Vrcholné období řecké filozofie – Platón, Aristotelés, filozofie helénistického období

PLATON (427 – 348 př. n. l.)

• vlastním jménem Aristokles
• platon = přezdívka, znamená to široký, rozpláclý (podle jeho postavy)
• všestranně umělecky nadaný člověk
• pochází z urozené athénské rodiny (jeho příbuzným Solón – politik)
• zprvu přijímal Hérakleitovy názory od Kratyla (Hérakleitův žák)
• ve 20 letech se setkal se Sokratem – ten jej velmi silně ovlivnil, Platón Sokrata nekriticky obdivoval (po Sokratově smrti byl naprosto zdrcen)
• roku 387 př.n.l. založil filosofickou školu – Akademie (trvala 9. století) – končí r. 529 n. l., kdy císař Justinián uzavírá všechny pohanské školy

• • škola pro syny bohatých athénských rodin
  • učila se zde etika, matematika – bral ji jako vědu logickou, základní
  • výuka byla bezplatná

Dílo

• napsal 36 dialogů, dialog – odkaz na Sokrata
• proč zrovna dialog? – didaktický význam (ukázka utváření postupného úsudku); zábavnější forma než filosofická práce
• jeho dialogy mají i literární význam
• dělení:
  • 1) „Sókratovské dialogy“
    • Obrana Sokrata (soudní proces se Sokratem)
    • Tritón (o úctě k zákonům)
    • Menón (o podstatě poznání)
  • 2) pozdější dialogy
    • Kratylos (o jazyce)
    • Symposion (Hostina)- Éros, idea dobra a krásna
    • Faidón (o nesmrtelnosti)
  • 3) ještě pozdější
    • Políteia (Ústava) – souhrnné dílo, nejrozsáhlejší
    • Faidros – nauka o idejích, o duši
  • 4) poslední
    • Polítikos (Státník) – politické názory;
    • Zákony
• Platón byl filosoficky činný 50 let – v jeho dialozích je vidět postupný vývoj jeho myšlenek

Ontologie a metafyzika

Ústava

• Podobenství o jeskyni
  

Idea

• např. idea květiny: pokud řeknu skupině lidí, ať každý z nich nakreslí květinu, pravděpodobně bude každá květina jiná, ale přesto všechno budou mít určité společné rysy, na základě kterých mohu říci, že je to právě květina – odraz, idea květiny
• jeho koncepce je idealistická – to, co skutečně existuje je ideální >> jsou to ideje
• objektivní idealismus => základem ideje všech idejí -> dualismus

svět idejí  x svět jevů:

IDEJE	JEVY
dokonalé	nedokonalé
věčné	pomíjivé
Esence = podstaty světa	napodobeniny (stíny)
objektivní – nezávislé na subjektu	odrazem dokonalého světa idejí
absolutní (v konečném, neměnném stavu)	konečné
fungují jako pravzory jevů	fenomény = projevy
nezávislé na smyslech	poznávám je smysly (doxá)
jsou cílem tohoto světa
jsou účelem, příčinou i vysvětlením, proč existuje svět (jevy)	účelem světa jevů je být odrazem idejí (světa idejí)
postižitelné rozumem

• 
  mezi idejemi má nejvyšší postavení idea dobra (i když jsou všechny ideje dokonalé. až teleologický rozměr)
• k ideji dobra směřuje všechno ostatní, svět jako celek by se k ní měl dostat
• krása – ztělesněná idea dobra, Éros – spění k dobru, touha po dobru a kráse – „platónská láska“

Gnozeologie

• • doxá
    • pomocí smyslů mohu poznat svět jevů
    • tento druh poznání je nedokonalý, protože nedokonalými smysly poznávám
    • nedokonalé jevy
  • epistémé
    • není možné zcela dokonale poznat svět idejí, především proto, že my sami
    • jsme jevy (jsme nedokonalí)
    • když chci poznat něco, ze světa idejí – lze to skrze děj, který nazýváme  
    • jako „anamnésis“ -> moje duše se rozvzpomíná na svět idejí, ve kterém  
    • byla před tím, než se spojila s tělem

• Platónský trojúhelník

• • vyjadřuje vztah mezi 3 dimenzemi: já (subjekt), bytí (jevy), absolutno (ideje)

