj hrála alchymie, astronomie – církev mu však zakázala zapisovat si experimenty
DUNS SCOTUS
- pokusil se o syntézu Akvinského (dominikán) a františkánského pohledu
- říká, že filosofie a teologie jsou v souladu
- doporučoval cestu intuitivního myšlení
- připravil oddělení teologie a filosofie
WILLIEM OCCAM
- vrací se k řešení sporu o univerzálie
- říká, že mezi teologií a filosofií musí být zrušeno pouto
- pokud něco platí pro tento svět, tak to nemusí platit pro posmrtný život
FILOZOFIE V OBDOBÍ RENESANCE
- renesance – znovuobrození
- nový myšlenkový směr humanismus
- v centru stojí člověk, důraz na pozemský život
- individualismus, antropocentrismus
- hlavní zdroj inspirace antika
- oslabení pozic církve
- sekularizace – zesvětštění
- významné změny v hospodářském životě, důležité objevitelské cesty
- nové poznatky o vesmíru a přírodě (naturalismus)
- metafyzické otázky – Koperník, Kepler, Galileo Galilei
- noví vynálezy – střelný prach, nůžky, kompas, měřicí přístroje
- umělci – výtvarné (Leonardo Da Vinci, Michlangelo Buonaroti), literatura (F. Petrarca, G. Boccaccio, Dante Alighieri, W. Shakespeare)
- filozofie – 2 proudy
- filozofický návrat k antice
- v rámci středověku šlo o antiku upravenou pro potřeby středověkého myšlení
- hlavními osobnostmi Platon a Aristoteles
- humanisté Petrarca, Erasmus Rotterdamský
- nová filozofie vycházející z aktuálních poznatků
- a) zabývající se společenskými, politickými a právními myšlenkami
- b) otázkami výkladu světa, přírody a poznávání
ad a) SPOLEČENSKÉ, POLITICKÉ A PRÁVNÍ MYŠLENKY
- filozofové začínají uvažovat o člověku jako o strůjci svého osudu
- hledají se mechanismy, jimiž se dějiny řídí, projektují se představy o ideální společnosti
- středem kulturního života města
- změna názorů na vedení státu
NICCOLO MACHIAVELLI (1469 – 1527)
- italský politik
- Itálie v té době nesjednocena
- své politické názory shrnuje v díle Vladař
- velmi populární dílo, nejdůležitější
- metodická příručka, jak vládnout
- hlavní zásady – jediné důležité – uskutečnit svůj cíl za každou cenu
- „účel světí prostředky“ – špionáž, vražda, podvody, úplatky …
- „z hrobu se nikdo nemstí“
- člověk je nedokonalí, všichni lidí jsou špatní, většina z nich i hloupá (stačí jim zdání dobra)
- připouští i právní řešení problémů a sporů, ale je velmi zdlouhavé, proto ho nepoužívá
- násilí – mnohem efektivnější a rychlejší
- mezinárodní politika – neexistuje spravedlnost, důležitá je moc, boj a budování silného státu
- vladař by neměl sledovat své osobní cíle, ale zájem státu a národa, kterému vládne (v jeho době především sjednocení Itálie)
- srhnutí
- pragmatismus
- učení posuzující lidské jednání podle jeho pragmatického prospěchu
- „machiavelismus“ – politika prováděna bez ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle
- pragmatik – člověk, který chce ze všeho vytěžit co nejvíc pro sebe
- podle Machiavelliho je politika oblastí, ve které panují specifická pravidla
HUGO GROTIUS
- holandský právník a teolog
- dílo – Tři knihy o právu válečném a mírovém
- úplně opačné názory než Machiavelli
- jakožto teologovi je mu Machiavelliho střízlivý, cynický a chladný přístup vzdálený
- společnost vzniká na základě přirozeného puzení ke společenství, které se projevuje ochotou přizpůsobovat se většině → skládá se z korporací (cechy, obce, okrsky)
- korporací všech korporací je stát
- právo se odvozuje z boží vůle, stojí tedy nad právem
- mimo to pak ještě existuje přirozené právo (na život, svobodu …) – je velmi důležité, zavazuje státy ve všech chvílích (mír i válka)
- vládce musí dovést stát k mírovému stavu → pomocí smluv
- považován za zakladatele mezinárodního práva – systém mezinárodních smluv, právo odvozeno z boží vůle, stojí nad státem
ad b) FILOZOFIE ZABÝVAJÍCÍ SE PŘÍRODOU
MIKULÁŠ KUSÁNSKÝ
- německý filozof, kardinál, biskup
- vystudoval práva, teologii, diplomacii (po svém prvním prohraném procesu vzdal kariéru právníka → teologie)
- představitel novoplatonismu, kritik scholastiky, zastánce mysticismu
- hlásal myšlenku ekumenismu – snaží se o sbližování církví – znal Bibli i Korán – snažil se najít společné body
- dílo O učené nevědomosti
- kritizuje Akvinského (psal tak složitě, že tomu nikdo nerozumí)