Duše

člověk je bytost skládající se ze dvou částí

1. tělo – svět smyslý, hrob duše
2. duše – svět idejí – nesmrtelnost
   1. duše má 3 základní části: rozum(moudrost), vůle(statečnost), žádostivost(uměřenost)
      1. 4. je spravedlnost – ta obsahuje všechny tři předchozí

Etika

• vychází především ze Sokrata
• říká, že určitým ctnostem se dá naučit; člověk by měl být poučen o tom, co je dobré a co je zlé
• nejdůležitější podle Platona není jen žít, ale především žít dobře (i pro druhé a ve vztahu k nim)
• pro lidi jsou typické 4 základní ctnosti (ctnost neboli areté)

• • moudrost (sofiá) – primární pro skupinu lidí, které nazývá jako vládce; tato ctnost sídlí v hlavě
  • statečnost (andreia) – primární pro strážce, sídlí v hrudi
  • uměřenost (sófrosyné) – primární pro řemeslníky, sídlí v břiše
  • spravedlnost (dikaiosyné) – společná všem 3 předchozím skupinám

Estetika

• umění podle Platóna rozvíjí ducha
• výtvarné umění je však jen „nápodobou nápodoby“ – umění je druhořadé, nedovádí nás k poznání idejí
• nejbližší mu je hudba – která má schopnost harmonizovat ducha

Teorie státu

• chtěl vytvořit koncepci ideálního státu – studoval a kriticky posuzoval dosavadní ústavy a formy vlády
• na základě studia dosavadních ústav dochází k názoru, že se neustále střídají některé formy vlády:
  • oligarchie
    • vládne malá skupina bohatých
    • tenze mezi chudými (většina obyvatel) a bohatými → chudí se postaví proti majetným a svrhnou je
    • následuje zabíjení, násilí – přechází to v demokracii
  • demokracie
    • nastává vláda lúzy, nevzdělaných chudých
    • jedinou cestou z chaosu, kdy každý usiluje jen o své dobro je, že si zvolí jednoho chytřejšího nebo silnějšího (na základě moci, peněz, charismatu..)
    • to však vede k dalšímu typu vlády – k tyranii
  • tyranie
    • u moci je jednotlivec, který je podporován masou
    • poté si vybere skupinku patolízalů, lidí, kteří jej budou podporovat,
    • ti za to samozřejmě získávají určité protihodnoty- vracíme se zpět na začátek k oligarchii
• všechny výše popsané typy vlády jsou dle Platóna špatnými formami vlády

Platónova teorie ideálního státu

• ideálním systémem vlády je sofokracie (sofia – moudrost, kratein – vládnout) > stát vzdělanců, vláda moudrých
• stát by se měl postarat o to, aby všichni byli stejně vzděláváni, ze startu mají všichni stejné možnosti, během procesu vzdělávání se postupně vydělují skupinky obyvatel, až zůstanou jen ti nejmoudřejší
• výuka by probíhala postupně ve 3 stupních:
  • výuka do 21 let – gymnastika, hudba (vytváří harmonickou osob.), matematika, dialektika, ŘEMESLNÍCI
  • výuka do 31 let – dialektika, matematika, přírodní vědy – odpadnou STRÁŽCI (méně než řemeslníků)
  • výuka do 50 let – filosofie, etika, mechanismus vládnutí, VLÁDCI
• >> velmi utopická představa a požadavky – vystavěno na totalitním systému – vše řídí stát, který rozhoduje, kdo a kdy se bude vzdělávat
• aby se zamezilo korupci, strážci by neměli mít majetek ani rodinu, která odvádí od nestrannosti
• stát by měl možnost cenzury, stát prostřednictvím vládců rozhoduje např. která umělecká díla jsou dobrá a která ne
• eugenická opatření – stát likviduje mentálně a fyzicky či jinak postižené lidi
• Platón se 2x pokusil vytvořit obec postavenou na této teorii – neúspěšně

Shrnutí

• Platón je idealista -> podstatou celého světa jsou ideje (dokonalé, nehmotné …)
• Platónův objektivní idealismus – idealismus – základem všeho jsou ideje, ideje existují nezávisle na subjektu, i když o nich nepřemýšlíme
• Platón je také dualistou -. 2 principy (ideje a jevy, potažmo svět idejí a svět jevů), není však čistým idealistou, neboť mezi jeho dvěma světy je určité pojítko – naše duše
• Teleologismus (teleos= účel) – vše ve světě je účelně uspořádáno, vše má nějaký cíl, účel (tím hl. účelem je zobrazení idejí ve světě jevů)

ARISTOTELES (384 – 322 př. n. l.)

• narozen ve ve Stageiře

• nebyl tedy občanem Athén, ale větší část života zde žil
• otec lékař- Nikomachos

• v Athénách byl Platónovým žákem (367 vstupuje do Akademie)
• mezi Platónem a Aristotelem byl velmi silný vztah (20 let), i když povahově i názorově byli odlišní), Platónova
• akademie byla založena na dialektice – na vedení dialogů, disputací O názorech, tolerantní postoj),
• Aristoteles si Platóna nezbožštil, tak jako to Platón udělal se Sokratem
• byl velmi sečtělý a vzdělaný

• po odchodu z Athén – v roce 347 po smrti Platóna se stává učitelem Alexandra Makedonského (r.343),
• → Aristotela to posunulo k zájmu o praktickou politiku
• roku 335 se vrací do Athén a zakládá školu Lykeion (-> lyceum) – výuka rétoriky, dialektiky, teorie argumentace, matematiky, fyziky
• Aristoteles zde vytvořil velkou knihovnu, kde shromáždili snad všechny existující ústavy (158 způsobů řízení společnosti)
• po smrti Alexandra Makedonského v Athénách vzniklo protimakedonské hnutí- stíhali všechny, kteří měli s Makedonci něco společného
• byl obžalován z bezbožnosti, využil však možnosti útěku, odchází z Athén (322)
• poté umírá na ostrově Chalkidiké

Dílo

• obrovské množství děl (snad až několik set)
• jeho dílo zahrnuje všechny dosavadní obory znalostí, které byly sepsány s velkou důkladností‘ a pečlivostí
• jeho spisy jsou velmi náročné na četbu (složitý, hutný text)
• větší část děl se bohužel ztratila
• označován za encyklopedistu antiky – definoval předmět jednotlivých disciplín, určil metody, používané
• v jednotlivých disciplínách

• tématické dělení
  1. spisy o logice

• • • První analytiky
    • Druhé analytiky
    • Topiky
    • Kategorie
    • všechny spisy o logice spojeny do jednoho celku – ORGANON
    • logika je podle něj nástrojem k poznávání
  • spisy přírodovědné

• • • Fyzika (8 knih)
    • lékařské spisy (nedochovány)

1. 1. metafyzické spisy
      • ‚tá meta tá fyzika‘ (to, co je za fyzikou)
      • řeší obecné otázky, vztah látky a formy
   2. etické spisy
      • Etika Nikomachova (rozsáhlé dílo)
   3. politické spisy
      • Politika, Ústava Athénská
   4. literární a rétorické spisy (estetické spisy)
      • Rétorika, Poetika

Logika (‚analytika‘)

• věda o správném myšlení – není důležité, o čem přemýšlíme, ale jak přemýšlíme
• lidé přemýšlí podobně
• abychom mohli vyvozovat závěry, musíme postupovat určitým způsobem – nejdůležitější elementy logiky
  1. pojem
     • musíme znát správný výraz, definici
     • nejdříve se snažíme věc zařadit do určité skupiny, ale zároveň ji také odlišit od ostatních
     • např. člověk je savec, člověk je nadaný rozumem, chodící po dvou atd.
     • existuje 10 kategorií, které nemají nadřazený pojem
       • substance
       • kvantita
       • kvalita
       • relace
       • kategorie místa
       • kategorie času
       • kategorie polohy
       • kategorie vlastnictví
       • kategorie aktivity – činný rod
       • kategorie trpět – trpný rod
  2. pojmy se spojují v soudy
     • soudy – věty, které mají 2 části → subjekt + predikát (např. člověk je živočich)
     • spojeny nejméně dva pojmy ale i více
     • pravdivé, nepravdivé …
  3. soudy se spojují v úsudky
     • sylogismus – vzorový úsudek
     • 2 premisy – obecná a speciální → plyne závěr
     • např. Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. Sokrates je smrtelný.
     • může vést k chybnému závěru
  4. důkazy
     • používáním úsudků
• zásada sporu – to, co je, nemůže zároveň i nebýt