- „vědět znamená poznávat nevědomost“
- „všichni hledají smysl lidské existence“ (přiblížil filozofii lidem)
- první, co musíme udělat je, že se necháme poučit, musíme udržovat, přemýšlet → „čím více jsem vzdělán, tím více si uvědomuju, že toho o světě víc nevím, než vím“
- poznávejte proto, abyste pochopili nicotnost člověka ve světě
- člověk, který je poučen (vzdělán), dojde k 3 základním poznatkům
- bůh je absolutní nekonečnost (dotýká se všeho, všechno a všechny přesahuje)
- bůh je absolutní jednotou (nemohu říct, vytáhnout jen 1 konkrétní vlastnost boha, on je obsahuje všechny)
- bůh je sjednocením všech předpokladů (absolutní harmonie)
- na základě těchto 3 základních bodů došel k názoru, že boha nemůžeme dokázat (jeho existenci)
- negativní teologie – vím, že mě bůh zcela přesahuje → proto jediné, co mohu vědět je to, že ho nemůžu poznat
ERASMUS ROTTERDAMSKÝ
- nizozemský spisovatel, filozof, učenec
- Chvála bláznovství
- Kritika scholastiky – propojena filozofie a mravnost
- etika v centru jeho zájmu
- zabývá se tím, jak vypadá církev → křesťanství se odklonilo od svých původních hodnot, církev se zkazila, pošpinila a nezajímá se o původní hodnoty křesťanství, „káže vodu, pije víno“
- etika by se měla vrátit tam, jaká byla v antice, propojit s etikou apoštolské doby (láska, bratrství, křesťanství)
- návrat k hodnotám, přírodě
- zastáncem panteismu (bůh ve všem i v přírodě)
- Bruno
- V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný.
- V jednom z Brunových dialogů je obsažena myšlenka, jež později proslavila Francise Bacona: [vědění je moc].
- Galilei
- „otec moderní astronomie“, „otec moderní fyziky“ a dokonce „otec vědy“. Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona
- “A přece se točí!”
- vylepšení dalekohledu
naprosto odděluje náboženství od vědy (víru od rozumu)
deista
snažil se člověka vzájemně propojovat s přírodou - Vyslovil, že příroda je největší knihou, která je stále před našimi očima otevřená. Nepochopí ji ti, co se nenaučí její řeč. Je napsaná jazykem matematickým a jejími písmeny jsou geometrické obrazce.
- Koperník
Polský astronom Mikuláš Koperník přišel s myšlenkou, že středem vesmíru je Slunce, které je v klidu. Země a ostatní planety se pohybují okolo něj a kromě toho se Země ještě otáčí kolem své osy. Tak vyvrátil dosavadní středověký názor na svě a nahradil jej heliocentrickým.
I když Koperník byl ještě přesvědčen, že celý vesmír je konečný a je ohraničený nehybnou sférou stálic, což poukazovalo na existenci božské bytosti, byla tím zcela vyvrácena astronomická představa středověku a začal nezadržitelný proces osvobození přírodních věd od teologie. Současně to přispělo k rozvoji dalších filozofických teorií.
SOCIÁLNÍ UTOPIE
THOMASO CAMPANELLA
- Sluneční stát – ideální obraz teokratického státu se společným vlastnictvím a direktivním řízením jednotlivce, společnost, které vládnou moudří kněží
THOMAS MORE
- Angličan
- Utopia (O nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii) – první kritika kapitalismu
- obě díla (Utopia i Sluneční stát) zobrazují ideální společnost – komunistická ideologie, zastánci socialistických myšlenek
- žádá konec vykořisťování nižších tříd
- nikdo nemusí nic vlastnit
- všichni společně pracují, nemají žádné platy
- čerpají ze společného jmění
- osobní vlastnictví není nutné
- volný přístup všech ke vzdělání
- o děti se starají všichni společně
- → pro nás radikální komunismus, utopické
Otázky:
Charakterizujte středověké období, vysvětlete spor mezi teologií a filozofíí a jeho možná řešení
Období patristiky – sv. Augustin
Období rané a vrcholné scholastiky – spory o univerzálie, Tomáš Akvinský
Období pozdní scholastiky – Roger Bacon, Duns Scotus, William Occam
Charakterizujte renesanční období, odraz v umění, objasněte pojmy humanismus a reformace
Charakterizujte nové právní a politické myšlení, zhodnoťte názory N. Machiavelliho a představitelů sociálních utopií
Nové pojetí přírodní filozofie – G. Bruno, M. Koperník, G. Galilei, názory M. Kusanského, zejmená tzv. učená nevědomost
Charakterizujte názory E. Rotterdamského
Srovnejte středověké a renesanční myšlení, uveďte kde bychom v pozdějších filozofických směrech našli odkaz renesanční filozofie