Metafyzika

• všechno ve světě ze dvou věcí – látka (hylé) + forma (morfé)
• látka – ze své podstaty určena k tomu, aby se spojila s formou, klade jí odpor – nedokonalosti
• predestinace – předurčení
• musí se sejít 4 příčiny jsoucna
  1. causa materialis – materiálová příčina; stříbrná miska – stříbro
  2. causa formalis – forma, představa té věci
  3. causa efficieus – působící, ten umělec; ten, který věc vytváří
  4. causa finalis – účel, kvůli čemu je věc tvořena
     • na začátku někdo, kdo to celé spustil – první hybatel (teologie)– bůh, první účel, nepolepšitelně dokonalý, prvotní čistá forma (teleologie – vše má nějáký účel)

Fyzika

• jako všechny přírodní vědy – jak příroda vypadá → je nearchivně uspořádána
  1. neživá příroda – méně dokonalá, nemůže se rozvíjet
  2. živá příroda
     1. člověk – suše myslící
     2. zvířata – duše smyslově vnímající
     3. rostliny – duše vyživující

Gnozeologie

• podle Aristotela je člověk nadán rozumem, stojí na vrcholku pomyslné pyramidy (nad rostlinami a zvířaty)
• avšak po narození je rozum prázdný, bezobsažný (na rozdíl od Platóna nám nejsou vrozeny žádné ideje)
• teprve až začneme smyslově poznávat svět kolem nás, rozdíly mezi věcmi apod., tak je začnu logicky zpracovávat
• (oproti Platónovi – všechno to, co je v naší duši a rozumu, všechny obecné pojmy jsou odrazem toho, co je v přírodě)
• z gnozeologického hlediska je nejdůležitější smyslové poznání
• to, co poznávám je skutečné

Etika

• člověk má žít šťastný život, má žít proto, aby žil dobře
• má ale také uspokojovat své tužby a přání
• zároveň však by se měl snažit žít život v uměřenosti (sofrosyné, kalokaghateia)
• existují 3 formy štěstí:

• • • štěstí z životní radosti – běžná potěšení (hmotná i nehmotná)
    • štěstí z života svobodného a uvědomělého občana (politický život)
    • štěstí z života vědce a filosofa (z toho, že člověk sám dokáže něco pochopit)
• odmítá jednostrannost – důležité propojení  

Teorie státu

• zkoumá existující ústavy
• „Ústavy definovány distribucí moci mezi společenskými třídami v obci“
• dělí je na
  • správné (ty, které mají na paměti obecné dobro, existují v obecný prospěch)
    • monarchie – 1 vládce
    • aristokracie – vláda nejlepších, urozených
    • politeia – vláda většiny usilující o obecný prospěch
  • špatné (ty, které jsou především ku prospěchu vládnoucích)
    • tyranie – 1
    • oligarchie – skupina bohatých
    • demokracie – vláda velkého množství nevzdělaných a chudých (vláda lúzy)

Aristotelova teorie ideálního státu

• tvrdí, že podmínkou existence nejlepší ústavy je rozvinutý střední stav – konstituuje sociální základnu stabilní obce, střední třídě chybí neřesti nejbohatších a nedostatky nejchudších
• ideálem je existence bohaté, urozené, vzdělané a odpovědné elity, která bude vlastnit politická privilegia dovolující vládnout (tzn. není zastáncem radikální demokracie)
• je dobré smísit aristokratické a demokratické prvky – rodinu a stát

Aristotelova klasifikace státních zřízení
Vláda ve prospěch →	všech	svůj
jeden vládnoucí	monarchie	tyranie
nemnozí vládnoucí	aristokracie	oligarchie
mnozí vládnoucí	politeia	demokracie

• 
  zoón politikon – člověk je podle Aristotela bytost společenská, ideálem je žít rozumně ve spořádané obci, člověk je tvorem společenským a politickým a určité specificky lidské potřeby může uspokojit jen participací v politické obci
• pohled na rodinu – Aristoteles na rozdíl od Platóna chápe rodinu jakožto 1 sociální buňku, do které se člověk rodí, z rodiny pak vzniká obec a z obce stát – rodina je tedy velmi důležitým prvkem a základní jednotkou společnosti

2. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ FILOZOFIE

322 př. n. l. – 529 n. l. (smrt Aristotela – zavření pohanských škol císařem Justiniánem /Platónova Akademie/)

• 50 př. n. l. – Řím dobyl všechny helénistické říše a získal tak vojenskou a politickou převahu, do popředí se dostává také římská kultura a latina
• Římané propracovali právo a správu státu
• dochází ke smazání hranic mezi zeměmi a jejich kulturami
• začíná splývat i náboženství – tzv. synkretismus a objevují se náboženské pochybnosti, pesimismus a nová náboženství
• filozofie se obrací od zkoumání přírody k etice = zabývá se tím, jak nejlépe žít a zemřít, v čem spočívá štěstí a jak ho dosáhnout, snaží se dosáhnout osvobození člověka od strachu ze smrti a pesimismu, pokouší se nalézt životní útěchu
• ‚Carpe diem‘ – užívej dne

STOICISMUS (konec 4. století)

• stoik – klidný, chladný, bez emocí
• delí systém na logiku (skořápka), fyziku (bílek) a etiku (žloutek)
• zakladatelem Zenón z Kitia
• čerpali z platonismu a Kynické sokratovské školy
• Seneca, Marcus Aurelius, Cicero
• základem všeho Bůh – panteismus – měli bychom se osvobodit od negativních vlivů
• pokud se dokážeme osvobodit – stav blaženosti
• apatheia = osvobození se → ataraxia = stav blaženosti
• člověk nezávislý
• 3 typy věcí, které nás ovlivňují →
• věci lhostejné bychom neměli vůbec řešit (vzhled, majetek, nemoci atd.)
• člověk je pro člověka posvátná bytost → humanismus – člověk v centru zájmu, všichni si rovni, otroctví nesprávné (hlavně Seneca)
• pokud člověk se nedokáže oprostit, nejlepším řešením smrt/sebevražda (Seneca)

EPIKUREJCI

• zakladatelem Epikuros
• zahradní filozofové – scházeli se v zahradách Říma
• čerpají z Hedonické školy a atomistů
• epikurejská čuňata – po smrti Epikura se celá škola zvrhla – ženy, víno, zpěv
• převážně etika, stav blaženosti

Epikuros (341 – 270 př. n. l.)

• endaimounia – stav blaženosti
• dojdeme k němu tam, že uspokojíme slasti fyzické i duchoví pouze v určité míře
• filozofie nám má pomoci potlačit vášně ovlivňující nás i v negativním smyslu
• není potřeba se smrti bát – když je smrt, tak už není člověk; když je člověk, ještě není smrt
• pokud bohové existují, neovlivňují dění na Zemi
• shrnutí
  1. není třeba se bát bohů
  2. není třeba se bát smrti
  3. dobra lze snadno dosáhnout
  4. zlo lze snadno vydržet
• → pokud vše splněné následuje endaimoni

SKEPTICISMUS

• skeptici – pochybovači
• pravé, objektivní poznání není možné

Pyrrhon z Elidy (365 – 275 př. n. l.)

• zakladatel
• ideou lidského života – ataraxia – dostanu se k němu pomocí apatheia
• 3 základní otázky
  1. Jaké jsou věci? (Z čeho vznikl svět?)
     • nevím, nemůžu to vědět
     • nejsme schopni říci, jaké doopravdy jsou, jenom jak se mi jeví
  2. Jaký vztah k nim mám zaujímat?
     • jsou-li opravdu nepoznatelné, je potřeba se u nich zdržet úsudku
     • epoché – uzávorkování, zdržet se myšlenky navenek
  3. Co tím získám?
     • klid, ataraxia

EKLEKTICISMUS

• mísení různých kultur
• Alexandrie – silné mísení řeckých, římských, orientálních a židovských kultur

Cicero (106 – 43 př. n. l.)

• Marcus Tullius Cicero
• státník, rektor
• proti skepticismu
• dogmatik – zastává dogmata (nezpochybnitelné pravidlo, obecně uznáváno)
• praktik – lidem stačí pouhé zdání, že jsou svobodní

Filón Alexandrijský (20 př. n. l. – 40 n. l.)

• filozof, teolog
• tvrdí, že pravdu Starý zákon i Platón i Aristoteles → oba znali 5 knih Mojžíšových
• 3 prameny poznání – Starý zákon, antická filozofie a osvícení
• pojetí boha – neomezený, nedefinovatelný
• logos – soubor myšlenek, idejí

NOVOPLATONISMUS

• vykladači Platóna – komentují a shrnují jeho dílo

Plotínos

• okomentoval a přidal poznámky k Platonovi
• svět vznikl z 1 bodu a šíří se pořád dál
• středem je Bůh – emanace boha (vyzařování)
• inspirace orientem

ROZBORY KE STAŽENÍ ZDE: http://downupfiles.com/file/A6h8755